Starší články

Antifašisté a antifašistky ze zemí bývalé Jugoslávie společně vydali povedenou hudební kompilaci, která ukazuje, že jedinou zbraní proti fašismu a represi je jednota napříč zeměmi i hudebními žánry. Kromě naší přátelské recenze přinášíme i rozhovor s aktivistou jedné ze skupin, které se na vydaní nahrávky podílely.

Tiskové prohlášení iniciativy Bydlení pro všechny, k situaci v Ústí nad Labem a vystěhování chudých rodin. Kritickou situaci se zde podařilo spojenými silami dotáhnout ke šťastnému konci a pro vystěhované najít nové nájemní bydlení. Velmi dobrý příklad solidarity v praxi.

Připomeňte si spolu s námi, co se odehrálo v roce 2012 nejen na neonacistické a antifašistické scéně. Přinášíme bilanci článků, které vyšly v loňském roce na webu antifa.cz.

Připomínáme si společně vraždu mladého antifašistického skinheada Jana Kučery, od jehož smrti uplynulo tento týden celých pět let. Nabízíme ohlédnutí za osudovým okamžikem i pozvánku na sobotní vzpomínkový koncert.

Antifašisté a antifašistky nemají na růžích ustláno asi nikde. Ale v některých krajinách čelí nejenom mnohonásobné až řádové přesile neonacistů, ale i zvýšené pozornosti represivních složek a razantní represi. Jednou ze zemí, kde je situace antifašistického a anarchistického alarmující, je Rusko.

S Jakubem Polákem o úskalích politické etno-reprezentace, romském hnutí, „syndromu získané grantové závislosti“ nevládek, ale i o alternativách, které by mohly fungovat.

Na konci loňského roku 2012 proběhly v Česku dvě akce, které jasně potvrzují tendence k prorůstání mezi „apolitickou“ a neonacistickou scénou, na které jsme v posledních letech několikrát poukazovali. Tyto dvě akce měly – pravděpodobně nezamýšlený – humorný podtext. Přinejmenším pro zasvěcené.

Nové číslo Akce! je již venku a v nejbližších dnech bude rozdistribuováno na všechna tradiční místa – do dister, kaváren a obchodů. Aktuální vydání časopisu Antifašistické akce nese podtitul Historie v přítomnosti a jeho grafické stránky se tentokrát ujal Bonus. Tak si pro ní utíkejte!

Nechvalně známému řeckému fašistickému uskupení Zlatý úsvit se prostřednictvím reportáží Marie Margonis pravidelně věnoval britský levicový deník The Guardian. Překlad kompletní verze zveřejnil magazín ezurnal.cz. Rozhodli jsme se jej upravit a vydat. Ukazuje, jak plíživě se může fašismus ve společnosti prosadit, za co všechno se může schovávat a jaké důsledky přináší.

Na Nový rok jsme připravili čtenářům Antifa.cz malé překvapení v podobě spuštění nového blogu. Na adrese  anticopyright.antifa.cz ode dneška můžete sledovat přehled dokumentárních filmů z prostředí aktivismu, alternativní kultury i každodenního života v současném světě. Představení projektu najdete v krátkém rozhovoru s tvůrcem blogu. Koukejte, stahujte.

Přicházíme s projektem cyklu rozhovorů, jehož cílem je dodat kritické vědění o problému anticiganismu a rasové dominance v České republice a nabít tak argumentační „municí“ všechny antifašisty a antifašistky do každodenních debat s vlastním okolím. Dnes začínáme krátkým úvodem.

Roman Mironenko je úspěšným bojovníkem a šampionem v M-1, členem antirasistických ultras, zpěvákem v hardcore kapele, vegetariánem a politickým aktivistou. Jaké to je, vést takový život v Bělorusku, poodhaluje rozhovor, převzatý z avtonom.org.

Rozhovor o aktivismu v Palestině otištěny v posledním časopisu AFA - Akce!, který vedl redaktor časopisu s českým antifašistou a anarchistou, který okupovaná palestinská území navštívil jako aktivista mezinárodní antiautotitářské iniciativy International Solidarity Movement (ISM)

Antifašistická Akcia vyjadruje podporu štrajkujúcim učiteľom, učiteľkám i nepedagogickým zamestnancom školstva, ktorí bojujú za zlepšenie svojich mzdových podmienok!

V Novém Sadu se již po dvanácté sešlo několik stovek lidí, aby dokázali, že i v Srbsku mohou ulice patřit antifašistům a ne xenofobii, nacionalismu a rasismu. Ve Varšavě se pro změnu konala protidemonstrace v den pochodu, který se od roku 2009 změnil z marše tří stovek naziskinů na obří průvod dvaceti tisíc "patriotů" a kterým vyvrcholil rok eskalujícího násilí.

Jmenuju se Martin, ale asi mě spíš znáte pod přezdívkou Tottenham. Pocházím z pražských Stodůlek z celkem dobrý rodiny, páč oba rodiče fušujou do doktořiny, ale se mnou to jde od mala spíš z kopce. Možná za to může nejstarší brácha, kterej byl na začátku devadesátejch let skínem.

Na začátku listopadu uplynulo přesně sedm let od zavraždění studenta Daniela Tupého. Partu studentů tehdy napadli neznámí pachatelé za použití nožů a boxerů. Po útoku zůstalo kromě jedné oběti, tehdy 21letého Tupého, zavražděného šesti bodnými ranami, také šest zraněných, z toho jeden těžce. Od začátku se spekulovalo, že za napadením stojí neonacisté a osoby blízké bratislavskému podsvětí.

Když Jakub Polák v 90. letech squattoval na Sochorce, objevil se na zdi nápis „Polák bude vyset!“. Hříčky, která se záměnou „i“ za „y“ nabízela, se někdo duchapřítomně chopil a pod nápis dopsal: „A kdo ho vyseje?“ S jeho nedávnou smrtí tato otázka ožívá.

Dělnická strana sociální spravedlnosti už asi těžko něčím překvapí. Po odsunutí nejvykřičenějších neonacistů z kandidátek, jakými byli například Milan Hroch (kterého úpěnlivě žádalo o neúčast na akcích i fašizující sdružení Červenobílí) nebo Erik Sedláček, se kandidátka pro letošní krajské volby zaplnila převážně bývalými republikány a postaršími pivními rasisty.