Přinášíme text Ondřeje Slačálka k tématu církevních restitucí, který vyšel na názorové straně deniku Právo ve středu 11. července 2012.
Restituce homosexuálům
Ondřej Slačálek
Farizejové a zákoníci z katolické a jiných církví se obávají protináboženských nálad. Ty podle nich nezpůsobuje chtivost církevních establishmentů v době, kdy stát bere i těm nejpotřebnějším. Na vině jsou projevy poslanců – kvůli svobodnému vyjádření jejich názoru prý parlament "přestává plnit svoji úlohu".
Tentýž prelát, který před časem označil protestující odboráře za lůzu, školí teď poslance z demokracie.
Církve mluví o nápravě historických zločinů. Dobrá, pojďme napravovat. Vraťme majetky, které jim právem náleží, organizacím homosexuálů. Že je to absurdní? Že takové organizace nejsou v dějinách dohledatelné a větší majetky neměly? A není právě to mnohem větší historická křivda?
Homosexuálové jsou mnohem více oběťmi minulosti, kdy byli vylučováni, nesměli se projevovat, natožpak organizovat – a tím spíše nemohly jejich organizace získávat žádné majetky. Nezasloužili by si, právě s ohledem na historii pronásledování, na němž měli křesťané ohromný a ostudný podíl, mnohem spíše odškodnění?
Společenský význam církví dnes neodpovídá majetku, o který si říkají. Menšiny je jistě třeba chránit před případným útlakem, chovat se k nim slušně, ba velkoryse. To ale neznamená dávat jim dárečky na úkor ostatních s odkazem na slavnou historii. Keltové či pohani také nic nerestituují.
Mluví-li se o restitucích majetku, který byl zabaven, nelze nemyslet na okolnosti, v nichž církve, a to zejména katolická, majetek získaly. Bylo to v situaci ideologického monopolu (dnes by mnozí řekli "totality"), v době jejich podpory nespravedlivému uspořádání společnosti. Jsou jen jedny dějiny. Patří do nich brutalita rekatolizace 17. století stejně jako brutalita dekatolizace 50. let.
Chtějí-li církve dělat nějakou bohulibou činnost s podporou z veřejných rozpočtů, nechť soutěží o granty jako jiné nevládní organizace. Chtějí-li prostředky na provoz či mzdy, nechť každý křesťan pošle procento či dvě z platu – když je takové desátky schopna mezi sebou vybrat "lůza" z odborů, jistě to dokážou i věřící.
Je pochopitelné, proč vláda, která škudlí po tisícovkách na důchodcích, matkách a nezaměstnaných, hodlá poslat desítky miliard církvím: zejména v podmínkách nevalného ekonomického výkonu v rozkradeném státě se pravici vyplatí, když bude někdo učit obyvatelstvo pokoře a konzervativním hodnotám.
Církevní restituce jsou z tohoto hlediska obrovským tunelem, který má podpořit "správnou" ideologii. Jsou jakousi mnohonásobnou zvětšeninou kroku ministra životního prostředí Chalupy, který nedávno "odklonil" dotace od zavedených a seriózních ekologických neziskovek směrem k Mladým konzervativcům.
Tam i tady se berou peníze všech, aby se podpořila síla pravicové ideologie.
(Autor je politolog)
