„Bylo to jen uklouznutí.“ Takhle předseda ČSSD Jan Hamáček smáznul kritiku toho, že na Ústecku letos za jeho stranu kandiduje teplický šíbr Petr Benda, který část své politické kariéry spojil s utrapravicovou Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS). Bendovo „uklouznutí“ ve skutečnosti trvalo několik let, během kterých spolupořádal akce, kde vystupovaly špičky ultranacionalistických a neonacistických uskupení z Německa, Slovenska nebo Česka. Po boku neonacistů také kandidoval ve volbách.
Následující článek, jehož autor není členem redakce antifa.cz a přál si zůstat v anonymitě, vydáváme v neupravené podobě.
Petr Benda je teplický podnikatel s velmi podivnou historií a rozsáhlým majetkem, který stejně podivně nabyl v divokých devadesátých letech. Na několik let spojil svojí politickou kariéru s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, kterou zároveň financoval. Spolupořádal akce, při nichž neonacisté zvali do Čech Udo Voigta, celebritu německé neonacistické scény odsouzenou za šíření rasismu nebo slovenského neonacistu Mariana Kotlebu. S předsedou nejvýraznější české neonacistické strany Tomášem Vandasem ho pak pojí dlouholeté přátelství. Byl na společné kandidátce s dřívějšími esy neonacistického hnutí z organizace Národní odpor nebo lidmi kolem šéfa projektu Autonom — revoluční nacionalisté. Benda je ale také parťák bývalého premiéra Jiřího Paroubka, se kterým se angažoval ve společném pokusu o ustanovení národně socialistické strany LEV21 v roce 2011. Po několika letech spolupráce s neonacisty prolezlou DSSS se nyní severočeský šíbr pragmaticky vrací ke spolupráci s ČSSD, kam mu otevřel cestu sponzorský dar ve výši milionu korun. Jak jinak se dá vysvětlit to, že si předseda ČSSD Jan Hamáček na poslední chvíli vytrucoval kandidaturu Petra Bendy, přestože mu muselo být jasné, že tím rozpoutá konflikt ve vlastní straně?
Petr Benda se objevil v ČSSD v roce 1994 a první významnou funkci získal roku 2002, když se stal náměstkem teplického primátora Jaroslava Kubery (ODS). V letech 2005 až 2011 šéfoval krajské organizaci ČSSD v Ústeckém kraji. V tuto dobu, kdy se ČSSD namáčela do jedné korupční kauzy za druhou, dělal také asistenta tehdejšímu předsedovi strany Jiřímu Paroubkovi. V roce 2010 neúspěšně kandidoval za ČSSD do Poslanecké sněmovny. Do ní se dostal až o rok později jako náhradník a již jako člen nového uskupení Národní socialisté LEV21.
Strana Národní socialisté LEV21 vznikla kolem několika bývalých sociálních demokratů. Paroubek se stal předsedou strany, Benda místopředsedou a do projektu investoval závratných 12 milionů z vlastní kapsy. Teplický kmotr konec konců politiky sponzoruje dlouhodobě, štědře platil i místní ČSSD. Paroubkova politická hvězda ale hasla a LEV21 čekala jen série debaklů. Paroubek se proto rozhodl rezignovat na post předsedy a následně stranu opustil. Petr Benda se chopil iniciativy, a zavelel k ještě více nacionalistickému kurzu.
Tón veřejné debaty té doby určovala migrační vlna lidí prchajících z válkami rozvrácených zemí především Středního východu. Téma velmi aktivně vytěžovala krajní pravice, která prchající lidi vykreslovala buď jako dotírající parazitický hmyz, či jako invazní armády, které útočí na naší civilizaci. Krajní pravice ke strašení migrací plynule přešla od vyvolávání k nenávisti k Romům. To její politiku definovalo celou řadu let předtím. Připomeňme, že po roce 2010 v České republice proběhla mohutná série rasistických protiromských demonstrací, které několikrát končily pokusy o pogrom. Došlo také ke žhářským útokům se snahou upálit spící romské rodiny. Demonstrace se konaly dlouhou dobu v podstatě každý víkend po celé republice. Krajní pravice se ale nebyla schopná pořádně etablovat v parlamentní politice, asi částečně i proto, že prakticky všechny parlamentní politické strany rétoriku s větší či menší vyhroceností přijaly. Petr Benda se budoucnost LEV21 rozhodl spojit s neonacisty prolezlou Dělnickou stranou sociální spravedlnosti Tomáše Vandase, která byla v té době plná mladých stranických kádrů protřelých zkušenostmi z prostředí neonacistické scény.
