Martin Kadlečík, rodák z jihočeských Strakonic, charakterizuje sám sebe jako českého konzervativního nacionalistu. Proč je možné jej bez skrupulí označit za fašistu s dlouholetými osobními kontakty do neonacistické scény, vysvětluje dnešní článek.
Pro pravidelného čtenáře našich webových stránek není jméno Martin Kadlečík neznámé. V minulosti figuroval jednak v článcích o jihočeské neonacistické scéně, kde se opakovaně objevoval na fotografiích ve společnosti strakonických členů místní organizace Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) a dalších jihočeských nácků (zde a zde), na straně druhé se jeho jméno objevilo v souvislosti s aktivitami nacionálně konzervativní proklausovské iniciativy D.O.S.T.. Věnovala se mu i redaktorka Ludmila Hamplová, jejíž podrobnou analýzu ultrakonzervativců a fašistů, působících v iniciativě D.O.S.T., odmítl šéfredaktor týdeníku Reflex otisknout.
Na první pohled by se mohlo zdát, že informace a rok staré fotografie jsou dostatečně ilustrativním příkladem společnosti, ve které tráví Martin Kadlečík svůj volný čas. Na oněch fotografiích se Kadlečík nechal zvěčnit s jihočeskými nácky, mezi nimiž nechyběl Kamil Víta, bývalý člen neonacistické kapely Imperium, který dnes působí v kapele Gabreta, Jan Bízek, jeden ze dvou zadržených v souvislosti s rasovým útokem na zpěvačku Tonyu Graves, Martin Vachta, nedávno propuštěný člen Národního odporu, který si odseděl několik let za účast na útoku nožem, při kterém došlo ve Strakonicích k vážnému poranění člověka, nebo další Kadlečíkovi přátelé – například jednatel místní organizace ve Strakonicích Jiří Polák, kterému nedělá problém obléci si triko s vyobrazením svastiky. Jeho dlouholetý politický vývoj včetně jeho aktuálního působení je ale natolik zajímavý a symptomatický pro vzájemnou koexistenci a prolínání neonacistické a ultrakonzervativní scény, že jsme se jeho osobě rozhodli věnovat samostatný článek.
Pokud hovoříme o fašismu, máme na mysli ideologii vycházející ze spojení šovinismu (přesvědčení o výjimečnosti a nadřazenosti vlastního národa nad ostatními národy) a popření autonomie jednotlivce a jeho absolutnímu podřízení národu, resp. státu, který národ reprezentuje. Fašistický ideál spočívá ve vytvoření přísně hierarchické společnosti podřízené vůli jediného vůdce, homogenizované tak, aby představovala jednolitou a zcela poslušnou masu. Individualismus, osobní svoboda a diverzita jsou pro fašisty nepřijatelné.
Nacismus se od fašismu liší v jedné podstatné věci. Základní hodnotou pro něj není národ, ale rasa. Nacionalismus tak může být pro současné neonacisty spíše překážkou k „bílé revoluci“, než uznávanou záležitostí. Existují i další odlišnosti, ty ale nemají v reálu větší vliv.
Existuje určitá představa (oblíbená zejména samotnými fašisty), že z tohoto důvodu nemohou fašisté a neonacisté spolupracovat. Opak je ale pravdou. Ostatně i historie nám ukazuje, že spolupráce mezi fašismem (Mussoliniho Itálie) a nacismem (hitlerovské Německo) byla možná a v zásadě logická. Přestože se dnes neofašisté od neonacismu oficiálně distancují, existuje ve skutečnosti dlouhodobá spolupráce aktivistů obou směrů na mnoha úrovních. Martin Kadlečík je dobrým příkladem této spolupráce.
Společná fotografie z koncertu kapely Gabreta. Zleva neonacisté Jan Bízek (útočník na Tonyu Graves) a Martin Vachta (aktér pobodání ve Strakonicích), v popředí Kamil Víta, bývalý kytarista neonacistické kapely Imperium a současný kytarista "vlastenecké" kapely Gabreta, dále Jakub Socha a v mikině Thor Steinar Martin Kadlečík.
