Neonacistická scéna dlouhodobě selhává ve snaze najít ve svém středu někoho, kdo by byl ochotný a schopný stát se žurnalistou v klasických médiích. A jen o málo úspěšnější je jejich snaha o naklonění si mainstreamových novinářů. V roce 2008 se na ni ale přece jen usmálo štěstí, byť z trochu jiného místa, než by čekala. A to v osobě Dušana Stuchlíka.
Dušan Stuchlík začal svou kariéru novináře a aktivisty jako příznivec aktivit liberálního a lidskoprávního charakteru. Dlouhou dobu se pohyboval v brněnské alternativní scéně, kde měl ovšem dle slov jednoho z pamětníků pověst "takového pravicového rýpala". Spolu s několika členy organizace Nesehnutí byl dokonce v roce 2000 odsouzen ke 100 hodinám veřejně prospěšných prací kvůli protestu proti válce v Čečensku. Zároveň však, přestože má jako obdivovatel politiky státu Izrael, antisocialista, antikolektivista a liberál, k politickému neonacismu velice daleko, byl již v té době ve styku s jednotlivci z neonacistické scény.
Prvním z nich je jeho dlouholetý kamarád Martin Korec, svou známostí s ním, se Dušan Stuchlík nikdy netajil. Korec stál v roce 1993 s několika dalšími aktivisty (Karel Duben z Žacléře, Robin Daněk ze Šlapanic u Brna) u zrodu české pobočky americké neonacistické organizace Bohemia Hammerskinheads a zároveň působil jako zpěvák v neonacistické kapele Zášť 88. V roce 1996 na něj uvalil soud vazbu pro podezření z pobodání několika lidí v Brně. Z vazby byl propuštěn až v roce 1998 a to i přesto, že policie s největší pravděpodobností od samého počátku věděla, že se ničeho nedopustil. Martin Korec pak hrál na bicí v neonacistické kapele Beowulf a po jejím rozpadu založil další kapelu Randall Gruppe. V současnosti bubnuje v nepolitické kapele Conquest. Stále však udržuje kontakty s neonacistickou scénou a to nejen díky tomu, že se živí jako tatér a podstatnou část jeho klientely tvoří právě neonacisté.
Druhým je Luděk Hrubý, známější spíše pod přezdívkou Bandita, jeden z neformálních vůdců brněnské neonacistické chuligánky JKG (Johny Kentus Gang). Tento kontakt využil Dušan Stuchlík v článku Pil se zbraní v ruce. Pak zabil, který byl věnován kauze Petra Chytila, přezdívaného Sumec, dalšího významného člena JKG. Luďka Hrubého použil Stuchlík jako zdroj informací a v článku ho přímo citoval. Luděk Hrubý má také svou zkušenost s kriminálním prostředím, neboť v roce 2007 strávil za mřížemi několik měsíců. Kromě toho má za sebou několik podmínek (podle některých zdrojů až osm), které neproměnil v uvěznění jen díky svým dobrým kontaktům a dostatku finančních prostředků. "Profesně" se Hrubý pohybuje v šedé sféře vymáhání, ochranek, komerčního sexu a bývalých policistů.
I přes tyto dlouhodobé kontakty se Dušan Stuchlík držel od otevřené spolupráce s neonacisty dál. Uvědomoval si, že neonacistické hnutí nemá v Čechách dobrou pověst a spojení s ním znamená profesní sebevraždu. Po jistou dobu dokonce fungoval jako „dvojitý agent“ a část informací z neonacistického prostředí předával lidem z opačné části spektra (je ale pravděpodobné, že předával informace i opačným směrem, což je pro lidi jeho typu příznačné). Jeho kontakty s alternativní scénou však do roku 2005 pozvolna utichaly. Průběžně s tím, jak se zhoršovala jeho pozice v mainstreamových médiích (a spolu s odstěhováním se z Brna na sever Čech), narůstala jeho ochota nabízet své služby neonacistům. Začal intenzivně komunikovat napříč neonacistickým spektrem ve snaze najít vhodné partnery. Poté, co příliš neuspěl mezi brněnskými neonacisty, není nijak překvapivé, že nakonec skončil u Martina Hracha, schopného neonacistického solitéra a do loňského jara profesionálního vojáka původem z Mostu, dnes usazeného v Pardubicích. Nabízí se možnost, že právě Stuchlík je jedním ze zdrojů, ze kterých Hrach čerpá interní policejní informace.
