Mladá Fronta DNES zveřejnila sérii článků o neonacistické skupině White Justice. Představuje ji jako potenciální českou pobočku ETA, RAF či IRA. Tento pohled nesdílíme právě proto, že neonacistické prostředí dlouhodobě sledujeme a konfrontujeme. "Investigativní" reportáže MF DNES jsou naopak vhodným příkladem tzv. "morální paniky".
Co jsou morální paniky?
Podobné případy nafukování a zkreslování skutečnosti nejsou ničím novým a předmětem zájmu společenských věd jsou již od 70. let (např. Stanley Cohen: Folk devils and moral panics: the creation of the Mods and Rockers nebo Ben-Yehuda: Moral Panics: The Social Construction of Deviance). Dostaly dokonce svůj vlastní název: „morální paniky”. Autor pojmu Stanley Cohen je popsal takto: „Stav, událost, osoba nebo skupina je definována jako hrozba sociálním hodnotám a zájmům, její povaha je prezentována stylizovaným a stereotypickým způsobem mass-médii, morální barikády jsou obsazeny redaktory, biskupy, politiky a ostatními správně smýšlejícími lidmi, sociálně akreditovaní odborníci vyjadřují diagnózy a řešení, jsou rozvinuty způsoby zvládání situace“.
Morální paniky mají charakter časově omezené kampaně proti nějaké skupině (lhostejno jestli se jedná o fotbalové chuligány, anarchisty, bezdomovce, technaře nebo neonacisty či narkomany), která náhle vzplane, nemá dlouhého trvání a po čase stejně náhle mizí. Kampaň vyvolává pocit narušení statu quo, ohrožení celého sociálního řádu. Pomocí zkreslování kvantitativních údajů, negativních predikcí („pokud se nebude rázně jednat, bude hůř“) a symbolického rozlišení deviantní skupiny (vytváření „my“ a „oni“) se znásobuje dojem velikosti hrozby. Nezajímavá není ani teze o tom, že morální paniky odvádějí pozornost od skutečných problémů a jsou tak jednou ze strategií zvládání ekonomických krizí (viz Stuart Hall: Policing the Crisis: Mugging, the State and Law and Order).
Jak je jednou morální panika nastolena, tak jsou sebeodkazujícími strategiemi roztáčeny tzv. spirály zvýrazňování a dojem hrozby se dále multiplikuje. Konstruované nebezpečí si již žije vlastním životem a okupuje veřejný prostor, poté náhle mizí a skutečné příčiny sociálního problému zůstávají nevyřešeny. Další informace o morálních panikách v češtině.
Qui bono?
Co zůstává stranou zájmu, je, že aktéři rozdmychávající mediální kampaň sledují své vlastní partikulární zájmy. Stát morálních panik využívá jako zdroj posílení legitimity a ve snaze zabránit vykonstruovanému nebezpečí posiluje své represivní funkce. Pro politickou reprezentaci jsou to jistě cenné body, rozbití nebezpečné organizované skupiny dokazuje její schopnost chránit své občany a úspěšně naplňovat svojí prioritu „boje proti extremismu“. Pro média dramatická kauza znamená zvýšený zájem o mediální obsahy: tedy růst zisku. Neonacisté díky své blbosti a touze po „drsné image“ dodali policii a médiím munice více než dost a je svým způsobem komické, že se vlastně stali předmětem toho samého jevu, který se snaží rozpoutat proti Romům, Židům, narkomanům, anarchistům či jiným minoritám.
Policie a státní aparát
Policie je významným zdrojem informací pro média a tím do jisté míry ovládá i zpravodajství samotné (stačí se podívat kolik zpravodajských sdělení jsou pouze přeformulovaná znění policejních tiskových zpráv nebo slov tiskových mluvčí). Vykreslením White Justice jako teroristické organizace si posiluje status ochránce pořádku, což je obzvlášť v době, kdy trpí velkou nedůvěrou obyvatelstva, jistě významný PR cíl. Dále tím policie legitimizuje zásahy do soukromí a výhledově si připravuje půdu pro další rozvoj již tak nabobtnalého monitorování (Telekomunikační balíček, Data Retention) podle hesla: „protože jsou neonacisté čím dál tím lépe organizováni, je třeba, aby i policie získala větší pravomoci – notabene v době internetu” atd.
