Na 19. února 2011 němečtí neonacisté pod hlavičkou Junge Landsmannschaft Ostdeutschland svolali „pietní pochod za uctění památky" občanů Drážďan, zabitých během spojeneckého bombardování v závěru II. světové války. Zneužití tohoto data si samozřejmě nenechaly líbit nejrůznější občanské iniciativy, odbory, ale především radikální antifašisté a antifašistky, kteří byli odhodláni zabránit pochodu neonacistů za každou cenu.
První akce neonacistů (o které jsme Vás informovali) proběhla již o týden dříve, 13. února 2011. Na 19. února 2011 měli neonacisté nahlášené a soudem povolené akce celkem na třech místech ve Starém městě v Drážďanech. Počet neonacistů, kterým se podařilo do města dostat, se odhaduje asi na 2500, nicméně jejich jednotlivé skupiny se nikdy nesešly dohromady. Díky mobilizaci a obrovskému nasazení antifašistických aktivistů a aktivistek se podařilo i přes obstrukce a masivní represe ze strany policie pochodu neonacistů zabránit a jejich akce tak skončila fiaskem.
Blokád a přímých akcí proti pochodu se zúčastnili i antifašisté a antifašistky z České republiky. Kromě toho, že naši účast vnímáme jako morální povinnost, byla to i dobrá příležitost upevnit naše vztahy s německými přáteli a přiučit se metodám protestu a studovat taktiky policie proti masovým projevům občanské neposlušnosti. Policie se skutečně činila aby ukázala, co všechno se za peníze občanů naučila a jaké prostředky je ochotna použít.
Antifašistické protiakce vypukly v sobotu 19.2. již brzy ráno, kdy se sešly stovky lidí v Neustadtu s úmyslem zablokovat železnici přes Labe u mostu Marienbrücke a projít na druhou stranu řeky. Cílem byla blokace všech nahlášených shromaždišť neonacistů. Na to však byla policie již připravena a původní plán se aktivistům nepodařilo realizovat. Všechny 4 mosty do Starého města byly policií zablokovány, a i přes několik pokusů projít byli antifašisté vždy odraženi. Nedalo se projet ani veřejnou dopravou nebo po vodě, volný pohyb měli jen místní obyvatelé s dokladem potvrzujícím bydliště v uzavřené oblasti. Město bylo prakticky rozděleno na dvě části.
Do města se tak nedostalo asi 40 z celkových 250 autobusů s protestujícími, vypravených z Berlína, které policie zastavila už na dálnici a odmítala je pustit dál. Aktivisty to ovšem neodradilo, vystoupili z autobusů a po hodinovém bezvýsledném vyjednávání prorazili policejní kordony a do města došli pěšky. V průběhu dne se antifašistickým skupinkám protestujících nejrůznějšími způsoby dařilo proniknout do Starého města, a jejich počet tak postupně narostl na několik tisíc. Jak je vidět z obrazových materiálů, jádro demonstrantů tvořili militantní antifašisté, ale na rozdíl od podobných akcí u nás se do protestů zapojila řada občanských iniciativ a místních spolků, ale i místních občanů a pamětníků bombardování, kteří pochody neonacistů vnímají jako zneužití tohoto výročí k nacistické propagandě. Na řadě veřejných budov nebo balkonech domů visely transparenty s hesly proti náckům. K blokádě vyzval i rektor místní univerzity a zapojilo se do ní mnoho studentů. Celkem se protiakcí po celém městě zúčastnilo přes 20 000 lidí.
Policie byla očividně z množství odhodlaných antifa demonstrantů a jejich účinné taktiky značně rozladěna. I přes zastrašování, nesmyslné a brutální napadání zpočátku pokojných protestů, používání vodních děl při teplotách pod bodem mrazu, slzného a pepřového plynu a nově nasazených pepřových granátů se protestující nenechali odradit. Kolem shromáždění neonacistů chráněných policií a na jejich plánované trase pochodu vyrostly improvizované barikády, mnoho z nich hořelo. Neustálý pohyb protestujících po městě znesnadňoval policii efektivní zásah a po vytlačení části demonstrantů z jednoho místa se musela okamžitě přesouvat jinam. Spíše než o přímé střety se z naší strany jednalo o neustálé manévry, a přesuny a snahu vyhnout se boji. Na několika místech lidé odmítli vyklidit cestu a došlo k poměrně tvrdým střetům. Svou neschopnost řešit situaci, si frustrovaní policisté kompenzovali násilím proti lidem, kteří byli obklíčeni v “kotlích” a neměli kam ustoupit nebo jak se bránit.
Jako nejefektivnější policejní taktika se ukázalo nabíhání do davu demonstrantů v malých skupinách, mlácení teleskopickými obušky nebo přímo pěstmi a vytahování a zatýkání vybraných lidí z davu. V tom vynikaly zejména speciání pořádkové oddíly z Berlína, které jsou známé svou brutalitou.
Policie nasadila kromě jednotek na koních i psy a obrněné transportéry s radlicemi. V jednu chvíli bylo v prostoru blokády šest vrtulníků najednou. Nechyběli ani policisté v civilu. Celkem bylo nasazeno přes 6 tisíc policistů.
Několikrát dokonce došlo stranou velkých shromáždění i na přímý střet s malými skupinami neonacistů, ale policie konflikt vždy rychle ukončila. Po několika hodinách, kdy policie naznala, že není schopna ochránit setkání a pochod neonacistů v Drážďanech-Plauen, kde na ně od začátku čekalo asi 1000 antifašistů, jejich akci ukončila, posadila je do autobusů, kterými přijeli a vyprovodilia ven z města. Asi 500 náckům, kteří byli stále shromážděni u Hlavního nádraží, navrhli policisté odjezd vlakem do nedalekého Lipska, kde měl být uspořádán náhradní pochod. Antifašisté z Lipska se velmi rychle zmobilizovali a během chvíle už se na tamějším nádraží sešlo k blokádě asi 600 lidí. Lipská policie ani nenechala poslední stovku nácků vyjít z nástupiště, jejich shromáždění ukončila a poslala je domů.
Neonacisté ten den dokázali jediné – že jim nejde o nějaké uctění památky obětí bombardování, ale pouze o vlastní zviditelnění. Několikrát se nervózní náckové pokusili prorazit policejní kordony, ale k jejich štěstí je policie vždy snadno zpacifikovala.
Jako náhradu "smutečního pochodu" napadlo asi 100 neonacistů kolem 15 hodiny v Drážďanech-Löbtau alternativní centrum pro podporu bydlení, tzv. Hausprojekt, kde vymlátili několik oken a poškodili 2 auta. To vše za dozoru policejních hlídek.
Podle očitých svědků byli neonacisté z průběhu dne poměrně deprimovaní. Mnohahodinové čekání na to, až jim policisté prorazí cestu do města a oni se budou cítit pány ulic, vyšlo nadarmo. Některé skupiny ušly pár set metrů, pak byly doprovozeny k autobusům a odeslány pryč. Skupina u nádraží se v podstatě celý den nepohla z místa. Dým z hořících barikád a hluk boje všude v okolních čtvrtích byl celkem jasnou výstrahou: dnes neprojdete!
Díky obrovskému nasazení všech odpůrců neonacismu se tak letos podařilo zopakovat loňský úspěch. Neonacisté Drážďanami nepochodovali. Jestli se o to pokusí i příští rok, zastavíme je opět společně!