Ve čtyřech předchozích letech byl hlavní akcí antiautoritářského prvního máje bezesporu festival MAY DAY, který v režii Antifašistické akce (AFA) šel rok od roku nahoru a dokázal přitáhnout více než deset tisíc návštěvníků. Jak se říká, v nejlepším se má přestat... a zkusit něco nového. Utvořila se proto širší platforma v rámci antiautoriářského hnutí a místo festivalu v jeden den bylo připraveno více menších akcí rozložených do několika dní (od pátku 27. 4. do úterý 1. 5. 2012) a několika míst Prahy.
Než začneme se stručným přehledem toho, co se v rámci akčních dnů událo, je třeba zmínit, že jim předcházelo množství akcí – koncertů, promítání a prezentací, jejichž cílem bylo přiblížit lidem v různých koutech republiky, o co v akčních dnech jde a na co se v jejich rámci mohou těšit.
Přednášky a diskuse
Asi nejdůležitější oblastí aktivit anarchistického hnutí je ta osvětová. Proto byl při prvomájových akčních dnech kladen takový důraz právě na přednášky a diskuse. Jednou z pátečních zahajovacích akcí byl „Večer na téma environmentální přímá akce“, který byl složen z přednášky, promítání filmu „Just do it“ a následné diskuse a pořádali ho aktivisté okolo webu greenaction.cz. Dorazilo na něj asi 60 lidí.
V neděli proběhla v Café V lese skoro čtyřhodinová panelová diskuse na téma anticiganismu, které se účastnila si stovka posluchačů. Místy nebylo úplně zřejmé, jak se vztahuje k původnímu rozdělení na dva tematické celky (1. Společně proti anticiganismu z krátkodobé perspektivy, 2. Autonomií proti paternalismu). Hodně zajímavé příspěvky do debaty měli zástupce Antifašistické akce ze Srbska (mluvil o rasistických projevech v Srbsku a v Maďarsku), Yasar Abu Ghosh (ten problém zasadil do obecného kulturněantropologického kontextu) a Jakub Polák, který představil svůj koncept autonomie namísto paternalismu. Debata byla ale poněkud roztříštěná a moderátor občas zapomněl, že není řečníkem. Oživením byla přítomnost Míry Brože a romského aktivisty z Krupky, kteří se angažují na severu Čech proti neonacistickým akcím. Trochu anachronicky působil romský „činovník“ Ivan Veselý, který jako by si své projevy omylem připravil pro jednání s politiky nebo státními úředníky.
V pondělí se v kině Bio Oko konala za účasti asi 70 lidí přednáška nazvaná „Řecká krize, romské Kosovo?“. Měl na ní vystoupit sociolog Andrej Grubačić, který se však ze zdravotních důvodů omluvil a poskytl alespoň webu antifa.cz velmi zajímavý rozhovor. Nahradil ho zástupce srbské Antifašistické akce, který se zaměřil na nacionalismus a fašistické tendence v Srbsku. Druhým řečníkem byl Charalampos Magoulas, řecký sociolog a člen Shromáždění náměstí Syntagma, jenž se věnoval krizi v Řecku a odpovědi na ni. Večer se konalo na stejném místě promítání filmu 161>88, na který zavítalo přes 300 návštěvníků.
Osvětový Cross
Samostatnou kapitolou je přednáškami nabitý holešovický klub Cross. V pátek se tu pod názvem „Cestovní mapa k apartheidu“ a pod organizační záštitou české pobočky ISM konalo promítání s diskusí, na které dorazilo kolem 30 lidí.
Sobota v Crossu byla přednáškami žel až překombinovaná, což bylo na škodu věci, jelikož mnozí návštěvníci chtěli navštívit besedy, které se často časově překrývaly. Jeden z přednáškových bloků zajišťovala Československá anarchistická federace (ČSAF). První část byla věnována studentskému Týdnu neklidu z letošního února. Byl představen průběh protestu a jeho úskalí. Konkrétně byly zmíněny zkušenosti z Prahy, Hradce Králové a Plzně. Jako problém byla zmíněna například nekonfliktnost protestu, jeho personifikace směrem k ministrovi školství a oportunismus značné části studentů. Další část bloku byla věnována „Hledání anarchistické politiky“. Byla ve stručnosti a za pomoci videoprezentace představena diskuse, která probíhá poslední roky v rámci ČSAF a jejímž výsledkem je strukturování cílů a definování konkrétních oblastí, na něž by se v dnešních dnech mělo anarchistické hnutí zaměřovat. Poté se rozproudila živá diskuse, která mimo jiné ukázala obrovské rozdíly v pojímání aktivity a spolupráce v Praze a regionech. Poslední část bloku byla věnována rekuperovaným podnikům v Argentině a osobní zkušenosti s jejich fungováním. Jde o téma, kterému jsme se věnovali v Existenci č. 2/2012. Přednáška byla proložena dvěma krátkými dokumenty o konkrétních podnicích pod samosprávou pracujících.
