Jmenuju se Martin, ale asi mě spíš znáte pod přezdívkou Tottenham. Pocházím z pražských Stodůlek z celkem dobrý rodiny, páč oba rodiče fušujou do doktořiny, ale se mnou to jde od mala spíš z kopce. Možná za to může nejstarší brácha, kterej byl na začátku devadesátejch let skínem.
Jednou z těch příjemnějších stránek aktivismu je spolupráce bez ohledu na hranice, národnosti a jiné umělé konstrukce, které život obvykle jen ztěžují. Antifašistická Akce má tu čest pravidelně přivítat na svých akcích mnoho lidí přijíždějících ze zahraničí a vážících stovky kilometrů i proto, aby nám vyjádřili podporu. Aktivisté a aktivistky z ČR mají mnohokrát během roku taktéž příležitost podpořit akce jiných skupin v zahraničí, bojujících se stejným nepřítelem a za stejné myšlenky. A letošní listopad je na podobné příležitosti opravdu bohatý. Nejdůležitějšími akcemi jsou bezpochyby festival Ulice Protiv Fašizma v Srbsku, blokáda fašistického pochodu ve Varšavě a demonstrace k uctění památky Silvia Meiera v Berlíně.
Na začátku listopadu uplynulo přesně sedm let od zavraždění studenta Daniela Tupého. Partu studentů tehdy napadli neznámí pachatelé za použití nožů a boxerů. Po útoku zůstalo kromě jedné oběti, tehdy 21letého Tupého, zavražděného šesti bodnými ranami, také šest zraněných, z toho jeden těžce. Od začátku se spekulovalo, že za napadením stojí neonacisté a osoby blízké bratislavskému podsvětí.
Když Jakub Polák v 90. letech squattoval na Sochorce, objevil se na zdi nápis „Polák bude vyset!“. Hříčky, která se záměnou „i“ za „y“ nabízela, se někdo duchapřítomně chopil a pod nápis dopsal: „A kdo ho vyseje?“ S jeho nedávnou smrtí tato otázka ožívá.
Že ze špatné sociální situace těží především fašizující subjekty, vybízející k rychlým řešením, je zřejmé již od Velké hospodářské krize ve dvacátých letech minulého století. Stejným způsobem získávají v českém prostředí popularitu například okázalé politické kroky namířené proti Romům. Naprosto stejnou mechaniku lze najít i za mnohem křiklavějším příkladem - stoupající hvězdou strany Zlatý úsvit v Řecku.
V neděli pátého srpna tohoto roku zaútočil muž jménem Wade Michael Page na sikhský chrám v Oak Creek nedaleko Milwaukee ve státě Wisconsin. Zastřelil šest lidí a další tři zranil. Byl zasažen ranou jednoho ze zasahujících policistů, a následně obrátil zbraň proti sobě a spáchal sebevraždu. Česká média informovala o události víceméně v duchu zprávy o "dalším šíleném střelci" s nejasnými zmínkami o jeho možných rasových motivech. To, že střelba nebyla z pohledu útočníka projevem žádného šílenství, ale naopak naprosto logickým vyústěním jeho světonázoru, nebylo ze zpráv příliš patrné. Dokonce i prezident Obama vyjádřil politování nad "dalším masakrem na území USA" - jako kdyby se jednalo o další ze série stejných událostí, na které překvapí jen to, že "už se to zase stalo" a na pořadu dne byla jen kvantita, nikoli specifika konkrétního činu.
Jestli máte někdy trochu depresi z toho, kolik je kolem vás rasistů, fašistů a homofobů a jak se chová stát, zvedněte si náladu pohledem do Srbska. Část politických představitelů země se snaží umést Srbsku cestičku do EU, silný nacionalismus, který po rozpadu Jugoslávie zmítá region, má ale větší sílu. Má totiž mohutného spolubojovníka - Srbskou ortodoxní církev.
Dělnická strana sociální spravedlnosti už asi těžko něčím překvapí. Po odsunutí nejvykřičenějších neonacistů z kandidátek, jakými byli například Milan Hroch (kterého úpěnlivě žádalo o neúčast na akcích i fašizující sdružení Červenobílí) nebo Erik Sedláček, se kandidátka pro letošní krajské volby zaplnila převážně bývalými republikány a postaršími pivními rasisty.
V úterý 25. září 2012 zemřel v Praze po těžké nemoci Jakub Polák, anarchista, antifašista a squatter. I v posledních dnech života se intenzivně věnoval kauze vystěhování Romů z ghetta v ostravském Přednádraží.
V sobotu 15. září prošlo Dřevnovicemi Shromáždění za snížení kriminality. I když se dočkalo značného ohlasu v médiích, nedozvěděli jsme se, kdo demonstraci pořádal. Kromě rasistických nadávek proti Romům došlo během pochodu i na Židy a jejich roli ve společnosti. Nikoho tak nepřekvapí, že organizátory byli aktivní neonacisté. Jejich vábničku vyslyšelo místní obyvatelstvo i se starostkou Bohumilou Charvátovou.
