Pogromy v rostocké čtvrti Lichtenhagen, léto 1992
Na počátku devadesátých let se Německo potýkalo s novým fenoménem – vlnou imigrantů. Nešlo o humanismus. Nešlo o multikulti. Prostě a jednoduše, jako všude jinde, německá ekonomika potřebovala levnou pracovní sílu. Probíhaly nekonečné debaty na dané téma, ty však utnuly, respektive proměnily v represivní zákony (tzv. Azylový kompromis) pogromy v roce 1992 proti přistěhovalcům v řadě měst bývalého východního Německa. Například v rostocké čtvrti Lichtenhagen v té době existovalo azylové městečko, které praskalo ve švech. Bydleli v něm zejména přistěhovalci z Vietnamu a Rumunska. Vláda sice věděla, že městečko je už zcela přeplněné, přesto ale do něj posílala nové a nové lidi. Již nebylo možné vejít se dovnitř, a tak se přistěhovalci rozhodli „obydlet“ prostory před městečkem.
Hovoříme o stovkách lidí, kteří žili, jedli a spali před přeplněným azylovým městečkem. Obyvatele Rostocku, kteří bydleli v okolí, to ale čím dál více přestávalo bavit – což vrcholilo v červenci 1992, kdy se populisticky přiřítily různé pravicové, konzervativní spolky a strany, které začali v Rostocku pořádat demonstrace proti azylovému městečku. Manifestace sílily a vyvrcholily mezi 22. a 26. srpnem, kdy se po setmění před azylovým městečkem objevovali nespokojení občané Rostocku, organizátoři demonstrací z pravicových uskupení a v neposlední řadě kolem čtyř set neonacistů. Dohromady se jednalo o zhruba dva tisíce lidí.
Největší pogromy se strhly v noci z 22. na 23. srpna, kdy neonacisté začali napadat hlavní ubytovnu, ve které v té době bylo kolem sto dvaceti imigrantů a taky štáb německé státní televize. Neonacisté vytloukali okna. Policie byla přítomna v hojném počtu, ale stála tak 300 metrů od městečka a neudělala nic. Lidé vevnitř se bránili – zavřeli vstupní dveře a zablokovali je, ale neonacistů bylo tolik, že se jim je podařilo rozrazit. Vietnamci utekli do druhého patra, aby se bránili. Neonacisté zaútočili molotovy a podařilo se jim zapálit ubytovnu. Hasiči se ji pokoušeli hasit, ale neonacisté je napadli a zabránili jim v hašení.
Opět za nečinné přítomnosti policie. Budova nakonec shořela celá, lidem vevnitř se naštěstí podařilo dostat až na střechu, odkud přeskočili na další budovu. Hrozilo, že tam všichni uhoří. Až poté přijela policie, která zatkla pouhých třicet lidí (celkově bylo během těchto pogromů policajty zadrženo 370 lidí, z toho drtivá většina propuštěna během několika hodin). Vážně obvinění byli nakonec jen tři mladíci. V roce 2003 se dostal konečně případ těchto tří neonacistů před soud. Nejvyšší trest byl osmnáct měsíců nepodmíněně.
Video z pogromu Rostock 1992