Martin Hrach a Dušan Stuchlík směřují v družném rozhovoru na přednášku Občanského institutu do areálu Emauzského kláštera. Na přednášku zvali neonacisté na diskusním foru hooligans.cz
Zlomovým momentem byly předloňské demonstrace v Janově, které Dušanovi nabídly možnost plně využít jeho schopností, znalostí a kontaktů. Zároveň ale byly i momentem, který přispěl k jeho odhalení, coby pomocníka neonacistů. Přeci jen je nápadné, když si člověk jeho věku a image podá ruku s mosteckým neonacistou Michalem Ottou a po zbytek času se pohybuje spíše mezi novináři a policisty.
Mezitím se ale v roce 2007 povedl Dušanovi geniální tah, když se stal jedním ze dvou redaktorů webového portálu www.policista.cz, určeného ke komunikaci policie s veřejností. Portál provozuje Občanské sdružení Policista.CZ, jehož je Stuchlík zakladatelem a které je placené z peněz státu a nevládních organizací typu Open Society Fund miliardáře George Sorose. V této roli měl, na rozdíl od neonacistů, dobrou možnost ovlivňovat z pozice „nezúčastněného“ mediální obraz celé akce. A to také udělal. Doporučujeme k přečtení Dušanův článek Litvínov dne 17. 11. 2008, ve kterém nám předvádí celou škálu manipulativních technik, které mají představit neonacistické účastníky demonstrace v lepším světle, případně alespoň problematizovat jejich oponenty. Samostatnou analýzu textu najdete na konci článku.
Tento článek sklidil velký úspěch mezi neonacisty. Novinářská obec si ho naopak nijak nevšímala. Kupodivu na něj nijak nereagovala ani samotná policie, přestože je v podstatě jednou velkou kritikou všeho, co policie v Litvínově provedla. Negativně byl hodnocen pouze Antifašistickou akcí, která na něj upozornila ve svém článku.
Naopak kladně byl hodnocen mezi neofašisty. Portál Altermedia.cz článek dokonce přetiskl.
Pro Dušana Stuchlíka to byl jasný signál, že mu jeho manipulace projdou. Když došlo před Vánoci 2008 v Brně ke střetu mezi opilými neonacistickými chuligány a policií, připravil na základě informací, které dostal od Luďka Hrubého článek. Informace byly v zásadě dobré, ale jejich jednostranné podání bez názoru "protistrany" způsobilo, že tentokrát Stuchlík narazil. Luděk Hrubý byl přímým účastníkem střetu na straně chuligánů. Sám ale nechtěl v článku vystupovat přímo jako zúčastněná osoba, a tak se Dušan obrátil na svého druhého kamaráda. Martin Korec už žádný problém neměl a svůj pohled na celou rvačku Dušanovi vylíčil. Pochopitelně – i on si realitu trochu upravil, aby chuligáni vypadali výhradně jako nevinné oběti policejní zvůle a brutality. V této podobě pak článek vyšel. Ukázalo se, že tentokrát ale budou reakce jiné. V debatě pod článek se začaly objevovat rozhořčené příspěvky příslušníků policie, kteří se cítili dotčeni. Proti Dušanovi se ale postavil i druhý redaktor celého portálu, neboť se ukázalo, že původní domluva byla vydat článek se svědectvím jednoho člověka z řad chuligánů a jednoho z řad policistů. Dušan Stuchlík ale celý článek vydal sám a pouze se svědectvím chuligánů. Neprofesionální přístup, který nikomu z redakce nevadil v případě pokusu o pogrom v Janově, vynesl v případě vykopaných světlometů, utržených stěračů a rvačky s hlídkou, Dušanovi pokárání.