Vlastenecká fronta, Národní sjednocení
Počátky aktivit Martina Kadlečíka lze dosledovat ještě před rok 2001, kdy stál u zrodu strakonické pobočky Vlastenecké fronty. Kolem roku 2003 se kvůli studiím odstěhoval do Prahy. Po příchodu do hlavního města se angažuje v místních pobočkách Vlastenecké fronty a Národního sjednocení (jak ukážeme dále, obě organizace neměly nikdy problém do určité míry kooperovat s otevřeně neonacistickými organizacemi). Nejen díky návštěvám zápasů pražské Sparty si ale Kadlečík dělá přátele také mezi politickým křídlem neonacistů z řad Národního odporu Praha, organizovaných v té době částečně ve struktuře Národně sociálního bloku.
21. červenec 2001 a nepříliš povedená akce Martina Kadlečíka (v čele demonstrace v saku a s pořadatelským označením) a strakonické pobočky VF. Na jeho demonstraci na podporu spuštění jaderné elektrárny Temelín a proti drogám dorazilo zhruba 25 lokálních nácků. Z Prahy dorazili strakonickou pobočku podpořit i David Macháček a Jan Skácel.
V roce 2010 si členové pražské pobočky Vlastenecké fronty v čele s tehdejším předsedou VF Davidem Macháčkem připoměli desáté výročí organizace, na kterém pochopitelně nechyběl ani Martin Kadlečík. Předseda Macháček tehdy neopomenul vyzdvihnout plodnou spolupráci s organizací Národní korporativismus stojící na pomezí neofašismu a neonacismu. Té v této době šéfoval dnešní předseda pražské krajské organizace a republikové smírčí komise DSSS Jiří Petřivalský. Stejně kladně hodnotil Macháček i spolupráci s ultrakonzervativní organizací Národní sjednocení, jejíž předseda nebyl v té době nikdo jiný než František Červenka, dnešní tajemník iniciativy D.O.S.T.. Dnes se František Červenka naplno věnuje iniciativě D.O.S.T., jeho předsednické místo ve skomírající organizaci Národní sjednocení (NSJ) převzal právě bývalý předseda Vlastenecké fronty David Macháček. Členem předsednictva, ještě z dob Františka Červenky, zůstal Martin Kadlečík.
Výřez části aktuálního seznamu kontaktů z webových stránek Národního sjednocení. Bývalý předseda VF David Macháček je zde nově uveden jako předseda NSJ, Martin Kadlečík jako člen předsednictva.
Spolupráce s neonacisty
Jak naznačujeme výše, fašistická VF a ultrakonzervativní NSJ byly organizace, které vždy inklinovaly ke sbližování s aktivisticky mnohem početnější neonacistickou scénou. Právě početná aktivistická základna je spolu s částečným ideologickým překryvem důvodem, proč k tomuto přibližování ze strany přesvědčených fašistů a ultrakonzervativců docházelo. Osoba Martina Kadlečíka v tomto směru hrála a do jisté míry stále hraje významnou roli.
Martin Kadlečík se začíná na veřejnosti pravidelně objevovat od roku 2003. Na 1. máje tohoto roku se společně s místopředsedou VF Františkem Nonnemannem zúčastnil neonacistické demonstrace Národně sociálního bloku (tehdejšího politického křídla Národního odporu a Národní Aliance). 28. října, na tradiční svátek založení Československé republiky, který si Vlastenecká fronta každoročně připomínala, se Martin Kadlečík objevuje jako jeden z pořadatelů akce. Demonstraci, kterou zorganizovala Vlastenecká fronta v personálním propojení s Národním sjednocením, mohutně podpořili aktivisté z řad Národního odporu Praha a lokální neonacisté z dalších českých měst. Sbližování z roku 2003 dokládá podpora aktivistů VF při listopadovém pokusu o pochodňový průvod tzv. židovským městem v Praze na výročí Křišťálové noci, který nahlásili aktivisté Národního odporu Praha Petr Fryč a Petr Kalinovský. Jejich provokace se dočkala odezvy občanské společnosti i radikálních antifašistů a dopadla neonacistickým fiaskem. Za Vlasteneckou frontu se ho se svíčkou v ruce zúčastnil i Martin Kadlečík a František Nonnemann, zatímco předseda Macháček se plížil pouze kolem a vlastního původu s pochodněmi se neúčastnil.