Média
Existence nacistické teroristické buňky na českém území je pro jakýkoliv typ médií terno. Čím bude organizace nebezpečnější a ničivější, tím větší atraktivnost zprávy, tím větší náklad, tím větší prestiž pro reportéra, který se bude kauzou dopodrobna zajímat. Janek Kroupa je patrně schopný investigativní novinář, "aféru White Justice" však žene až na samou hranici trapnosti, v internetovém rozhovoru mimo jiné pronesl větu: „Nevím co více by měli udělat aby si jich policie všímala. Až začnou lidé skutečně umírat, už bude pozdě.” Skutečnost je však taková, že lidé již dávno umírají. Od roku 1989 mají neonacisté na svědomí několik desítek lidských životů. Ale není to hrozba nijak fotogenická, není to hrozba, která se dá vyřešit nějakým efektním řešením dramatického policejního zásahu. Ač se to policie snaží sugerovat, tak žádný policejní dohled nemůže ze své podstaty vyřešit napadení náhodně vybrané osoby na základě její etnicity, náboženství nebo subkulturní příslušnosti.
Co je tedy White Justice ve skutečnosti?
Na úvod je třeba říct, že informace, které se objevují v souvislosti s White Justice, nemůžeme označit za přímo vylhané. Ve skutečnosti jsou jen přeháněné až za samu mez únosnosti. Informace mají reálné jádro. Pokud však odstraníme slupku mediálních senzací, policejních tiskových zpráv a účelových, z kontextu vytržených faktů, odhalí se před námi jádro sice reálné, ale malé, scvrklé, prosycené neonacistickým patosem, blbostí, přeháněním, siláctvím a neschopností orientovat se v realitě. Rozhodně tedy ne pachem výbušnin, krve, potu a strojního oleje, jak se snaží policie, za vydatné asistence médií, přesvědčit.
White Justice vznikla na přelomu let 2006 a 2007 okolo neonacistů z Tábora a Veselí nad Lužnicí. Skupina založila web na doméně whitejustice.com, který hostovala u stejné americké společnosti jako Národní odpor (odpor.org) a Autonomní nacionalisté (nacionaliste.com). Samotné stánky byly přístupné jen registrovaným uživatelům, registrace však byla snadná a dala se vyřídit jedním mailem. Struktura webu byla následující: v první řadě se jednalo o články nevalné kvality psané slohem méně nadaných žáků druhého stupně základní školy, dále byl součástí webu poměrně pečlivě sebraný archiv neonacistických teoretických textů, dále pak přidružený projekt Redwatch, který si kladl za cíl sběr informací o osobách údajně neonacistům nepřátelských, a sekce nazvaná "Otevřený boj", která byla přístupná pouze vybraných uživatelům.
Hlavní slovo na samotném webu měly tři osoby označení statusem "admin": Petr Janoušek z Tábora, který vystupoval pod nickem Endlosung a měl na starosti zejména správu projektu Redwatch. Dalším byl Filip Stránský vystupující pod přezdívkou Redakce, ten měl na starosti samotný chod webu. Třetí osobou, a také nejzajímavější, byl člověk s nickem BloodHead, jehož skutečnou identitu se nám dosud zjistit nepodařilo. BloodHead mezi ostatními vynikal vyšší mírou smyslu pro realitu a praktičností. Z kontextu bylo také zřejmé, že mezi neonacisty patří k těm starším a že je více než ostatní zapojen do organizace tzv. "Fight Campů". V souvislosti s informacemi o policejní razii se nabízí možnost, že se pod identitou BloodHead skrýval profesionální voják Lukáš Sedláček, který měl podle tvrzení policie vést výcvik na "Fight Campech". Jedná se však pouze o naši spekulaci.
