Že jsou neonacisté pokrytci víme už dávno. Někteří pobírají podporu, ale jiné příjemce označují jako parazity. Při zmínce o čemkoli židovském se tváří znechuceně, ač někteří mají židovský původ sami. Pasují se na ochránce morálky a cti, ale jsou mezi nimi i jedinci, schopni se navzájem vraždit pro pár korun.
Fakt, že neonacisté jsou vším jiným, než jak se s oblibou prezentují, je jasné každému soudnému člověku. Přesto se najdou situace, kdy i otrlému cynikovi nad jejich pokrytectvím zamrzne úsměv.
Jako záminku pro svůj pochod židovským městem v den výročí křišťálové noci 10.11. si čeští neonacisté vybrali heslo „Proti účasti ČR na okupaci Iráku“. Na tom by nebylo nic tak nepochopitelného, okupace Iráku má na celém světě, Českou republiku nevyjímaje, více odpůrců než příznivců a to napříč politickým spektrem. S určitou nadsázkou by se dalo říct, že současnou okupaci Iráku podporují jen ti, kteří z ní mají osobní prospěch, a jejich obdivovatelé.
Potud by bylo vše pochopitelné. Tento pocit však vezme rychle za své, když zjistíme, že čeští neonacisté slouží nejenom v řadách Armády České republiky, ale dokonce přímo v elitní 4. Brigádě rychlého nasazení, ze které se rekrutuje český kontingent v Iráku, kde působí jako součást MNF-I (Multi-national Force – Iraq) . 4. Brigáda rychlého nasazení se podílí i na misích KFOR v Kosovu, ISAF v Afghánistánu nebo na společných cvičení a přehlídkách s dalšími jednotkami NATO. Máme tak před sebou v celé kráse neonacistické pokrytectví v plné nahotě, na jedné straně se populisticky staví proti Irácké okupaci, na druhé straně slouží v jednotce, která se na této okupaci podílí.
Vladimír Holub
Čtyřiadvacetiletý severočeský neonacista se do povědomí antifašistů zapsal již v roce 2001, kdy se antifašistickým hackerům podařilo ukončit proces vzniku mládežnické neonacistické organizace Bohemia White Power. Jedním ze členů této spíše virtuální organice byl tehdy i osmnáctiletý Vladimír Holub, který užíval, a dodnes užívá přezdívku Stuartswaffen (zřejmě podle Iana Stuarta, zakladatele největší celosvětově působící neonacistické organizace Blood and Honour, kterého často neonacisté nazývají „druhým největším člověkem po Adolfu Hitlerovi“). Vladimír Holub patří do okruhu severočeských neonacistů okolo Radical Boys Brux, Národního odporu Sever z Teplic a Národního odporu Karlovy Vary a tamní neonacistické kapely Hlas Krve. Slouží v ve 4. Brigádě rychlého nasazeni v 41. Mechanizovaném praporu Generála Josefa Malého, který je pojmenován po nacisty popraveném důstojníkovi. Kromě neonacistických a fašistických demonstrací a koncertů v ČR se před třemi lety zúčastnil i největšího setkání neonacistů od konce světové války v bavorském Wunsiedelu. Tato akce se koná vždy v druhé polovině srpna na památku Hitlerova pobočníka a válečného zločince Rudolfa Hesse.
 |
 |
 |
|
|
||
 |
 |
 |
Jan Brhel
Jan Brhel je teplický neonacista napojený na Radical Boys Brux a Národní odpor Sever. Jeho přítelkyně je teplická neonacistka Nikol Kopecká. Podobně jako Vladimír Holub je i on členem 4. Brigády rychlého nasazení v Žatci. Jan Brhel skrytý pod přezdívkou „hugin_munin“ zvítězil v soutěži Šatnář 2007 vymyšlené Radical Boys Brux. Ta spočívala v tom, komu se podaří utrhat více placek a nášivek z oblečení alternativní mládeže. Nejvíce se jich podařilo odkoupit právě Janu Brhelovi. Určitě je musel odkoupit, nikdo přeci nevěří, že by se příslušník elitního armádního útvaru mohl dopustit loupežného přepadení.
 |
 |
|
|
|
 |
 |
|
|
|
 |
 |
Martin Hrach
Martin Hrach známý pod přezdívkou Temné_Svědomí je vůdčí postavou Radical Boys Brux. Na rozdíl od většiny neonacistů postrádá pro ně obvyklou hysterii a patos, je schopný střízlivého úsudku a nadhledu. To v něm ve spojení se svaly a tetováním, kterými může zapůsobit na méně intelektuálně náročné jedince, děla mezi neonacisty jednookého krále mezi slepými. Na diskusním foru hooligans prohlasil, že se akce k výročí křištálové noci respektive proti okupaci Iráku nezúčastní, protože by to ohrozilo jeho pozici v zaměstnáni. Možná si ale uvědomil, že by to od něho, profesionálního vojáka, dělostřelce, bylo falešné.
 |
 |
 |
|
|
||
 |
 |
 |
|
|
||
 |
 |
Zbývá jen pokusit se zodpovědět otázku, co neonacisty do řad armády táhne. Na jednu stranu se nabízí odpověď, zda armáda jako instituce založená na hierachii, kázni, odměně a trestu je pro neonacisty, kteří jsou, nebo v případě kázně by byli rádi organizováni na obdobných principech, svým způsobem atraktivním prostředím, kde mohou své založení uplatnit. Na druhou stranu je možné, že někteří v armádě pragmaticky vidí jen prostředek, jak se relativně slušně materiálně a sociálně zabezpečit, získat vojenský výcvik a třeba si občas prinést domů nějaký ten "suvenýr", jak by třeba ukazoval případ neonacistů v belgické armádě. Jednoznačnou odpověď neznáme a dost možná ani neexistuje. Svět, kde má každá otázka nějakou jasnou a jednoduchou odpověď, rádi přenecháváme jiným.
Na závěr ještě malý kvíz: Kolik dalších profesionálních vojáků je na téhle fotce z tryzny za válečného zločince Rudolfa Hesse?