Martin Kadlečík na průvodu neonacistů Josefovem na výročí křišťálové noci v roce 2003.
V roce 2004 se rozpadající politické křídlo Národního odporu v rámci Nacionálně socialistického bloku, částečně také ve stínu událostí z listopadu loňského roku kolem výročí Křišťálové noci, vzdává ve prospěch VF a NSJ pořádání pravidelné demonstrace na 1. máje. Neonacisté ale demonstraci opět podporují fyzickou účastí. Martin Kadlečík přichází na scénu za Vlasteneckou frontu s ne zcela přesvědčivým projevem. Mnohem zajímavější je ale akce, která proběhla o několik dní dříve v pražské Valdštejnské zahradě při příležitosti Dnů židovské kultury. Narušit tuto akci se pokusily špičky tehdejšího Národního odporu Praha, mimo jiné z vězení čerstvě propuštění Tomáš Kebza a Jiří Tůma, později známý mimo jiné svými kontakty na tzv. žháře z Vítkova, dále Petr Kalinovský nebo Bronislav "Broskva" Šišák z hodnonínské white power formace Agrese 95 a další neonacisté. Provokovat na akci ale dorazil i Martin Kadlečík ve společnosti svého kamaráda Patrika Vondráka z NO Praha.
Je na místě položit si otázku, co vedlo českého fašistu s jistými politickými ambicemi k politicky tak neuváženým krokům, jako je účast na neonacistickém pochodňovém průvodu pražským Židovským městem v roce 2003 nebo na podobné provokaci ve Valdštejnské zahradě následující rok. Podle našeho názoru se jedná o upřímný antisemitismus Martina Kadlečíka, spojený s osobními vazbami na české neonacistické špičky, z nichž mnohé, jako v případě Patrika Vondráka, lze označit za jeho blízké přátele. Tečku za rokem 2004 a za sbližováním VF a NSJ s neonacisty udělala demonstrace těchto organizací na výročí založení Českosloveska 28. října, kterou organizace pořádala společně s Národním korporativismem, za který vystoupil s projevem místopředseda Zdeněk Zvoníček (původně se jako mladý vyskytoval kolem NO Praha, později působil jako významný člen sparťanské chuligánky, aby se nakonec ztratil kdesi v útrobách profesionání armády). V té době již VF otevřeně spolupracovala s neonacisty z Národního odporu. Martin Kadlečík na zmíněné říjnové demonstraci vystupoval jako jeden z pořadatelů.
Následující roky se situace vyvíjela podle předem napsaného scénáře. Výročí vzniku republiky - demonstrace fašizujících subjektů s podporou neonacistů, případně jako v roce 2005 dvě společné akce v jeden den - výročí vzniku republiky, kterému předcházela akce Národního korporativismu a Národního odporu před německou ambasádou. Na ní si náckové připomínali procesy s předními evropskými popírači holokaustu Ernstem Zűndelem a Davidem Irvingem. Demonstrace na Prvního máje pak pořádali neonacisté, v roce 2007 s alternativou v podobě souběžné demonstrace VF v Praze. Martin Kadlečík nenechával nikoho na pochybách o své politické orientaci a sympatiím k náckům a s pravidelností sobě vlastní se účastnil jak akcí svých domovských organizací VF a NSJ, tak i těch čistě neonacistických, jako tomu bylo v případě jeho účasti na akcích Národního odporu, Národního konzervatismu a nově vznikající organizace kladenských Autonomních nacionalistů (jejíchž ideologické zázemí vznikalo ostatně v kladenské pobočče VF).