English Defence League (Anglická liga obrany), jedna z nejstylovějších xenofobních a rasistických organizací vůbec (díky klabonosým profilům a argotu, za který by se nemusela stydět ani květinářka z My Fair Lady), se v posledních dnech potýká s mnoha problémy. Ty přitom bez výjimky pramení z neschopnosti EDL samotné. Organizace, která těží z archetypální image holohlavých hromotluků, kteří kazí jméno nerasistickým skinheadům po celém světě, by prostě potřebovala alespoň pár členů, kteří by stoprocentně nenaplňovali předsudky o přihlouplých zastáncích výhradně bílé pracující třídy. Posuďte sami.
Předminulý rok vyšla kniha Beating the fascist, která mapuje historii militantního antifašismu na britských ostrovech od sedmdesátých let po současnost. Za vznikem knihy stáli aktivisté a aktivistky Red action, kteří se na antifašistických aktivitách přímo podíleli a určitě mají co říct. Proto vám přinášíme překlad rozhovoru, který vyšel v posledním vydání časopisu Akce!
Dnes je tomu přesně dvacet let ode dne, kdy došlo k největšímu pogromu v historii poválečného Německa. Odehrál se 22. - 24. srpna 1992 v rostocké čtvrti Lichtenhagen. Německá mainstreamová média v těchto dnech referují o události jako o "největší hambě v poválečné historii Německa", přesto někteří z viníků stanuli před soudem až po deseti letech od události a většina zůstane patrně navždy nepotrestána. Hlavní výtržnosti se zpočátku odehrávaly u tzv. „Sonnenblumenhaus“, jedenácti patrového paneláku, sloužícího jako ubytovna pro žadatele o azyl. Poté, co byl tento dům třetí den probíhajících riotů konečně evakuován, dav rasistů se přesunul k vedlejší budově, jejíž obyvatelé spolu s několika přítomnými antifašisty a televizním štábem stanice ZDF museli bojovat o holý život. Dav složený z obyvatel Rostocku, chuligánů a neonacistů z širokého okolí zatarasil únikové východy a zapálil budovu molotovy. Fyzicky napadáni byli i přivolaní hasiči, kteří se nakonec museli stáhnout. V poslední chvíli se všem napadeným podařilo uniknout před požárem na střechu a odtamtud přes sousední budovu do bezpečí.
Na konci srpna nás čeká další akce organizovaná Tomášem Ducháčkem aka Duchinem. Těšit se můžeme na skutečnou lahůdku – společný koncert v zásadě apolitických kapel s těmi, které nejsou apolitické ani trochu a které běžně vystupují na akcích organizovaných Blood and Honour nebo jinými neonacistickými organizacemi.Aktualizace: 26.08.2012
Skomírající uskupení ultrakonzervativních katolíků fungující pod historickým názvem Národní sjednocení, notoricky známé snad všem nacionalisticky orientovaným subjektům na území Čech i Slovenska, přivedlo v dojemné mužské solidaritě svých mluvčích Radka Rosenhöfera a Ladislava Malého na svět pamflet, reagující na nadcházející LGBT festival Prague Pride, který zmíněné duo vzletně nazvalo „Prohlášení Národního sjednocení pražskému Sabatu sodomitů“.
Oprávněná zlost na všudypřítomné zhoršování sociálních podmínek se dá naneštěstí velmi snadno přesměrovat podle starých xenofobních a krátkozrakých mantinelů. U nás z tohoto faktu dlouhodobě těží neonacistická scéna, během posledních let reprezentovaná zejména DSSS. Jak se ukázkově míří na špatné?
Italský odvolací soud potvrdil v pátek 13. července rozsudky pro všech deset obžalovaných aktivistů za „ničení a rabování“ během protestů proti summitu zemí skupiny G8 v Janově před jedenácti lety. Některé tresty sice nepatrně zmírnil, ale všech deset lidí bylo uznáno vinnými za zločiny proti soukromému vlastnictví. Pěti z obžalovaných bylo nicméně přiznáno právo odvolání se proti jiným souvisejícím obviněním a jejich případům se budou soudci ještě věnovat. Pěti zbývajícím bylo toto právo odepřeno a během následujících dnů budou uvězněni.
Mohl za to spor mezi švédskými odbory SAC a pracovní agenturou, která zprostředkovává práci v pohostinství. Vše skončilo tím, že byl odborář z pobočky Västerorts LS u sebe v bytě před očima své rodiny napaden. Útok vedl někdejší přední člen kriminálního gangu Werewolf Legion, který je bratrem vlastníka dotyčné agentury. Odbory vyzvaly agenturu k jednání ohledně propouštění a vyplácení mezd. Prozatím se obě strany potkaly jen jednou, k dalším schůzkám nedošlo. Místo toho vpadlo do bytu jednoho z odborových aktivistů druhého července šest lidí, v čele s bratrem vlastníka agentury.
Martin Kadlečík, rodák z jihočeských Strakonic, charakterizuje sám sebe jako českého konzervativního nacionalistu. Proč je možné jej bez skrupulí označit za fašistu s dlouholetými osobními kontakty do neonacistické scény, vysvětluje dnešní článek.
Umění bez obsahu odmítám, říká Bernd Langer. Své obrazy, plakáty a knihy vždy zasazoval do sociálního kontextu, a vysloužil si tak nejedno soudní stíhání a další problémy. Přesto stále pracuje a my bychom vám rádi představili několik materiálů, které vytvořil buď přímo Langer, nebo byly prezentovány pod hlavičkou uskupení KuK – Kunst und Kampf.