Starší články

Neonacistická scéna dlouhodobě selhává ve snaze najít ve svém středu někoho, kdo by byl ochotný a schopný stát se žurnalistou v klasických médiích. A jen o málo úspěšnější je jejich snaha o naklonění si mainstreamových novinářů. V roce 2008 se na ni ale přece jen usmálo štěstí, byť z trochu jiného místa, než by čekala. A to v osobě Dušana Stuchlíka.

Přetiskujeme kritiku AFA z pera Jana Hanuše. Jakkoli s částí jeho kritiky nesouhlasíme a myslíme si, že vychází z neznalosti (která je ale vzhledem ke způsobu našeho fungování pochopitelná), vítáme ji jako kritiku, která je motivována snahou o zlepšení a nabídnutí vlastní alternativy a iniciativy.

Stejně jako v loňském roce, tak i letos si připomněli antifašisté a antifašistky památku Honzy Kučery, který byl před dvěma lety smrtelně pobodán v Příbrami. Bylo mu teprve devatenáct let. Měl rád zábavu a hrdě se hlásil ke skinheadské subkultuře. Zároveň nesnášel nácky a neváhal se jim postavit. Proto také zareagoval v noci z 18. na 19. ledna 2008 na provokaci v nacismu se vzhlížejícího Jiřího Fouse. Ten ho při tom několikrát bodl bajonetem. 20. ledna 2008 Honza na následky způsobených zranění umírá.

Rakouští antifašisté mobilizují před blokádou dalšího ročníku korporativistického plesu v Hofburgu ve Vídni. Tradiční sešlost nacionalistů i neonacistů proběhne 29. ledna 2010. V nedávné době jsme mohli v Praze navštívit přednášku rakouských antifašistů, věnovanou každoročnímu srazu nacionalistů, který se odehraje v nejbližších dnech ve Vídni, součástí bylo i pozvání na antifašistickou protidemonstraci.

Dnes si vysvětlíme, jak založit a spravovat neonacistickou anti-antifa skupinu. Není to nic jednoduchého, ale při troše úsilí můžeme dospět k nečekaným výsledkům.Jako první krok v našem snažení si založíme profil na některém komunitním serveru. Tradicionalisté použijí lide.cz, progresivnější dnes tolik populární Facebook.Do profilu dáme své vlastní fotky nejlépe ve společnosti přátel a proložíme je symbolikou.

Před Nejvyšším správním soudem se tento týden obhajuje Dělnická strana (DS), která čelí návrhu na své rozpuštění. Podle dostupných informací je vládní návrh připraven podstatně lépe než naprosto zpackaný první pokus. Zajímavější než případné rozpuštění či nerozpuštění by ale mohlo být poodkrytí role agentů policie nebo tajných služeb uvnitř DS, podobně jako se to stalo v Německu v roce 2002. V českých reáliích je to však spíše nepravděpodobný příběh. Připomeneme si tedy alespoň německou kauzu.

Případ dvouleté Natálie Sivákové, která letos v dubnu utrpěla při žhářském útoku na svou rodinu těžké popáleniny, vzbudil velký mediální ohlas. V létě policie zatkla čtyři neonacisty ze Slezska a z útoku je následně i obvinila. Jak na zprávu reagovali neonacisté nejen dva dny po události je námětem dnešního článku.

Když v noci na 21. prosince 2007 padly hranice a Češi s velkou slávou vstoupili do Schengenského prostoru, létaly leckde špunty od luxusního šampaňského (v případě managerů expandujících společností) či alespoň plány na „pořádnou dovolenou" bez front na hranicích a nutnosti mít u sebe pas (u zbývající části populace). Každá mince má ale dvě strany. Zvednutí závor uvnitř Evropy nenásledovalo nic jiného než vztyčení dalších ostnatých drátů a elektrických ohradníků směrem ven.

