Na poli antifašismu bylo u našich sousedů v Polsku vždy pěkně živo. Po době určité stagnace podobné situaci, ve které se nacházela naše organizace v letech 2000 – 2003 se antifašistická scéna v této zemi opět začíná ozývat. A to pěkně nahlas jak ukázala třeba na protidemonstraci konané 11. listopadu loňského roku ve Varšavě. My jsme se proto rozhodli přinést se zástupci polské AFA rozhovor, který přibližuje tamní aktivity.
Priekopník a jedna z ústredných postáv bratislavskej neonacistickej scény Rastislav Rogel, sa opäť objavil na televíznej obrazovke a to v seriáli Panelák televízie Joj. Myslíme si, že je neprijateľné aby dlhoročný aktívny neonacista vystupoval kdekoľvek a kedykoľvek na verejnosti, no obzvlášť alarmujúce je, ak sa objaví v jednom z najsledovanejších programov súčasnosti.
Mezi českou neonacistickou scénou koluje návrh nové ideologické a taktické koncepce. Některé z bodů se dají označit jako rozumné, jiné vzbuzují úsměv na tváři.
Přinášíme text, který došel na redakční mail a který se věnuje nedávno publikované Zprávě o činnosti ÚOOZ za rok 2009, respektive pasáži Zprávy, která je věnována tzv. levicovému extremismu. Přestože je nám identita autora známa, na jeho přání neuveřejňujeme jeho jméno.
O vrazích pravých a náhradních aneb Jak Renata Vesecká předpoklady pro kariéru Nejvyšší osvědčila.
V berlínském Victoria parku odhalili letos v červnu pamětní desku, která má připomínat Johanna Trollmanna, romského boxera, který byl stejně statisíce dalších Romů zavražděn v koncentračním táboře. Podle webu romea.cz, který zprávu přinesl, pamětní deska nese název "9841", což je číslo, které bylo Trollmannovi přiděleno při nástupu do koncentračního tábora.
Doba, kdy se nacističtí skinheadi zašívali v putykách a občas vylezli ven dělat "pořádky", je pryč. A není tomu jinak ani v Ostravě. Dnes jsou zde náckové hodní kluci, co dělají ochranku na diskotékách, dostávají jedničky v dějepisu a nebo taky hoši, co jen trénují bojové sporty, mají rádi sportovní značky, a někteří dokonce rapují, aniž by jim vadilo, že tento žánr pramení z černošské kultury. Aktualizace 15.7.2010
Mohli jste si všimnout, že několik desítek streetartových fotografií, které byly umístěny na "starém" webu antifa.cz, v nové galerii nejsou. Důvodem není ukončení zájmu o tento druh aktivity ale pravý opak.
Na cestující londýnským metrem čekalo v pátek po ránu překvapení. Místo porce korporátního zpravodajství v zadarmo rozdávaných novinách "Metro" se jim do ruky dostala jeho parodie. Až 50 aktivistů, kteří byly převlečení za skutečné prodejce Metra, rozdalo během několika hodin desítek tisíc falešných kopií novin.
Revolta řeckých anarchistů a anarchistek může mít různou podobu. Od budování sociálních center po boje s policií a ničení symbolů kapitalismu.
Na poslední školní víkend pro Vás Antifašistická akce Zlínsko, Antifašistická mládež Zlínsko a především 161crew připravili další koncert s kvalitním zahraničním obsazením. Tentokrát se jedná o dvě kapely z Německa - Bury my Sins a Julith Krishun.
Jelikož se držíme hesla proti fašismu všemi prostředky, rozhodli jsme se i pro zbraň nejsilnějšího kalibru – humor. Nebudeme se snažit být vždy za každou cenu vtipní a originální, přesto doufáme, že se nám to občas podaří. Humor může být různý – ironický, černý, suchý. Žádné z nich se nebráníme.
Je jedenáctého června roku 2000 krátce po půnoci. Partička tří opilých neonacistů se potkává na hlavním nádraží saského městečka Dessau a míří do centra města za vydatného skandování hesel a hajlování. V 1:45 potkávají Alberta Adriana původem z Mozambiku v městském parku. Jeho barva kůže je pro ně dostatečným důvodem, aby na něj zaůtočili. Několika kopanci a ranami pěstmi sráží Alberta na zem a pak ještě skáčí a dupou svými těžkými botami po jeho hlavě.Alberto o tři dny později na následky zranění umírá. Neonacističtí vrahové jsou ještě ten den zadrženi a později odsouzeni k devíti letům vězení.
Nejznámější ruská antifašistická kapela What We Feel vyráží na své poslední turné, které bude opět 100% benefiční a jehož výtěžek bude věnován na podporu antifašistických a anarchistických aktivit v Rusku. V rámci tohoto turné se What We Feel představí také v Česku a na Slovensku a to konkrétně 1. 6. v Bratislavě, 2. 6. v Jihlavě a 3. 6. v Praze. O nelichotivé situaci v Rusku jsme již několikrát informovali. Nikdo však nedokáže popsat situaci lépe než ti, kteří jsou s ní každý den konfrontováni. Tady jsou slova What We Feel, která hovoří za vše. Přijďte prosím podpořit některý z jejich koncertů a vyjádřit tak podporu těm, kteří denně riskují svoje životy.„Zdravíme všechny přátele.S lítostí oznamujeme, že WHAT WE FEEL na konci tohoto roku ukončí svoji činnost. Nebylo to pro nás snadné rozhodnutí. Uplynulých pět let nebylo vždy lehkých. Rádi bychom poděkovali všem, kteří nás podporovali jak při našich utajených koncertech, tak i na těch s více než 500 návštěvníky nebo při turné po Evropě. Potkali jsme mnoho nových hudebních skupin, kolektivů a lidí, kteří sdíleli naše přesvědčení a boj proti fašismu.
Na kandidátce DSSS ve Zlínském kraji pro květnové parlamentní volby najdeme opět několik známých neonacistů. Mezi nimi vyčnívá Jiří Dudák, který za pět let svého působení v řadách ultrapravice udělal slušnou kariéru. Pojďme se podívat blíže na jednoho z nejvýznaměnjších aktivistů na Moravě.