Archiv článků (18/38)

Je jedenáctého června roku 2000 krátce po půnoci. Partička tří opilých neonacistů se potkává na hlavním nádraží saského městečka Dessau a míří do centra města za vydatného skandování hesel a hajlování. V 1:45 potkávají Alberta Adriana původem z Mozambiku v městském parku. Jeho barva kůže je pro ně dostatečným důvodem, aby na něj zaůtočili. Několika kopanci a ranami pěstmi sráží Alberta na zem a pak ještě skáčí a dupou svými těžkými botami po jeho hlavě.Alberto o tři dny později na následky zranění umírá. Neonacističtí vrahové jsou ještě ten den zadrženi a později odsouzeni k devíti letům vězení.

Nejznámější ruská antifašistická kapela What We Feel vyráží na své poslední turné, které bude opět 100% benefiční a jehož výtěžek bude věnován na podporu antifašistických a anarchistických aktivit v Rusku. V rámci tohoto turné se What We Feel představí také v Česku a na Slovensku a to konkrétně 1. 6. v Bratislavě, 2. 6. v Jihlavě a 3. 6. v Praze. O nelichotivé situaci v Rusku jsme již několikrát informovali. Nikdo však nedokáže popsat situaci lépe než ti, kteří jsou s ní každý den konfrontováni. Tady jsou slova What We Feel, která hovoří za vše. Přijďte prosím podpořit některý z jejich koncertů a vyjádřit tak podporu těm, kteří denně riskují svoje životy.„Zdravíme všechny přátele.S lítostí oznamujeme, že WHAT WE FEEL na konci tohoto roku ukončí svoji činnost. Nebylo to pro nás snadné rozhodnutí. Uplynulých pět let nebylo vždy lehkých. Rádi bychom poděkovali všem, kteří nás podporovali jak při našich utajených koncertech, tak i na těch s více než 500 návštěvníky nebo při turné po Evropě. Potkali jsme mnoho nových hudebních skupin, kolektivů a lidí, kteří sdíleli naše přesvědčení a boj proti fašismu.

Na kandidátce DSSS ve Zlínském kraji pro květnové parlamentní volby najdeme opět několik známých neonacistů. Mezi nimi vyčnívá Jiří Dudák, který za pět let svého působení v řadách ultrapravice udělal slušnou kariéru. Pojďme se podívat blíže na jednoho z nejvýznaměnjších aktivistů na Moravě.

Před dvěma lety jsme iniciovali vzpomínkové akce k výročí konce 2. světové války. I letošní rok jsme se rozhodli symbolicky vzpomenout na padlé, umučené i popravené během vlády nacistického teroru Třetí říše. Přinášíme krátký souhrn a fotografie z některých akcí antifašistických skupin, pořádaných při této příležitosti.

Popravdě řečeno, jsme nějakou dobu nechtěli o Vandasově Dělnické straně (DS), pardon, Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS), psát. Prostě nám nepřišla od doby svého přejmenování a sporu s částí neonacistického hnutí tolik atraktivní. Je ale před volbami a od nás je tak trochu očekáváno, že „odhalíme“, jací že to náckové zase za tuto partaj kandidují. Pokusíme se tedy dostát očekáváním. Na konci článku najdou čtenáři i jedno překvapení.

24. dubna se konala v polském Bialystoku antifašistická demonstrace. Krátce před jejím začátkem se objevilo kousek od místa shromáždění deset neonacistů patřící k místní pobočce Blood and Honour. Antifašisté rychle zareagovali, neonacisté skončili na zemi a někteří s rozbitými hlavami.

65 rokov od konca druhej svetovej vojny sa na Slovensku znovu snažia dostať k moci fašisti. Do júnových parlamentných volieb kandidujú prostredníctvom Ľudovej strany Naše Slovensko.Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS) vznikla kurióznym spôsobom vo februári tohto roku. V tom čase sa Rastislav Schlosár zo Slovenskej pospolitosti stal štatutárom bývalej Strany priateľov vína, ktorá sa následne premenovala na Ľudovú stranu Naše Slovensko.

Prvomájovým Berlínem se snažili po několika letech projít náckové. Jejich akce se zúčastnilo kolem šesti stovek lidí - a to zejména z části svobodných (autonomních) nacionalistů napojených na politickou stranu NPD. Dle očekávání pro ně pokus o demonstraci skončil fiaskem. Ušli totiž pouze sto metrů a dál se nedostali. Do cesty se jim postavilo okolo deseti tisíc antifašistů a pochod zablokovali. Nemluvě o obyvatelích Berlína, kteří nácky z oken zasypávali odpadky, zeleninou i peprnými výrazy. Ve městě pak proběhla ještě spontánní demonstrace zhruba tří stovek neonacistů z Berlína, kteří fiasko očekávali a první demonstrace se raději neúčastnili. Večer přišlo na 15 000 lidí na "Revoluční první máj" do Kreuzbergu, tradiční berlinské levicové čtvrti.

