Starší články

Letošní 28. říjen DSSS se přesunul z Prahy do Ostravy. Tzv. Den národní jednoty proběhl v režii místní DSSS, která dlouhodobě posiluje a může se pochlubit fungujícími a pevnými vazbami na místní neonacistickou scénu. Jedním z důkazů pro toto tvrzení je i společná pozvánka na veřejnou demonstraci DSSS a neveřejnou "kulturní sešlost", která se uskutečnila ve večerních hodinách.

V posledních dnech se média zaměřila na úplatkářskou kauzu spojenou s fotbalovými kluby Sigma a Bohemians. V ní se objevil i korunní svědek Luděk Hrubý, přezdívaný Bandita. Hrubý ale není antifašistům nijak neznámý.

Mezinárodní antifašistický zpravodajský server inter.antifa.ru před několika týdny rozšířil stručnou zprávu o náhodném úmrtí známého ruského neonacisty Alexeje „Jestřába“ Koršunova (Korshunova).

V Maďarsku se opozice vůči neoliberální globalizaci chopili hlavně nacionalističtí politici. Vláda převádí kritický ekonomický stav do kriminální či rasové roviny a útoky na Romy a jiné menšiny jsou každodenní realitou. Přinášíme vám nejen zajímavou analýzu velmi alarmující situace současného Maďarska, ale i popis jeho fašistické historie. Text vyšel v berlínském magazínu Abolishing the Borders From Below, my ho přebíráme z webu csaf.cz.

Jak spolu souvisí polistopadový vývoj a současné protesty v severních Čechách, rasismus, sociální nerovnost a budování tržního hospodářství? Může se "levice" něčemu přiučit u neonacistů z DSSS? Přečtěte si společný text Martiny Poliakové a Ondřeje Slačálka, který vyšel v Deníku Referendum. Ne se všemi závěry souhlasíme, zejména v pasáži věnované neonacistům, jejichž role je podle našeho názoru poněkud jiná, než autoři tvrdí, přesto článek považujeme za zajímavou analýzu.

Tento článek je produktem naší dlouhodobé práce. Fakta v něm obsažená tvoří dle našeho názoru komplexní celek, jehož posouzení necháváme na čtenářích. Zjednodušeně řečeno, článek mapuje patrně nejpropracovanější pokus o průnik osob z neonacistického hnutí do anarchistické a antifašistické scény.

Pokračující etnické napětí v severních Čechách vyvrcholilo v sobotu 10. září 2011 pokusy o útoky na objekty, ve kterých přebývají nejchudší z místních Romů. Dav místních, tentokrát posílený o neonacisty z DSSS, Národního odporu Karlovy Vary a část osob vzešlých z nazichuligánského podhoubí, rozehnala policie. Ke komu se přidává část občanů? Co bude dál?

Ondřej Slačálek napsal pro Deník Referendum velmi kvalitní analýzu současného fašizujícího trendu v „české“ společnosti, ve které se normou stává být rasistou a otevřeně nenávidět Romy. S jeho článkem se až na drobné výjimky ztotožňujeme a s jeho svolením text přebíráme na naše stránky v plné podobě.

Jon Gaynor přináší vhled do současného pravicového myšlení, které zahrnuje skupiny jako EDL, protimuslimské blogery a populistické politické strany. 
Brutální masakr, provedený norským pravičákem Andersem Behringem Breivikem, způsobil šok a vyvolal rozpaky, mimo jiné mezi učenci, snažícími se smířit s terorismem, který nespáchali muslimové, ale výrazně protimuslimský pravičák.

Asi jste zaznamenali, že na našich stránkách ubylo článků, kde se zabýváme strukturou a představiteli české neonacistické scény. Není to proto, že bychom na monitoringové aktivity zanevřeli nebo je nepovažovali za nutné. Důvod je v tom, že se neonacisté nacházejí v sestupné fázi sinusoidy, po které se jejich (a nejen jejich) hnutí pohybuje.