Benda do spolupráce skočil rovnýma nohama a již na podzim roku 2015 spolupořádal s DSSS oslavu dne české státnosti v Teplicích, kde pro hrstku lidí řečnil společně se svými kolegy. Z LEV21 to byl Jaroslav Andres a za DSSS tam vystoupili Tomáš Vandas s Jindřichem Svobodou. Svoboda se nejvíce proslavil jako organizátor rasistických protiromských pochodů a člen duchcovské buňky DSSS, která na městské úrovni navázala spolupráci s ČSSD.
O pár měsíců později už obě strany naplno rozjely sérii mítingů na podporu společné kandidatury do zastupitelstva Ústeckého kraje. V říjnu 2016 v rámci předvolební kampaně LEV21 a DSSS uspořádali setkání s Udo Voigtem, dlouholetým předsedou německé ultrapravicové strany NPD, který byl v roce 2008 odsouzen za distribuci rasistických materiálů. Na nich byl nápis „Bílá není jenom barva dresu. Za SKUTEČNĚ národní tým.“ a bílý německý dres s číslem 25. Ten nosil hráč Patrick Owomoyela, který má německou matku a nigerijského otce. Kvůli tomu strana pod jeho vedením oznámila, že tým není skutečně národní. NPD pod jeho vedením také po zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem prohlásila, že „Afrika dobyla Bílý dům,“ a jindy zase vyjádřila podporu íránskému antisemitskému autokratovi Mahmúdovi Ahmadínežádovi. Vedení NPD mělo dokonce kontakty s Uwe Mundlosem, členem teroristického gangu Národně sociální podzemí (NSU), který měl na svědomí minimálně deset vražd přistěhovalců, bombové útoky i sérii bankovních přepadení.
Jen pár dnů po návštěvě celebrity německého neonacismu Udo Voigta si Benda s Vandasem do Ústí nad Labem pozvali hlavní postavu slovenských neonacistů Marian Kotlebu. O zábavu se jim starala kapela Ortel. Nicméně ani taková esa koalici Benda-Vandas nepomohla dosáhnout ani na 0,3 procenta hlasů.
Neúspěch v krajských volbách však spolupráci Bendy a Vandasem nepoškodil a do parlamentních voleb 2017 DSSS kandidovala jako samostatný subjekt s podporou LEV21. V praxi to vypadalo tak, že Benda a jeho kolegové byli na kandidátce třeba s Jiřím Froňkem, svého času výrazným členem organizace Národní Odpor. Tato v porevoluční historii ČR nejmilitantnější a také otevřeně čistě neonacistická organizace stála například za pokusem o pochodňový průchod Židovským městem na výročí Křišťálové noci v roce 2007 (Mimochodem, Jiří Froněk v poslední době zkusil štěstí u Trikolory Václava Klause mladšího). S Petrem Bendou na společné kandidátce také kandidoval aktivista Autonomních nacionalistů, Dominik Březný, který později vedl projekt Autonom - Revoluční nacionalisté, nebo matador moravského neonacismu Erik Lamprecht. Tento bývalý šéf Dělnické mládeže se dnes angažuje v uskupení Národní a sociální fronta.
Ale ani tentokrát se na revoluční národní socialisty štěstí ve volbách neusmálo a to i přesto, že se Benda aktivně podílel na financování politické kampaně DSSS.
Po sérii volebních debaklů tak v dubnu 2018 Petr Benda ze své strany odešel. Na starého známého z DSSS Tomáše Vandase ale nezanevřel. Před několika měsíci s ním například pařil na oslavě k Vandasovým padesátým narozeninám.
