Čtvrtek 20/9/2012

Recidivisté proti kriminalitě

Dřevnovice jsou malou obcí na Prostějovsku se zhruba pěti sty obyvateli, která leží na půli cesty mezi Brnem a Olomoucí. V obci žije také přibližně čtyřicítka Romů, z nichž dvě rodiny se sem dostaly před šesti lety.

Ze vzdáleného Vsetína je sem vystěhoval tehdejší starosta Jiří Čunek. Známá Čunkova populistická akce vyhostila nepohodlné a sociálně slabé rodiny nejen na okraj Vsetína do nechvalně proslulých kontejnerových "čunkodomků." Část z vyhostěných skončila i v mnohem vzdálenějších lokalitách, jako se tomu stalo v případě Dřevnovic. Přítomnost nově příchozích, pocházejících z těch nejnižších sociálních vrstev, si obvykle vyžádá protesty starousedlíků. V některých případech i z řad v lokalitě déle žijících romských rodin, které se právem obávají narušení dlouhodobě vytvářených sociálních vztahů.

Přetrhání sociálních vztahů mezi starousedlými Romy a jejich přáteli či sympatizanty z řad majoritní společnosti je jedním z doprovodných znaků při eskalaci rasového napětí. Hodit své romské přátele přes palubu bez kapky empatie jen proto, abych snad sám nebyl vyloučen z bílého stáda za styky s cikány, je jednou z nejbolestivějších zkušeností romské minority. Dřevnovický případ se od obvyklého scénáře ničím neliší a sama starostka obce Bohumila Charvátová je typickým příkladem podobně pragmaticky uvažujícího člověka. Navíc si s ohledem na svoji funkci velice dobře uvědomuje, kde se politické body dají ztratit a kde naopak získat.

Třaskavá atmosféra nastávajících etnických nepokojů je navíc často umocněna faktem, že rodiny se stěhují do nelukrativních míst, kde mají problém sehnat jakoukoliv práci i členové majoritní společnosti. Pak je pouze otázkou času a sebemenší záminky, kdy dojde k eskalaci napětí, jako jsme toho byli v posledních letech svědky při protiromských náladách již tolikrát, převážně na severu a severozápadě Čech.

V případě Dřevnovic se dá za onu pomyslnou jiskřičku označit dvojice nedávných incidentů, pro které je na první pohled vhodnější označení klukovina. V obou případech některé z romských dětí hodilo štěrk nebo plastovou láhev po jiném dítěti. V prvním případě po mladé dívce, což se ihned snažili v dobrém vyřešit rodiče obou dětí. V druhém případě se na dřevnovickém dětském hřišti stalo víceméně totéž. Tentokrát už ale bohužel došlo k eskalaci napětí, do něhož se zapojilo více lidí a na obou stranách padlo pár facek. U facek také mohlo zůstat, kdyby se do konfliktu nevložil místní recividista a dlouholetý neonacista Aleš Badinka se svými přáteli.

Aleš Badinka, dřevnovická morální autorita

Když zrovna nebyl dnes jedenatřicetiletý recidivista a otec jednoho dítěte Aleš Badinka na vazbě nebo ve výkonu trestu, pracoval jako brusič v Jeseníku. Ačkoliv Badinka bydlí v Dřevnovicích dlouhá léta, sám sebe řadí mezi fanoušky fotbalového Baníku Ostrava, na jehož zápasy dojížděl. Právě jedna z jeho fotbalových eskapád, kdy byl Aleš mezi ostravskými fanoušky, kteří v únoru roku 2009 vběhli na plochu brněnského fotbalového stadionu, mu ve zrychleném soudním řízení přinesla první zkušenosti s médii.

Aleš Badinka si pět minut mediální slávy náležitě užíval a před novináři se z plna hrdla rozpovídal o svých peripetiích se zákonem. K inkriminovanému fotbalovému utkání uvedl na svou obhajobu, která mu ale byla ve spojitosti s jeho pětinásobnou recidivou pramálo platná: „Je to moje hloupost, když vylomili bránu, běžel jsem za chlapem, co měl megafon, abych do něj křičel, ať se všichni vrátí. To nevyšlo, tak jsem běžel za ostatními ven, abych je uklidnil. Nikdy jsem na fotbale výtržnosti nedělal, ani na něj vlastně moc nejezdím." S upřímností sobě vlastní se vyjádřil i ke svým předešlým peripetiím se zákonem : „Dlužil mojí přítelkyni, tak jsem mu dal do tlamy. Taky jsem řídil bez řidičáku a zmlátil cikány,.“ Aby těch dluhů nebylo málo, přiznal Aleš médiím, že byl odsouzen i za neplacení výživného.

