Uplynulo pár týdnů od šaškárny v Letech u Písku a máme tu novou várku politologicko - bulvárních novinek z naší národovecké scény. Původně jsem chtěl psát pouze o nově vytvořené politické formaci Právo a Spravedlnost, ale velice zajímavé věci se dějí i kolem Národní strany.
Hlavní událostí minulého týdne je odchod Miroslava Sládka z čela kandidátky v jihomoravském kraji, resp. to, že "byl odejit". Pro někoho možná překvapivý krok, ale pro ty, kteří delší dobu sledují vývoj na české nacionalistické scéně to byla pouze otázka kdy a ne zda vůbec.
Sládkova osoba je sama o sobě velice konfliktní a jeho nezkrocené ambice byly zřejmě neúnosné pro stejně ambiciózního Pavla Sedláčka z Národní strany. Díky tomu jsme svědky situace, kdy se slavná a nerozborná "Národní pětka" tři měsíce před volbami konečně úplně rozpadla.
Jako první velký náznak rozpadu koalice Národní strany (NS) a Republikánů Miroslava Sládka (RMS) se objevila krátká zpráva (www.republikani.com) z regionální konference RMS v Olomouci a výzva "Jak dál?" (tamtéž). Z obojího je znát uražená ješitnost členů RMS, kteří neustáli fakt, že NS je nyní nejvýraznější subjekt v ultrapravicovém spektru, který si dokázal získat mediální pozornost a finance a RMS jsou pro něj spíše přívěšek z minulosti, který jí připomíná fakt, že ultrapravičáci byli kdysi zastoupeni v parlamentu.
Velice zajímavý je pak interní zápis z jednání (www.republikani.com/zapis.htm) "Centrálního volebního štábu" nacionalistů, který snad ani nepotřebuje komentář (zvláště vypečené jsou body 10. a 21.)
Ale zpět ke Sládkově (několikáté) politické smrti. Předsedkyně NS Edelmannová se nechala slyšet, že: "RMS jsou již druhou politickou stranou, kterou tento člověk vede do záhuby." Zároveň vyzvala k vnitrostranickému puči (který u republikánů již několikrát v minulosti proběhl) a k definitivnímu odstranění Sládka. Výsledkem je stažení mnoha republikánů ze společných kandidátek, ale také odchod části z nich z RMS do náruče NS, která je ráda přijímá. Vcelku legrační je naříkání zhrzelých republikánů na téma, že za vším stojí agenti BIS, kteří chtějí rozvrátit národoveckou scénu v ČR. Z původního členstva RMS tak na důležitějších postech zůstávají místopředseda RMS Malec, lídr moravskoslezského kraje Komárek a Vaňata jako nový lídr jihomoravského kraje místo Sládka. (všichni budou pravděpodobně za tuto zradu Sládkem z RMS rychle vyloučeni).
Všechny tyto události zvedli novou mediální pozornost a o nacionalisty se znovu zajímá tisk - i když převážně regionální (Rovnost 28.2. a 2.3.). Zajímavý článek vyšel v příloze Lidovek Orientace 25.2. (Na půlstránkové karikatuře je Edelmannová sedící v sajdkáře Wehrmachtu, mířící do garáží Poslanecké sněmovny).
Zatímco o Národní straně bylo slyšet v poslední době až příliš, odpadlíci z Národní pětky -Dělnická strana a Národní sjednocení, tvořili potichu konkurenční sdružení, které s velkou pompou představili v prosinci 2005 na tiskové konferenci. Nepříliš originální název této politické strany - Právo a Spravedlnost, kterým se inspirovali u současných vládnoucích ultrakonzervativců v Polsku. Skupinka Právo a Spravedlnost v sobě obsahuje nejen Dělnickou stranu a Národní sjednocení, ale několik dalších sdružení s vcelku bizarními názvy. Jsou to: Demokratická strana sociální spravedlnosti, Agrární strana, Lipový kříž – Společnost pro kulturní identitu, Akce Národní Obnovy, Hnutí rodina a naděje a Institut sv. Josefa.
Jednotlivé bizarní skupinky ani nestojí za to, abych se o nich více rozepisoval. Chtěl jsem pouze zmínit názvy těchto skupinek (či v některých případech jednotlivců ?!), aby bylo jasno, kdo stojí na které straně barikády. Podle názvů bychom asi neřadili například Agrární stranu, či Demokratickou stranu sociální spravedlnosti k ultrapravici, ale ani důmyslné maskování nemůže zakrýt jejich pravou podstatu.
