Teatrální výstup, při kterém bylo zatčeno 10 nácků různého stupně důležitosti, ve většině případů na základě dosti pochybných podkladů a standardním zastrašovacím způsobem, skutečně není nic, co by nám imponovalo. Policie opět útočí na podružné jevy (hudba, gesta, skandování publika), protože skutečně zásadní příčiny není schopná ani ochotná ze samé své podstaty řešit. Většinu zadržených dříve či později propustí a s největší pravděpodobností jim ani nebude schopna nic skutečně podstatného prokázat. Ti, u kterých o to bude obzvlášť velký zájem, budou (od)souzeni na základě zpola vylhaných důkazů. (Takový osud potkal například neonacistického veterána Tomáše Kebzu, který byl odsouzen na 20 měsíců do vězení s ostrahou, a jako důkaz toho, že organizoval pochod Národního odporu v Brně v roce 2007, bylo uvedeno, že skutkovou podstatu naplnil mimo jiné držením transparentu.)
Pomáhat a chránit...
Již nyní lze poukázat, že jsou některá policejní zjištění chybná. Například Robert Fürych je policií označován za organizátora koncertu v Ochozu u Brna. Přestože Fürych nedorazil na koncert jako prostý návštěvník, jeho organizátorem nebyl. Koncert zorganizovala (stejně jako například pozdější koncert Faustrecht) skupina neonacistických aktivistů z Brna a okolí. Jejich identita je Antifašistické akci známá (o některých z nich už jsme v jiných souvislostech na našich stránkách psali). Rozhodli jsme se ale tyto informace v tuto chvíli nezveřejňovat, protože nebudeme v žádném případě suplovat práci policie ani ji jakkoli zjednodušovat.
Z celé akce ve výsledku zbude pouze dlouhodobá šikana, která má za cíl fyzicky, duševně a materiálně vyčerpat jednotlivé aktivisty a donutit je stáhnout se z veřejné činnosti. Tyto postupy jsou anarchistům a radikálním antifašistům velmi dobře známy. Policie je používá tam, kde je schopna identifikovat jednotlivé výrazné aktéry, ale není schopna jim nic konkrétního prokázat. Naplňuje tak bezezbytku své heslo – Pomáhat a chránit… politický systém. Bez ohledu na to, jaký systém to je.
Absurdita celého vazebního stíhání vynikne, když si uvědomíme, že v současnosti jsou ve vazbě pod záminkou pokračovaní v trestné činnosti a ovlivňování svědků neonacisté, obvinění za věci typu "zamluvil hospodský sál", "vyrobil pozvánku" nebo "informoval po telefonu o místě koncertu". Na druhé straně, když loni v Benešově zkopala skupina neonacistů náhodně vybraného středoškoláka tak, že mu roztrhli slezinu o od smrti na vnitřní vykrvácení ho zachránil jen včasný převoz do pár metrů vzdálené nemocnice, jsou všichni útočníci stíháni na svobodě.
Náš odpor vůči podobným policejním praktikám vychází z toho, že si uvědomujeme, že jsou pro svobodu větším ohrožením, než skupinky náckovských křiklounů. I k těm je ale třeba něco říci.
Svobodu jen pro někoho!
Je svým způsobem příznačné, že si na policejní praktiky stěžují lidé, jejichž vysněným cílem je politický systém založený na likvidaci pluralismu, omezení osobních svobod části lidí a fyzické likvidaci ostatních. Pokud si někdo, jehož vzorem jsou jednotky SA a SS, stěžuje, že mu policie při zatýkání rozbila obočí, působí to nejen účelově, ale spíš směšně. Morální nárok člověka adorujícího Gestapo nebo volajícího po „dalším holocaustu“ stěžovat si, že se k němu policie chová příliš tvrdě, je dosti sporný. Stačí si položit otázku, kolik se v Německu v neonacisty obdivovaných letech 1933-1945 konalo protinacistických demonstrací, koncertů nebo srazů? Ostatně nevšimli jsme si, že by neonacisté kdy zpochybnili legitimitu společenského uspořádání, kdy vládnoucí menšina udržuje pomocí represivního aparátu neprivilegovanou většinu v poslušnosti. Jediné, co se jim na takovém uspořádáni nelibí, je pouze a jen ten fakt, že vládnoucí třídou nejsou oni.
Jako cenný indikátor toho, že neonacistům státní represe vadí jen do té míry, do které se týká jejich osob, může sloužit počet trestních oznámení, které v posledních dvou letech podali na náš web, nehledě na ty z nich, kteří při každé vhodné příležitosti běželi s pár modřinami žalovat na policii.
Můžeme si ale na jejich chování uvědomit jednu věc – neonacisty nezajímá realita. Nikoli potud, že by si uvědomovali vlastní odpovědnost či důsledky svého jednání. To vidí jen u ostatních. Sami jsou, samozřejmě, bez viny. A neexistuje samozřejmě ani nic, co by jakkoli poškozovalo jejich image u veřejnosti. Proto je třeba tvrdit, že žádný neonacismus neexistuje, žádní neonacisté také ne a vše je jen zlovolná lež šířená pseudohumanisty a lžidemokraty - na rozkaz sionistických kruhů.
Zatloukat, zatloukat, zatloukat!
Neexistuje ovšem také nic, co by jednotlivé neonacisty mohlo nějak ohrozit. Pokud se něco podobného objeví – je třeba zatloukat. Příkladem může být brněnská "spontánní" demonstrace na podporu zadržených z 10. června. Média oznámila, že neohlášenou demonstraci svolal Luděk Hrubý z Brna. Ten se, za pomoci svých kontaktů v médiích, proti tomuto tvrzení ohradil a IDNES byla nucena se mu omluvit.
Dodejme jen, že Luděk Hrubý vystupuje na fóru hooligans.cz pod přezdívkou Bandita, patří k předním postavám brněnské chuligánské scény a celou demonstraci (společně s kamarádem z Adamova u Brna, kterému se říká Harry) samozřejmě skutečně svolal, jak na stejném fóru pod přezdívkou Beatbeat potvrdil i zakladatel Národního odporu Filip Vávra.
Velmi dobře je tak vidět, že celý neonacistický svět stojí na lži. Je třeba lhát, aby náckové vypadali přijatelněji. Je třeba lhát, aby se obhájili. Má to ovšem jeden nezamýšlený důsledek. Je totiž třeba lhát i sobě samým. Lhát o tom, jak už už jdou lidé s námi, lhát sami sobě, jak všichni kolem nám drží palce. Lhát sami sobě, že 150 lidí na „masové“ demonstraci je celorepublikovým vyvrcholením solidárních akcí, i když jde jen o poslední střípek do mozaiky skomírajících akcí. Lhát sami sobě o tom, jak „my náckové představujeme elitu národa a rasy“, a konečně – lhát sami sobě, že nacionální socialismus má nějaký smysl. A pokud něco praskne? Tak stačí jen použít osvědčenou taktiku, kterou známe již od dob reálného socialismu – zatloukat, zatloukat a zatloukat.