 

Jsem nebezpečný, vzkazuje Aleš Badinka fotkou umístěnou na seznamovacím profilu. Pravdou je, že nejvíce nebepečný je své vlastní rodině.

 

Jedna stránka Badinkovy osobnosti ale zůstala až do sobotní demonstrace veřejnosti skryta. Jde o Alešovo aktivní vystupování v neonacistickém hnutí. Aleš Badinka je dlouholetým účastníkem neonacistických demonstrací, potkat jsme ho mohli již v roce 2007 na prvomájové demostraci Národního odporu v Brně. O rok později mašíroval v Praze na stejné demonstraci organizované Národním odporem, tentokrát už pod záštitou Dělnické strany. Aleš Badinka se v roce 2008 zúčastnil také vzpomínkové akce za odsouzeného Vlastimila Pechance. Kromě účasti na neonacistických akcích se Badinka opakovaně objevuje ve společnosti tzv. Vítkovských žhářů.

 

Brno 1. května 2007, demonstrace Národního odporu.

 

O rok později Aleš Badinka na stejné demonstraci, tentokráte pod záštitou Dělnické strany. Za Alešem uprotřed s holou hlavou David Cojocaru, jeden z Vítkovských žhářů a vážně se tvářící Tomáš Vassiov z Opavy, kumpán Vítkovských žhářů.

 

Následují dvě fotografie z demonstrace na podporu Vlastimila Pechance ve Svitavách z roku 2008. Aleš Badinka naslouchá spolu s Vítkovskými žháři proslovu předsedy DS(SS) Tomáše Vandase. S číslicí 1 Aleš Badinka, 2 je David Vaculík, 3 Ivo Muller, 4 Jaromír Lukeš, 5 David Cojocaru a s číslem 6 Tomáš Vassiov.

 

Vedle toho proslul Aleš Badinka také jako účastník dnes už legendárního setkání v kaplickém nevěstinci, organizovaného tehdejší vycházející hvězdou DSSS Jaromírem Ferdou Pytlem.  Atmosféra setkání na něj zapůsobila natolik, že ve Ferdově discobordelu zůstal se svou tehdejší přítelkyní bydlet více než měsic.

 

Snad ani Alešovi nevadilo, že je Drobek chuligán Sparty.

 

Celý pobyt nakonec skončil tahanicemi o peníze a Alešovým útěkem. Ferda Pytel o tom koneckonců uveřejnil poutavý článek, plný jeho nezaměnitelných slovních obratů.

 

Na Pytlův pamflet zareagoval Aleš hanopisem, ve kterém denuncioval lidi, s nimiž ještě před měsícem zakládal organizaci WPEP - Evropští patrioti:

Takze par jmen prisluhovacu Pytla a WPEP - Pavel Weissgärber, Daliborek Krupicka, Petr Jezek, Jiri Floyd, Petr Peterka, Jaroslav Machacek, Frantisek Svehla, Josef Truhlar, Iwko Sajvald, Lukas Kamenicky, Milos Bazant, Tomas Hlavaty, Vojta Subrt, Zuzana Kubesova, Thorovo kladivo, Daniel Vtipil, Martin Widerstand, Vasek Oi Rudel, Walter voo Orlau, Lucie Korunkova, Jana Lovcova, Pavel Scholbauer.
Ted neco malo k nekterym jmenum.
Pavel Weissgärber je hned druhym muzem WPEP a vudcem Opavske bunky WPEP. Je to clovek,ktery se pouze ohani nemeckymi koreny,ale o pravicove scene nema ani potuchy.
Daliborek Krupicka jak jiz mnozi poznali je velmi jednoduchy a mentalne nedospely clovek,ktery Pytlovi odkyvne vse.
Petr Jezek je sice velmi dobrym clovekem,ale hrajicim na obe strany. Momentalne je rekl bych nestrany,ale jeho bohata konverzace s Pytlem je zarazejici.
Jaroslav Machacek je velkym kamaradem Pytla a financne ho podporuje.
Thorovo kladivo alias Mirek Fiala - toto jmeno zname vsichni,proto netreba komentare.
Martin Widerstand-alkoholik a velky obdivovatel Pytla a WPEP.

