V neděli pátého srpna tohoto roku zaútočil muž jménem Wade Michael Page na sikhský chrám v Oak Creek nedaleko Milwaukee ve státě Wisconsin. Zastřelil šest lidí a další tři zranil. Byl zasažen ranou jednoho ze zasahujících policistů, a následně obrátil zbraň proti sobě a spáchal sebevraždu. Česká média informovala o události víceméně v duchu zprávy o "dalším šíleném střelci" s nejasnými zmínkami o jeho možných rasových motivech. To, že střelba nebyla z pohledu útočníka projevem žádného šílenství, ale naopak naprosto logickým vyústěním jeho světonázoru, nebylo ze zpráv příliš patrné. Dokonce i prezident Obama vyjádřil politování nad "dalším masakrem na území USA" - jako kdyby se jednalo o další ze série stejných událostí, na které překvapí jen to, že "už se to zase stalo" a na pořadu dne byla jen kvantita, nikoli specifika konkrétního činu.
V zemi, kde rasové vraždy ještě nedávno byly považovány za klukovinu a jejich skutečné motivy opomíjeny (a bůhví jak by to v ČR vypadalo dnes, nebýt lidí jako byl Jakub Polák), by podobná bagatelizace měla vyvolávat pozornost. Analytické články, vydávané americkými antifašistickými skupinami, ukazují Page jako dlouholetého rasistického aktivistu, působícího v několika neonacistických kapelách a organizacích, vyznávajících bílou nadřazenost. Stejně jako není Breivik nepříčetným šílencem, ale člověkem, který je přesvědčen, že vystřílením tábora sociálně demokratické mládeže pomohl chránit tradiční evropské křesťanské hodnoty, nebyl ani Page cvokem, který prostě začal pálit do lidí, ale rasistou, který se domníval, že vraždou skupiny islamistů (za které Sikhy nejspíše považoval) pomáhá bílé Americe navrátit se do doby, kdy patřila jen původním obyvatelům - pomineme-li tedy tu nešťastnou historii skutečně původního obyvatelstva.
Že Pageův čin nebyl žádnou odchylkou od normálu, ale naopak běžnou praxí, dokazuje jeho příslušnost k organizaci Hammerskin Nation, konkrétně k NorthWest Hammerskins. Organizace je již od dob svého založení v druhé polovině osmdesátých let minulého století v Texasu proslulá násilnými činy, které sahají od fyzických útoků přes útoky bombové až po vraždy. Hammerskins nejsou žádný skautský oddíl - nepřijímají jen tak někoho, se vstupem do jejich řad jsou spojené gangsterské iniciační praktiky, které mají za cíl odhalit, zda je adept na členství ochotný plnit úkoly a především zda je schopen násilí. Jedná se také o organizaci velmi tradicionalistickou - ženy v ní nemají místo. Soustřeďují se nicméně v podpůrné skupině Crew 38 (číslovka je akronymem Crossed Hammers, zkřížených kladiv). Jednou z pravidelných akcí NortWest Hammerskins je vzpomínka na Roberta Jay Matthewse, vůdce neonacistického uskupení The Order, o kterém mimo jiné zpívala i kapela Buldok. Matthews uhořel po divoké přestřelce s policií, která si pro něj přišla za četné zločiny spojené s pokusem o nastolení nadvlády bílé rasy v osmdesátých letech. Další z pravidelných akcí Hammerskins je i Hammerfest, na kterém v některých ročnících s organizací vehementně spolupracovala další organizace, se kterou lze osobu Page spojovat - Volksfront. Volksfront je rasistická a antisemitská organizace, která se snaží o vybudování autonomního prostoru jenom pro bílé. Přestože se Volksfront, narozdíl od Hammerskins, od Pageova útoku a styků s ním distancovala, je toto její prohlášení poněkud nevěrohodné. V prohlášení odsoudila násilné projevy, což je vzhledem k její historii plné útoků a podpory rasistických násilníků pochybné, a navíc Page, kapely, ve kterých hrál, i celá organizace Hammerskins v minulosti s Volksfront mnohokrát spolupracovali v naprosté ideologické shodě.
Povaha některých organizací, ve kterých Page působil nebo se kterými spolupracoval, se ukázala i díky reakcím na jeho čin. Někdejší člen Hammerskins a spoluhráč Page v kapele Intimidation One Jason Stevens zveřejnil na Facebooku vzkaz na rozloučenou, ve kterém mimo jiné napsal, že mu jeho poslední čin nemá za zlé a že doufá, že jeho duše najde pokoj. Antipathy Records, vydavatelství, které je napojené na Hammerskins Nation a má v distribuci desky kapel, ve který Page působil, Definite Hate a End Apathy, se zase nechalo na sociálních sítích slyšet, že narozdíl od jiných labelů, které Pageovy nahrávky okamžitě stáhly, je i nadále "hrdě prodává". Mimochodem, Page se podílel i na nahrávkách, vydaných benefičně a otevřeně získávajících prostředky k podpoře rasistických vrahů.
Je tedy zřejmé, že Page byl součástí sítě rasistů a neonacistů, kteří dlouhodobě a systematicky útočí na etnicky či nábožensky odlišné, a jeho čin je dalšími v této síti uznáván a nebo je jejich vlastní jednání v souladu s ním. Co může zarazit (ostatně stejně jako v případě již zmíněného Breivika a tábora sociálních demokratů), je útok na sikhy, a nikoli na muslimy, kteří jsou vnímáni výrazněji jako nepřítel tradičních bílých Spojených států. Mnohé zdroje poukazují na to, že Page nejspíše sikhy za muslimy považoval. Nebyl by ani zdaleka první, a je bohužel možné, že ani poslední. Jakkoliv je úplně stejně špatné pálit po lidech z Blízkého východu, vyznávajících Mohameda, jako po vyznavačích sikhismu s kořeny v Indii, ukazuje to přinejmenším na naprostou ignoranci a zaslepenost podobných útoků. Snaha najít obětního beránka a kolektivně obvinit všechny, kdo jsou mu podobní, se projevila již velmi krátce po útocích 11. září 2001. Balbir Singh Sodhi, sikh a majitel čerpací stanice ve státě Arizona, byl zastřelen 15. září téhož roku mužem, který následně zastřelil ještě jednoho Libanonce a pokusil se zabít několik Afghánců - vše přitom okomentoval jako "zabití několika turbanů".
V debatách o svobodě slova někdy zaznívá i argument, že v Americe, kde jsou zákazy symbolů či hnutí mnohem méně obvyklé, jsou neonacisté a rasisté snadněji identifikovatelní než v Evropě, kde neinformovanému člověku pomalu splývají (i díky vykrádání taktik a image) s aktivisty z opačné strany barikády. Ukazuje se ale, že na životy těch "odlišných" to žádný zvláště blahodárný vliv nemá - spolky, o kterých se mnozí domnívali, že existují už jen ve filmech a někdy v době Martina Luthera Kinga začal jejich vliv upadat, fungují dále, a spolu s antiteroristickou hysterií získávají novou agendu. Každý, kdo se tak jen vzdáleně podobá "nepřátelům státu", prezentovaným médii a ukazovaným jako viníky všeho zla, se stává cílem útoků rasistů a neonacistů – bez ohledu na to, jestli mají na prsou hákový kříž a nebo se tváří jako slušní a spořádaní občané. No, nezní vám to povědomě?