V polovině září vyhlásili Autonomní nacionalisté velké vítězství nad Antifašistickou akcí. Síly AN měly rozdrtit antifašisty na ostrově Štvanice po skončení street party v rámci Týdne nepřízpůsobivosti. Jak už to u neonacistického zpravodajství bývá, bylo to tak trochu jinak.

15. prosince končí "dočasná amnestie" pro zahraniční pracovníky. Po ní mají podle našich informací následovat rozsáhlé policejní represe, které mají donutit imigranty k odchodu ze země. Minulý týden navštívil rodinu Sivákových, která se stala cílem žhářského útoku, syn premiéra Jan Fischer mladší. Vyjádření solidarity s romskou rodinou bylo impulsem pro napsání otevřeného dopisu, který zveřejňujeme níže.

Neonacismus je v posledním roce časté a veřejností bedlivě sledované téma. Ve společnosti ale stále přetrvává dojem, že neonacisté jsou bandou asociálů se sníženým IQ. V mnoha případech tomu tak je. Rozhodně tak ale nemůžeme popsat celou neonacistickou scénu. Její vůdci se tomuto zařazení obvykle vymykají. Nevýrazná, fluktuující masa „pěšáků“ se takto většinou popsat dá.

Váňa byl velkou postavou ruského antifašistického hnutí a jsem si jistý, že v sledujících dnech, měsících a letech napíše své vzpomínky na něj spousta lidí. Dnes je ale většina z nich smrtí svého přítele a soudruha příliš rozzlobená a příliš šokovaná.

Tento fiktivní rozhovor je složen z názorů Václava Havla, které sepsal ještě jako společností odmítaný extremista na konci sedmesátých let. Jsou v něm použity citace z jeho textu Moc bezmocných, v němž představil své politické postoje.Tyto názory jsou v mnohém inspirativní dodnes. Když je však porovnáme s tím, v co se proměnily za několik let zjistíme, že snaha po skutečné svobodě končí, když se o ní přestaneme starat.

Mladá Fronta DNES zveřejnila sérii článků o neonacistické skupině White Justice. Představuje ji jako potenciální českou pobočku ETA, RAF či IRA. Tento pohled nesdílíme právě proto, že neonacistické prostředí dlouhodobě sledujeme a konfrontujeme. "Investigativní" reportáže MF DNES jsou naopak vhodným příkladem tzv. "morální paniky".

Není od věci si občas připomenout, co novodobí nacionální socialisté hlásají a dělají. Většinu ze své myšlenkové výbavy převzali z ideové zbrojnice nacistické Třetí říše. Mimo jiné vyhrocený rasismus, antisemitismus a nenávist k homosexuálně orientovaným lidem. Velkým paradox pak nastává, když zjišťujeme, kolik je v řadách těchto rasistů, antisemitů a homofobů jedinců s "neárijským" či přímo židovským původem a osob s odlišnou sexuální orientací.

Ve středu 21. 10. 2009 provedla policie razii u přibližně dvaceti českých neonacistů.

Ministr vnitra prohlásil, že na podkladech pro návrh na rozpuštění Dělnické strany se spolupracovalo mimo jiné s jakousi "Antifou". Že by snad MVČR spolupracovalo s Antifašistickou akcí (AFA) nebo redakcí antifa.cz je naprostý nesmysl.

Přinášíme detailnější pohled na údajné žháře z Vítkova včetně obsáhlé fotodokumentace. Mohlo jít jen o pěšáky, kteří vykonávali rozkazy? Nebo mohl být žhářský útok jejich vlastní aktivitou?

V polovině září zažije Praha rychlý sled kulturních a protestních akcí, které ponesou jeden společný vzkaz: nechceme se přizpůsobit neustálým omezením a jsme solidární s těmi, kdo jsou vyloučeni ze společnosti. Obsazení nového squatu, protestní Do It Yourself karneval, demonstrace proti zákazu maskování… ale také koncerty, diskuze a promítání filmů.