Proto pro příště trochu "ubral". V článku směřujícím, nijak překvapivě, proti mediální kritice rozsáhlých policejních opatření při demonstraci Autonomních nacionalistů v Ústí práci policie obhajoval. Není divu. Policie neonacistům život nikterak nekomplikovala a obušky a výbuškami napadla pouze poklidné shromáždění místních antifašistů.
Další článek, kterým se Dušan Stuchlík pokusil zlepšit mediální obraz neonacistických násilníků, jsme si mohli přečíst v Lidových novinách pod názvem "Extremisté na hliněných nohou", který opět převzal fašizující portál Altermedia.cz. V tomto článku operuje s jednoduchou logikou - neonacisté nejsou žádný problém, jediný kdo jej z nich dělá jsou stát, nevládní organizace a AFA.
Dušan Stuchlík si užil svých 15 minut slávy v dokumentárním filmu „Kruh“, kde opět zpochybňoval roli neonacistů a snažil se jejich jednání bagatelizovat. To už si ale o jeho kontaktech cvrlikali i vrabci na střeše...
Dost možná i z tohoto důvodu se rozhodl napsat svůj zatím poslední článek na téma neonacismus - Zadržení novináře Eichlera prý inspekce nevyšetřila pořádně. Zde už Dušan definitivně rezignoval na jakoukoli snahu o vlastní investigativní žurnalistiku a prostě převzal informace přímo z neonacistického portálu Odpor.org - ovšem zapoměl ho uvést jako zdroj. V případě části policejní zprávy, kterou převzal z článku Policie tvrdí: Pavel Eichler je bývalý neonacista a spolupracuje s Antifou, dokonce ani nepovažoval za nutné tento materiál významěji upravit a převzal jej na stránky www.policista.cz v podstatě v té samé podobě, v jaké je umístili neonacisté na svůj web (tedy pouze výňatek se zvýrazněnými pasážemi. Dušan Stuchlík pouze začernil jméno a bydliště Pavla Eichlera). Lze to dobře vidět na srovnání obou stránek:
Materiál Národního odporu:
Materiál Policista.cz.
Tento článek opět přebrala jak Altermedia, tak i otevřeně neonacistický portál Svobodný prostor.
Celá situace tak získala zcela absurdní rozměr. Dušan Stuchlík zde vyčítá svému kolegovi, že před mnoha lety možná spolupracoval s neonacisty, tedy přesně to, co sám v současnosti dělá. Bylo by zajímavé vědět, jak se Dušan při psaní tohoto článku cítil a zda si vůbec uvědomoval, že se sám chová mnohem hůř, než jím obviněný Pavel Eichler. Podstatně zajímavější je ale fakt, že kdokoli bude nyní chtít dokázovat, že část kruhů v policii a jejím okolí spolupracuje s neonacisty, bude mít díky osobě Dušana Stuchlíka, coby redaktora serveru policista.cz, velmi zjednodušenou práci.
Analýza textu Dušana Stuchlíka z článku Litvínov dne 17. 11. 2008
Do paneláků se stěhují romské rodiny. Čím dál více. Místní, neromští, starousedlíci se návyky a způsoby svých nových sousedů cítí ohrožováni.“
Tady vidíme dobrý příklad toho, jak se Dušan Stuchlík snaží deformovat realitu, na kterou se v celém článku odvolává. Romské rodiny se do paneláků stěhují…ale už se nedovíme proč. Nedovíme se také, že nejde o „romské“ rodiny, ale o rodiny, které jsou primárně problematické. Mezi nimi je samozřejmě řada rodin s bílou barvou pleti. To ale Dušan Stuchlík záměrně vynechává. Stejně jako informaci, že novousedlíci ohrožují i starousedlé Romy. I o této části problému Dušan Stuchlík mlčí. Místo reality (problémové rodiny jsou sestěhovávány na jedno sídliště jako důsledek politiky developerských společností, kterým se hodí zbavit se tímto způsobem problémových nájemníků z lukrativnějších oblastí, přičemž nově příchozí jsou problémem pro všechny starousedlíky), předkládá rasistickou vizi, se kterou pracují neonacisté – problém Janova spočívá výhradně v „nepřizpůsobivosti“ cikánů.
