Zájem české veřejnosti i médií se v souvislosti s rasismem a xenofobií zaměřuje převážně na neonacistickou scénu, která je nejviditelnější. Ve stínu ale zůstávají skupiny, které nerušeně pronikají do politiky i veřejného prostoru.
Před rokem, na jaře 2009, se na redakci Antifa.cz obrátila novinářka Ludmila Hamplová, která připravovala článek o české ultrakonzervativní katolické scéně a sháněla informace.
Nejednalo se o nic výjimečného, s dotazy se na nás obrací řada novinářů. Článek měl vyjít začátkem dubna 2009, ale v týdeníku Reflex se neobjevil. Po čase nám autorka sdělila, že vedení Reflexu jeho publikaci nakonec odmítlo. S ročním odstupem jsme se rozhodli text se svolením Ludmily Hamplové zveřejnit.
Citujme z e-mailu autorky: "… text byl psaný pro Reflex, ale šéfredaktor se zalekl toho, co jsem zjistila a odmítl jej otisknout. (…) kardinál Vlk mi v mé práci vyšel maximálně vstříc. On byl také prakticky jediný z biskupů, kdo se proti ultraortodoxním katolíkům stavěl. (…) Budu jen ráda, když moje práce nebude zbytečná."
Informace, které jsou v článku obsažené, považujeme za podstatné, jelikož osvětlují část ultrakonzervativního spektra české společnosti, které i přes její vliv (nebo možná právě kvůli jejímu vlivu) není věnována adekvátní pozornost. Nemůžeme ale nezmínit, že s některými dílčími závěry autorky nesouhlasíme, stejně jako například nesouhlasíme i s používáním matoucích a bezobsažných pojmů jako jsou "extremismus" a "extremisté".
Důvodem ke zveřejnění se stalo i aktuální dění, kdy se s ultrakonzervativci opět spojují vrcholní politici. Nejprve však podnikněme exkurz do nedávné historie.
D.O.S.T. znovu na scéně
Iniciativa D.O.S.T. vznikla v listopadu 2007 a uvedla se peticí, která se vymezovala proti integraci v rámci EU a zároveň tradičními nacionálně konzervativními tématy - proti registrovanému partnerství, zrovnoprávňování žen a rovnosti kultur. Petici iniciovaly známé postavy české ultrakonzervativní scény - Michal Semín, František Červenka, PhDr. Radomír Malý a Mgr. Petr Bahník. Těsné styky s fašisty i neonacisty, známé i z minulosti, potvrdily i jména jednotlivých signatářů.
Podstatnější bylo, že k petici se připojila i skupina šesti poslanců a poslankyň a jeden senátor za ODS. Fakt, že se přední politici ODS sešli v jedné společnosti s antisemity, fašisty a neonacisty, způsobilo veřejné odsouzení. Zvláště proto, že v čerstvé paměti byl neúspěšný pokus neonacistů o provokaci v pražském židovském městě na výročí Křišťálové noci. Někteří z politiků (ne)překvapivě tehdy zvládli obojí - odsoudit neonacisty i s nimi podepisovat petice. Po zveřejnění souvislostí pak uváděli, že o pozadí petice nic nevěděli (viz iDNES.cz 7.1.2008). Poslankyně Dundáčková (ODS) je v D.O.S.T. ovšem aktivní dodnes, i přes své tehdejší tvrzení o nevědomosti.
Na podzim roku 2009 se v souvislosti s podpisem Lisabonské smlouvy skupina kolem iniciativy D.O.S.T. znovu aktivizovala. D.O.S.T. v září a říjnu uspořádala akce na podporu odmítavého postoje prezidenta Václava Klause k Lisabonské smlouvě. Ten podporu uvítal, na jedné demonstraci dokonce osobně vystoupil. To, že se prezident spolčuje i se spolkem jako je Právo a Spravedlnosti nikoho nevzrušovalo. Připomeňme, že v minulosti za Právo a Spravedlnost kandidovali mimo jiné i špičky české neonacistické scény jako byl Petr Fryč nebo Patrik Vondrák, jejichž jména jsou spojena s organizacemi jako jsou Blood and Honour, Autonomní nacionalisté nebo Národní odpor a kteří se později stali čelnými funkcionáři Dělnické strany. V únoru letošního roku se pak Právo a Spravedlnost dokonce oficiálně spojilo s Machovou prohradní stranou Svobodných (viz parlamentníListy.cz 25.2.2010). Na možný zájem osob z neonacistické nebo neofašistické scény o Svobodné jsme upozorňovali i v článku Bude nová proklausovská strana hnědá?
