17. června se ve večerních hodinách v Resslově ulici sešli pražští antifašisté, aby zavzpomínali na výročí úmrtí atentátníků na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha. K této události se váže proslov, který dále přetiskujeme.
Několik posledních let si zde symbolicky připomínáme výročí bitvy v kostele chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Z původně spontánního nápadu se pomalu stává tradice, ale aby nezůstalo jen u opakování a připomínání historie, je především důležité připomínat si současnou situaci a spojení, která se z minulosti stále vrací.
Parašutisté, kteří na tomto místě padli v boji s nacistickou přesilou, ale nejsou jediní, kteří si zaslouží naši vzpomínku a respekt. Za jejich činy stála řada „obyčejných lidí“, kteří je podporovali, pomáhali jim, nebo je ukrývali. A jako v každém boji, i mnoho z nich zaplatilo za svou odvahu vlastním životem a často i životy svých nejbližších.
Vždycky, když vidím prasečí obličeje těch, kteří se dodnes hlásí k odkazu nacismu, kteří ho chválí za vyhlazovací tábory, kteří se smějí památce všech umučených a zavražděných, tak nezatínám zuby. Zatínám raději pěst. A přesně v takovém momentě před sebou vidím Kubiše s Opálkou. Oni snad měli strach, který by je zahnal zpátky do pohodlného mlčení? Ne. Oni určitě cítili strach, tak jak ho cítí každý člověk. Ale přesto se zvedli a šli bojovat za to, čemu věřili. Bojovat proti odporné ideologii založené jenom na strachu a nenávisti. Ideologii, která nemohla přinést nic jiného, než utrpení a zmar. A šli bojovat dokonce i tehdy, když věděli, že nemají šanci přežít. Nic podobného už dnes nikomu nehrozí, a přesto řada lidí mlčí k tomu, když se kolem nich začíná mluvit o posílání do plynu, nebo se vychvaluje Hitler.
Všichni, které si dnes připomínáme, zemřeli v době, kdy byla nacistická Třetí říše na vrcholu své síly. Šli do boje proti nepříteli, který vypadal, že je neporazitelný. A přesto bojovali. My dnes už víme, že jejich cesta byla nakonec cestou vítězství. Tím spíš si ale musíme připomínat jejich odvahu. Tím spíš nesmíme sejít z cesty, kterou nám ukázali.
Smrt fašismu!
Autonomní Antifa Praha (AAP)
