Rasistická a fašistická organizace EDL (English Defence League) pořádá 1.2.2014 národoveckou demonstraci ve městě Slough. To s sebou přineslo reakci berkshirských antifašistů, kteří pořádají protiakci, na kterou zveřejnili i mobilizační video.
O politické situaci v Polsku, tamní nacionalistické a neonacistické scéně, její tradiční akci – Pochodu nezávislosti, squatterském a antifašistickém hnutí, jsme si povídali s členkou kolektivu obsazeného domu Przychodnia.
Jménem antifašistů ze švédského Stockholmu chceme touto cestou vyzvat mezinárodní levicové hnutí k solidaritě a podpoře našeho uvězněného soudruha!
International call for solidarity!
Since the beginning of the new millennium the remnants of Czech neo-Nazis movement are trying hard to get rid of their skinhead appearance and rethink their ideological framework frozen deeply in thirties of 20th century. There are some efforts, however, that try to keep the connection with the past.
Zbytky českého neonacistického hnutí se minimálně od přelomu tisícíletí snaží zuby nehty zbavit skinheadské vizáže a přehodnotit myšlenkovou výbavu zamrzlou hluboko ve třicátých letech minulého století. Přesto se objevují i snahy tyto kořeny udržet.
V Bulharské metropoli Sofii se skupiny fašistů v militaristických stejnokrojích organizují do něčeho, co nazývají „civilními hlídkami“. Jejich smyslem je zastavovat lidi na ulici a požadovat po nich občanské průkazy nebo doklady o imigraci. Vedoucí člen ultrapravicové Strany národní jednoty Boyan Rasate prohlásil, že jak radnice tak policie jsou si velmi dobře vědomy přítomnosti jednotek a nic proti nim nemají.Na světlo se hlídky dostaly poté, co se fašisté začali na internetu chlubit historkami o tom, jak na ulici zastavují lidi, svítí jim baterkami do obličeje a požadují prohlídku jejich dokladů pod pohružkou násilí, pokud jim lidé nechtějí vyhovět.Místní novinář popsal dění následovně: „Před deseti dny se začaly centrem metropole procházet nacionalistické patroly. Jeden z jejich vůdců řekl, že mají povolení od ministerstva vnitra. Tohle je vážně nebezpečné. Takové milice jsou jen v totalitních zemích – v Africe nebo Latinské Americe – milice, které mašírují ulicemi a nutí lidi, aby jim ukazovali doklady. Viděl jsem, jak zastavují cizince a chtějí po nich občanky. Kdo jsou a kdo jim dává na tohle právo? Tohle je vážně nebezpečná hra.“Boyan Rasate a jeho strana využívají rasového napětí posledních dvanáct měsíců, pořádají shromáždění a pochody, požadují aby byli všichni uprchlíci deportováni a volají po zákazu prodeje půdy těm, kdo nejsou Bulhaři.
Účastníci "nacionalistického" pochodu k připomenutí sjednocení Polska 11. 11. 1918 zaútočili včera ve Varšavě na dvě antifašistická autonomní centra. Antifašistům se podařilo oba prostory ubránit, nicméně při útoku bylo rozbito několik aut a několik lidí bylo zraněno.
V čase vrcholícího předvolebního patosu, předhánění se v demagogických slibech a otravné propagandy, přichází Antifašistická akce (AFA) s vlastním příspěvkem k nynějšímu dění.
Dělnickou stranu sociální spravedlnosti v posledních letech trápí spory se zbytkem ultrapravicové scény i vnitřní problémy. Ty vyústily až v odtržení celé severočeské pobočky v čele s jejími klíčovými postavami. V posledních měsících ale médii priživované protiromské nálady daly straně príležitost zviditelnit její populistická hesla. I zoufale necharismatický Tomáš Vandas si proto užival relativní pozornosti.
Slavný psí rebel, „riot dog“ nebo též „rozzlobený pes“, legendární Loukanikos, ukončil svou aktivistickou kariéru. Ve čtvrtek večer se na řeckém zpravodajském portálu a v několika zmínkách na Facebooku objevily zprávy o tom, že Loukanikos se již nenachází v Aténách a že byl adoptován milujícími páníčky a přestěhoval se do Chalkidy, asi 60 km východně od Atén.
V úterý 24.9.2013 se sešlo několik desítek antifašistů a antifašistek před řeckou ambasádou v Praze, aby si připomněli smrt řeckého antifašisty Pavlose Fyssase, který byl zavražděn před týdnem na předměstí Atén.
Pavlos Fyssas byl hip-hopový umělec vystupující pod uměleckým jménem Killah P. Podílel se na organizaci koncertů proti fašismu a dalších společenských aktivit v oblasti, kde žil.
V sobotu 7.9. se v centru Londýna nedaleko Tower bridge konala demonstrace antiislamistické a xenofóbní English defence league (EDL), kterou navštívilo až 600 lidí. V nedalekém parku Atlab Ali svolala koalice antirasistických, antifašistických a komunitních skupin svojí protiakci, na kterou dorazilo až 7000 lidí, jak uvadí jeden z hlavních organizátorů - United against fascism (UAF). Část protestujících ale byla otrávená z nekonečných bezzubých projevů lokálních politiků a samozvaných komunitních vůdců, kteří donekonečna opakovali mantru o spolupráci s policií, a vydala se fašistům zablokovat jejich trasu.
Koncem srpna proběhl další koncert ze série Bootboys are back, kterou organizuje Tomáš Ducháček, známější pod přezdívkou Duchin. O letošní akci jsme zatím nic nepsali, protože vše, co mělo být řečeno, už bylo řečeno dříve. I letos šlo o přehlídku skupin z pravého okraje tzv. "apolitické" scény a kapel, které už tento pomyslný okraj překročily.
S historikem Pavlem Himlem z Univerzity Karlovy o řezání uší, vypovídání, bičování, převýchově a experimentování za habsburské monarchie.
V rámci německé antirasistické a antifašistické scény se v posledních měsících vyostřila debata týkající se kritické sebereflexe vlastní perspektivy, resp. toho, zda a do jaké míry je činnost německých aktivistů a aktivistek skutečně protirasistická. Zní to jako protimluv? Z pohledu teorie „critical whiteness“ ne tak docela.
Sociální a ekonomické podmínky v Řecku se nemění a nemění se ani politické trajektorie načrtnuté řeckými parlamentními volbami včetně sílícího vlivu strany Zlatý úsvit. I v těchto nelehkých podmínkách vyvíjí antiautoritářské a antifašistické hnutí široké spektrum aktivit. Podívejme se na ty, které míří právě na neofašisty ze Zlatého úsvitu.
Paul Polansky je jeden z lidí, kteří stáli u odhalení tragické historie tábora v Letech. Při své cestě do Prahy v květnu letošního roku vydal do Let, aby se podíval na to, jak vypadá památník, za jehož vybudování se dlouhou dobu zasazoval. Výsledkem bylo rozčarování, kterého ho vedlo k sepsání následujícího článku.
Je těžké vystoupit z proudu podobně situovaných vrstevníků a vzdát se jistot, které nám nabízí cesta, pro kterou máme nejlepší předpoklady a na jejímž začátku se zdá, že stojíme. Když se ještě náctiletý Roel van Duyn rozhodl pro dráhu revolucionáře na plný úvazek, těžko mohl vědět, co všechno ho čeká.