Na 14. dubna 2010 svolala iniciativa D.O.S.T. demonstraci před Úřad vlády ČR pod názvem „Dost bylo antidiskriminace“. Na pozvánce jsou uvedeni kromě jiných opět i poslanci ODS - JUDr. Eva Dundáčková (podepsala petici v roce 2007), europoslanec Ivo Strejček a poslanec Hynek Fajmon. Uvedena byla původně i místopředsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL Michaela Šojdrová, ta ovšem po kritice svojí účast odvolala (viz Romea.cz 6.4.2010). Akci tak alespoň podpoří lidovecký dorost (viz parlamentnílisty.cz 6.4.2010). Protiakci na k D.O.S.T. vyhlásilo na Facebooku Fórum 50% (občanské sdružení usilující o vyrovnané zastoupení žen a mužů ve veřejném životě).
Neonacisté jako clona
Iniciativa D.O.S.T. je ilustrativním příkladem nenápadného pronikání xenofobních a neofašistických sil do politiky, veřejného prostoru a získávání společenského vlivu. Zatímco na neonacisty je zaměřená až přehnaná pozornost i represe, v závětří se zatím v klidu a bez povšimnutí aktivizují osoby s neméně nebezpečnými názory a postoji, z nichž některé v minulosti bez problémů spolupracovali právě i s neonacisty.
Konečně ani není divu, že týdeník Reflex článek Ludmily Hamplové neotiskl, když dává prostor hlavnímu představiteli iniciativy D.O.S.T. Michalu Semínovi (viz Reflex 19.2.2009) i signatářovi petice D.O.S.T. a redaktorovi Národní myšlenky Ondřeji Šlechtovi (viz archiv Reflex) Pro úplnost dodejme, že Semín je pilným blogerem serveru iHNed.cz i opakovaným hostem názorové rubriky Hospodářských novin, jeho názory nalezneme také v Lidových novinách.
Další nahlédnutí do zákulisí ultrakonzervativců zprostředkuje článek Ludmily Hamplové:
Ježíš je jenom pro bílý! Heil!
Návrat lefébristického biskupa Richarda Williamsona, popírače holokaustu a antisemity, do náruče katolické církve rozvířil světové mediální vody. Za jeho souputníky však nemusíme chodit daleko. Česká katolická církev je prolezlá klerofašisty a lefébristy. Usilují dokonce o politickou moc a nestydí se ani kamarádit s otevřenými neonacisty (red.pozn. Antifa.cz: Podle našeho názoru není hnutí lefébristů v katolické církvi tak rozšířené jak by se mohlo zdát z tvrzení autorky).
„Věřím, že žádné plynové komory neexistovaly. Mysílm, že v nacistických koncentračních táborech zahynulo 200 až 300 tisíc Židů, ale žádný z nich v plynových komorách.“ Tímto výrokem se dnes už po celém světě proslavil jeden z významných představitelů Kněžského bratrstva Pia X. Richard Williamson. Když z něho papež Benedikt sňal církevní trest exkomunikace, stejné jako z dalších představitelů Bratrstva, vyvolal tím dokonce diplomatickou roztržku s Izraelem. Zmíněné bratrstvo založil v šedesátých letech biskup Marcel Lefévre, který nesouhlasil se závěry II. Vatikánského koncilu.
Mnozí jeho následovníci ovšem v katolické církvi vždycky byli. Jen na ně nebylo až tak moc vidět jako na členy Bratrstva. Třeba u nás mají své časopisy, organizace a ve své době dokonce i dvě politické strany. Většinu z těchto lidí se nemusíme bát označit jako klerofašisty. Možná by některým slušelo i označení kleronacisté (red.pozn. Antifa.cz: Označení "kleronacisté" považujeme za nepřesné, i přes politické stýkaní s neonacistickou scénu, nemáme informace o tom, že by mezi představiteli katolické církve, byl někdo s jasně (neo)nacistickými názory). Vždyť do parlamentních voleb v roce 2006 šli v ruku v ruce na společné kandidátce s aktivisty podzemní neonacistické organizace Národní odpor.
Katolická převýchova pro nácky?