1. května 2005 proběhla v Brně demonstrace NO, které se účastnilo několik stovek neonacistů z různých koutů republiky. Prostor k prezentaci dostaly i osoby z Petřivalského NK, za které přečetl projev opět Zdeněk Zvoníček. Organizaci akce pomohli zaštítit blanenští neonacisté a část fašistů kolem Martina Kratochvíla (později Národní čest, ještě později Autonomní nacionalisté Zlínsko). Chybět nemohl ani Martin Kadlečík, který na demonstraci dorazil opět společně s Patrikem Vondrákem. Následující rok se Kadlečík účastní i demonstrace NO na 1. máje v Praze.
29. září 2006 a Martin Kadlečík jako pořadatel na jedné z prvních akcí pořádaných tehdy vznikající skupinou Autonomních nacionalistů v Kladně. Svatováclavskou demonstraci tehdy pořádali Autonmní nacionalisté společně s Národním korporativismem a Vlasteneckou frontou. Na fotografii v rozhovoru s Kadlečíkem František Nonnemann z VF Praha a zleva Martin Loskot (AN Kladno) a Patrik Vondrák, Kadlečíkův přítel z NO Praha.
28. říjen 2007 Praha, demonstrace VF a Martin Kadlečík v rozhovoru se sedícím Patrikem Vondrákem z NO Praha a Michaelou Dupovou z RWU.
V září loňského roku se ve spojitosti s kauzou Ladislava Bátory objevuje na informačním serveru Romea.cz videonahrávka, která víc než cokoliv jiného přinesla jasný obraz toho, jak těsně jsou propojeny pražská neonacistická, fašistická a ultrakonzervativní scéna. Na pražské přednášce VF za účasti Martina Kadlečíka a později medíálně propíráného Ladislava Bátory vystoupil mimo jiné Petr Kalinovský, v té době přední postava NO, s přednáškou na téma "Příčiny a vývoj českého protižidovství". Této přednášky se kromě špiček politického křídla Národního odporu Erika Sedláčka a Patrika Vondráka účastnili i zástupci Národního korporativismu Zdeněk Zvoníček a Jiří Petřivalský, v té době zástupci Autnomních nacionalistů Lhotka Petr Fryč a Martin Tauš a zástupci Vlastenecké fronty David Macháček a František Nonnemann. Záběry z přednášky vám i s odkazem na původní, kvalitní a velice podrobný článek na serveru romea.cz, přinášíme v celém rozsahu na následujícím videu.
Euroskepticismus, podpora Hradu a narůstající sebevědomí českých fašistů
Konec roku 2007 se nesl nejen ve znamení razantního odmítnutí neonacistického pokusu o provokaci v podobě druhého průvodu pražským Židovským městem, plánovaného neetablovanou organizací politického křídla NO Mladí národní demokraté, ale i ve znamení nové strategie části ultrakonzervativců, sdružených kolem petice iniciativy D.O.S.T. Ač se jí hned v úvodu dostalo podpory několika jednotlivců z řad poslanců, poslankyň a senátorů za ODS, jen málokdo by očekával, že se dnes díky podpoře kanceláře prezidenta republiky stane nejdůležitější a nejviditelnější iniciativou nejkonzervativnější části politického spektra, kterou podporuje několik iniciativ, politiků i menších politických stran – Machovi Svobodní nebo Suverenita Jany Bobošíkové. Úspěch iniciativy, který se nejviditelněji projevil tlakem kanceláře prezidenta republiky při udržování neudržitelného Ladislava Bátory na postu vysokého úředníka na ministerstvu školství a s tím spojeným nárůstem sebevědomí dosud nevýznamných krajních konzervativců a nacionalistů, byl tím pravým impulsem k rozvázání nyní politicky dehonestujících kontaktů s otevřenými fašisty a neonacisty. Nejenže ve skutečnosti k podobnému kroku nikdy nedošlo, naopak, jak jsme zveřejnili v samostatných článcích, tyto vztahy jsou na osobní rovině dále udržovány. Příkladů můžeme uvést hned několik, počínaje Františekem Červenkou, bývalým předsedou Národního sjednocení a mluvčím na demonstracích fašistické VF a neonacistických NK, přes pravidelnou účast neonacistů v čele s Patrikem Vondrákem a Petrem Fryčem na akcích D.O.S.T., až po účast Martina Kadlečíka, který se na akcích iniciativy D.O.S.T. pravidelně objevuje jako jeden z pořadatelů.