„Zdali ji (Dělnickou stranu – pozn. autora) k zájmu o dění v Janově vede čirý populismus nebo naopak ryzí a chvályhodná snaha místních členů partaje o ochranu svých bližních, to je téma, kterým si mnozí novinoví komentátoři, lidskoprávní aktivisté a jiní chytří tohoto světa nyní vydělají na svůj chleba. Jenže právě média, politici, vzkvétající nevládní sektor a ochránci různých práv zase jednou spali, když se v Janově rodil problém.“
Opatrná obhajoba Dělnické strany, využitá zejména k útoku proti médiím (sic!) a lidsko-právním aktivistům. Kombinace slov „vzkvétající nevládní sektor“ naznačuje, že zatímco nevládní sektor vzkvétá, sídliště jako Janov se propadají do problémů. Není těžké uhodnout, že u řady čtenářů tak může vzniknout pocit kauzální závislosti – nevládní sektor vzkvétá proto, že sídliště jako Janov se propadají do problémů. Informace, že právě nevládní sektor dlouhodobě na problémy v Janově upozorňoval, se opět z článku pana Stuchlíka nedovíme.
„Účastníky průvodu média pojmenovávají stále stejným slovníkem, vesměs jako radikály, extrémisty, rasisty či neonacisty. Ale, ať se to novinářům a zastáncům politické korektnosti líbí či nikoliv, z rozhovorů s neromskými obyvateli Litvínova vyplynula jedna zásadní věc: místní obyvatelé je vnímají jako jedinou sílu, která se dostavila, aby jim pomohla.“
Kritika označování neonacistů termínem neonacista. Jednou z největších současných snah ideologů neonacistického hnutí je právě snaha zbavit se této nálepky, které je stále pro většinovou společnost nepřijatelná. Jak na to? Jednoduše. Nejprve se musí uvést, že za „neonacisty“ jsou tito lidé pouze „označováni“ (opět manipulace – je-li někdo za něco či za někoho pouze označován, znamená to, že takovým ve skutečnosti není) a doplnit, že je lidé vnímají pozitivně. Ve čtenáři tak vznikne dojem, že tím pádem neonacisty být nemohou. Posiluje se tak zároveň i přesvědčení, že označení těchto lidí za neonacisty je chybné. Jde o techniku, kterou se neonacisté snaží používat již delší dobu. Tady je poprvé použita v mediální sféře.
"Co však stojí za pozornost je skutečnost, že ani bezprostředně před zásahem, nebyli účastníci průvodu nijak vyrozuměni (megafony například) o tom, že policie připravuje zásah, natož o jeho případných důvodech. V průvodu šlo i nemálo místních obyvatel, včetně žen a dětí. (…) To, že účastníci akce nebyli ze strany policie či zástupců města informováni, co se děje a jaký bude další postup exekutivy, si lidé vyhodnotili tak, že policisté průvod a jeho účastníky bezdůvodně napadli a rozehnali, a svým hněvem nad tím se nijak netajili."
Obhajoba násilí demonstrantů. Dušan Stuchlík uvádí, že důvod k výbuchu násilí spočíval ve faktu, že policie nezvládla svou úlohu, napadla účastníky průvodu, neupozornila je na možnost zásahu a tím pádem v nich vyvolala „spravedlivý hněv“. Fakt, že se neonacisté na akci veřejně připravovali jako na střet s Romy nebo policií, se čtenář opět z článku Dušana Stuchlíka nedozví.