První ultrapravicovou katolickou stranou u nás se stalo Národní sjednocení (NSJ), které vzniklo v roce 2002. V programu mělo znovuzavedení trestu smrti, odmítnutí registrovaného partnerství, podpora tradiční rodiny, omezení sociálních dávek a důslednou kontrolu přistěhovalců. Současně se NSJ ostře stavělo proti členství Česka v EU. Jedním ze zakladatelů byl Martin Čejka, který se později stal jeho předsedou. Současně stál u vzniku ultrakonzervativního katolického časopisu Te Deum, jehož je šéfredaktorem. Přičemž distribuce tohoto časopisu v kostelech byla záhy po jeho vzniku zakázána, právě kvůli extremním náboženským i politickým názorům. Nejvýrazněji a také jako jediný z českých a moravských biskupů proti tomuto časopisu vystupoval kardinál Miloslav Vlk. Časopis má stále blízko k lefébristům a Kněžskému bratrstvu Pia X. Současně Te Deum hájí diktátorské, ale pouze katolické, režimy jako Francovo Španělsko, Pinochetovo Chile a Salazarovo Portugalsko. Dokonce sám Čejka by Franca rád viděl mezi svatořečenými.
Národní sjednocení se vedle oficiálního politického programu snažilo působit také na mladé extrémisty. „NSJ se podle mých představ mělo stahovat mladé kluky, kteří se zapletli s extrémními skupinami, a snažit se je převychovat a vést. To se trochu, i když ne úplně povedlo,“ vysvětluje Martin Čejka. Skutečnost ale byla jiná. „Nevím o tom, že by se jim podařilo převychovat nácky. Naopak se domnívám, že hlavní představitelé NSJ časem zjistili, že neonacisté je využívali k tomu k nahlašování veřejných shromáždění. Na druhé straně NSJ tak získalo podporu od neonacistů na demonstracích,“ vysvětluje Ondřej Cakl, protiextrémistický aktivista, který dlouhodobě sleduje aktivity extrémní pravice.
Ve snaze získat větší politickou podporu se představitelé Národního sjednocení v roce 2006 spojili s Dělnickou stranou, kterou se nedávno pokusilo Ministerstvo vnitra nechat zakázat kvůli napojení na nejtvrdší jádro neonacistů fungujících pod organizací Národní odpor. Dělnická strana spolu s Národní sjednocením a také s dalšími organizacemi, mezi nimiž byl i Institut Sv. Josefa, který vede známý ultrakonzervativní katolík Michal Semín (spolu s Čejkou jedna z hlavních postav časopisu Te Deum), vytvořili před volbami do Poslanecké sněmovny politické hnutí Právo a Spravedlnost (PaS).
Ve svém programu mělo hnutí obvyklý ultrapravicový repertoár: lásku k vlasti, radikální omezení imigrace do České republiky, zrušení zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví znovuzavedení trestu smrti. Dokonce požadovali vytvoření odstrašujícího jaderného potenciálu naší země. Zajímavý byl volební spot hnutí před parlamentními volbami: „Komunisti vládli 40 let, havlisti, liberálové a socialisti 16. Už je toho dost. Volte, koho nechtějí, volte, koho se bojí - volte Právo a Spravedlnost, hnutí pro národ a rodinu.“
Na kandidátce se kromě osvědčených ultratradičních katolíků objevili a bojovníci z Národního odporu. Katoličtí aktivisté na tom dodnes nevidí nic špatného. „Jednal jsem s Dělnickou stranou, zdáli se mi sympatičtí a nikdy neudělali žádný podraz. Prostě jsme jim dali program a oni dodali lidi,“ popisuje tvorbu kandidátky PaS Martin Čejka, někdejší předseda NSJ a lídr pražské kandidátky. Sám Čejka nepovažoval za nijak problematické, že spolu s ním byli na stejné kandidátce neonacisté.
Jedním z nich byli i Jiří Petřivalský kandidující na desátém místě v Praze, kterého dodala Dělnická strana a jemuž rozhodně nechybí zajímavá minulost na neonacistické scéně. Nejen, že se pravidelně účastnil akcí Národního odporu, ale také demonstroval za podporu popírače holocaustu Ernesta Zundela. Navíc jako předseda již zaniklého Národního korporativismu, neonacistického sdružení, stál v čele tzv. Antikolaborantské iniciativy, která měla "odhalit vnitřní nepřátele, rasově nespolehlivé a příslušníky BIS" mezi lidmi z Národního odporu. Zjednodušeně řečeno, tento člověk chtěl provádět čistky mezi nejtvrdšími neonacisty. Lze použít přirovnání, že pokud se Národní odpor považuje za ideového nástupce SS, pak byli Petřivalského korporativisté jejich gestapem.