Druhý sobotní přednáškový blok organizovala skupina Kolektivně proti kapitálu (KPK) za přispění spřátelené francouzské skupiny Mouvement Communiste. Blok byl rozdělen do tří částí: 1. Krize: její povaha, její role, její geneze a mýty o ní, 2. Příklad Řecka, 3. Reformy, protesty, politika, centralita pracovišť. (Prezentace k prvnímu tématu) Samostatně pak na jiném místě v Crossu proběhla ještě přednáška „Krize jako systém vládnutí“. Na jednotlivých přednáškách bylo v sobotu vždy kolem 15 – 25 lidí.
V neděli zahájily přednášky v Crossu členky Ligy lidských práv, které seznámily posluchače s tím, co si mohou a nemohou dovolit strážníci a policisté, a zaměřily se také na problematiku svolávání a pořádání veřejných shromáždění. Vedle toho odpovídaly na množství konkrétních otázek k tématu. Pro úzkou skupinku zájemců pak v prostorách kavárny přednášel Pavel Čižinský o problematice exekucí, které mají fungovat především jako bič na obyčejné lidi a navíc otevřít podnikatelské možnosti soukromému sektoru. AFA pozvala kamarády z Německa, kteří si připravili anglické povídání o nacionálně-socialistickém podsvětí v jejich zemi, jež se dotýkalo zejména nedávno odhalené teroristické buňky a reakcí represivního aparátu. Poslední besedou tohoto dne pak byla přednáška od bigbrotherawards.cz o kamerových systémech CCTV a data retention.
Anarchistický jarmark
Hlavní akcí sobotního odpoledne byl bezesporu Anarchistický jarmark, který se konal na smíchovské náplavce od jedné do šesti a byl prostorem pro prezentaci vlastních věcí v duchu Do It Yourself a distribuce tiskovin antiautoritářských skupin. Objevil se tu také stánek s knihami od skotského nakladatelství AK Press. Nechybělo ani občerstvení z kuchyně Food not Bombs. Připravena byla stěna pro graffiti. Žel šlo o jednu z mála akcí, kam mohli přijít také rodiče s dětmi. Skvělá atmosféra jarmarku byla podtržena slunečným počasím a během celého odpoledne se tu mohlo vystřídat kolem 800 lidí.
Součástí jarmarku byla také „Migrantská pouliční hra“, kterou připravila Iniciativa Ne rasismu! (INR). Její hráči si mohli ozkoušet, čím vším musí v České republice projít imigranti při získávání povolení k pobytu či politického azylu, a okusit tak pocit absolutní bezmoci. Dalším programem jarmarku byla živá hudební vystoupení kapel Gattaca, Daleko, Remek či rapera Bonuse s doprovodem.
Demonstrace
Vyvrcholením prvomájových akčních dní byla úterní demonstrace nazvaná „Miřme na správné cíle!“ (prohlášení k demonstraci od platformy a od AFA). Té předcházelo ještě anarchistické prvomájové setkání, jež svolala od 11.00 na Střelecký ostrov ČSAF a které pokračovalo hlučným pochodem na místo srazu následné demonstrace.
Již před jednou hodinou odpolední se začali scházet první demonstranti na náměstí Republiky. Postupně se jich sešlo přes 700. Trvalo ale poměrně dlouho, než byla akce zahájena. Parné odpoledne tak notnou chvíli narušovalo jen bubnování růžového samba bandu. Po nějaké době byly z korby přistaveného auta přečteny proslovy prokládané reprodukovanou hudbou (proslov za INR). Poté se utvořilo za pomoci několika transparentů čelo průvodu a opět se čekalo, tentokrát kvůli vyjednávání s policií. Když nakonec pochod vyrazil, začalo se v jeho čele ihned se skandováním převážně antikapitalistických a antifašistických hesel, které neutichlo až do cílového bodu.
Na Příkopech se udělaly dvě zastávky, a to u nového sídla CTI a kanceláří Penta. Tady bylo poukázáno na fakt, že „politicko-ekonomický systém je ve skutečnosti řízen zájmy nejbohatší finanční elity bez ohledu na to, zda zrovna vládne levice či pravice“. Další zastávka, tentokrát neplánovaná, byla na Můstku, kde se právě konal mítink Dělnické strany, jejíž předseda oznamoval, že by byl rád jedním z těch, kdo se budou ucházet o prezidentské korýtko. Řečníkům poměrně vlažně naslouchalo asi 150 posluchačů, z větší části „white trash“ neonacistů. Při příchodu čela demonstrantů, jejich zájem o proslovy opadl definitivně. Než demonstrace prošla kolem neonacistů, trvalo to více než deset minut. Z obou stran létaly především plastové lahve a jak se dalo předpokládat, skoro jediné mediální pokrytí z několika akčních dní měla právě tato krátká a svým způsobem nijak významná epizoda. Na straně demonstrace předvedlo několik policistů přehnanou angažovanost, když agresivně a zcela nesmyslně začali strkat do lidí v čele průvodu. Policejní vyjednavač byl pak požádán, aby si je uklidnil a policisté nevyvolávali zbytečné konflikty. Pochod tedy mohl po krátké době opět pokračovat až ke Střeleckému ostrovu, kam dorazil těsně po čtvrté hodině a kde byla celá akce několika proslovy oficiálně ukončena (proslov za Asociaci Alerta).
