Dělnickou stranu sociální spravedlnosti v posledních letech trápí spory se zbytkem ultrapravicové scény i četné vnitřní problémy. Ty vyústily až v odtržení celé severočeské pobočky v čele s jejími klícovými postavami, Petrem Kotábem a Lucií Šlégrovou. V posledních měsících ale médii přiživované protiromské nálady daly straně príležitost zviditelnit její populistická hesla. I zoufale necharismatický Tomáš Vandas si proto užival relativní pozornosti.
Prestože se podle aktuálních pruzkumů voličská podpora DSSS i nadále pohybuje pod hranicí jednoho procenta, je takováto situace pro stranu nová. Co se ale stále nemění, je přítomnost mnoha neonacistů v jejích řadách. Mnozí z nich za DSSS kandidují i do letošních předčasných voleb. Protože jde v řadě případů o nová jména, je zřejmé, že DSSS přes svou snahu dokázat opak pořád rekrutuje své členy a kandidáty z neonacistického prostředí. Abychom ukázali, že nejde jen o jednotlivé náhodné případy, podíváme se zblízka na jednu z krajských kandidátek strany, a to na jihomoravskou.
Začít můžeme hned u jejího lídra, Erika Lamprechta, o kterém jsme v minulosti psali už několikrát. Jen krátce připomeňme, že Lamprecht je bývalým fotbalovým chuligánem udržujícím čilé vztahy s českou i německou neonacistickou scénou a organizátorem mnoha ultrapravicových demonstrací. Více si o Lamprechtovi můžete přečíst ve článcích o jím svolávaných akcích v Jihlavě a v Břeclavi nebo o loňském 1. máji Dělnické mládeže. Přesto, že se Lamprecht tváří jako seriózní mladý politik, i nadále se pohybuje v prostředí svých neonacistických kamarádu a zde vyhledává i milenky (jako například aktuálně sedmnáctiletou aktivistku Sabinu z jihu Moravy).
Erik Lamprecht v tričku známé britské neonacistické kapely Skrewdriver, jejíž zpěvák zakládal militantní organizaci Blood & Honour
Simona Skoumalová, dvojka DSSS v letošních volbách, také není čtenárum našich stránek neznámá. Aktuálně pobývá na mateřské dovolené s dítětem Milana Hrocha (viz dále). Již v roce 2008 jsme psali o tom, že jako tehdejší jednička kandidátky Dělnické strany (předchůdce dnešní DSSS) navštevovala koncerty neonacistických kapel a zúčastnila se i akce Blood and Honour (militantní neonacistická organizace, v překladu " Krev a čest " ) v Budapešti nazvané Day of Honour. Tam vyrazila jako groupie doprovod neonacistické kapely Nomisterion. Jako aktivní sympatizantka Národního odporu byla přítomná i na mnoha neonacistických demonstracích.
Na třetím místě jihomoravské kandidátky figuruje Rudolf Pikola ze Znojma, dlouholetý aktivista, návštěvník českých i zahraničních neonacistických demonstrací a vnitřní potížista DSSS. Jeho posledním výstřelkem bylo vyvěšení fotografie nacistického zločince Rudolfa Hesse na jednom z jeho několika facebookových profilů, kde vystavuje také fotky Radoly Gajdy. Pikola chtěl asi pár týdnů před volbami potenciálním voličům naznačit své politické vzory.
Zajímavá je i kandidátka s číslem 19, Markéta Ružicková. Markéta je teprve dvaadvacetiletá studentka z Brna, která se přes svůj nízký věk již několik let pohybuje v protředí tamních neonacistických part a angažuje se v Dělnické mládeži. Očividně jí nedělá problém navštěvovat neonacistické koncerty, ani se vyfotit v tričku organizace Blood & Honour.
Markéta Růžičková tričku mezinárodní militantní neonacistické organizace Blood & Honour
Trochu bizarní postavou je neonacistický skinhead Milan "Milhaus" Salajka kandidující na dvacáté pozici. Ten kdysi zakládal Národního odpor Morava a dodnes se na svých internetových profilech nestydí vystavovat fotky, kde poózuje v tričku organizace Blood & Honour nebo dokonce s vlajkou se svastikou. Pikantní je, že část neonacistů ho považuje za gaye a nemá ho moc v lásce, což by samo o sobě nebylo nijak zajímavé, kdyby právě pro prostředí neonacistů a DSSS nebyla tak typická silná homofobie. Aktuálním projektem Salajky je provozování zpravodajského kanálu přinášejícího informace z ultrapravicových demonstrací. Odkaz zde uvádět nebudeme, abychom Milhausovi nedělali reklamu.
Milan Salajka na výmluvné fotce
Milan Salajka v tričku české pobočky militantní neonacistické organizace Blood & Honour
Zmocněncem DSSS pro letošní volby je Milan Hroch, jehož aktivistická kariéra je pevně spojena s Národním odporem Jihlava. O Hrochovi jsme v souvislosti s tehdejší Dělnickou stranou psali už v roce 2008.
Milan Hroch (druhý zprava) hajluje s kamarády pod vlajkou Národního odporu
Na konec zbývá dodat, že přítomnost aktivních neonacistů na kandidátce DSSS rozhodně není pouze věcí Jihomoravského kraje. Ze jmen, o kterých jsme na našich stránkách ještě nepsali, můžeme namátkou pár zmínit. V Karlovarském kraji kandiduje na pátém místě Daniel Mandous, jehož tělo "zdobí" tetování nacistického vojáka a hitlerovy politické strany NSDAP. Že by to byla předloha ke směrování DSSS? V Ústeckém kraji najdeme na čtrnáctém místě Richarda Svobodu. Ten se pro změnu zajímá o zbraně a rád se promenáduje v oblečení neonacistických kapel. Na pražské kandidátce figuruje Šárka Šmolíková, která se jako vlajkonoška účastnila protiromských demonstrací na severu Čech v roce 2011, pohybuje se v blízkém okolí Pavla Szudára a dalších neonacistů. Číslo 88, které má vytetované na krku, je neonacisty používáno jako zkratka pro heslo "Heil Hitler" (písmeno H je na 8. místě v abecedě). Že si Šmolíková pro tetování toto císlo nezvolila náhodně, naznačuje i to, že se nechává vidět v tričku neonacistické kapely Hlas krve. Ze starých tváří kandidujících i letos prípomeňme třeba Jiřího Froňka, Ivetu Machovou, člena několika neonacistických kapel Ladislava Budze nebo Josefa Formánka.
Richard Svoboda - na levé fotce uprostřed v triku německé NS kapely Landser společně s dalšími nácky z Lounska. Na pravé fotce v triku slovenské neonacistické kapely Before The War
Daniel Mandous a jeho tetování. Napravo v mikině neonacistické kapely Vlajka personálně propojené s českou pobočkou Blood & Honour a Bohemia Hammer Skins
Šárka Šmolíková v triku neonacistické kapely Hlas Krve společně s Pavlem Szudárem
Tetování Šárky Šmolíkové. Číslo 88 značí v neonacistické symbolice heslo " Heil Hitler"
Dělnická strana sociální spravedlnosti se snaží využít současných tlaků uvnitř společnosti tím, že s vidinou získání podpory populisticky svaluje vinu na nejchudší a nejzranitelnější společenské skupiny vytlačené na okraj společnosti a záměrně štve lidi proti sobě. Xenofobii a rasismus sice schovává za omšelá hesla o nepřizpůsobivosti, ale i podle tohoto článku si je možné domyslet, jak to asi vypadá pod pokličkou.