Na dvanáctém místě v Praze kandidovala také další osobnost české neonacistické scény Petr Fryč, o kterém Martin Čejka tvrdí, že „prošel výrazným vývojem a názorově se změnil, proto jsem ho sám prosadil.“ Jenže tento Čejkův dlouholetý přítel a kamarád, které ho prý dobře zná jako člověka“. Podle informací sdružení Antifa (Antifašistická akce) je Fryč dlouholetý aktivista české ultrapravicové scény. Prošel skinheadskou Blood and Honour, Republikánskou mládeží, Národním odporem, kandidoval za Pravou alternativu, nástupnickou organizaci Vlastenecké republikánské strany a Národně sociálního bloku a v komunálních volbách i za Národní sjednocení. V současné době je aktivní u Autonomních nacionalistů Lhotka.
V roce 1999 byl Petr Fryč zadržen při útoku na romskou zábavu v restauraci Modrá hvězda v Českých Budějovicích. Útočníci tehdy použili dokonce střelnou zbraň. Spolupořádal v roce 2003 pochod Židovským městem, během kterého mašírovali maskovaní neonacisté s loučemi v rukou. Podobné akce odkoukali od svých vzorů z Třetí říše. Dále se v roce 2004 účastnil pochodu k hrobu Rudolfa Hesse v německém Wunsiedelu. Také v Praze v roce 2005 po boku Autonomních nacionalistů Lhotka účastnil demonstrace na podporu nejznámějšího popírače holokaustu Ernsta Zundela. Mezi jeho poslední aktivity patří účast na protiromských nepokojích v litvínovském Janově, za kterými stála Dělnická strana.
Na kandidátce PaS ale bylo více známých neonacistických a ultrapravicových firem. Mezi nimi například Tomáš Vandas, lídr pardubické kandídátky a současný předseda Dělnické strany, který v ní toleruje přítomnost neonacistů, Jiří Bunda, ohlašovatel pochodu v Janově mající kontakty na Národní odpor, Martin Kadlečík, který navštěvuje neonacistické akce, demonstrace a koncerty, Petr Kotáb, současný místopředseda Dělnické strany, pravidelný návštěvník neonacistických akcí, milovník Black metalu a co je nejpikantnější: satanisticky orientovaných mladých lidí, Jiří Nestler, člen Dělnické strany a pravidelný účastník demonstrací. Zajímaví jsou i bývalí členové a představitelé SPR-RSČ, tedy republikánů Miroslava Sládka Jaroslav Lhotka, Milan Loukota, Bohumil Šuléř a Jiří Štěpánek, současný místopředseda Dělnické strany. Nemluvě o Jiřím Šafáři, členu Národního odporu, který byl jako Fryč stíhán v souvislosti s útokem na romskou zábavu v hotelu Modrá hvězda v roce 1999.
Známou postavičkou z kandidátky PaSu je Ladislav Malý, vystudovaný teolog, ultraordoxní katolík a antisemita. Ačkoliv se jedná o důchodce, jde o velmi aktivního účastníka neonacistických akcí a velmi plodného šiřitele neonacistických (red.pozn. Antifa.cz: Označení Malého sa šiřitele neonacistických myšlenek je sporné, Malý sice na jednu stranu má blízko k proněmeckému revizionismu a neonacistických akcí se zůčastňoval, na druhou stranu však ryzí neonacisté ve straně byli důvodem jeho odchodu z Dělnické strany) myšlenek. Byl to právě on, který se jednoznačně postavil za biskupa Wiliamsona a obdivoval ho za "jeho odvahu šířit pravdu o holocaustu". Právě tento člověk veřejně na serveru Altermedia.cz, kde publikují pravicoví extrémisté, přiznal spojenectví Dělnické strany s Národním odporem, tedy otevřenými neonacisty. Sám na veřejnosti prý ale nehajluje, pouze zvedá pravici a zvolává Na stráž!, oslavný pozdrav fašistického Tisova Slovenska.