Shromáždění za snížení kriminality

Přesně tak zněl název akce, kterou svolal Aleš Badinka na sobotu 15. září do svého města. Naopak oficiální facebooková pozvánka zvala obyvatele na Pochod proti cikánskému teroru. Zajímavá je rovněž postava Lukáše Kohouta, severočeského podvodníka, proslaveného přiživováním se na protiromských náladách. To, že se Lukáš Kohout v případě vzdálených moravských Dřevnovic označil za mediálního zástupce organizátora akce, není v případě tohoto lháře nic překvapujícího - stejně tak vystupoval v médiích třeba jako mluvčí techno party Czech Tek, se kterou neměl nic společného.

Překvapující však je, že Lukáš Kohout byl podle všeho opravdu od nahlašovatele akce podobným mandátem opatřen. To je zřejmé z toho, že Lukáš Kohout znal minulost Aleše Badinky a jeho chování veřejně označil za mladickou chybu. Druhým vodítkem je, že Kohoutovu roli při dřevnovickém pochodu dodnes nikdo z pořadatelů nevyvrátil. Třetí významná osoba, která akci pomáhala zorganizovat, je rovněž aktivní na neonacistické scéně. Jde o jistého Karla Kubrta, který na internetu vystupuje pod pseudonymem František Karel Ladislav.

Jak uvedl jeden z přítomných novinářů Prostějovského deníku, připomněl Karel Kubrt nedávný případ ubitého muže ve Strakonicích a vysvětlil, jak souvisí s cikánskou otázkou. Nezapomněl ani na Židy. "Jsou to především média většinou vlastněná Židy, která nám říkají, koho máme volit. A která už teď v podstatě zvolila Žida Fishera prezidentem," prohlásil Kubrt. Ani Karel Kubrt pro nás není neznámá postava. Stejně jako Aleš Badinka se účastnil aktivistického setkání, organizovaného Ferdou Pytlem.

Starostka nedržící slovo

Průběh dvousethlavé demonstrace by pravděpodobně nevybočil z klasických neonacistických provokací, kdyby svou populistickou úlohu a zároveň roli užitečného idiota nesehrála zmíněná starostka Bohumila Charvátová. Nejen, že nedokázala stát stranou a plnit svojí funkci dohlížitele na průběh akce, do které sebe i své podřízené několik dní před akcí pasovala. Místo toho na akci sama vystoupila s projevem, celou dobu šla v čele průvodu a na konci pochodu dokonce vyzvala ty, kteří se na pochod nácků přišli podívat a z velké části ho podpořili, ke společnému zpěvu státní hymny. Mimo skandování davu, kde byly slyšet i výkřiky a skandování "Pryč s cikánskou špínou! Cikáni táhněte! Vystřílet! Nic než národ! Cikány tu nechceme! My jsme tady doma!" jsme nakonec z úst starostky uslyšeli i poděkování pořadatelům akce a těm, co akci podpořili: "Nevím, jak vám mám poděkovat za tato slova. Je to něco, co všichni ví a nikdo to neřekne nahlas. Konečně se nás někdo zastane." Pro přítomná média se pak starostka obce vyjadřovala mnohem méně kontroverzním slovníkem, i když neopomenula vyzdvihnout vinu samotných "nepřizpůsobivých."

Smutnou tečkou za celou demonstrací byl fakt, že romské rodiny během demonstrace raději obec opustili. Ztráta důvěry místních Romů k vedení obce je v souvislosti s chováním starostky obce a jejích zastupitelů pochopitelná. Ztráta důvěry Romů v policii a stát jen umocňuje jejich pocit bezmoci v naší společnosti. Komentář policejní koordinátorky pro menšiny Michaely Sedláčkové, že odjezd všech romských rodin z obce přispěl k poklidnému průběhu akce, je sice pravdivý, ale zároveň vypovídá mnohé o neschopnosti a alibismu státních orgánů i zastupitelů samosprávy. Jak se starostka Bohumila Charvátová a všichni ti, kteří se veřejně postavili po bok neonacistů a s několikanásobně trestaným recidivistou šli proti svým romským spoluobčanům v Dřevnovicích, dokáží s touto skutečností vnitřně vyrovnat, je jejich věc. Důležitější je, jak se bude dřevnovický problém vyvíjet v budoucnu. Budou občané obce hrát na populistickou notu jednoho lokálního nácka a dvou veřejně známých lhářů nebo se pokusí k problematickému soužití postavit bez předsudků a se skutečným zájmem o řešení situace?