Jedním z výrazných důsledků ekonomické krize v Řecku se stal vzestup xenofobie a neofašistického hnutí Zlatý úsvit. Nový blog „I can’t relax in Greece“ se zaměřuje právě na zprávy o těchto problémech a zahraničním čtenářům překládá zprávy z řeckých médií, které doplňují odkazy na články mezinárodních médií.
Antifašisté v Srbsku se potýkají s mnoha projevy fašizace ve společnosti – na ulici i v institucionální rovině. Jedním z nich jsou i pokusy o rehabilitaci Draži Mihailoviče, válečného zločince a kolaboranta, který velel za druhé světové války četnikům, fašistickým oddílům, jež pustošily zemi a spolupracovaly s nacisty.
S aktivistou z iniciativy Bydlení pro všechny o pozadí i detailech „boje o ubytovnu“ v Ústí, o tom, že „chudá nemá barvu kůže“, o vzteku, slzách, štěstí, banalitě důstojnosti, cestě z ghetta či politice nátlaku.
Antifašisté a antifašistky ze zemí bývalé Jugoslávie společně vydali povedenou hudební kompilaci, která ukazuje, že jedinou zbraní proti fašismu a represi je jednota napříč zeměmi i hudebními žánry. Kromě naší přátelské recenze přinášíme i rozhovor s aktivistou jedné ze skupin, které se na vydaní nahrávky podílely.
Ve dnech 2.-3.2.2013 došlo k neúspěšnému napadení dvou athénských squattů fašisty, napojenými na stranu Zlatý úsvit a s nimi provázanou policií.Oba útoky se odehrály během sobotní noci, tedy po ukončení pochodu řeckých nacionalistů a značného počtu přívrženců Zlatého úsvitu. Jejich terčem se staly squatty v athénské čtvrti Zografou – Villa Zografou a Mperntes. Řečtí neofašisté a nacionalisté během marše k ambasádě USA tradičně vzpomínali na výročí řecko – tureckého lokálního incidentu z roku 1996 u souostroví Imia v Egejském moři. Během přetahované o kus neobydlené skály, ztroskotal (podle teorií řecké strany za přičinění turecké palby) řecký vojenský vrtulník a v jeho troskách našli smrt tři řečtí vojáci. Zlatý úsvit této příležitosti pravidelně využívá od roku 1997 na pietní akci pro „řecké hrdiny“ s rostoucí publicitou a počtem účastníků.
Tiskové prohlášení iniciativy Bydlení pro všechny, k situaci v Ústí nad Labem a vystěhování chudých rodin. Kritickou situaci se zde podařilo spojenými silami dotáhnout ke šťastnému konci a pro vystěhované najít nové nájemní bydlení. Velmi dobrý příklad solidarity v praxi.
Připomeňte si spolu s námi, co se odehrálo v roce 2012 nejen na neonacistické a antifašistické scéně. Přinášíme bilanci článků, které vyšly v loňském roce na webu antifa.cz.
Připomínáme si společně vraždu mladého antifašistického skinheada Jana Kučery, od jehož smrti uplynulo tento týden celých pět let. Nabízíme ohlédnutí za osudovým okamžikem i pozvánku na sobotní vzpomínkový koncert.
Antifašisté a antifašistky nemají na růžích ustláno asi nikde. Ale v některých krajinách čelí nejenom mnohonásobné až řádové přesile neonacistů, ale i zvýšené pozornosti represivních složek a razantní represi. Jednou ze zemí, kde je situace antifašistického a anarchistického alarmující, je Rusko.
S Jakubem Polákem o úskalích politické etno-reprezentace, romském hnutí, „syndromu získané grantové závislosti“ nevládek, ale i o alternativách, které by mohly fungovat.
Na konci loňského roku 2012 proběhly v Česku dvě akce, které jasně potvrzují tendence k prorůstání mezi „apolitickou“ a neonacistickou scénou, na které jsme v posledních letech několikrát poukazovali. Tyto dvě akce měly – pravděpodobně nezamýšlený – humorný podtext. Přinejmenším pro zasvěcené.
Nové číslo Akce! je již venku a v nejbližších dnech bude rozdistribuováno na všechna tradiční místa – do dister, kaváren a obchodů. Aktuální vydání časopisu Antifašistické akce nese podtitul Historie v přítomnosti a jeho grafické stránky se tentokrát ujal Bonus. Tak si pro ní utíkejte!
Nechvalně známému řeckému fašistickému uskupení Zlatý úsvit se prostřednictvím reportáží Marie Margonis pravidelně věnoval britský levicový deník The Guardian. Překlad kompletní verze zveřejnil magazín ezurnal.cz. Rozhodli jsme se jej upravit a vydat. Ukazuje, jak plíživě se může fašismus ve společnosti prosadit, za co všechno se může schovávat a jaké důsledky přináší.
Na Nový rok jsme připravili čtenářům Antifa.cz malé překvapení v podobě spuštění nového blogu. Na adrese anticopyright.antifa.cz ode dneška můžete sledovat přehled dokumentárních filmů z prostředí aktivismu, alternativní kultury i každodenního života v současném světě. Představení projektu najdete v krátkém rozhovoru s tvůrcem blogu. Koukejte, stahujte.
Přicházíme s projektem cyklu rozhovorů, jehož cílem je dodat kritické vědění o problému anticiganismu a rasové dominance v České republice a nabít tak argumentační „municí“ všechny antifašisty a antifašistky do každodenních debat s vlastním okolím. Dnes začínáme krátkým úvodem.
Roman Mironenko je úspěšným bojovníkem a šampionem v M-1, členem antirasistických ultras, zpěvákem v hardcore kapele, vegetariánem a politickým aktivistou. Jaké to je, vést takový život v Bělorusku, poodhaluje rozhovor, převzatý z avtonom.org.
Letošní rok uplynulo již 20 let od vraždy Silvia Meiera. Jeho život vyhasl ve stanici metra Samariter Strasse - jen několik desítek metrů od domu, kde bydlel. Přesně na tomto místě si pak nejen němečtí antifašisté každý rok připomínají jeho památku a pod heslem Nezapomeneme! Neodpustíme! poukazují na to, že hrozba fašismu a neonacismu je stále živá a je nutné se jí stavět na všech frontách. Letošní vzpomínková akce pak měla dvě části, z nichž první souvisela přímo s datem vraždy a konala se tedy ve středu 21. listopadu. Sešlo se na ní několik stovek lidí, zaznělo několik vzpomínkových projevů a byly zapáleny svíčky.
Rozhovor o aktivismu v Palestině otištěny v posledním časopisu AFA - Akce!, který vedl redaktor časopisu s českým antifašistou a anarchistou, který okupovaná palestinská území navštívil jako aktivista mezinárodní antiautotitářské iniciativy International Solidarity Movement (ISM)
Antifašistická Akcia vyjadruje podporu štrajkujúcim učiteľom, učiteľkám i nepedagogickým zamestnancom školstva, ktorí bojujú za zlepšenie svojich mzdových podmienok!
V Novém Sadu se již po dvanácté sešlo několik stovek lidí, aby dokázali, že i v Srbsku mohou ulice patřit antifašistům a ne xenofobii, nacionalismu a rasismu. Ve Varšavě se pro změnu konala protidemonstrace v den pochodu, který se od roku 2009 změnil z marše tří stovek naziskinů na obří průvod dvaceti tisíc "patriotů" a kterým vyvrcholil rok eskalujícího násilí.