Nebe jen pro katolíky
Mnozí ultrakonzervativní katolíci jsou logicky velmi aktivní i v katolické církvi. Chtějí tak nejen získat moc politickou, ale dostat pod svou kontrolu i katolickou církev v Česku. Jejich požadavkem je prosazování staré formy liturgie v latinském jazyce a větší uzavřenost církve vůči okolnímu světu. Společný je také odpor vůči židům a judaismu. Své názory šíří zejména skrze Institut Sv. Josefa, jeho ředitelem je mediálně velmi čilý Michal Semín a také skrze dva náboženské časopisy pražské Te Deum a brněnskou Immaculatu. Zatímco v Praze narazili na jednoznačný odpor ze strany nejvyššího církevního představitele kardinála Miloslava Vlka, v Brně mají dokonce církevní schválení brněnského biskupství.
„Samozřejmě, že nelze všechny čtenáře těchto časopisů a účastníky latinských bohoslužeb považovat automaticky za pravicové extrémisty nebo klerofašisty, často jim jen vyhovuje tradiční pojetí světa a církve, přesto považuji šíření těchto názorů za velmi nebezpečné,“ vysvětluje teolog a religionista Odilo Štampach. On sám se poměrně často stává terčem zášti ze strany katolických extrémistů. Ti jej považují za představitele židozednářského spiknutí, které se snaží ovládnout svět. Důvod je prostý, Štampach před lety opustil katolickou církev i dominikánský řád, tedy zradil a je nezbytné proti němu ostře vystupovat.
Podle Štampacha nejsou antisemitské názory v celé historii katolické církve ničím výjimečným. V určitých vlnách se objevovaly celkem pravidelně. Na webových stránkách Institutu Sv. Josefa ještě do začátku března byl k přečtení článek Nová smlouva nahrazuje starou, který vysvětloval proč jsou bohem židé zavrženi. V textu lze přitom nalézt několik výroků, které mohou být považovány za antisemitstké. Sám ředitel institutu Michal Semín v neveřejném dopise adresovaném svým příznivcům však sdělil, že článek stahuje v obavách, že informace v něm obsažené „mohly být zneužity, případně špatně interpretovány našimi odpůrci.“
Autor článku Michal Kretschmer v něm čtenářům vysvětluje: „Největším zločinem v lidské historii nejsou zločiny vůči lidem, ale bohovražda, neboť zde byl na popud židovské velerady rukama pohanů zabit nevinný Beránek, Syn Boží.“ Dále přidává mnoho citací z bible, na základě kterých obviňuje židy z nenávisti vůči Ježíši Kristu, jeho následovníkům i samotnému křesťanství. „Nejen judaisté, ale i jiné židovské skupiny se projevují jako nepřátelé křesťanství, zejména katolické církve. Ti dnešní židé, kteří se hlásí k Talmudu, se alespoň implicitně hlásí k jeho rouhačským výrokům o Ježíši a k schvalování jeho popravy a pronásledování křesťanů,“ píše dále. Podle něj sou také negativní postoje vůči židům v pořádku, pokud odmítají judaismus jako neslučitelná a nepřátelský vůči křesťanství.
Dost bylo EU!
Účast ve parlamentních volbách, stejně tak sdílení více či méně antisemitských názorů, nebylo jedinou společnou aktivitou ultrakonzervativních katolíků a pravicových extrémistů. Zajímavá byla iniciativa D.O.S.T.! zaměřená EU, proti která se šířila mezi ultrakonzervativními katolíky, nabízela své petiční archy v kostelech a také na neonacistických serverech, což lze považovat za minimálně nekonformní názorové spektrum. Mezi signatáři lze nalézt nejen ultrakonzervativní katolíky jako Michala Semína, Ladislava Malého nebo Martina Čejku, ale také poslance ODS Petra Plevu, Juraje Ranice, Evu Dundáčkovou nebo Alenu Páralovou. Pod petici se připojili i účastníci neonacistických demonstrací Jan Kopal, Miroslav Knapovský, Ladislav Budz nebo David Macháček.
Iniciativa ostře odmítla registrované partnerství, rovné příležitosti mužů a žen, multikulturní společnost, eutanazii a potraty, které nám měla „zlá“ EU násilně vnutit. „Nic tak strašného, řeknete si. Takových výzev jsme už slyšeli. Pokud však zapátráte mezi iniciátory petice, získá v celku nevinná akce pikantnější obrysy. Objevíte totiž známé tváře z českého ultrakonzervativního, křesťansky fundamentalistického i antisemitského prostředí,“ informuje Antifa na svých webových stránkách, která kritizovala podpisy poslanců ODS pod touto iniciativou: „Přesto i na české poměry překvapí drzost, s kterou jsou schopni se okatě producírovat po židovském městě, aby si vzápětí padli do náruče s antisemity. Nezbývá tedy než jim slušně poradit, aby si při příští blokádě stoupli k hajlujícím individuím a nepletli se mezi normální lidi.“
Katolíci z hnutí Právo a Spravedlnost, kteří nemají problém kadidovat spolu s neonacisty, nedávno zajímavou rošádu. Jejich vedení, včele se svým předsedou Petrem Bahníkem, opustilo v přátelském duchu stranu a elegantně se přesunulo do Strany svobodných občanů (SSO) Petra Macha. Přesně té strany, kterou lze považovat za duchovní dítě prezidenta Václava Klause. Přitom právě Bahník byl jedním z těch, kteří za PaS kandidovali spolu s neonacisty.