Zábava
Každý den probíhaly také hudební akce. V pátek to byly mobilizační koncerty v klubech 007 a Cross. Ústřední koncert akčních dní se odehrál v sobotu v sále Paláce Akropolis, kde si přes 300 lidí užívalo vystoupení britských Pettybone a amerických Unbroken (rozhovor s Unbroken). Koncert proběhl ve skvělé atmosféře, kterou si pochvalovali jak návštěvníci, tak kapely. Unbroken si pak zahráli ještě následující den jako „utajený host“ společně s domácími Ravelin 7 v klubu 007, kam dorazilo asi přes 200 lidí. Nechyběly proslovy mezi písničkami ani emotivní pozvánka na úterní demonstraci.
Unbroken
Pettybone
Asi největší hudební párty akčních dní se odehrála v pondělí v klubu Roxy, kterou mohlo navštívit až tisíc lidí.
Proběhla v režii hip-hopové party Bigg Boss a každý, kdo vylezl na pódium, nezapomněl vyjádřil svou podporu Antifašistické akci. Během celého večera vládla naprosto úžasná atmosféra.
Akční dny pak završily dvě úterní afterparty, jedna v klubu 007 a druhá v klubu Cross, a tři středeční – přednáška v infoshopu Salé a koncerty v Café na půl cesty a v Crossu.
Na akčních dnech nechybělo ani sportovní vyžití. To umožnil fotbalový turnaj nazvaný příznačně „Love Footbal Hate Racism“. Odehrával se v neděli na prostranství mezi strahovskými kolejemi a zapsalo se na něj neuvěřitelných 22 týmů. Vedle hráčů nechyběli ani jejich povzbuzovatelé. Dva týmy, které tvořili z větší části mladí Romové, dorazily až z Krupky. Zúčastnilo se i čistě ženské „mužstvo“. Občerstvení zajišťoval anarchistický kolektiv Vegan Food.
Nové publikace
Prvomájové akční dny byly mimo jiné silným impulzem pro vydavatelskou činnost. V distribucích, které provázely naprostou většinu výše zmiňovaných akcí, jste tak mohli zakoupit nové číslo časopisu Akce!, májový speciál A-kontra, zcela novou revue Komuna a brožurku Ilegální anarchismus od Anarchokomunistické alternativy, brožuru Hranice aktivismu a básnickou sbírku Cruor Bestia od Nakladatelství ČSAF či brožuru Státní fiskální krize a případ Řecka od KPK. Nakladatelský kolektiv Mezi řádky zase nachystal publikace Povstání přichází a Mám klíče, ale nemám domov. Vedle toho připravila Antifašistická akce novou letní kolekci triček AFA a GNWP.
Závěrem
Akční dny byly opravdu akční a některé podniky nebyly ani zmíněny, takže aspoň stručně: páteční promítání „Země snů“ v Salé a angažovaná módní přehlídka v Crossu, sobotní bezpeněžní zóna v ulicích Žižkova, nedělní veganská DIY večeře v Jet klubu, pondělní akce Divadla vyskozdvižného soumara v Crossu či úterní promítání dokumentu „Robota“ na Parukářce.
Akční dny měly bezesporu tu výhodu, že se do nich mohlo zapojit vícero subjektů a jednotlivců z antiautoritářského hnutí. Jelikož ale schůzky a většina příprav probíhaly logicky v Praze, došlo jen k naprosto minimálnímu zapojení aktivistů z regionů. Stejně tak návštěvnost se nemohla ani v nejmenším srovnávat s předešlými MayDay festivaly. Tam totiž z jednotlivých míst dorazily velké skupiny lidí, kteří ušetřili na společném cestování, nemuseli shánět ubytování v Praze a každý si vybral v jeden den a na jednom místě z bohaté nabídky to, o co měl zájem. Každý koncept má své klady a zápory, rozhodně je ale dobře, že došlo k realizaci opět něčeho nového. Antiautoritářské hnutí jako celek je tak opět bohatší o nové zkušenosti a kontakty. A jaký bude příští První máj? To je zatím otevřená otázka, na jejíž odpovědi se může podílet každý, kdo bude mít zájem přidat ruku k dílu. Je ale nutné mít na paměti, že boj proti útlaku, diskriminaci a vykořisťování by měl probíhat každý den a neomezovat se jen na jedno datum v roce.
Kam dál?
Krátké shrnutí Akčních dní
Akční dny – report
Ozvěny MayDay
Anarchisté, jako odpad lidstva