Přetiskujeme kritiku AFA z pera Jana Hanuše. Jakkoli s částí jeho kritiky nesouhlasíme a myslíme si, že vychází z neznalosti (která je ale vzhledem ke způsobu našeho fungování pochopitelná), vítáme ji jako kritiku, která je motivována snahou o zlepšení a nabídnutí vlastní alternativy a iniciativy.
Na ne nepodstatnou část argumentů Jana Hanuše máme jiný názor nebo je považujeme za nepravdivé z důvodu autorovy pochopitelné neznalosti všech našich aktivit. Setkání, workshopy, přednášky atd. AFA dále nepravidelně pořádá, dokonce v nejvyšším počtu za dobu své existence. Nadále vycházíme z anarchistických pozic a rozhodně nepouštíme ze zřetele fašizující skupiny na úkor neonacistů. Do budoucna očekáváme, že význam fašizujících skupin bude spíše stoupat a na takový vývoj se již v současnosti připravujeme. Ostatně ve stejném duchu se vyjadřovali dva zástupci AFA na loňském prvomájovém Festivalu proti rasismu, kde proběhla přednáška naší organizace. Stejně tak pokračují i konfrontační akce, což lze mimo jiné dobře dokumentovat na faktu, že neonacisté již delší dobu nehovoří o AFA jako o „internetové organizaci“. O těchto činnostech někdy informujeme, ale z bezpečnostních důvodů to děláme jen zřídka, a tak o těchto aktivitách vědí především ti, na které jsou cíleny. Rozhodně musíme odmítnout i myšlenku, že naše přihlášení se k politickým ideálům "je pro image" nebo snad "pro udržení původních stoupenců". Pokud by nám šlo o image a počet stoupenců, bylo by to přesně naopak.
Kritiku naší činnosti ale reflektujeme a vítáme, protože jak jsme již několikrát na webu uvedli, na antifašismus nemáme patent a tím méně usilujeme o nějaký "monopol". Jsme si vědomi i chyb a nedostatků v naší práci. Při množství aktivit a šíři činností k nim občas nutně musí docházet. Důležité je dokázat se z chyb poučit, neustále na sobě pracovat a zlepšovat se. Tuto kritiku chceme využít i jako výzvu pro všechny, kterým náš způsob práce nevyhovuje – pokud to jste vy a zároveň si uvědomujete, že sami zmůžete jen málo, máte možnost to změnit. Začít můžete tím, že kontaktuje Jana Hanuše na mailu který s jeho svolením uveřejňujeme: jsmevsude (zavinac) safe-mail.net
Uvítáme každou (nejen) antifašistickou iniciativu vycházející z antiautoritářských a anarchistických pozic a ochotnou aktivně pracovat. Všem takovým iniciativám samozřejmě nabízíme i pomoc nebo radu, pokud o to budou stát.
AFA
Kulatý čtverec nepolitického antifašismu
ČSAF dnes přetiskla stránku z posterousu časopisu A-kontra o tom, že iniciativa Studenti proti rasismu (SPR) „přiznala infiltraci trockisty" a distancovala se od nich.
Skutečnost, že časopis, který bývá stále označován za anarchistický (je však korektní zde uvést, že on sám se k anarchismu již nehlásí, což zaznělo mimo jiné – paradoxně – na diskusi na letošních Anarchistických dnech) volá po „nepolitické" antifašistické platformě snad ani nestojí za to komentovat. Nepolitický antifašismus je kulatým čtvercem, oxymóronem – antifašismus je politickým ze své vlastní podstaty.
Smutné ovšem je, že trockisté okolo SPR a mladí komunisté z neméně odpudivého sdružení Komunistický svaz mládeže (KSM) jsou jedinou v ulicích viditelnou organizovanou antifašistickou silou. A to jim pochopitelně přináší nemalé body mezi mladými lidmi, kteří se neonacismu chtějí aktivně bránit.
Byl jsem osobně přítomen na velké části antifašistických demonstrací v minulém roce. Vedle zpravidla mizerně organizované místní alternativní mládeže, která se na protestech sešla více-méně spontánně, byli lidé okolo SPR a KSM jedinou organizovanou a akceschopnou skupinou zde přítomnou. Měli k dispozici techniku, tiskoviny, letáky a také potřebné zkušenosti, které jim umožňovali alespoň nakrátko se postavit policii či případnému útoku neonacistů. Na přítomnou neorganizovanou veřejnost pochopitelně velmi pozitivně zapůsobili (už jen takovou maličkostí, že byli schopni skandovat relevantní hesla), rozdali spoustu propagandy a svým praktickým odporem získali spoustu stoupenců.
Anarchisté a anarchistky na těchto akcích se většinou – s výjimkou Jihlavy – dali spočítat na prstech jedné ruky a mohli jen skřípat zuby při pohledu na početně silné organizované a akceschopné „rudé" antifašisty a antifašistky.
Anarchistky a anarchisté v minulých letech byli vždy těmi, kdo proti neonacistům stál v první linii. Kdekoliv neonacisté vylezli z hospod, aby v ulicích hlásali svou nenávistnou propagandu, byli konfrontováni anarchistickým antifašistickým odporem. Výsledkem byly desítky narušených demonstrací krajní pravice, kde pro skandovaní antifašistických hesel nebylo slyšet z projevů zhola nic, spousta rozdaných materiálů atd.
