Pátek 9/3/2012

Roman Smetana: Nevěřte na spasitele

Černým fixem přidělával politikům tykadla. K předvolebním heslům politických stran doplňoval slogany, které označovaly politiky za lháře, zloděje, korupčníky a prostitutky. Jeho aktivity někteří pokládají za vandalismus, ale většina lidí s nimi sympatizuje. Za jeho předvolební protest ho ale soudkyně Okresního soudu v Olomouci Markéta Langerová (manželka známého politika a bývalého ministra vnitra za ODS Ivana Langera) poslala, poté co odmítl splnění trestu veřejně prospěšných prací, na sto dní do vězení. Poprosili jsme Romana Smetanu o odpovědi na několik otázek, které od novinářů běžně nedostává.


Vaše výzdoba politických plakátů a následný proces vzbudily mnoho reakcí. Od těch, které si vašeho jednání váží, až po moralizování o poškozování cizího majetku. Překvapily nebo potěšily Vás nějaké konkrétně?
Spíše kladnou reakci jsem vzhledem k atmosféře ve společnosti očekával, stejně tak se daly čekat i reakce, které mne stavěly do role vandala. Vyznavači tohoto postoje si z celého příběhu vybrali jen ono „poškozování cizí věci,“ aniž by se snažili vidět souvislosti. Propagace politických stran je velmi specifický druh majetku – je placená z našich peněz (ať již přímo z příspěvků nebo přes odklony), má velmi krátkou životnost, slouží ke komunikaci s voliči, je manipulativní,lživá a má tedy nulovou morální hodnotu). Rozhodně se nedá srovnávat – jsem přesvědčen – s lakem auta či fasádou domu. Zajímavý názor na věc vyjádřil na facebooku senátor Štětina, podle kterého je i pomalování reklamy politických stran druhem násilí…
Jako negativní či varovné vnímám i ty hlasy, které mne vyzdvihují do hrdinských výšin a všelijak adorují. Myslím, že je to příznak stavu, kdy společnost hledá nějakého spasitele, někoho, kdo konečně „udělá pořádek,“ vůdce. A to je velmi nebezpečné! V roli spasitelů by se jistě rádi viděla všelijaká individua – ať již Babiš, Okamura, lidé z DS(SS) a další.


Co podle Vás reakce společnosti a médií vypovídá o stavu soudobé společnosti?
Vypovídá o naštvanosti a frustraci ze současného stavu politiky. I přes mediálně zkreslený obraz reality, zde zřejmě existuje oprávněný důvod k nespokojenosti.


Váš protest měl mezi lidmi pozitivní ohlas zřejmě také proto, že překračuje běžně nabízenou formu politické aktivity „kandiduj za politickou stranu - choď k volbám - nebo pouze nadávej v hospodě.“ Myslíte si, že nastal čas, aby lidé v současné situaci hledali nové alternativy uspořádání společnosti nebo formy politického vyjádření?
Pokud lidé cítí nespokojenost s jednáním politických stran, prorůstáním byznysu do politiky, korupcí, nespravedlivou distribucí bohatství, rozevíráním mzdových nůžek, zpoplatňováním zdravotnictví a školství, zotročením lidské práce, hnaním se za kdejakým vojenským dobrodružstvím našich „spojenců“ a z dalších jevů, tak by asi měli hledat nějakou alternativu k tomuto stavu. Slovy Slavoje Žižka, žijeme v „noční můře.“


Bylo to, že jste odmítl právníka součástí vašeho pevného a morálního postoje, který jste vůči svému procesu zaujal?
Ano. Nemám zrovna pozitivní vztah k právníkům a navíc jsem případ chtěl vést sám a po svém, bez ohledu na možná rizika. Právník by jistě měl snahu mě z toho stůj co stůj vysekat, to ale nebylo mojí prioritou.
Zde bych chtěl ještě dodat, že jsem měl možnost se vězení vyhnout, mohl jsem vykonat obecně prospěšné práce, jeden člověk mi dokonce nabídl vykonání OPP naoko v jím řízené organizaci. Mohl jsem přijmout trest domácího vězení v délce zhruba dvou až čtyř týdnů, přičemž by mi tento trest nijak nebránil třeba v chození do práce. Pro mne byl ale jakýkoliv trest a pokus o moji nápravu už z principu nepřijatelný. Zdůraznit bych rovněž chtěl, že jsem záměrně neoznačil soudkyni za podjatou, ani jsem nevyužil opravné prostředky, tedy možnost odvolat se. U soudu jsem se ke své činnosti vyjádřil, odmítl jsem, že bych udělal něco zlého, za co bych měl být trestán. Poté jsem využil nesoudnosti z principu podjaté soudkyně, která se sama nevyloučila, a přešel jsem do pasivního odporu. Ve výsledku si ODS se svým nestoudným návrhem solidně naběhla na vidle a já se ani nebudu snažit předstírat, že z toho nemám radost. Zcela otevřeně se k použité strategii přiznávám, nevidím na ní nic špatného, je nenásilná a zdá se být i vcelku efektivní. Když systém chce soudit a trestat za projev nesouhlasu, tak prosím, nech sa páči.


Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) se snažila na vaší kauze nahnat politické body. DSSS požádala oficiálně prezidentskou kancelář o milost pro vaší osobu. Co na tuto aktivitu DSSS říkáte?
O aktivitě DSSS vím a nemám z ní žádnou radost. Nechci mít cokoliv společného s žádnou partají, tím méně s tou, která pouze šíří nenávist a je ve spojení s neonacisty. Navíc je ta žádost bezpředmětná, já o milost nestojím, ať si ji Václav Klaus nechá pro své korupčnické kamarády.


