Antifašisté a antifašistky nemají na růžích ustláno asi nikde. Ale v některých krajinách čelí nejenom mnohonásobné až řádové přesile neonacistů, ale i zvýšené pozornosti represivních složek a razantní represi. Jednou ze zemí, kde je situace antifašistického a anarchistického alarmující, je Rusko.
Ruské neonacistické hnutí má nechvalné mezinárodní renomé. Zůstaly za ním desítky mrtvých, vedle kavkazských i jiných imigrantů i lidé z okruhu antifašistického hnutí. Dobrým vhledem do jeho praktické činnosti je například krátký dokument From Russia With Hate
Aktivity ultrapravice ale pochopitelně vyvolaly protireakci. Před několika lety tak vzniklo a v posledních letech geometrickou řadou sílilo antifašistické hnutí. Vzniklo zdola, spontánně z řad těch, které už nebavilo nechat se mlátit, tedy především z řad alternativní mládeže a nejrůznějších subkultur, které se pro svůj vzhled stávaly terčem pouličního násilí neonacistů.
Kromě jiných věcí se pomalu naučilo i jazyk neonacistů: násilí. A začalo s nimi jejich jazykem komunikovat. Neonacisté už nebyli pány ulic. Přestalo tam pro ně být bezpečno; z lovců se stala štvaná zvěř. Antifašistické hnutí si ale dobře uvědomovalo, že neonacisté jsou jen symptomem něčeho hlubšího – proto bylo od počátku velmi úzce propojené s hnutím anarchistickým, které poukazovalo a poukazuje na společenské příčiny neonacismu.
Zlom přišel v roce 2010, kdy širší antifašistické hnutí podpořilo ekologické protesty v Chimki na okraji Moskvy. O případu se hojně psalo i v našich alternativních médiích – ve stručnosti šlo o to, že v reakci na napadení protestujích ekologů starostou najatou ochrankou z řad neonacistů přijelo do Chimki několik set antifašistů a antifašistek, kteří vymlátili a jiným způsobem vyzdobili místní radnici. A než se kdo stačil vzpamatovat, zmizeli jak pára nad hrncem.
Ruským represivním složkám se tak na denním světle poprvé ukázal nový nepřítel. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a její výsledky jsou známé: dva klíčoví antifašisté jsou dnes politickými uprchlíky v zemích EU, další jsou dodnes na útěku. Další dějství policejního protiúderu sledujeme právě v těchto dnech. Ruské represivní složky si anarchistické, potažmo antifašistické hnutí při zátazích po Chimki detailně zmapovaly a na další kolo zápasu se připravily výrazně lépe.
Extremismus jako nálepka
Klíčovým pojmem v tažení proti antifašistům se stal extremismus. Ruský stát se snaží antifašistické hnutí oficiálně označit jako extremistické – tedy dát mu stejnou nálepku jako nenávistnému a vraždícímu hnutí, které se antifašisté a antifašistky snaží zastavit.
Ale toho nejde docílit jen tak prohlášením či zařazením, protože antifašismus je obecně vnímán jako pozitivní. A jelikož ruské represivní orgány se řídí heslem účel světí prostředky, došlo na masivní represivní kampaň. Jejím hlavním motorem je Centrum E, ruská obdoba protiextremistického oddělení, a velice aktivní je i tajná služba FSB, nástupnice legendární KGB.