Antifa.cz na svých stránkách opakovaně přicházela s kritikou policejní šikany ve spojitosti s tzv. nálepkovými teroristy a policejní tlak a soudní rozhodnutí v tomto případě opakovaně označovala za naprosto účelové. Podobně vyznívající prohlášení iniciativy D.O.S.T. z května letošního roku, podepsané předsedou a místopředsedou D.O.S.T. Semínem a Bahníkem, které ve spojitosti s případem Patrika Vondráka z NO a Michaely Dupové z RWU varuje před politickými procesy, lze ale ze strany iniciativy označit za jasně symptomatické. Pravidelná účast Patrika Vondráka na akcích inicativy a na druhou stranu účast některých členů a úzkých spolupracovníků inicativy D.O.S.T. na akcích neonacistických či fašistických (Červenka, Bátora, Kadlečík, Čejka a další), kde Patrik Vondrák opakovaně vystupoval v roli pořadatele, nebo přátelské kontakty mezi Vondrákem a úzkým spolupracovníkem D.O.S.T. Martinem Kadlečíkem, hovoří jasnou řečí. Faktem zůstává, že potřebné křoví v podobě aktivistů a demonstrantů na veřejných akcích iniciativy nemusí tajemník D.O.S.T. František Červenka dnes hledat mezi neonacisty a jemu blízkými českými fašisty, toto pomyslné prázdné místo dnes úspěšně zastoupili Machovi Svobodní, členové Suverenity Jany Bobošíkové a v případě Pochodů za rodinu řada křesťanských fundamentalistů různého druhu.
Zatímco čeští fašisté či ultrakonzervativní nacionalisté z okruhu Národní myšlenky či Národního sjednocení neonacisty z hloubi duše pohrdají pro jejich plebejský původ a primitivnost, neštítí se jich současně zneužívat ke svým účelům. Ne tak Martin Kadlečík, kterého pojí se špičkami čeké neonacistické scény osobní přátelství.
Dobře to ale ukazuje jednu věc. Různí "vlastenci" si pravidleně stěžují, že neodlišujeme nacionalismus od fašismu a ten od nacismu. Pravda to sice není, ale ve světle tohoto článku bychom si to klidně mohli dovolit. Jaký je vlastně rozdíl mezi "vlastenci" typu Martina Kadlečíka a neonacisty? Existuje vůbec nějaká hranice, která by tyto skupiny oddělovala? Jak je vidět - v praxi žádná podobná hrancie neexistuje. Stále více se ukazuje, že odlišnosti mezi neonacisty, neofašisty a ultrakonzervativci jsou ve skutečnosti zcela marginální a jsou verbálně zdůrazňovány především samotnými "vlastenci". To vše samozřejmě při plné spolupráci všech zmíněných skupin. Takže až vám bude někdo zase vehementně tvrdit, že exsitují zásadní rozdíly mezi českým nacionalistou, pronárodním aktivistou, fašistou a neonacistou - vzpomeňte si na tento článek.
Martin Kadlečík dnes
Skomírající aktivity, odchod vlny aktivistů VF a NSJ do částečného ústraní, úspěch iniciativy D.O.S.T. a v neposlední řadě osobní kontakty se členy iniciativy z minulých let, to vše mělo vliv na příklon Martina Kadlečíka směrem k D.O.S.T.. Martin Kadlečík se stal aktivistou iniciativy, když začal pomáhat s organizací demonstrací a přednášek, což dělá dodnes. Naposledy jsme ho mohli zahlédnout na přednášce euroskeptika a poslance Evropského parlamentu Nigela Farage. V minulosti byl přítomen prakticky na každé akci iniciativy, z nichž pravidelně přináší reporty na svém blogu na idnes.cz.