Pro nás byla určitě sympatická vaše odpověď některým opozičním politikům, kteří se snažili (a o jejich pohnutkách nepochybujeme) o angažování ve vaší kauze. Myslíte si, že si opravdu někteří politici vezmou váš vzkaz jako zpětnou vazbu?
Snad ano. Vzkaz zní jasně: nedůvěřuji vám, nestojím o vaši pomoc a nechci s vámi mít nic společného.


Bylo pro Vás důležité vyjádřit se právě na předvolebních plakátech? Myslíte, že volby a nákladné a masivní kampaně jsou charakteristické pro dnešní podobu demokracie?
Vzhledem k tomu, že byla polepena většina autobusů dopravního podniku a já se na ně musel dívat, číst ta rádoby všeřešící hesla, dívat se na smějící se, vysmáté a vysmívající se tváře potentátů, tak jsem jakousi potřebu vyjádřit se cítil. Předvolební kampaně vnímám jako nesmyslně megalomanské a ve výsledku kompletně placené z našich peněz. Vadí mi ale i ostatní reklamy, vnímám neskutečné zohyzdění našeho životního prostoru reklamou všeho druhu.


Zaznamenal jste, nebo všiml jste si v minulosti podobných kampaní „úpravy bilboardů" politických stran jako Růžový útok , Vykopejte politiky, Nevolit je mojí volbou? Myslíte, že takovéto symbolické akce mají cenu?
Zaznamenal, byť alespoň u nás v Olomócu ne v nějakém větším rozsahu. Ano, myslím, že smysl mají, slouží jako ona potřebná zpětná vazba. A kdo ví, možná se v příštích volbách množství „úprav“ zvýší natolik, že si partaje rozmyslí, zda budou i nadále investovat nesmyslné sumy peněz do své prezentace a třeba přestanou zamořovat prostředí svými ksichty.


Chodíte nebo nechodíte volit, případně proč?
U voleb jsem byl jen párkrát (tedy dvakrát) v životě, naposledy tuším v roce 2002 a tehdy jsem volil KSČM. Od té doby k volbám nechodím, nedůvěřuji stranám a jejich slibům, nezaslouží si můj hlas, protože vnímám čím dál větší rozklad morálních hodnot. Volby mají jediný prokazatelný efekt – legitimizují současný režim. Mám vážné pochybnosti, zda lze volbami něco reálně změnit, kromě podružností. V hromadné neúčasti u voleb ale také nevidím nějaké vysvobození, politici by se sice nemohli ohánět legitimitou, zároveň se dá ale předpokládat, že sněmovnu by ovládli zástupci stran s pevným voličským jádrem - a z toho by myslím veselo nebylo. Každopádně – nevolit je také volba, obzvlášť, když chybí důvěra.


 

Po vašem činu mnoho lidí jistě napadla otázka, jak byste sám charakterizoval svoje politické názory, případně jaký politický systém by vám vyhovoval?
Pokusím se ve své odpovědi vyhnout všelijakým -ismům. Rád bych žil v solidární, sociálně spravedlivé společnosti, bez přehnaně ekonomizujícího pohledu na život, bez zotročení lidské práce, bez hnaní se za neustálým zvyšováním HDP, produktivity, zisků, a s tím související stresovou zátěží a buzerací lidí. Představuji se více rovnosti mezi lidmi, spravedlivou distribuci bohatství a harmonické soužití s přírodou. Neviditelná ruka trhu tohle evidentně zajistit neumí. Větší podniky by měly být v nějaké formě společenského vlastnictví.
Jsem ale přesvědčen, že k vysněnému stavu je nutné dojít cestou evoluční, nikoliv revolučním běsněním. Nejdůležitější je změna myšlení, pohledu na svět a systém hodnot. A to chce čas. Snad těchto pár myšlenek k přibližné charakteristice mého pohledu postačí.


Za váš protest Vás prý udal kolega z práce. Chcete tento jeho krok nějak komentovat, co ho k takovému udáni
podle Vás vedlo?

On jen cítil potřebu chránit svěřený majetek. Já mu nic nezazlívám, už se spolu normálně bavíme. Svým způsobem jsem mu vděčný, on mě totiž nakopl k tomu, abych se k věci postavil čelem. K mému odsouzení totiž nevedlo jeho svědectví, ale mé doznání a vyjádření se k věci, které jsem následně zaslal policii. Na tomto místě bych chtěl také popřít informaci, kterou jsem zaznamenal na internetových diskusích, že kolega je členem ODS. Není a o politiku se vůbec nezajímá.


Díky tomu, že jste byl odsouzen k odnětí svobody za svoje postoje Vás mnozí považují za „politického vězně“ demokracie? Vnímáte se tak?
Já sám jsem se takto nikdy neoznačil. Jsem jen člověk, který se svobodně a v souladu se svým svědomím vyjádřil, stál si za svým postojem a byl nespravedlivě odsouzen nesoudnou soudkyní.


Co vnímáte jako hlavní problém soudního systému v České republice?
Neschopnost a neochotu stíhat skutečné zločince, především ty vysoko postavené režimní zločince. A naopak schopnost odsoudit někoho k odnětí svobody prakticky pro nic, dále tupé lpění na liteře zákona, bez ohledu na skutečnost, že trest je bezúčelný, neslouží ani k nápravě (ta v mém případě není myslím třeba), ani k izolaci společensky nebezpečného individua.


Je na závěr něco, co byste chtěl k našemu rozhovoru dodat?
Děkuji za zajímavé otázky.