Neonacistická scéna je stále v útlumu. Národní odpor (NO) sice oficiálně obnovil svou činnost a občas podpoří nějakou demonstraci Vlastenecké fronty či Národního sjednocení, ale soustavnou práci – kromě provozu webových stránek – nevykazuje. Jedinou výjimku tvoří jeho slezská sekce. Podívejme se tedy na její činnost trochu pečlivěji.
Historie
Národní odpor na Ostravsku vznikl v roce 2003 z trosek místní pobočky Republikánské mládeže, bývalé mládežnické organizace SPR-RSČ. Republikánská mládež Ostrava pod vedením Davida Dembinského a Martina Kleinedlera od roku 2001 navazovala intenzivní styky s neonacisty a po rozpuštění Republikánské mládeže k 30. lednu 2003 logicky přešli její členové do nově vzniklého Národního odporu Slezsko (NOS). Již 28. října 2003 uspořádal NOS demonstraci ke vzniku ČSR, které se zúčastnilo asi 30 neonacistů. Zhruba stejný počet antifašistů se tehdy pokusil akci neonacistů zablokovat, což se díky policejním manévrům nezdařilo. Po demonstraci však došlo ke střetu asi 10 účastníků, po kterém bylo zatčeno 5 antifašistů a 4 členové NOS včetně Dembinského a Kleinedlera. Oba hlavní organizátoři již měli tou dobou zkušenosti s trestním stíháním.
Přesun sil z Republikánské mládeže do NO souvisel i s krachem politické strany Nacionálně sociální blok/Pravá alternativa koncem roku 2001 a následným celorepublikovým přesunem většiny ultrapravicových radikálů do Národního odporu, který se zdál být dostatečně akční alternativou k zaniklé politické straně. V roce 2002 se tak vynořila řada nových poboček NO, včetně té slezské (na počátku roku 2003). Tento optický nárůst ovšem nebyl následován i nárůstem aktivit, ale naopak stagnací a úpadkem, přičemž stejný osud potkal i slezskou pobočku. Zde byla navíc situace pro neonacisty o to horší, že David Dembinski byl obviněn z policejního konfidentství (to se o něco později opakovalo i v případě „vůdce“ NO – Filipa Vávry), což vedlo k ostré roztržce mezi ním a jeho bývalými kamarády. V současné době nechce mít David Dembinski již s Národním odporem nic společného, po narození dcery Dominiky odešel na rodičovskou dovolenou a momentálně ho víc trápí veřejně prospěšné práce, které mu nařídil soud. Rozpadající se NOS se pokusil držet nad vodou Martin Kleinedler, avšak jeho vůdcovské kvality nejsou z největších a značná část starších ostravských neonacistů jím pohrdá, takže když v roce 2004 pořádal demonstraci na 28. října, většina ostravských aktivistů raději odjela do Prahy. O Národním odporu Slezsko tak nebylo příliš slyšet až do roku 2005.
Současnost
V souladu se snahou o znovuoživení Národního odporu v průběhu roku 2005 se začalo ozývat i Slezsko, které hlásí pobočky NO v Orlové, Havířově a Karviné. Poprvé se veřejnosti mladí aktivisté z NOS ukázali při prvomájové demonstraci NO v Brně. V květnu došlo ale v Ostravě také k útoku neonacistů na rockový klub „Prostor“, při kterém bylo několik lidí zraněno. Při následné policejní razii bylo 14 členů NOS předvedeno, 5 zadrženo a jeden účastník útoku, Marián Kotlář, byl za útok i odsouzen. Na konci května se pak aktivisté NOS pokusili zúčastnit demonstrace Národních sil v Bohumíně, kde byli ovšem organizátory vykázáni a opět proti nim zasahovala policie. O této kauze jsme informovali v A-kontra 2/2005, viz článek na csaf.cz.
