V neděli 15. dubna 2012 večer byl v blízkosti břeclavského hotelu Terezka na ulici Jana Palacha třemi útočníky napaden patnáctiletý chlapec. Tak nějak by měly vypadat titulky novin a televizní zprávy — jenže nevypadají.
V současné společenské náladě stačila zmínka, že útočníci byli Romové ( Aktualizace 24.5.2012 : Chlapec z Břeclavi si brutální napadení Romy vymyslel ) a nastal známý kolotoč rasistických výlevů, které jsou dnes českou společností tolerovány a nebo dokonce ani nejsou jako rasismus chápány. Něco je shnilého ve statě českém, když vina za útok třech konkrétních pachatelů dopadá na celé etnikum. 
Po internetu kolující nesmyslné emaily o Romce pobírající sociální dávku 35.000 korun, o hordách Romů stěhujících se do různých vesnic, o zvýhodnění Romů v důchodovém systému, o Romech, kteří prý nemusí platit v lékárně a další fámy, které mají jediný cíl: vykreslit Romy jako společenské parazity. V médiích se objevila i zcela vymyšlená zpráva nyní snad již notoricky neseriózních Parlamentních listů o útěku pokladníka s penězi nově založené romské strany. To, že údajná strana ani neexistovala nebránilo tomu, aby zprávu převzalo několik zpravodajských serverů, otiskly ji internetové deníky včetně iDnes, Týdne a Deníku a odvysílala ji i severočeská redakce Českého rozhlasu. To pouze dokresluje společenskou atmosféru, podobně jako to, že během „šluknovských bouří“ na severu Čech dokonce lidé oznamovali policii vymyšlené přepadení a krádeže údajně způsobená Romy, či v jiných případech se svojí výpovědí minimálně manipulovali — a to prostě proto, aby podpořili etnickou nenávist.
Davová iracionalita, šíření řetězových mailů, ochota věřit čemukoliv, co se dá „přišít“ Romům se pochopitelně snaží využít rasistická Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) a současný „tahoun“ neonacistických demonstrací, organizace Dělnická mládež (DM) a rozhodly se uspořádat akci na podporu napadeného chlapce z Břeclavi za účasti předsedy DSSS Vandase.
Nahlašovatelem chystané demonstrace je aktivní neonacista Erik Lamprecht. Nutno podotknout, že naci(onali)sté nejsou nejlepším partnerem pro řešení podobných situací a už vůbec nejsou bojovníky proti násilí — jak dokazuje pokus o pogrom v severočeském Janově, ale i přes dvacet, z rasových nebo polických důvodů, zavražděných lidí a nespočet napadených od roku 1989. I to je výsledkem soustředěného snažení nacionalistů o čistější zemi. Ve státech, kde jsou fašistická hnutí silnější než u nás, se počty zavražděných a napadených „podlidí“ jen za posledních pár let počítají na stovky.
Pokud nacionalisté tak stojí proti násilí, kde byla jejich upřímná a odsuzující reakce, když....
... naziskinhead Petr Krnáč uškrtil šestiletého romského chlapce a pak mu rozřezal břicho střepem?
... neonacista Robert Kvěch ubodal nožem do krku sedmnáctiletého Zdeňka Čepelu?
... na podzim 2008 v Havířově sedm neonacistů z místních posiloven prorazilo lebku sedmnáctiletému Romovi a ten si následky ponese celý život?
... si před nedávnem více než desítka neonacistů v Benešově vyhlédla za oběť kolemjdoucího šestnáctiletého studenta a zkopala ho tak, že mu zlomili několik žeber, natrhli slezinu a napadený nezemřel jen díky rychlé operaci?
... v Brně-Komárově Radim Odehnal palicí a nožem zavraždil muže, jeho tělo rozřezal a spálil na zahradě a jeho přítelkyni opakovaně znásilňoval?
Proč DSSS nesvolá demonstraci poté, co vnuk udusil svojí babičku polšářem, ač ho prosila o život?
Jak to, že DSSS neuspořádala demonstraci proti nepřizpůsobivým bílým poté, co v Ostravě Zábřehu byli nožem brutálně napadeni děti hrající si na hřišti?
Odpověď je jednoduchá — pachatelé nebyli Cikáni.
Kam dál?
Čeští vyznavači Heydricha
Nejúčinnější metodou odvedení pozornosti od masového ožebračování, planetárního válečného harašení a dalších sociálně-inženýrských projektů dneška, je dějinně prověřená technika pogromu, kterou ve 30. a 40. letech 20. století přivedli k dokonalosti Adolf Hitler a jeho pravá ruka pro „konečné řešení“, Reinhard Heydrich. Ve dnech, kdy slavíme 70 let od jeho fyzické likvidace, bychom si měli uvědomit, že máme na vybranou. Buď budeme oslavovat Čecha Kubiše a Slováka Gabčíka, exekutory tohoto jednoho z největších rasistů v lidské historii (čímž se zříkáme hodnot, které jejich cíl vyznával) – anebo budeme vyznávat stejné hodnoty jako Heydrich, a pak se distancujeme nejen těch, kdo ho zabili, ale i od hodnot, za které zemřeli i všichni jejich spolubojovníci, kteří svým bojem zvrátili také Heydrichův plán pacifikace „nepřizpůsobivých“ Čechů. Podle „rozvrhu“ zastupujícího říšského protektora měla být v budoucnu jedna třetina Čechů zabita, druhá poněmčena a třetí vysídlena do gulagových oblastí na ruském pobřeží Severního ledového oceánu. Zdánlivě humorná fasáda výroků některých našich spoluobčanů na téma „konečného řešení romské otázky“ by nás neměla uspat a zbavit možnosti, abychom tyto výroky a jejich původce zařadili do hlubších dějinných souvislostí…