Ačkoliv jsem Petrovi Bahníkovi, jednomu z kandidátů do Evropského parlamentu za SSO nabízela prostor k vyjádření odmítl. Předpokládal, že se jej budu snažit poškodit v jeho politické kariéře. Měl zájem pouze o velký profilový rozhovor své osobnosti, kde by mohl vysvětlit své postoje, aniž by ovšem byl dáván do souvislosti s krajní pravicí. Později pouze zaslal prohlášení, ve kterém mimo jiné tvrdil: „Pokud třeba jen o to, že někdo v mládí inklinoval ke skinhaedské módě, jako třeba Daniel Landa, a pak si své názory srovnal, nemám s tím žádný problém a přijde mi hnusné, že někteří novináři, Bůh suď zda na něčí povel, nebo z vlastní škodolibosti, po těchhle lidech plivou a nedovolí jim žádnou pozitivní veřejnou činnost.“
Přitom otevřené sbližování PaS s Stranou svobodných občanů není jediné její podezřelé přátelství. Mezi Svobodné Petra Macha přichází lidí, kteří už jednou prokázali, že nemají problém s neonacisty. Pokud by tato strana uspěla, pak lze oprávněně pochybovat o tom, že by jejich přátelské vztahy nepokračovaly stejně jako snaha prosadit myšlenky, které obě skupiny spojují.
Ultrapravicová a extrémistická Dělnická strana, přesněji její neonacistické křídlo podle informací Antify, vidí ve Straně svobodných občanů velkou šanci k prosazení svých názorů a dokonce jejího úplného ovládnutí. „Nacionalistická buňka přitom nemusí být v každé místní organizaci, ale jen ve více než polovině organizací. Protože SSO jako nová strana nebude mít mnoho členů, stačilo by na její ovládnutí několik stovek nebo maximálně tisícovka členů, což by jistě pro všechny nacionalistické organizace nebyl problém, člověk nakonec může zapsat do strany i manželku, rodiče, babičku a dědečka, případně další příbuzné,“ stojí ve výzvě, která podle informací Antify kolovala mezi členy Dělnické strany.
Důležité ovšem je, aby do strany nevstupovali lidé, kteří jsou veřejně známi jako extrémisté nebo ve volbách kandidovali za Dělnickou stranu. „Toho by si vedení strany i média všimli. Vůdcové nacionalistický organizací a veřejně známí lidé by přímo do strany prozatím nevstoupili a její činnosti by řídili z povzdáli prostřednictvím svých přátel, kteří by byli ve straně,“ píše se dále ve výzvě. Předseda Strany svobodných občanů se tak může brzy divit, když se mu začnou ve straně houfovat pravicoví extrémisté… jeho reakce, doplnit těsně před skončením, aby nezačal nic tušit.
Spojení extrémistů ze stranou, kterou by nikdy z extrémismu nepodezříval, je takřka geniální politický tah. Pravicoví radikálové si tak budou moct vesele šířit své názory, jen své bombery vymění za obleky s kravatami. „Jakmile se extrémisté začnou etablovat v nějaké klasické politické straně a začnou bránit tradiční rodinné hodnoty, bojovat proti údajně zlé EU a podporovat národní identitu Česka, stanou se mnohem nebezpečnější. Už to nejsou agresivní demonstranti, ale slušní politici s reálným vlivem na dění v zemi. Tak uspěli také svobodní Jorgera Haidera v Rakousku,“ obává se politolog Jan Kubáček z Fakulty sociálních studií Univerzity Karlovy v Praze. Je tedy jen otázkou času a prohlubující se finanční krize, kdy se pravicoví extrémisté spolu s klerofašisty mohou plíživě, ale velmi jistě nabrat na síle.
Ludmila Hamplová