Dělnická strana sociální spravedlnosti už asi těžko něčím překvapí. Po odsunutí nejvykřičenějších neonacistů z kandidátek, jakými byli například Milan Hroch (kterého úpěnlivě žádalo o neúčast na akcích i fašizující sdružení Červenobílí) nebo Erik Sedláček, se kandidátka pro letošní krajské volby zaplnila převážně bývalými republikány a postaršími pivními rasisty. Ti také převzali ve většině regionů organizační zajištění každodenního chodu strany. I tak ale na kandidátce nalezneme několik známých, aktivních a dokonce i nebezpečných neonacistů.
Dělnická strana sociální spravedlnosti se i přes optimistické výkřiky předsedy smírčí komise Jiřího Petřivalského o blížícím se vítězství a brzkém zúčtování s antifašisty (rozuměj "až bude DSSS řídit represivní složky") nachází v hlubokém útlumu. Obměna vykřičených neonacistů za postarší rasisty a bývalé republikány znamenala razantní snížení účasti na veřejných akcí a v důsledku i jejich úbytek. Aktivní trávení volného času tak aktivistům DS(SS) v současnosti poskytuje spíše pošťuchování jihomoravských členů DSSS, kterým nevonělo plánované pálení revolučního ohně, které jejich jménem nahlásil jeden jejich aktivista.
Za svou snahu sklidil od zasloužilých aktivistů Milana Hrocha a Jiřího Petřivalského facebookovou sprchu posměchu. Miloš (Viktor) Šrámek organizátor vlajkové výpravy, spojené se zapálením revoluční vatry a návštěvou Romy obývané obce, už stačil pouze kontrovat výzvou, aby se jeho oponenti běželi vyplakat do klína Simony Skoumalové, matky Hrochova dítěte a šéfkandidátky DSSS do krajských voleb za Jihomoravský kraj, kde podle něj již plakalo "hodně národů". Tím prozatím ukončil svoji kariéru u jihomoravské DSSS, kterou ještě stihl korunovat stížností na upřednostňování akcí brněnské Dělnické mládeže před DSSS, kterou ventiloval po stranické linii.
Organizátor vlajkové výpravy a pálení revoluční vatry, momentálně v nemilosti.
K dalším anekdotám z prostředí DSSS zajisté patří pojišťovací agent a místopředseda strany, čerstvý magistr Jiří Štěpánek. Ten v rámci finančního ozdravení strany nutí všem svým ovečkám sjednocení jejich pojištění přes firmu, od které inkasuje provize. Dalším čerstvým magistrem mediálních studií za DS(SS) je i sám předseda Tomáš Vandas, který promoval na jedné z nejvykřičenějších pražských soukromých škol.
Ale dost humoru, pojďme si představit ty nejzajímavější esa z kandidátky DSSS pro letošní podzimní krajské volby. Záměrně vynecháváme zmíněnou sortu pivních rasistů a bývalých republikánů, mezi kterými se na nejvyšších příčkách nalézají bývalí poslanci za Sládkovo Sdružení pro republiku - Republikánskou stranu Československa Milan Loukota a Rudolf Šmucr nebo bývalý člen předsednictva nástupnických Republikánů Miroslava Sládka a dnes leader kandidátky DSSS za Liberecký kraj, sedmatřicetiletý Jindřich Nestler z Harrachova.
Bývalí poslanci Parlamentu ČR za SPR-RSČ Milan Loukota a Rudolf Šmucr se zúčastnili křtu knihy Tomáše Vandase Od republikánů k Dělnické straně. Dalšími hosty byli například místopředseda DS(SS) Jiří Štěpánek, člen Republikového sněmu Ladislav Budz nebo předseda Dělnické mládeže Pavel Szudár. Ve výřezu v kulichu Jindřich Nestler.