"Jak organizátor, tak i další aktivisté, kteří byli svědky incidentu, zahrnuli napadenou novinářku omluvami a vysvětlením. "Víte, ona Kalibová o lidech hrozně lže a oni si ji s vámi spletli, nezlobte se," prohlašoval jeden z mladíků v obligátně černé šusťákové bundě. Jiný novinářům poskytl kapesníky k utření krve. Nutno uznat, že provedení útoku taktikou „udeř a zmiz“ bylo v daných podmínkách mistrné, leč selhala identifikace a lokalizace požadovaného cíle, což pro všechny zúčastněné obnášelo jistou nepohodu. (…) Klára Kalibová je aktivistka občanského sdružení Tolerance a občanská společnost, o. s., (dále jen "Tolerance“), které se mimo jiné zaobírá shromažďováním a šířením dat, obrazových a audivizuálních záznamů a informací o lidech, které považuje za příznivce extrémní pravice. Ti však poukazují na to, že „Tolerancí“ publikované informace jsou často neobjektivní. Další aktivitou sdružení „Tolerance“ je i pravidelná kritika policie, státní správy a samosprávy za málo razantní postup vůči lidem, které "Tolerance" považuje za ultrapravicové radikály či přímo neonacisty."
Dušan Stuchlík popisuje útok několika neonacistů na žurnalistku Janu Neumannovou. Nejprve vychválí jejich „perfektní připravenost“ a „bleskurychlost zásahu“, aby v další fázi jejich jednání omlouval. Zároveň ale celou situaci využil k útoku na Kláru Kalibovou z o.s.Tolerance. V první řadě problematizuje její aktivity („sbírá informace o lidech, které pokládá za příznivce extrémní pravice“). Jako hlavní argument mu ale slouží vyjádření samotných neonacistů! Podle nich Klára Kalibová lže, když je označuje za neonacisty. Tady již jde o techniku, která svou manipulativnost nijak neskrývá. Dušan Stuchlík dává prostor k vyjádření pouze neonacistům a nekonfrontuje je s názory Kláry Kalibové (jde o tu samou manipulační techniku, kterou použil Stuchlík i ve svém článku o brněnských chuligánech). Samozřejmě, že neonacisté budou své označení za neonacisty popírat. A když nemají důkazy, mohou alespoň nařknout protistranu ze lží. Nejlépe vystoupí na povrch snaha o manipulaci, pokud si celý příklad představíme v jiné situaci. Komu by přišlo normální, kdyby se Dušan Stuchlík snažil dokázat, že soudce nebo státní zástupce lže, neboť to tvrdí obžalovaný?
Aktualizace 17. 2. 2010
Tak potrefené husy nezklamaly, ba dokonce ve svém kejhání zcela předčily naše očekávání. V diskusi na fóru hooligans.cz, kterou přetiskujeme níže, neonacisté spustili svou obvyklou písničku o tom, že AFA dostává informace od policie a tajných služeb, nebo je jimi dokonce přímo řízena. Na těchto neonacistických tvrzeních není nic nového, už jsme si na ně zvykli a víme, že neonacisté budou vždy hledat chybu kdekoli jinde než u sebe. Ve skutečnosti ale víme, že řada z nich v soukromí, když si myslí, že to neslyšíme, mezi sebou vznáší argumenty, proč jsou taková tvrzení nesmyslná. A opravdu jen málokdy dokáží veřejně přiznat, že jim "skupinka zfetovaných antifašistů" působí reálné obtíže.
Je svým způsobem zábavné, když se neonacisté snaží sami sobě navzájem namlouvat, že by snad státní orgány poskytly antifašistům informace, že šéfredaktor Ministerstvem vnitra placeného serveru, sloužícího ke komunikaci policistů navzájem a policistů s veřejností, ve skutečnosti spolupracuje s neonacisty. Nechápou snad neonacisté, že se nejedná předně o jejich ostudu, ale hlavně o ostudu Policie ČR a Ministerstva vnitra? Nebylo by naopak logické, kdyby se stát snažil něco takového ututlat a Dušanovi Stuchlíkovi třeba potichu naznačil, aby svých aktivit zanechal? Logicky uvažujícímu člověku je to zcela zřejmé. Ne tak neonacistickým špičkám, které se snaží manipulovat svými pěšáky.