Filip Stránský, vlevo na demonstraci na podporu Vlastimila Pechance ve Svitavách
Články samotné příliš zajímavé ani nebezpečné nebyly. V zásadě se jednalo o plamenné výzvy bez reálného základu, popřípadě patetické texty v duchu "modleme se k Horstu Wesselovi". Ještě zábavnější však bývala úroveň diskuse jednotlivých neonacistů k článkům. Namátkou citujeme z diskuse k článku volajícímu po založení české odnože neonacistické teroristické organizace Combat 18:
Patrik-8 priv./hid.: Ale každopádně chci tento projekt rozjet,a díky značnému přílivu lidí nad 15 let.By mohl tenhle náš projekt značně uspět.Už tyto lidi začít učit bezpečnosti aktivismu.Aby věděli co je čeká např. v ''base'',předložit jim některá jejich práva při zadržení.Co je aktivismus a co je hloupost,nebo stupidita mládí.Pomoci těmto lidem,a upevnovat jejich odhodlání.Aby si kvůli svému věku neřekly třeba,že nemá cenu o něco se snažit.To my by jsme je držely při sobě.Ale pouze vážně,ne ty u kterých bude NS skutečně jen stupiditou mládí.Aby se tzv.naši svěřenci mohly jednou stát členy NO a poté slavné Combat 18! reagovat | 23.08.07, 09:08:24
Projekt Redwatch se sestával z fotografií funkcionářů KSČM, veřejně známých osob typu Ondřeje Slačálka, lidí z akademických kruhů a punkové mládeže z akcí, jako je Antifest. Projekt Redwatch měl na starosti Petr "Endlosung" Janoušek, jeho slovenskou odnož pak mladý neonacistický blackmetalista L. z Nitry pod přezdívkou embrio28. Na samotném projektu Redwatch byly zajímavé v podstatě jen dvě věci. První byl fakt, že jeden z přispěvatelů zjevně disponoval přístupem do Centrálního registru obyvatel (čehož ovšem využíval jen ke zveřejňování adres, rodných čísel, čísel OP a pasů šestnáctiletých punkerů a punkerek). Druhou pak skutečnost, že se na dodávání informací do něj podílel Radim Štěchovský, v minulosti spolupracovník dnes už bývalého soudního znalce v oboru "extremismu" Miroslava Mareše. Štěchovský na White Justice vystupoval pod nickem Girls pride, pod kterým Redwatch zásoboval informacemi psanými jeho neopakovatelným stylem. Se správcem Redwatch Janouškem byl v přímém styku (web White Justice privátní komunikaci mezi dvěma uživateli nenabízel) skrze diskusní fórum mezinárodní neonacistické organizace Blood and Honour, kde vystupoval pod nickem CHILDREN PROTECTOR (Janoušek se i zde držel osvědčeného nicku Endlosung) - k Janouškově a zejména Štěchovského smůle bylo diskusní fórum BH prolomeno německými hackery z Daten Antifa a celá databázová tabulka byla dána veřejně ke stažení. Z komunikace na foru BH je zřejmé, že Radim Štěchovský neonacistům nedonášel zdaleka jen na údajné antifašisty, ale i na lidi pohybující se na poli lidskoprávního aktivismu a dokonce i na lidi z okruhu soudních znalců a "odborníků na extremismus" včetně samotného Miroslava Mareše:
Private Message: Re: Redwatch
08-24-2007, 10:05 AM
CHILDREN PROTECTOR CHILDREN PROTECTOR is offline
To: Endlosung
Senior Member
Join Date: Jan 2006
Location: Czech
Posts: 1,839
Re: Redwatch
Quote: Originally Posted by endlosung
Zdar doufam ze ti nebude vadit ze jsem pouzil info ohledne Mares, Zborila na Redwatch cze a jeste bych se chtel zeptat zda nemas neco k Miroslavu Gregorovičovi foto atd. odvádíš moc dobrou praci v monitoringu jen tak dal/Quote
Diky za zajem, PM. Nevadi pouziti, jen bych prosil uvedeni zdroje, tedy CHILDREN PROTECTOR, k M. GREGOROVICOVI TAM NECO JE na foru B a H ode mne, stejne jako ke Zborilovi a Maresovi, navic tam je jeste o dr. Krenovi diky za podporu, pochvalu a ocekavani dalsi prace, to je pro mne zavazne! Jdyzta se ozvete! CHP (CO) monitor Cakla, Kalibove, Jacques, J.X.D., homosexualu, komunistu.
__________________
\\"STOP THE TORTURING OF CHILDREN\\"
\\"STOP MUČENÍ/TÝRÁNÍ DĚTÍ\\
Radim Štěchovský, v minulosti spolupracovník Miroslava Mareše a White Justice zároveň. Nalevo se šálou Good night left side z produkce nejvýznamnějšího českého neonacistického obchodu Hatecore Shop.