VYBRANÍ KANDIDÁTI DS(SS) PRO ŘÍJNOVÉ KRAJSKÉ VOLBY
Miroslav Piskač
Holešov, 23 let
Nechceme ale humorný tón opustit úplně, a tak na úvod představíme kandidáta za Zlínský kraj. Ani ve snu by nás nenapadlo, že bude DSSS mít tu odvahu jej do voleb vůbec nasadit. Mladý nadějný kuchař Miroslav Piskač vstoupil do brněnské Dělnické mládeže v květnu 2010. Brzy se dostal do sporu s aktivistou DS(SS) Antonínem Cápkem a také dalším členem DS(SS), čtenářům antifa.cz dobře známým Kamilem Čechem z Piskačova rodného Holešova. Na druhou stranu nemůžeme Milanu Piskačovi podsouvat homofobní smýšlení, naopak, velmi se kamarádí s Milanem Salajkou, který před mnoha lety zakládal Národní odpor Morava. Salajku za gaye označuje i řada jeho neonacistických přátel, kteří podlehli jeho vábení na společný víkend, spojený s popíjením alkoholu v domě Salajkových rodičů v Sokolnicích u Brna. Kvůli sporům s Cápkem a Čechem založil Piskač v listopadu 2010 společně s Jiřím Dudákem, kterého Antonín Cápek pro změnu vytlačil ze zlínské krajské organizace DSSS, vlastní městskou organizaci DSSS v Kroměříži. Antonína Cápka nakonec z DSSS vyhodil další letošní kandidát, šestatřicetiletý Radim Skýpala, který kandiduje v Moravskoslezském kraji. Piskač se ještě 15. ledna 2011 zúčastnil třetího republikového sjezdu Dělnické mládeže v Praze, kde promluvil v diskusi.
Miroslav Piskač v tričku kapely Burzum, jejíž zpěvák Varg Vikernes se ve vězení, kde skončil po vraždě svého spoluhráče, stal přesvědčeným neonacistou.
Na srpen 2011 Piskač spolu s několika kumpány naplánoval do Brna zakládající sjezd České dobrovolnické gardy (i když více se mu líbil název Národní socialistická strana dělnická). Za vzor si vybral třeba maďarský Jobbik nebo ruskou Slavonic Union, ve svých představách se již zaobíral podobou přísahy gardistů a uniformou, kterou měla tvořit "černá blůza, bílá košile, černé kalhoty, černá kravata a kožený opasek. Boty budou tolerovány jakkékoliv černé ale nejlépe by jste mohli udělat kdyby jste si pořídili tzv. těžké botky, jinak známé jako martensky." Na webu České dobrovolnické gardy se dočteme: "Česká dobrovolnická garda (ČDG) je zatím se formující se politickou stranou. Její ideologií je národní socialismus. Myšlenka na založení vznikla díky velmi malámu vlastenectví v ČR." Součástí dobrovolnické gardy byly i Speciální síly (pod zkratkou SS). Jak Piskač píše, tyto "jsou (budou) speciální jednotky určené k ochraně stranické elity a také budou dohlížet na akcích ČDG. SS nemají nic společného s německými Schutzstaffel nebo s Waffen-SS!"
Piskač sestavil i Čestný kodex:
- Gardisto, jsi dobrovolník,který slouží straně a zároveň vlasti se ctí a věrností.
- Každý gardista je tvůj bratr, budeš mu stále projevovat úzkou solidaritu která musí spojovat všechny členy jedné rodiny.
- Úcta k tradici, oddanost k nadřízenému, disciplína a kamarádství jsou tvojí sílou, odvaha a loajalita jsou tvými ctnostmi.
- Pyšný na tvůj stav gardisty, chodíš stále oděn v elegantní uniformě gardisty, tvé chování je důstojné ale skromné.
- Tvé poslání je svaté, vykonáváš jej až dokonce, v případě nutnosti, pro vlast, i za cenu tvého života.
- Tvoji nadřízení tě respektují, strana tě potřebuje, národ tě potřebuje, ten jenž zradí stranu, zradí i NÁROD a ten zrádce zaplatí cenu vysokou.
- Jsi Čech, tak si toho važ, každý krve rodilý je tvůj kamarád, a tvojí povinností je mu kdykoliv bude potřeba pomoci.
Piskač v tričku z dílny moderních neonacistů Radical boys a s logem jeho tradicionalistické České dobrovolnické gardy, jak ho představil na druhém webu ČDG.