Prvním výsledkem kampaně byla poněkud bizarní kauza Antifa-RASH. Po sérii domovních prohlídek v Nižnim Novgorodu byla trojice místních antifašistů obviněna z organizování extremistické skupiny Antifa-RASH, jejíž členské průkazky byly při prohlídkách údajně nalezeny spolu se stanovami. V těch byly – kromě příkazu slepé poslušnosti vůdci organizace – uvedeny také její cíle: „fyzické útoky na ultra-pravici a proti bohatým lidem". U soudu ale policie dopadla jako pověstní sedláci u Chlumce. Antifašisté slavili „sladké vítězství"
Policie se ale rozhodně nevzdala a po otestování terénu v malém neznámém „zapadákově“ se pustila do plnění úkolů pětiletky i ve dvou ruských centrech: Moskvě a Petrohradu. Kriminalizace antifašistického hnutí, ze které čiší účelovost, dokonce rozhoupala i v Rusku tradičně nečinnou veřejnost a světlo světa tak spatřil protestní dopis novinářů a umělců
Běžící případy
Začalo zatýkání za drobné potyčky, při kterých ani nebyl nikdo zraněn. Když to nestačilo, došlo na stíhání za potyčky domnělé či zcela vymyšlené, založené pouze na svědectví neonacistů, donucených policií ke lži. Tak tomu bylo například v případě Denise Solopova, který byl stíhán za údajné pobodání neonacisty v roce 2010. Jako jednoho ze dvou hlavních útočníků ho označil sám napadený, který prošel testem na detektoru lži. Při vyšetřování ale bylo nezvratně zjištěno, že Denis Solopov nebyl v době útoku v Rusku... Obvinění bylo v tichosti staženo, druhý obžalovaný (stíhaný na základě té samé výpovědi) Igor Charčenko je však nadále stíhán. A k tomu mu přibyl i kouzelný paragraf „členství v extremistické skupině.“
Podobný přístup represivní složky zvolily v kauze „bitvy o pit.“ Několik měsíců po banální rvačce na hardcore koncertě, ve které dostalo po čuni pár provokujících neonacistů (aniž by byl kdokoliv zraněn), začalo zatýkání známých aktivistů antifašistického hnutí. Aleksej Alesinov a o něco později i Aleksej Sutuga byli v podstatě uneseni přímo na ulici. O několik měsíců později se k nim přidal Alen Volikjov. Všichni tři byli obviněni z trestného činu výtržnictví spáchaného v organizované skupině (stejného paragrafu, na základě kterého byly odsouzeny členky skupiny Pussy Riot) a umístěni do vazby, kde se nachází dodnes. Aleksej Alesinov v ní těžce onemocněl a hrozí mu ochrnutí
Že ruská policie netrpí genderovými předsudky dokládá případ třiadvacetileté Iriny Lipské, která se ve vazbě ocitla po banálním pouličním konfliktu s neonacisty. Klasifikace trestného činu: výtržnictví spáchaného v organizované skupině.
Řady ruských antifašistů a antifašistek za mřížemi se rozšířily také v důsledku represí po známém opozičním pochodu milionů. Ze zahraničními novináři odhadovaných dvacet tisíc účastníků pochodu bylo 450 lidí zatčeno a několik desítek zraněno, když policie na povolenou a nenásilnou demonstraci zaútočila. Ze zatím celkem šestnácti obviněných jsou tři aktivní anarchisté
Jak pomoci
Role mezinárodní solidarity je v případě ruských antifašistů naprosto klíčová. Alexej Gaskakrov, jeden ze stíhaných v případu Chimki, barvitě popsal, jak mu mezinárodní tlak v podstatě zachránil život, když „pozornost zhora“ zabránila vězeňské administrativě předhodit ho samotného na dvůr do rukou ozbrojené vězeňské mafie.
Proto se čeští antifašisté a antifašistky rozhodli 25. ledna uspořádat demonstraci na podporu aktuálně stíhaných ruských kolegů. Veškeré potřebné informace najdete na webové stránce Antifašistická solidarita. Pomožte akci propagovat, vezměte své kamarády a kamarádky a přijďte ji podpořit.
Neméně důležitá je i podpora finanční. Jaká benefiční podpora? 25.1. můžete případně podpořit i benefiční koncert v Café na půl cesty.
Pomůžete i šířením informací o represi antifašistů v Rusku. Aktuální informace a kampaně můžete sledovat na Anarchist Black Cross