Po útocích v Norsku se v médiích objevila smršť informací, všímajících si jejich strůjce ze všech možných úhlů. Zajímavé proto je, že rozborům jeho manifestu se většina komentátorů vyhnula. My jsme se pokusili o alespoň částečnou analýzu tohoto díla.

O zamlčovaní faktov, priateľstve, naivite a sklamaní, ale aj biznise a postojoch. Aj to sú veci, o ktorých pojednáva nasledujúci text.

Nedávný masakr v Norsku vyvolal řadu otázek a prostřednictvím médií přinesl množství často protichůdných informací. Jeho autor, Anders Behring Breivik, je také autorem manifestu 2083 - Evropská deklarace nezávislosti, čítajícího 1500 stran. Manifest Breivik zveřejnil krátce před útoky na sídlo norské vlády v Oslu a na kemp sociálně demokratické mládeže.

„Jestliže někteří norští politici, novináři a komentátoři automaticky pracují s myšlenkou muslimské hrozby či muslimské invaze do Evropy, není absurdní, že v takové konstelaci někdo uvěří, že jsme ve válce a vyrukuje do politické debaty se zbraní v ruce jako Breivik.“ říká aktivista z norského Osla v rozhovoru pro Antifašistickou akci.

V  článku o prorůstání nacistických názorů do blackmetalového podzemí přinášíme názory notoricky známého norského blackmetalisty Varga Vikernese na vraždy spáchané Andersem Breivikem. Podle Counta Grishnackha, totiž za celý masakr mohou židé. Vikernesovu stať doporučujeme k přečtení zejména těm, kteří ve Vikernesovi vidí pouhého "pohana" či snad "vlastence". Realita je evidentně poněkud jiná.

Další epizoda z pronikání krajní pravice do vrcholných pater české politiky se odehrála začátkem července, kdy představitele iniciativy D.O.S.T. přijal na Hradě prezident Klaus. Je to vhodná příležitost představit dalšího z aktivistů iniciativy - Františka Červenku

Mohlo zabití jednoho tyrana osvobodit miliony? I na tuto otázku odpovídal třiaosmdesátiletý veterán hnutí odporu proti kubánskému diktátoru Batistovi a španělskému diktátoru Frankovi Octavio Alberola. Článek je převzatý z časopisu Nový Prostor č. 378.

20. července letošního roku uplyne 10 let od smrti Carla Giulianiho. Na červenec roku 2001 svolaly světové elity zasedání G8 do italského města Janov. Stovky tisíc lidí vyšly do ulic, aby vyjádřily svůj nesouhlas s globální politikou, určovanou předáky osmi ekonomicky a politicky nejsilnějších zemí. Mezi protestujícími v Janově byl i třiadvacetiletý italský aktivista Carlo Giuliani. Domů už se ale nevrátil - ulice Janova se staly svědky jeho smrti.

Radikální pravice zažívá v některých evropských zemích výrazné změny. Neonacisté a neofašisté hromadně odhazují ideologická břemena, mění image, směr svého aktivismu a snaží se svou činností více zasahovat do reálných sociálních problémů. Jedním z příkladů nejúspěšnějšího přerodu radikální pravice je italská neofašistická scéna, v jejímž čele se v současné době nachází hnutí Casa Pound.

Uvádí se, že po roce 1989 mají v ČR neonacisté na svědomí něco přes dvacet zmařených lidských životů. Většinu obětí tvoří Romové a Romky nebo ti, kteří se provinili tmavším odstínem kůže, bezbranní lidé bez domova a několik obětí doplatilo životem za své nepřátelství k neonacismu. To jsou případy, kdy byl „politický“ motiv zřejmý nebo byly jednotlivé kauzy medializovány. Vedle toho ale existují i případy další a tento článek chce sloužit jako odrazový můstek k jejich zmapování.