Adam Macura
Pardubice, 23 let
Jako admin webu virtuální organizace Svobodné mládeže je Macura také tvůrcem nové podoby webu Národního odporu odpor.info a úzce kooperuje s již zmíněným adminem původních stránek odpor.org Milanem Hrochem. Spolu si notovali po publikaci článku, kterým se odpor.org důrazně distancoval od webu revolta.info. Macura se dokonce nechal veřejně slyšet, že revolťáky by chtěl "i s tím jejich fašismem posílat do plynu". Celou debatu Macura zakončil politologickou analýzou, podle které jsou revolťáci pomatenci, kteří sami nevědí, co chtějí. Jako projev ideologické konzistence by Macura preferoval "spíše liberální demokracii" než nějakou "alibistickou třetí cestu". Pěkně to kontrastuje s naivními snahami Michala Glase z revolta.info a v minulosti zakladatele zaniklých Autonomních nacionalistů o zakopání válečné sekyry, kvůli kterým nelitoval dlouhé cesty a v létě navštívil i vybrané alkoholické akce brněnského neonacistického kroužku.
Adam Macura se svojí aktivistickou družkou a v plné polní.
Bedlivé pozorovatele o propojení Svobodné mládeže a webu Národního odporu přesvědčil i redesign webu na zmíněný odpor.info, který následoval krátce po uveřejnění onoho článku, směřujícího proti konkurenčnímu serveru revolta.info. Nový web odpor.info převzal layout i členění rubrik právě od webu Svobodné mládeže a je proto zřejmé, že v novém vzhledu nejznámějšího neonacistického webu v České republice měl prsty právě Adam Macura. Ten dříve používal symptomatický nick Dolfi, pod kterým založil dnes již nefunkční "organizaci" Group For Nation For Pardubice. Macuru lze potkat mimo jiné i na na odborářských demonstracích, které se snaží pokrýt letáky své virtuální internetové organizace o několika "členech", roztroušených po celé republice.
Identické prvky portálu odpor.info a webu Svobodné mládeže jsou rozeznatelné na první pohled.
Lukáš Stoupa
Klášterec nad Ohří, 38 let
Osmatřicetiletý Lukáš Stoupa z Klášterce nad Ohří byl v minulosti jedním z tahounů Národního odporu Karlovy Vary a neformální skupiny pořadatelů koncertů s názvem Iron Cross. V devadesátých letech stál společně s členy kapely Hlas Krve (třeba s dalším aktivistou DS(SS) Pavlem "Kevinem" Petrů) za napadením šestnáctiletého romského kluka, kterého v Chomutově zmlátili baseballovými pálkami a kopanci do břicha mu způsobili těžké vnitřní zranění. Dnes je Lukáš Stoupa jedním z nejdůležitějších spojovacích článků mezi českou a německou scénou.
Společná fotografie před vlajkou Národního odporu. Uprostřed s cigaretou Lukáš Stoupa, nalevo od něj stojí druhý tahoun NO Karlovy Vary Jiří Froněk. Zavalitý muž v pruhované košili je Karsten Panzer (pravé jméno), honosící se titulem „Bezirksgeschäftsführer der NPD Oberpfalz - Freistaat Bayern"
Stoupova manželka Zuzana je také přesvědčenou neonacistkou a svého času držela pomyslný rekord v počtu profilů na sociálních sítích. Na přelomu let 2009 a 2010 od svého manžela nakrátko odešla, ale zase se vrátila. Vychovávají spolu syna Lukáše. Výchovné předpoklady ilustruje i fakt, že Lukáš Stoupa není pouze fanatickým neonacistou, ale jak jsme již uvedli, má za sebou i rozsáhlou násilnou trestnou činnost.
O jednom Stoupově trestném činu se zmiňuje zpráva ČTK z roku 1996:
K odnětí svobody od jednoho do 2,5 roku nepodmíněně ve věznici s dozorem odsoudil včera Okresní soud v Chomutově čtyři příslušníky hnutí skinheads. Soud je uznal vinnými z toho, že loni v Chomutově napadli a poranili dva Romy. Rozsudky vynesl soud přesto, že se k soudu nedostavil hlavní poškozený Jan Peter. Peter při vyšetřování případu uvedl, že ho skini loni v září napadli baseballovými pálkami, tyčemi a boxery. Peter měl po útoku natrženou slezinu a pro vážné ohrožení zdraví mu lékaři doporučili operaci, kterou odmítl. "Neuvědomoval jsem si, co jsem provedl. Rozhodně jsem nikomu nechtěl ublížit," řekl hlavní obžalovaný sedmnáctiletý Lukáš Stoupa, který stráví za mřížemi 2,5 roku. "Soud při vyměřování trestu přihlédl k tomu, že se jako jediný z obžalovaných doznal a po celou dobu hlavního líčení vyjadřoval hlubokou lítost," prohlásila soudkyně případu Vladimíra Mašová. Stoupa s rozsudkem souhlasil stejně jako již jednou trestaný Milan Janda, který byl odsouzen na 1,5 roku nepodmíněně.