Martin Kadlečík s piketem v roli aktivisty iniciativy D.O.S.T. na demonstraci v říjnu 2009, svolané na podporu prezidenta Klause a k vyjádření odporu k Lisabonské smlouvě. První zleva Martin Čejka, s megafonem František Červenka.
Fotografie z nedávné debaty se známým euroskeptikem Nigelem Faragem. Martin Kadlečík zcela vlevo, v přední řadě u stolu senátor za ODS Petr Pakosta.
Dalo by se předpokládat , že z našeho pohledu snadno kompromitovatelný Kadlečík se bude snažit minimalizovat možnost očernění iniciativy, do jejíž činnosti poslední roky investuje svůj aktivistický potenciál, opak je ale pravdou. Kadlečík, jehož velkým vzorem je chilský diktátor Augusto Pinochet, se nadále stýká s ortodoxními nácky z řad prakticky zaniklého Národního odporu a Dělnické strany. Jeho snaha mu vynesla i možnost exkluzivního rozhovoru s ideologem českých neonacistů Erikem Sedláčkem, který zveřejnil na svém blogu. V poslední době se nechal opakovaně zvěčnit v přítomnosti neonacistů, organizovaných v místní buňce DSSS ve Strakonicích a jejich úzkého okruhu přátel, jak jsme dokázali v nedávném článku, věnujícím se útoku na zpěvačku Tonyu Graves z Monkey Business. Jak dokazuje fotografie níže, ve svém kamarádství je ochoten zajít až tak daleko, že mu nedělá problém jít k soudu podpořit neonacisty, kteří v medializované kauze ve Strakonicích během jednoho ožraleckého výletu se zdviženými pravicemi stihli vážně pobodat nožem jednoho z dvojice mužů, kteří se rozhodli proti jejich konání vystoupit, za což si nakonec od soudu odnesli 1, 3 a 12 let.
Fotografie od soudu, ze kterého si obžalovaní (zleva Polák, Vorobel, Vachta) odnesli tresty v rozmezí 1 až 12 let. Za Lukášem Vorobelem, který k soudu přišel ve výmluvné mikině anti-antifa, je vidět Martin Kadlečík, který přišel k soudu podpořit své neonacistické přátele.
Jak si na druhou stranu vysvětlit fakt, že Martin Kadlečík na svém blogu nedá dopustit na československé druhoválečné výsadkáře, odbojáře a československé letce ve službách RAF? Odpověď je prostá, a to neonacisty tolerovaný nebo dokonce jim sympatický ortodoxní fašismus Martina Kadlečíka, upřímný antisemitismus a oportunismus, kdy něco jiného píše na svém blogu, něco trochu jiného prezentuje pod nickem Shooter na internetovém chuligánském diskuzním fóru hooligans.cz a něco zcela odlišného tvrdí svým neonacistickým přátelům mezi čtyřma očima. Jako českému fašistovi mu jednoduše nedělá problém přátelit se s neonacisty. Stejně jako s tím nemají problém ani další fašisté nebo konzervativní národovci, jako například Martin Čejka, úzký spolupracovník iniciativy D.O.S.T. a šéfredaktor fundamentálně katolického časopisu Te Deum (jehož redaktorem není nikdo jiný než Michal Semín, po Ladislavu Bátorovi jmenovaný nový předseda D.O.S.T., bývalý šéf Občanského institutu, v jehož čele ho nahradil dnešní poradce premiéra Nečase pro oblast zahraničí a lidských práv Roman Joch. Semín je také současným ředitelem Institutu svatého Josefa a společně s Ladislavem Bátorou nejčastěji po boku prezidenta Klause fotografovaným členem iniciativy D.O.S.T..) Jeho aktivistická kariéra se od té Kadlečíkovy příliš neliší, i Martin Kadlečík se v jeho ideálům nepříznivé české kotlině musí protloukat, jak jen to nevlídný prostor dovolí. Hlavně pak pragmaticky.