Další demonstrace Národního odporu následovala v Ostravě 27. srpna a účastnilo se jí asi 60 lidí. To už ale stoupal zájem policie o aktivity Národního odporu Slezsko a tak v září putovali dva aktivisté do vazby za napadení Roma během oslav dne města a byly vyšetřováni za organizovaný zločin, těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví s rasovým podtextem a výtržnictví. Jedním z nich byl i člověk používající přezdívku Komár, o kterém bude ještě řeč. Ve stejném měsíci došlo ale i k útoku skupiny Romů na jednoho ze starších aktivistů NO Slezsko. Je možné, že se jednalo odvetu.
V říjnu uspořádala NOS tradiční demonstraci na 28. října, které se již účastnilo cca 100 lidí, včetně poměrně značného počtu slovenských neonacistů. Jedním z organizátorů byl i náš starý známý Martin Kleinedler, který na rozdíl od Davida Dembinského zůstal aktivním členem NOS a vystupuje i na fóru Národního odporu pod případnou a zcela árijskou přezdívkou „intifáda“. Proti této akci demonstrovalo zhruba 50 antifašistů, přičemž po oficiálním ukončení demonstrace došlo k několika menším potyčkám. Organizátoři průvodu použili osvědčenou taktiku a průvod ukončili „o náměstí dříve“ na Jiráskově náměstí (Kuří rynek) v těsné blízkosti protestujících antifašistů. Případné násilnosti by tak nemohly být policí připsány na vrub organizátorům akce. Stejně se zachovali organizátoři pochodňového průvodu v Orlové 17. listopadu 2001, oficiálně konaného k uctění památky Daniela Hejdánka (skinheada zastřeleného v roce 1992 v Pardubicích Romem během skinheadského pochodu romskou čtvrtí). Rozchod tehdy byl před oblastí více obývanou Romy aby pořadatelé neručili za to, co se pak bude dít v romských čtvrtích. Lze usuzovat, že ze stejného důvodu nahlásilo ostravské Národní sjednocení (Roman Fojtík, Martin Bacík) svoji akci 18. června 2005 v Otrokovicích jen do města, a teprve když zjistilo, že město jim nepadlo k nohám, prosilo policii o ochranu i při ústupu. Nutno dodat, že někteří neonacisté se tehdy poměrně proběhli.
Změna taktiky
V prosinci 2005 se ale NOS rozhodl využít novou taktiku, nebo přesněji – oprášit již jednou úspěšný model „občanské domobrany“. (Poprvé jej neonacisté použili v létě roku 2001 v Ostravě, kdy jejich akce vyvolala obdobou aktivitu ze strany místních Romů. Celý projekt domobrany pak skončil předčasně.) Na 3. prosince 2005 svolávají veřejně domobranu do Orlové s odůvodněním, že místní Romové terorizují bílé obyvatelstvo. Domobrana má probíhat každou sobotu až do konce roku a mají se jí účastnit neozbrojení členové Národního odporu Slezsko. Celá akce má značný mediální dosah a první sobotu se sejde zhruba 30 lidí. Na místě jsou novináři, ale také místní zastupitelé a zásahová jednotka, která blokuje volný pohyb domobranců. Tři účastnici jsou zadrženi se zbraněmi. Na dotaz novinářů, zda je Národní odpor neonacistická organizace, odpovídá Komár těžko pochopitelnou formulací „Ne, jsme revoluční národní socialisté a nacionalisté,“ avšak novináři a místní zastupitelé tuto jeho odpověď ještě nepochopitelněji akceptují. Jak je vidět, neonacista je v Čechách nikoli ten, kdo se neonacisticky chová nebo naplňuje definiční znaky neonacismu, ale jen ten, kdo to o sobě veřejně prohlásí. Nestačí dokonce ani prohlásit se za revolučního národního socialistu – tedy v tomto kontextu nacistu. Další sobotu probíhá druhý pokus o domobranu, tentokrát již s menším počtem zájemců a následně je akce zrušena. Nicméně pod mediálním tlakem navrhuje místní zastupitelstvo organizátorům akce schůzku.