Další napadení, ve kterém figuroval Lukáš Stoupa a jehož obětí byl Rom, se událo v březnu 1996 v obci Jirkov na Chomutovsku. Dobová zpráva Policie ČR uvádí:
Před restaurací Hawai napadli čtyři útočníci (M. K., nar. 1978, P. P., nar. 1979, J. P., nar. 1969 a L. S., nar. 1973) Roma T. F., nar. 1971, ze Senice, kterému musela být poskytnuta lékařská pomoc. Pachatelé byli umístěni do vazby. Vedeno pod ČVS: OVV-0252/96. Dne 12.8.1997 byl podán NPO.
Lukáš Stoupa je tak jasným spojovacím článkem nejem mezi německými neonacisty a DS(SS), ale také mezi současnou neonacistickou scénou a brutálními útoky neonacistických skinheads z devadesátých let.
Stoupa model 96 spolu se dvěma spoluobžalovanými před soudem za útok z roku 1995.
Jiří Froněk
Karlovy Vary, 28 let
Výše zmíněný Jiří Froněk je dalším aktivním neonacistou, který figuruje jako volební leader aktuální kandidátky DSSS do podzimních krajských voleb za Karlovarský kraj. Narodil se v roce 1984, bydlí v Karlových Varech a jde o čelní postavu někdejší karlovarské pobočky Národního odporu.
Jiří Froněk v civilu a jako aktivista Dělnické strany.
Jaroslav Drtina
Červený Kostelec, 28 let
Přičinlivý kádr DS(SS), „věšák“ na produkty Dělnického butiku sourozenců Šlégrových a „holka pro všechno“ na akcích strany, když jde o držení vlajek či rozdávání letáků. Svůj rozchod s tehdejší přítelkyní, taktéž aktivistkou DS(SS), řešil svého času i na oficiálním profilu Dělnické strany, protože jinde s ním "odmítala komunikovat." Své bývalé přítelkyni vyčítal fotky s hákovým křížem, které by mohly poškodit stranu, a mezi stranickými přáteli jí obvinil z nevrácení peněz, kabelu od fotoaparátu a z celkové vypočítavosti. Navíc neopomněl její maminku informovat, že se mu svěřila, jak ji zbývá posledních několik let života a tak dále a tak dále.
Hrdý patriot Jaroslav Drtina v maskáčovém kompletu a s přáteli.
Grafický návrh Jaroslava Drtiny, který připravil pro Dělnický butik dalšího letošního kandidáta Jiřího Šlégra. Ten musel Drtinu upozornit na háček nad písmenem e, který jako jediný odlišuje slogan od známějšího konečného řešení.
David Kundľa
Louny, 24 let
David Kundľa byl stálicí na kandidátkách Dělnické strany pro Moravskoslezský kraj, za který figuroval jako kandidát na šestém místě kandidátky už ve volbách do Poslanecké sněmovny. Původně byl aktivistou dnes již zaniklého Národního odporu Slezsko a stále je častým účastníkem akcí krajní pravice. Do letošních krajských voleb ale kandiduje za Ústecký kraj, protože v současnosti bydlí ve společné domácnosti s další kandidátkou Lucií Šlégrovou.
David Kundľa jako činitel Dělnické mládeže.
Iveta Machová
Ostrava, 38 let
Další stálicí kandidátky DS(SS) pro Moravskoslezský kraj je Iveta Machová. Iveta je známá jako bývalá družka člena Národního odporu Slezsko a vydavatele časopisu Studentská pochodeň, Davida Dembinského. I přes své rodičovské povinnosti je jednou z nejaktivnějších aktivistek ultrapravice, jejíž činnost přesahuje hranice Moravskoslezského kraje. V současnosti pracuje jako sekretářka Ekonomické fakulty Vysoké škole báňské – Technické univerzity Ostrava, kde s oblibou rozmnožuje svým neonacistickým kumpánům plakáty a ostatní tiskoviny. Tohoto jejího servisu využívají nejen bratři Jakub a Marian Kotlářovi z kapely Silesian Division, ale svého času přes ní kopíroval neonacistické materiály i jeden z Vítkovských žhářů David Vaculík .