Sekce Otevřený boj obsahovala odhadem 15 článků typu Výroba rozbušky, Domácí minomet nebo Příprava nájemného vraha a dětinské diskuse k nim, ze kterých si člověk mohl udělat poměrně plastický obrázek "nebezpečnosti" osob kolem White Justice. Na tomto místě byly také uveřejňovány pozvánky na v médiích tolik probírané "Fight Campy". Ty proběhly v letech 2007 a 2008 v okolí Tábora. Není však pravdou tvrzeni MF DNES o tom, že bylo nemožné se na něj dostat i pro jejich nastrčeného vojáka a že vše podléhalo nejpřísnější konspiraci. Celá konspirace vypadala tak, že člověk, který projevil zájem o účast (vše se dalo vyřídit po mailu), dostal instrukci: kup si lístek na vlak na určité datum a hodinu do Tábora a pošli nám své číslo na mobil, my ti zavoláme, vezmi si spacák a něco k jídlu. Na to, co je vidět na videu a fotografiích ze samotného průběhu Campu, se hodí asi nejlépe zaslechnuté označení "ukázka instantního musada na dětském dni", rozhodně se nejedná o nic, co by poskytlo frekventantům výcviku nějaké v praxi využitelné znalosti, o teroristické hrozbě ani nemluvě. Ostatně video z "Fight Campu" a fotografie hajlujících frekventantů s vlajkou se svastikou se bez většího zájmu na iDNES objevily již před rokem.
Fotografie ze čtvrtého a posledního "Fight Campu"
K samotné komunikaci jednotlivých "členů" White Justice se v médiích objevily informace, jak byla White Justice vystavěná jako teroristická organizace, jak se jednotlivé osoby vzájemně neznaly a jak ke komunikaci využívaly servery umístěné v USA a Izraeli. Ano, je pravda, že se jednotliví lidé aktivní na White Justice často osobně neznali, ale nebylo to z důvodu konspirace, ale proto, že se jednalo vesměs o lidi mladé, rozmístěné ve všech koutech ČR a nikdy, i přes opakované pokusy, se nebyli schopni sejít. Komunikace na serverech v USA a Izraeli znamená, že stránky WJ byly hostovány u americké firmy a někteří lidé na nich aktivní měli založené schránky na izraelském freemailovém serveru safe-mail.net.
Za pozornost stojí i v médiích mnohokrát opakovaný fakt, že při domovní prohlídce našla policie u jednoho z neonacistů plány malé vodní elektrárny a tento fakt slouží k tomu, aby dodal na reálných obrysech údajnému plánu White Justice útočit na strategické cíle. Když pomineme fakt, že malou vodní elektrárnu jen těžko můžeme považovat za strategický cíl, domníváme se, že vysvětlení vlastnictví plánů je mnohem prozaičtější. Jeden ze zadržených táborských neonacistů, pětadvacetiletý Jakub Cvach, je živnostníkem podnikajícím ve stavbě armatur a v minulosti se na stavbě malé vodní elektrárny podílel.
Pouze jednou byla MF DNES velmi blízko k tomu, aby reálně zhodnotila skutečnou nebezpečnost White Justice. Bylo to v situaci, když správně napsala, že někteří z White Justice se podíleli na útoku na mladičkého středoškoláka v Benešově, kterého parta neonacistů zkopala tak, že od smrti na vnitřní krvácení z natržené sleziny ho zachránil jen rychlý zákrok lékařů z nedaleké nemocnice. Místo toho, aby tento případ posloužil jako exemplární ukázka nebezpečnosti neonacistů, která spočívá v tom, že ve skupině hlava nehlava zbijí (nebo pobodají, případně polijí hořlavinou) náhodně vybranou oběť a to někdy tak, že ji způsobí těžká zranění nebo smrt, dala MF DNES případ do souvislosti s výcvikem na Campu a uvedla, "že napadení v mnoha ohledech připomíná to, co se účastníci "kurzů" učili, „a do Benešova si to mohli prostě přijet vyzkoušet“.