To, že neonacisté bez zábran spolupracují absolutně s kýmkoli, je známé, ale o ně tu vůbec nejde. Není to jen policejní hlásná trouba obdivující rasistickou politiku Izraele v osobě Dušana Stuchlíka, ale neonacisté prokazatelně už v minulosti spolupracovali i s KSČM, východoněmeckými postkomunisty nebo stalinistickým Klubem Českého pohraničí, když bychom už měli hovořit o těch variantách spolupráce, které by mohly hůře informované překvapit.
Další věc, která je na neonacistickém brečení víc než hodna zřetele, je tvrzení, že naše informace pocházejí z policejních odposlechů. Nechtěně tím náckové veřejně přiznali, že svoji spolupráci s Dušanem Stuchlíkem, ať už snad přímo s ním nebo mezi sebou navzájem, řešili po telefonech. U lidí, kteří mají s policejními odposlechy řadu negativních zkušeností, to překvapuje dvojnásob.
Onou pomyslnou třešničkou na dortu je pak přesně kvantifikované tvrzení, že 80% informací v tomto článku pochází ze zmíněných odposlechů, respektive "tajných policejních informací". Jak to mohou autoři takových tvrzení vědět? Že by snad byli přímo aktéry v našem článku popsaných událostí nebo snad měli sami k oněm "tajným policejním informacím" přístup? A kdo je onen autor fotografií, "odhalený agent BIS" o kterém mluví člověk s přezdívkou Rampa?
Co nás naopak velice překvapilo, je skutečnost, že se náckové informace obsažené v tomto článku nepokusili nijak popřít. Naopak - jejich pravdivost de facto potvrzují.
Když si shrneme, co jsme se tedy z veřejné debaty neonacistů dozvěděli:
- Informace o spolupráci mezi Dušanem Stuchlíkem a českými neonacisty jsou pravdivé
- Významná část této spolupráce byla řešena po telefonech
Pokud někdo pochyboval o tom, že jsou naše zjištění pravdivá, má nyní před sebou další argument, že Dušan Stuchlík skutečně s neonacisty spolupracuje.
Máme pro vás, milí náckové, takový nápad: začněte se chovat tak, jak by se u aktivistů v roce 2010 očekávalo a neřešte svou agendu prostřednictvím mobilů, když už to ve svých "radách pro aktivisty" omíláte na každém svém webu. Můžete začít právě dnes a za rok si můžeme říct, co se na našich velice dobrých informacích o vás změnilo. Byli bychom opravdu velice zvědavi, jaké další důvody byste si pro veřejné zastírání vaší hlouposti a bohorovnosti vymysleli.
Jak už to tak ve světě upředeném z neonacistických sebeklamů chodí, pravda je jako obvykle úplně jinde. Uplynulé tři roky jste si, milí náckové, pořvávali po náměstích, hráli si na Black Bloc, zakládali profily na diskusních serverech, informace, co neměl slyšet nikdo, krom vašeho nejužšího okruhu, jste vykládali každému člověku s číslem 88 v přezdívce i každému, kdo si za několik stovek koupil tričko v internetovém obchodě. Kromě toho jste obvykle v přesile nebo zákeřně zabili nebo těžce zranili několik bezbranných lidí, útočili jste noži na neozbrojené a ani jste nevěděli, kdo jsou, jak se jmenují a vystačili jste si s nálepkou "cikán, feťák nebo levičák". Tvářili jste se při tom jako „pro-národní opozice“, básnili jste o „profesionalizaci“, "skutečné opozici, "válce" a „politickém aktivismu“, aniž by vám docházelo, že ničím z toho nejste. Nejste nic víc než banda někdy nebezpečných patologických primitivů ventilujících vlastní frustraci a nenávist - jen s několika možná inteligentními, ale reálně osamocenými, jedinci ve svém středu.
Ovšem ani my jsme nezaháleli. Zasévali jsme semínka. Teď sklízíme plody.
Dikuse neonacistů z fora hooligans.cz o tomto článku:
Bandiera nera - posláno: 15. únor 2010 10:47 Vůbec to nevypadá jako policejní fotečky ze sledovačky no hlavně že si holky stojej za svym
i.d. - posláno: 15. únor 2010 12:23 Tak 80% z toho článku sou tajné policejní informace. Docela trapas..