Iveta Machová v roce 2008 uctila v Jihlavě po boku aktivistů Národního odporu památku padlých vojáků Wehrmachtu. Díky této fotografii byla v roce 2010 vyřazena z kandidátky DSSS pro parlamentní volby.
Iveta měla blízko ke Sládkovým republikánům, později se stala vůdčí osobností Národních korporativistů v Ostravě. Nyní je členkou Dělnické strany a jejím kontaktem pro Ostravu. Machová se ovšem pohybuje nejen v oficiálních organizacích. Bez okolků spolupracuje také s aktivisty neonacistického undergroundu a účastní se pravidelně jejich akcí jako byly například vzpomínkové pochody původně Národního odporu v Jihlavě, pořádané k uctění památky vojáků Wehrmachtu nebo vzpomínkové shromáždění za neonacistu Davida Lanea v Ostravě v roce 2007. Na její jméno byla nahlášena třeba provokativní demonstrace 13. ledna 2007 v Otrokovicích nebo akce na podporu neonacisty Vlastimila Pechance ve Svitavách.
Kdo bude zlobit, toho Iveta Anti-antifa Machová pokouše.
Lucie a Jiří Šlégrovi
23 a 26 let, Louny a Most
Podle hesla "To nejlepší nakonec" se na kandidátce pro Ústecký kraj objevilo i populární sourozenecké duo Šlégrovců, a to i přesto, že Lucie byla koncem minulého roku s ostudou zbavena funkce místopředsedkyně Dělnické mládeže (mimo jiné se veřejně probíralo její časté střídání partnerů a neschopnost platit měsíční příspěvky ve výši 25 korun). Lucie je ona „křehká“ nazimažoretka, která se v koženém kabátě postavila do cesty Vildovi Matějovi, když slovně zaútočil na tzv. hlídku DS během její provokativní procházky po litvínovském sídlišti Janov.
Lucie Šlégrová v konfliktu s janovským Romem Vildou Matějem.
Sourozenci Šlégrovi byli také jedním z katalyzátorů odchodu Autonomních nacionalistů z řad DS(SS) a jejich veřejně vyhlášeného distancu od této strany. Šlégrovi jsou ostatními neonacistickými aktivisty dlouhodobě obviňováni z konfidentství a krádeží v mosteckém supermarketu a několikrát jsme o nich psali i na stránkách antifa.cz. Přesto se Šlégrovcům dařilo kritiku odstínit a jako řadoví členové DS(SS) stáli například za projektem Dělnického butiku, který svým nezaměnitelným stylem plným pravopisných chyb spravoval Jiří Šlégr a nabízel v něm vkusné půllitry s logem DS, šály s logem DS, na míru šité psí oblečky s logem DS a další obskurnosti s nezbytným ozubeným kolem.
Outfit členů DS(SS) ze severu Čech dráždil k nepříčetnosti jádro neonacistů, které se už od přelomu tisíciletí snaží vtisknout jejich hnutí modernější tvář a oprostit se od opilých a násilnických skinheadů, kteří jsou pro veřejnost synonymem neonacistického aktivisty. Mostecké sourozenecké duo obklopené partičkou asociálů a alkoholiků se ale tvrdošíjně drží naziskinheadského image. Dobrým příkladem je jeden z členů této partičky, Josef Pánik, který na internetu podepisuje své dyslektické výlevy pseudonymem Pepa Novák alias Brux Turner a příležitostně i jako Janička Nováková, a díky svému tetování Bohemia na hlavě bývá častým cílem novinářských objektivů.
Lucie Šlégrová se svým partnerem a dalším kandidátem pro letošní krajské volby Davidem Kundľou u soudu, který je osvobodil za veřejné nošení symbolů tehdy již rozpuštěné Dělnické strany na demonstraci nástupnické DSSS.