Skutečné pozadí útoku v Benešově bylo takové, že týden před tím skupina neonacistů napadla skupinku "alternativní mládeže", která si však nic nenechala líbit a neonacisty zahnala na útěk. Týden na to do Benešova přijela posila z Tábora díky tomu, že mladý benešovský neonacista David Dvořák přezdívaný Školník je spolužákem Petra Janouška na VOŠ SŠ COP v Sezimově ústí. Asi dvanáctičlenná parta neonacistů se zkraje večera prošla Benešovem, za oběť si vyhlédla kolemjdoucího šestnáctiletého studenta, před svědky a kamerami ho zkopala, těžce zranila a nakonec se odešla ožrat do nedaleké hospody, kam si jí mohla policie jen zajít vyzvednout. Opravdu akce jak z dílny ETA, IRA nebo RAF.
Vpravo benešovský neonacista David "Školník" Dvořák
Jizva benešovského studenta po operaci natržené sleziny
Nyní může čtenář nabýt dojmu, že Antifa.cz kritizuje z ideologických pozic: ať udělá státní aparát cokoliv, je to špatně. Ona je to v zásadě pravda, nicméně pro to máme svoje dobré důvody. Na základě našich poznatků jsme přesvědčeni (a praxe nás v tom utvrzuje), že problém neonacismu nemůže vyřešit stát, aniž by nevytvořil problémy jiné a někdy větší. Nepomůže nám zvýšené sledování, monitorování veřejných prostranství, odposlouchávání, kontrola elektronické komunikace, ani mediální hysterie, ani zakazování symbolů a muziky, ale organizovaný a trvalý odpor zdola v každém místě, kde se neonacisté vyskytnou. Zvýšená represe se totiž nakonec obrací nejen proti neonacismu, ale i proti komukoli dalšímu, kdo je označen za nebezpečí.
A jak jsme uvedli v minulém článku, důvodem k tak razantnímu postupu je i zásah proti Dělnické straně. V současnosti víme již o čtyřech osobách aktivních v rámci WJ, které byly později činné v řadách Dělnické mládeže a Dělnické strany. Tento jev podle našeho názoru souvisí s tím, že v řadách aktivních členů Dělnické strany a Dělnické mládeže podílejících se na jejich chodu ubývá neonacistických špiček a naopak přibývá počet mladých lokálních agroskinů a rasisticky a neonacisticky orientovaných podivínů, kteří neměli a nemají možnost uchytit se ve strukturách neonacistického undergroundu.
Vykreslování White Justice jako nebezpečných vycvičených zabijáků vedených zkušenými profesionály vytváří dojem, že v boji proti takto sofistikované organizaci musí nastoupit adekvátní protivník. Tím pak nemůže být subjekt vzniklý svobodnou sebeorganizací, ale po vojenském vzoru organizovaná policie. Pro policii existuje i jeden velice praktický důvod, proč trvat na tom, že White Justice byla teroristickou organizací. Server WJ byl umístěn v USA a americké úřady odmítnou spolupráci s českými, pokud by důvodem měl být neonacismus. Jiná situace ale bude, pokud bude oficiálním důvodem příprava teroristických útoků.
Závěrem
Mediální přifukování kauzy White Justice kritizujeme, protože se hrubě rozchází s našimi informacemi vycházejícími s dlouhodobého sledování neonacistické scény včetně White Justice. Není těžké si nevšimnout i vlastních zájmů informujících stran. V případě pana Kroupy je to prestiž investigativního novináře, v případě státního aparátu je to snaha pro zvýšení prestiže a vytvoření podpory pro rozšíření vlastních pravomocí a dalších represivních kroků. Prohlédnout tuto manipulaci není náročné pro člověka, který téma neonacismu alespoň zběžně v médiích sleduje. Horší je situace u nepřipraveného čtenáře, který nemá doplňující informace. Je tak vystaven manipulaci, proti které v podstatě nemá obranu a je de facto nucen zaujmout nabízené stanovisko.
Nechceme tvrdit, že White Justice nebo celé neonacistické hnutí není nebezpečné. Nebezpečné je, a to nekontrolovaným násilím na vcelku náhodně vybraných a z příležitosti napadených lidí, kteří se odlišují nejčastěji etnickým původem nebo příslušností k nějaké subkultuře. Ovšem rozhodně ne útoky na elektrárny nebo předsedu vlády nebo jeho rodinu. Další věc, která je na české neonacistické scéně nebezpečná je zapojení její části do nižších pater organizovaného zločinu: vydírání, kuplířství, obchodu se zbraněmi, loupežných přepadení. Toto téma však dosud, alespoň pokud víme, nikdo uceleně nezpracoval. Možná zajímavý tip pro Janka Kroupu.