A jaká je ta podstata? Pojďme se na právo a Spravedlnost (PaS) podívat pod drobnohledem. Podle svých slov chtějí vymahatelnost práva a nekompromisní postup vůči kriminalitě. Pod těmito frázemi se skrývá snaha silou potlačit jakoukoli opozici, národností či etnické menšiny, které budou tomuto hnutí nepohodlné. Racionální a adresné nakládání se státními prostředky s cílem vytvoření sociálně spravedlivé společnosti. Jistě šlechetná myšlenka pánové a dámy z PaS, ale ve vašem podání znamená pouze pro někoho. Podpora tradičních mravních hodnot vycházejících z křesťanské civilizace. V překladu – radikální omezení svobod, prosazování tmářské středověké ideologie, trestání homosexuality, zákaz potratů, pokrytectví a nenávist vůči všemu a všem co se nějakým způsobem odlišují. Podpora české jazykové a kulturní svébytnosti a zavedení jazykového zákona, což znamená izolaci naší země a vyhrocenou xenofobii, která v dnešním světě nemá místo. Radikální omezení imigrace – to snad ani komentář nepotřebuje. Eliminace ideologií ohrožujících stabilitu státu. Tak v této větě je vyjádřena celá myšlenková velikost PaSu, ale i ostatních fašistů: Kdo se nám nelíbí, toho zlikvidujeme. Bravo! Na to jste vážení přišli sami, nebo jste se radili s Pinochetem, kterého tak obdivujete?
PaS tvoří kandidátky pro všech 14 krajů. Nemá cenu rozebírat všechny, proto se zmíním pouze o svém domovském, tedy jihomoravském kraji. Právě zde se lídrem kandidátky stal PhDr. Radomír Malý. Tento senilní fašista a náboženský fanatik bydlící v Brně a dodává PaSu punc serióznosti (na který sází i národní strana se svým lídrem Skácelem). R. Malý psal od roku 1990 v různých plátcích typu Dnešek, Pochodeň dneška atd.
Jak už jsem zmiňoval v minulém článku, nebezpečí nehrozí jen od přímočarých fašistů, jakými jsou Národní strana a Právo a Spravedlnost. Zamrazilo mne, když jsem sledoval tiskovku presidentů Klause a Kaczyńského, kteří si velice notovali ve svých pravičáckých názorech. Nacionalismus, odpor proti imigrantům, levici, multikulturalismu, nenávist vůči homosexuálům, skrytý rasismus, zaprděný lokálpatriotismus atd. Blíží se volby a pravicové strany se budou prát o xenofobní a rasistické voliče. Jak KDU – ČSL, tak ODS se v určitých programových tezích soustředí na podobnou voličskou skupinu, jako PaS a troufám si odhadnout, že pokud by měla PaS stejný prostor v médiích, bezpochyby by si našla stabilní voličskou základnu.
Jak se k tomu stavět? V romáckých novinách Romano hangos vedeme polemiku s kolegou Vladimírem Horváthem, který sepsal své stanovisko v minulém čísle. Píše zde (a má pravdu), že slova předsedkyně Národní strany jsou zarážející (že se tak děje před volbami právě zarážející vůbec není, ale je to logické) a chce požádat ministra Bublana, aby podnikl kroky ke zrušení NS. Na to bych mu opáčil, že ministr vnitra má přísně vymezené pravomoci v otázce rušení politických subjektů a konkrétně NS si dává velice pozor, aby nevybočila z mantinelů, které jí dává současná legislativa. O zákonech si můžeme myslet co chceme, ale v současnosti jsou nastaveny tak, že fašistické strany jsou považovány za legitimní součást našeho politického systému. Řešení tohoto problému (ano už pouhá existence těchto stran je problém) je pouze na nás – antifašistech. Pan Vladimír Horváth nás žádá, abychom si zachovali chladnou hlavu, že po letošních volbách se „vše vyjasní“. Ano vyjasní se maximálně to, že fašisté se nedostanou do parlamentu a získají kolem 1% hlasů, ale stále tu budou existovat.O provázanosti kapitalismu a fašismu jsem prozatím polemiku nevedl, protože pro ni nemám (prozatím) prostor.
Pan Valdimír Horváth hlásá zdrženlivost a klid... ano v historii bylo mnoho aktivistů, kteří vyzývali ke klidu, když nastupoval Hitler nebo Mussolini pomalu k moci. Také zaznívaly hlasy o „vyřešení“ situace po volbách. A najednou NSDAP ty volby vyhrála! Pasivita není řešení. Fašismu se musíme aktivně postavit, stejně jako to udělali naši předkové ve druhé válce a je paradoxem, že staří antifašisté jsou oceňováni společností za své nezpochybnitelné zásluhy a mladí antifašisté, kteří se snaží dnes porazit fašistickou hydru na ulicích jsou kriminalizováni a mnozí z nich sedí ve vězení.
Fašismus se nedá porazit v diskusích ani ve volbách. Musíme proti němu bojovat na ulicích a hlavně v myslích lidí v našem okolí. Bořit rasistické předsudky, bořit vypjatý nacionalismus a nahrazovat je tolerancí a pochopením. Zdrženlivost a vyčkávání není na místě – pokud nebudeme jednat my, boudou jednat oni...a pak už bude pozdě na cokoli.