Přestože akce přitáhla pozornost médií k Národním odporu Slezsko, vysloužili si její organizátoři kritiku z vlastních řad, zejména z NO Havířov. Akce prý byla špatně naplánovaná, organizátoři s nikým nekomunikovali a nakonec nebyli schopni ani vše dotáhnout do konce.
Povzbuzeni „úspěchem“ svolávají aktivisté NOS na 16. prosince blokádu „anarchistického koncertu“ v Havířově. Ve skutečnosti se jedná o DIY mini festival, na kterém vystupují – mimo jiné – i bratislavští Rozpor, kteří se netají svým striktním antifašistickým postojem. Ten je zřejmě lidem z NOS trnem v oku. I zde dochází ke změně taktiky – dříve neonacisté prostě jen v přesile napadali účastníky a účastnice punkových koncertů. Tentokrát měli potřebu svolávat demonstraci veřejně (byť na poslední chvíli), obhajovat ji politickými argumenty a přejímat od nenáviděných levičáků jejich taktiku – blokádu. Pozvánka na akci je v den konání akce zveřejněna i na webu NO, na což okamžitě reagují portály ČSAF.cz a Antifa.cz zveřejněním výzvy k podpoře havířovského koncertu. Na koncertě samotném nakonec k žádnému pokusu o blokádu nedojde, neonacisté tvrdí, že se v přestrojení koncertu účastnili a „měli možnost konfrontovat“ některé účastníky, ale toto jejich tvrzení nebylo možné nikde ověřit. Sami posléze poněkud zmatečně napsali, že to, že „měli možnost“ účastníky konfrontovat, neznamená, že někoho skutečně napadli...
Na 22. prosince je naplánována schůzka mezi starostou Orlové Vladimírem Faranou (zvolen za Levý blok), zástupci romské komunity a aktivisty NOS, za který hovoří již zmiňovaný Komár. Po zveřejnění informací o chystané schůzce se na hlavu pana Farany snáší masivní kritika ze všech stran. V den schůzky pak pan starosta prohlašuje, že s lidmi z organizace jako je Národní odpor nikdy jednat nebude a z radnice je vykazuje. V novinách se objevují fotografie všech tří účastníků jednání za NOS i se jmény, takže víme, že Komár se ve skutečnosti jmenuje Marek Puffler, je mu 20 let, žije v Porubě a podle ostravské kriminálky je vyšetřován nejen v souvislosti s napadením s rasovým podtextem, ale také pro loupež. To je doposud poslední informace ze Slezska.
Analýza
Slezská situace je zajímavá z několika důvodů. Jednak je zřejmé, že ani v regionu s tak těžkou sociální situací a rozsáhlou romskou menšinou nemusí existovat skutečně silné neonacistické hnutí, jak by se mohlo zdát. Pokud si navíc uvědomíme, že v regionu působí jeden z chuligánsky nejzajímavějších klubů – Baník Ostrava – a že silná chuligánská scéna obvykle neonacisty posiluje, je to o to zajímavější, a potěšitelnější. Z výše uvedených čísel vyplývá, že aktivistické jádro Národního odporu Slezsko bude mít okolo 30 lidí s mobilizačním potenciálem do 100 lidí (včetně slovenských neonacistů, se kterými udržuje NOS dobré vztahy). Zároveň je víc než zřetelné, že vůdčí osobnost je na Ostravsku v současné době jen jedna jediná – a to je Marek Puffler alias Komár.
Zajímavé je sledovat i generační výměnu, kterou představují aktivisté typu Komára, nahrazující ostřílené kádry typu Kleinedlera a Dembinského. Je pravděpodobné, že právě tato výměna zčásti vysvětluje nižší počty aktivních neonacistů v regionu. Svůj vliv na to nepochybně má i tradiční řevnivost uvnitř neonacistických skupin, která je na Ostravsku víc než vysoká – viz Dembinského odvrácení se od NOS, pohrdání Kleinedlerem z řad starších neonacistů, hádky mezi NO Orlová a NO Karviná a následné vylučování nepohodlných členů. Na druhou stranu, pokud NOS pod vedením Kleinedlera a Dembinskeho dostala na demonstraci 30 lidí – a to po několika letech fungování Republikánské mládeže – pak zřejmě nebyly počty neonacistů v Ostravě nikdy příliš vysoké.
