K desetiletému výročí fungování české Antifašistické Akce (AFA) proběhl ve dnech 16. – 18. listopadu hudebně-politický festival. Jednalo se o sérii tří koncertů v Praze, Benešově a Rakovníce, dvou přednášek a karnevalu v Praze. Na koncertech vystoupily kapely Edelweiss Piraten, Rumburak, Red Insect, Ravelin 7, Sadako, Thalidomide, Anti-Chords a Falešné obvinění (původně avizované kapely Balaclava a Thema 11 nakonec nevystoupily z časových důvodů), přednášky zajistili redaktoři A-kontra a AFA. Vedle těchto akcí proběhly o víkendu ještě koncerty na Kladně a ABC festival v Litvínově.
Výhružky před koncertem
Proč se o této akci píše v rubrice antifašismus, když by se zdálo, že paří do rubriky kultura? Protože díky návaznosti těchto vystoupení na AFA se o celou akci významně zajímali i neonacisté. Ti už 12. listopadu zveřejnili na svém webu www.odpor.org výzvu nazvanou „Weekend of music and protest a náš odpor“, na kterou ihned navázali neonacisté z Kladna s podobně laděným prohlášením, které se týkalo sobotního koncertu Red Insect na Kladně. Zajímavé je, že pražskou výzvu sepsal opětovně aktivní (pokolikáté už?) Filip Vávra, tentokrát pod pseudonymem FF (Filip Fidelites). Tón obou výzev byl v podstatě stejný a vyzýval k oficiálnímu bojkotu akcí (nebo přesněji – k nátlaku na provozovatele klubů a policii, aby koncerty zakázali) a zároveň i k násilí vůči jejich účastníkům pod heslem „Ani metr prostoru, ani decibel zvuku, ani jeden hlas Antifašistické akci! Národní odpor teď!“. Dlužno dodat, že čtvrteční koncert probíhal v pražském klubu Bordó, který je hned vedle tělocvičny Lanna Gym, kam chodí řada, zejména starších, neonacistů boxovat a zápasit. Jedna z přednášek navíc probíhala v Infocafé Krtkova Kolona, kde se už několik menších incidentů s neonacisty také odehrálo. Dalo se tedy předpokládat, že o konflikty nebude nouze.
Realita
Jaká byla realita? Naprosto klidná. Na akcích WOMAP se neobjevil ani nejmenší náznak jakékoli neonacistické aktivity. Na akcích v Kladně a Litvínově se sice pár neonacistů sešlo (cca patnáct až dvacet v Kladně a maximálně patnáct v Litvínově), ale zmohli se jen na to, že „zaskočila“ přítomnost policie a následně se rozešli. Pouze v jednom jediném případě (Litvínov) byl skutečně napaden účastník koncertu. Vzhledem k počtu a rozsahu antifašistických aktivit, době, po kterou byly tyto akce veřejně známy, a neonacistickým přípravám lze říci, že Weekend of music and protest proběhl nadmíru úspěšně a klidně. Z velkohubého prohlášení Filipa Vávry nezbylo (pokolikáté už) nic.
Neonacistické holedbání
Přestože se mladá generace pražských neonacistů holedbala hromadným napadením čtvrtečního koncertu, ukázalo se, že se opět jednalo pouze o plané vyhrožování. O akcích v klubu 007 a Infocafé ani nemluvě. Pravdou je, že neonacisté umí výtečně svolávat své soukmenovce do boje, sepisovat zásadní prohlášení a vyhrožovat terorem, ale když přijde na lámání chleba, tak se staženým ocasem zalezou do hospod, kde brečí do piva, jak je systém utlačuje a jak jsou na ně ti levičáci zlí. Pokud bychom měli akci hodnotit z tohoto úhlu pohledu, pak nezbývá než říct, že šlo o naprosté fiasko a ostudu celé pražské Anti-antifa. Jmenovitě pak Filipa Vávry, který celou neonacistickou akci zaštiťoval. Neznamená to ale, že tak bude situace vypadat stále. Naopak je pravděpodobné, že si neonacisté příště zkusí napravit reputaci. Je třeba si uvědomovat nebezpečí, které náckové představují, a snažit se ho v maximální míře eliminovat.
Nepříliš úspěšný víkend českých neonacistů
Mluvíme-li o neonacistických aktivitách během prodlouženého víkendu WOMAP, nemůžeme opomenout významný koncert white power kapel v Dražicích u Tábora. Tam vystoupily taková esa neonacistické hudby jako američtí Teardown, Path of Resistence (neplést s SxE veterány stejného jména), Fear Rains Down, němečtí Race Riot, slovenští Before War a čeští Ecce Mors. Tento koncert organizoval starší člen Národního odporu Praha Franěk. Neonacistické koncerty mívají vzhledem k jejich nízkému počtu a vysoké disciplinovanosti neonacistů vysokou návštěvnost. Zároveň mají ale vzhledem k výlučnosti interpretů také vysoké náklady. A ty znamenají vysoké vstupné, ze kterého obvykle zbude organizátorům i dost „za nehty“. Pokud na koncertě vystupují zahraniční interpreti, bývá úspěch zaručen. Že tentokrát ale nepůjde vše jako po másle, mohl Franěk začít tušit den před koncertem, když vzal členy amerických kapel na přátelské posezení do pražské restaurace Bum bar (jejím majitelem je bývalý zpěvák kapely Arakain Aleš Brychta, který musí politickou orientaci svých hostů znát, neboť se v jeho podniku scházejí poměrně často). Američtí hosté se totiž nezachovali jako gentlemani a místo toho se v restauraci mezi sebou porvali. Druhý den pak na koncert dorazilo pouhých tři sta padesát až čtyři sta návštěvníků (očekávalo se až tisíc hostů). Navíc z tohoto počtu tvořili značnou část cizinci, zejména z Německa, Belgie a Slovenska. Nepříliš úspěšný koncert tak příhodně zakončil všeobecně nepříliš úspěšný víkend českých neonacistů.