Děkujeme tímto všem návštěvníkům MAYDAY festivalu za vytvoření skvělé atmosféry, veliký zájem o nabízené aktivity a respektování nutných bepečnostních omezení. Věříme, že jsme společně ukázali, proč k životu nepotřebujeme nabubřelé tváře politiků, neonacisty, rozdělování lidí na rasy, nadřízené a podřízené a také, že zasvé vzalo i pár médii a policií vytvářených klišé o "extremistech". + AKTUALIZACE VIDEO

S patřičnou dávkou radosti, ale také úlevy, oznamujeme všem našim příznivcům, stejně jako nepřátelům, obnovení tradičního časopisu Antifašistické akce s jednoduchým názvem Akce! Nové číslo (v celkovém pořadí třinácté) bude poprvé k dostání 1. 5. 2010 na 3. ročníku antifašistického May Day festivalu. Akce! vychází v rozsahu 44 stran za přátelskou cenu 35 Kč / 1,5 €. Objednat jí můžete i na mailu redakce: casopis.akce[zavináč]antifa.cz

Na 18. dubna si naplánovali v Los Angeles svojí demonstraci náckové z Nacionálně socialistického hnutí (Nacional Socialist movement). Naneštěstí pro ně se ale dalo dohromady několik stovek lidí, kteří přišli vyjádřit svůj nesouhlas.

Víme, že 1. máj se dá slavit různě. ČSSD s karafiátem v tento den oslavuje „podíl práce na polidštění opice“, KDU-ČSL vyzývá lidi k morálce, ODS trhá na kopci modré třešně, KSČM za doprovodu dechovky vzpomíná a slibuje, TOP 09 se transparentně zamiluje do mladých lidí a fanoušci DSSS brojí proti totalitě a deklarují své odhodlání obětovat se prací pro národ.

Když se Antifašistická akce před dvěma lety rozhodla změnit strategii a vrátit 1. máji reálnou a pozitivní náplň po letech, kdy se anarchistické a antifašistické hnutí soustředilo na akce neonacistů, vstupovala na neprozkoumané území. Již první ročník byl překvapivý velkým zájmem různorodých účastníků. To beze zbytku potvrdil druhý ročník, který návštěvností nejen mnohonásobně překonal umolousané akce politických partají ať těch parlamentních nebo neonacistické Dělnické strany.

V Plzni rozbalil šapitó cirkus Berousek. Berouskovi cirkusáci však zřejmě nečekali, že budou mít ve městě tak významnou konkurenci, a to dokonce tak blízko, že jí mohou pozorovat z okýnek svých maringotek. Do západočeské metropole totiž míří nacionálně socialistický cirkus, který obráží republiku, občas zamíří i do zahraničí, a každý rok zjara neopomene vynechat i toto město. Už nyní zvou na internetu na akci barevné letáčky. Lze však pochybovat, že si protagonisté celého představení připraví nějaké nové kousky. No, nechme se překvapit.Zájem médií by měl být zaručený, berouskovci mohou jen tiše závidět. A možná přijdou i hvězdy „pochodu proti slova“.

Zájem české veřejnosti i médií se v souvislosti s rasismem a xenofobií zaměřuje převážně na neonacistickou scénu, která je nejviditelnější. Ve stínu ale zůstávají skupiny, které nerušeně pronikají do politiky i veřejného prostoru. Před rokem, na jaře 2009, se na redakci Antifa.cz obrátila novinářka Ludmila Hamplová, která připravovala článek o české ultrakonzervativní katolické scéně a sháněla informace.

Londýnský antifašista Weyman Bennett byl předminulý zatčen a obviněn policií ze "spiknutí s cílem vyvávat násilé nepokoje", kterého se měl dopusti účasti na protidemonstraci k akci English Defence League (EDL).

Také jste zaznamenali posun některých neonacistů od skinheadské vizáže k image anarchistů či antifašistů? Ať už ano či ne, přinášíme rozbor současné strategie části neonacistického hnutí. Občas můžeme slyšet hlasy, které si stěžují, že dnes už není nic jisté jako dřív. Lidé, kteří z dálky pozorují neonacistickou scénu, by pak přesně v duchu tohoto tvrzení mohli přemýšlet, kdo jsou "ti" v černém?

Na 1. máje chtějí pochodovat hlavním městem Německa náckové. Letošní demonstraci připravují místní skupiny Kameradschaften Berlin (inspirační zdroj českých autonomních nacionalistů) a politická strana NPD, která je prolezlá neonacisty a spolupracuje také s českou Dělnickou stranou. Naposledy se náckové pokoušeli projít prvomájovým Berlínem v roce 2004. Setkali se s obrovskou protiakcí radikálních antifašistů a daleko se nedostali. Díky hořícím barikádám a antifa blokádám nemohl jejich průvod projít a po několika stovkách metrů se musel vrátit na místo srazu.