Sama Lucie Šlégrová s copánky ála Bund Deutscher Mädel, sepnutými gumičkami v barvách Schwarz-Weiss-Rot (Vůdcem uznaná oficiální barevná kombinace symbolizující Třetí říši), sukýnce a vysokých botách hrdě pózující na takřka všech veřejných akcích, bezesporu oslovila svým stylem značný počet tradicionalistů, kterým jsou moderní trendy v NS hnutí trnem v oku.
Co tedy nakonec zlomilo Lucii vaz a vedlo k jejímu loňskému odvolání z funkce místopředsedkyně Dělnické mládeže? Jak už to u neonacistických uskupení bývá, šlo o mocenský boj. Členové DS(SS) ze Severu si jako terč svého rádoby puče vybrali poměrně vysoký cíl – sepsali stížnost na chování člena nejužšího vedení DS(SS) Jiřího Petřivalského – i o něm jsme již na stránkách antifa.cz psali. Petřivalský si ale nenechal kálet na hlavu a ukázal severočeským lopatám, jak s nimi dokáže zatočit kovaný politruk z Prahy, což mělo za výsledek odstavení severočeských aktivistů z vedení Dělnické mládeže. Spor v konečných důsledcích vedl i k pohasnutí stranické hvězdy čelného představitele DS(SS) Petra Kotába, který projevil nedostatek politické předvídavosti a zastával postoje bližsí spíše "vzbouřencům."
Sourozenci Šlégrovi, jeden s kocourem Rudolfem a druhý s narozeninovou sbírkou Thorových kladiv.
Luciin bratr Jiří zase podle svých soukmenovců vytuneloval před lety kasu Dělnické strany v Mostě a udal neonacistu Petra S. zvaného Sony za to, že napadl mačetou jeho kamaráda Byrkuse. To ovšem podle mosteckých neonacistů nebylo jeho jediné udání policii, mimo jiné je populární historka o Šlégrovic albu fotografií z jedné narozeninové párty, z něhož se pak hajlující část objevila v policejním spisu.
Jakkoli nemá Dělnická strana potenciál hrát v celorepublikovém měřítku politickou roli, vzhledem k prohlubující se krizi nelze vyloučit, že v regionech, jakými jsou Sevení Čechy nebo Ostravsko, nasbírá v budoucnu něco málo přes pět procent hlasů. Pokud se několik jejích představitelů dostane do zastupitelstva většího města nebo kraje, můžeme se těšit na nová kola pomluv, vzájemných intrik a na povrch vyplavávající špíny. Zatímco SPR-RSČ dokázala poměrně dlouho držet pohromadě díky charismatické osobnosti nesporně inteligentního Miroslava Sládka a jeho pravé ruky Josefa Krejsy, DS(SS) nemá ani charismatického Vůdce, ani vykonavatele, jakými byli Hess nebo Krejsa. DS(SS) nemá dokonce ani maskota typu Göringa. Martin Zbela, jediný opravdový a skutečně inteligentní neonacista v nejužším vedení strany a zároveň její hlavní ideolog, postrádá Goebbelsovu vášeň pro veřejné vystupování i jeho charisma.
Co říci závěrem? Asi v každém státě existuje jedna nebo více rasistických, nacionalistických nebo fašistických stran prolezlých aktivními neonacisty, kterým ale nedělá problém hrát si na ty hodné a uzurpované. V době, kdy ekonomika připomíná Titanic, jsou takové strany ideálním prostředkem, jak v potápějící se lodi nedělat další díry, ale zato poštvat proti sobě vystrašené cestující. Potápíme se všichni, ale nacionalisté nám budou do zblbnutí tvrdit, že jsme s kapitánem na jedné lodi a za problémy může ten plebs v podpalubí.
Dělnická strana kopírovala své volební letáky přímo od NSDAP.
Dnes už poučená DSSS kopíruje volební materiály od německé NPD. Za pozornost stojí takřka stürmerovská karikatura židovského psychologa. Nakladatelství a časopis Der Stürmer založil zavilý antisemita Julius Streicher. Jeho časopis byl plný nevybíravých a nevkusných útoků na Židy, které často nepostrádaly ani obscénní podtext. Streicher se neštítil propagovat ani obvinění z židovské rituální vraždy.
Vzhledem k nedostatku originality u PR oddělení DSSS si po NSDAP a NPD dovolujeme navrhnout vlastní motiv i my.