Tento odpor postupně získal vlastní platformu, Antifašistickou akci (AFA). Ta čerpala svou legitimitu z anarchistického hnutí, neboť se profilovala mimo jiné tím, že jí jde o ochranu politického a veřejného prostoru právě pro anarchistické hnutí. Za roky svého působení si právě pouličním odporem proti akcím neonacistům získala slušné renomé a stala se zastřešující organizací pro tento druh protestů. Nebál bych se napsat, že aspirovala na to nebýt pouhou organizací, ale stát se skutečným hnutím.
AFA zároveň neztrácela ze zřetele skutečnost, že nepolitický antifašismus neexistuje. Vydávala velmi dobrý časopis Akce!, kde se věnovala jak teorii, tak i historii fašismu a odporu proti němu. Zároveň velmi jasně a zřetelně říkala, jak si představuje společnost bez fašismu a vysvětlovala, proč boj proti fašismu nejde oddělit od boje proti státu a kapitalismu.
Ale tohle všechno je pryč. AFA se před dvěma lety proměnila, změnila strategii i myšlenkové základy. Pasáž o ochraně prostoru pro anarchistické hnutí se z jejího webu vytratila, stejně jako ochota konfrontovat veřejné akce neonacistů. A stejně jako anarchistický myšlenkový základ, který se stal pouhou vějičkou, která se tu a tam vytáhne, snad pro image, snad pro udržení původních stoupenců.
AFA dnes neříká, jak si představuje společnost bez fašismu; koneckonců zklamává i v samotném vysvětlení toho, co je fašismus. Ve své posedlosti neonacisty ztrácí ze zřetele mnohem širší a rozšířenější formy fašismu – stačí se podívat, kolik článků na jejím webu je věnováno Dělnické straně a kolik třeba stále více fašizující ODS. AFA se bez jasně deklarovaného politického postoje pomalu stává hlídacím psem demokracie, který pomáhá lépe maskovaným fašistům eliminovat politickou konkurenci.
Tento nedostatek analýzy a politického ukotvení umožňuje takové z excesy jako je poskytnutí prostoru řečníkovi Židovské liberální unie (uskupení podporující válečné zločiny Izraele na palestinských územích) na AFA demonstraci nebo vpuštění jednoho z nejbohatších lidí v ČR a vládního ministra Schwarzenberg na AFA festival.
Namísto ochrany prostoru pro anarchistické hnutí dnes občas dokonce vystupuje jako svého druhu „konkurence". Na nejdůležitější anarchistické výročí pořádá svůj „Festival proti rasismu" (nikdo zatím nedokázal vysvětlit, jakou má antirasismus spojitost s anarchistickým, tradičně antikapitalistickým prvním májem), kde – snad aby se neřeklo – poskytne jeden malý stan umístěný mezi druhou stage a techno soundsystém na politické přednášky. Ovšem o tom, jak je pro ni důležitý, svědčí nejen jeho „uklizení" do nejzapadlejšího koutu areálu, ale i oficiální video z akce, kde jsou ukázáni (a v titulcích explicitně zmíněni) všichni účinkující, ovšem o přednáškách se cudně mlčí.
Zbývá jen odpovědět, proč tento povzdech vůbec zveřejňovat. Jak jsem již zmínil, Antifašistická akce sice vždy byla organizací, ale aspirovala na to být hnutím. Na její činnosti se podílela velká spousta lidí, bez kterých by AFA dnes takové jméno rozhodně neměla. Patřím mezi ně a nynější směřování AFA mě zneklidňuje.
Pamatuji si doby, kdy AFA opravdu vycházela s anarchistického hnutí – ne jen deklarativně, ale reálně. Naslouchala jeho kritice a byla vždy ochotná k diskusi. Pamatuji si na jeden z AFA kempů (událost, kterou „nová" AFA také vyškrtla jako nepotřebnou, nicméně právě událost, kde docházelo k reflexi díky kontaktům z širším anarchistickým hnutím), kde se několik hodin diskutovala anarcho-feministická kritika AFA. A věřte, že rozhodně nebyla příjemná. Diskuse byla místy i hodně ostrá, nicméně s určitým zpožděním vedla k reflexi a změně. Dnes AFA na kritiku reaguje agresí nebo nezájmem...
Věřím – dnes už jen věřím, před pár měsíci bych zřejmě ještě napsal, že jsem si tím jistý – že i uvnitř AFA jsou lidé, kteří vidí věci jinak. Anarchisté, pro které antifašismus znamená nutně i antikapitalismus, anarchisté, kteří chápou důležitost veřejných akcí a veřejných konfrontací neonacistických pochodů. A věřím, že bez podobné kritiky zvenčí se AFA nikdy neposune.
A konečně, jsem přesvědčen o nutnosti vrátit radikální – anarchistický – antifašismus do ulic, na veřejné protiakce. Jsem přesvědčen o nutnosti znovu zasadit antifašismus do kontextu, tak, aby, když hovoří o fašismu, nemluvil o neonacismu, ale také o fašizujících tendencích kapitalismu, a aby antifašismus znovu znamenal i antikapitalismus. Ale sám to pochopitelně nedokážu. Nicméně vím, že spousta lidí to vidí podobně, jenom to třeba neumí nebo – tváří v tvář reakcím AFA – se i bojí říct...
2H