Temne_svedomi - posláno: 15. únor 2010 12:34 Tak koukám, že Pavlíček Eichlerů si už konečně zafňukal přes Antifa web, milé, roztomilé a opravdu nečekané
Pavle, že ti neni hamba a jak to jde v práci? A buď tak laskav přestaň o mě psát jako neonacistovi, já o nastolení socialismu nestojím, ani ho nepropaguju, a to logicky znamená co? No že nejsme nácek ani neonácek, páčko A co jako?
Sedlis-Diehard - posláno: 15. únor 2010 14:21 Tak já jsem nějaký podobný článek čekal dokonce už o pár dní dřív. Ono než si Pavlík postěžuje na správných místech, než UOOZ vyhrabe nějaké použitelné fotky a informace a předá je, než se z toho sesmolí článek a hodí na web, to je přece jen mašinerie, která se dává do pohybu ztěžka
Temne_svedomi - posláno: 15. únor 2010 14:51 Dal si na čas, ale klidně se už mohl pod ten článek i podepsat. Ostatně tohle je vlastně finální odhalení toho, jak Eichler poskytoval Antifě informace od různých bezpečnostních složek, díky svým kontaktům. Proto se ho i Idnes nechtěl vzdát, určitě pár zajímavých kontaktů měl a má. Jsem na nejvíš zvědavej, jak to sním bude dál. No a co na to soudruhové, budou stále ze sebe dělat blbce a tvrdit, že se systémem v žadnym případě nespolupracují a skočí jim na to jejich ovečky?
Jinak já si utvrdil své podezření, že Pavlík píše články pro antifu.cz, když se v jednom z nich ohnal informací z knihy - Kmotr Mrázek. Jaká náhoda byla, že zrovna v té samé době na svém blogu informoval v sekci-Co právě čtu- že rozečtenou má právě tuto knihu. Pak už to do sebe začlo všechno pěkně zapadat a teď přišlo velké vyvrcholení No Pavle a co teď? A co jako?
i.d. - posláno: 15. únor 2010 15:37 "Celá situace tak získala zcela absurdní rozměr. Dušan Stuchlík zde vyčítá svému kolegovi, že před mnoha lety možná spolupracoval s neonacisty, tedy přesně to, co sám v současnosti dělá. Bylo by zajímavé vědět, jak se Dušan při psaní tohoto článku cítil a zda si vůbec uvědomoval, že se sám chová mnohem hůř, než jím obviněný Pavel Eichler."
Taková sebeobhajoba, no to mě poser
Takže zatímco třeba Landa je už 20 let tajný aktivní neonacista, který se od neonacismu naoko distancuje tak Eichler zachycenej na fotkách jak hajluje spolupracoval s neonacisty pouze MOŽNÁ a navíc je to jedno, protože se to stalo před MNOHA LETY. A ještě k tomu je tu někdo daleko horší, tak proč se Eichlerem a nějakýma jeho mladickýma klukovinama vůbec zabývat...
Nechce se mi hledat mojí reakci na to, když vyšel na té policejní stránce ten článek okopčenej z odporu, ale jistě sem tam psal něco ve smyslu, jak bude Eichler brečet, že policejní server přebírá materiály od neonacistů...
Bravo PRASOMRDE, seš ještě větší ubožák, než sem očekával...
Rampa - posláno: 15. únor 2010 16:34 tak si taky trochu zahrajeme na vsevedy, ne? informace obsazene v clanku jsou objektivne z policejnich odposlechu, fotky jsou porizene identifikovanym agentem BIS. opravdu si nekdo mysli, ze particka nadsenych anarchistu disponuje temito prostredky? tato organizace nebo aspon jeji cast se jiz davno posunula naprosto jinam, jak na to jiz nejakou dobu upozornuji jejich exkamaradi a exclenove. bohuzel jak je videt, se statem v zadech se dela revolucni antifasismus jedna radost