Po letech spolupráce s DSSS teď Petr Benda namířil politické kormidlo zpět k ČSSD. Sice na kandidátce předsedy Hamáčka vystupuje jako bezpartajní (co si budeme namlouvat, kdyby si tam popravdě napsal „ČSSD, pak LEV21 a nakonec LEV21 spolu s DSSS“, tak by to možná na některé členy strany nepůsobilo úplně dobře), ale jeho kandidaturu do krajských voleb na Ústecku mu ve skutečnosti otevřel milion korun, který poslal jako sponzorský dar ČSSD. Jaký to paradox, kdy se nejštědřejším sponzorem strany stává nestraník...
K nasazení Bendy do letošních voleb došlo za podivných okolností, když lídr ČSSD Jan Hamáček narychlo nahradil již oznámenou kandidátku, lidmi z okolí Jiřího Paroubka. Paradoxní je na tom i to, že Jan Hamáček je ministrem vnitra, tedy rezortu, jehož aktivity v minulosti vedly k pozastavení činnosti Vandasovy Dělnické strany kvůli antidemokratickým principům a neonacistickému směřování. DSSS je přitom přímou pokračovatelkou rozpuštěné Dělnické strany s víceméně stejným programem i mnoha stejnými lidmi na kandidátce. Tomáš Vandas zůstal předsedou DSSS a jeho kamarád Petr Benda o neonacistickém pozadí „dělníků“ moc dobře věděl. A nikdo jiný by o tom neměl mít lepší přehled, než právě ministr vnitra Jan Hamáček.
Jako nejapný vtip se pak jeví tvrzení Jana Hamáčka, který Bendovo letité angažmá se špičkami českého neonacismu shazuje ze stolu jako „drobné uklouznutí.“ Problémem pro předsedu ČSSD může být už jen fakt, že Benda není ani zdaleka jediný člověk spojený s DSSS, kterého najdeme na kandidátce ČSSD. Letošní kandidátka ČSSD hostí ještě další osoby, kteří v minulosti kandidovali za DSSS. Jsou jimi Tomáš Ekrt, Michal Kasal, Jana Mašková a Jiří Bečvář. Pozoruhodné na tom však je, že jsou to všechno lidé z prostředí okolo Jiřího Paroubka, dnes údajně působícího v roli neoficiálního poradce předsedy Hamáčka. Právě Paroubek se za svou pravou ruku Bendu veřejně postavil s tím, že „není žádným extrémistou". Trio politiků tak zpečetilo svojí politickou kariéru.
A co vám prozradí sebeprezentace Petra Bendy na jeho oficiálním facebookovém profilu? DSSS - Dělnická strana sociální spravedlnosti, DSSS- NE imigrantům, PROTI nepřizpůsobivým, PRO pořádek, Udo Voigt, Národní 17. listopad, Policie České republiky... Opravdu sociální demokrat jako vyšitý.
Jan Hamáček se z pozice ministra vnitra a předsedy ČSSD nečekaně objevil v čele pozoruhodné snahy posunout stranu daleko od demokratických myšlenek směrem do hnědých vod. Paradoxní je v této souvislosti to, že stále dokola opakuje, že kdyby nešla ČSSD do koalice s ANO, Andrej Babiš by využil koaličního potenciálu SPD. Co se za 3 roky změnilo, že ČSSD dnes musí využívat služeb lidí spojených s neonacistickou scénou, ví jen on sám. Kdo ví, třeba má předseda Hamáček s Petrem Bendou a Jiřím Paroubkem mnohem větší plány, než se zdá. A nebo je tomu naopak?
V boji o demokratické principy ČSSD má podle nás tentokrát pravdu Lubomír Zaorálek, který na Twitteru prohlásil: „Taková kandidatura zpochybňuje základní principy 140leté české sociální demokracie.“ Členové sociální demokraté byli historicky jedni z prvních, kteří za svoje statečné antifašistické postoje končili ve vyhlazovacích táborech Třetí říše.