Nejzajímavější je ale posun v aktivitách NOS od klasického pouličního násilí a demonstrací ke snahám o přijatelnou veřejnou prezentaci. Domobrana v Orlové a následné jednání (byť neuskutečněné) s místním zastupitelstvem rozhodně přinesly Národnímu odporu kladné mediální body. A to i přes to, že muselo být předem všem zúčastněným jasné, že domobrana nemůže ani náznakem problém Orlové vyřešit. O to ale aktivistům Národnímu odporu nešlo. Šlo jim pouze o přitažení pozornosti ke své existenci, a to na základě vymezení se vůči tzv. „romské otázce“. Tam se totiž mohou spolehnout na jistou podporu části populace, která sdílí jejich rasistické přesvědčení. Nehodláme zde planě moralizovat –problémy s některými Romy zejména v takto chudé oblasti reálně existují, avšak jejich kořeny jsou mnohem hlubší a jejich řešení je podstatně složitější, než jaké nabízejí mladí neonacisté. Každopádně tato taktika zafungovala a musíme si uvědomit, že bude fungovat i nadále.
Jednání se starostou Orlové pak zase aktivistům NOS mohlo zajistilo zdání oficiálně uznané opozice. Ještě před několika lety se neonacistická scéna tvářila, že jakékoli jednání s oficiální mocí je pro ni nepřijatelné, neboť všechny nitky vedou k „židovskému spiknutí“ a jakákoli podobná aktivita tak musí zákonitě skončit neúspěchem. NOS zde tak překročil vlastní stín. Ano, mohlo to být způsobeno „nevyzrálostí“ aktivistů, ale přesto představuje tento pokus nový fenomén na neonacistické scéně, který se pravděpodobně pokusí brzy někdo následovat. Snaha prosadit se v komunální politice – namísto v celorepublikové – může být pro mnoho lidí mnohem snazší. Pochopitelně – dokud se bude jednat o postpubertální výrostky jako je Marek Puffler, tak se není čeho bát. Ale ono to tak nemusí být pořád.
Specifickou záležitostí představoval pokus o blokádu anarchistického koncertu. Zde sice organizátoři zjevně zcela přecenili své síly, ale přesto by nás takový pokus měl znepokojovat. Primárně kvůli drzosti, se kterou si neonacisté dovolí veřejně svolávat podobnou akci, ale sekundárně kvůli podpoře, kterou jim to může získat u všech „antikomunistů“. Je otázka, zda by pohled na mladičké neonacisty a neonacistky se svíčkami a transparenty před vchodem do klubu nevedl spíše k poklesu vážnosti NOS před ostatními neonacisty z Čech (přece jen je neonacismus stále významně ovlivněný skinheadskou mentalitou a té jsou podobné akce po vzoru hippies naprosto cizí), ale otázkou také zůstává, zda by se uskutečnila pouze nenásilná blokáda a zda by na místě nebyla přítomná také nějaká násilná akce.
Nutno dodat, že ani mezi ostatními neonacisty nevyvolávají aktivity Národního odporu Slezsko jen pozitivní reakce. O kritice domobrany z řad místních jsme již psali. Kritiku také sklidil Komár za to, že si chtěl sednout k jednacímu stolu se zástupci Romů, za svůj věk a konečně i za svou nepříliš dokonalou schopnost jasně a jazykově správně formulovat svá prohlášení. V debatě nad úspěchy a neúspěchy NOS však zaznělo i prohlášení, které velmi přesným způsobem definuje tuto novou neonacistickou politiku a které si dovolím odcitovat: „Ti žáci ZŠ, jak ty říkáš se alespoň o něco snaží. Tyto věci (cikánské praktiky a to, jak se staví pan starosta k tomuto problému) je třeba medializovat, ale přitom nešlápnout vedle. Je to hodně složité, protože všichni víme co jsou to media zač. Ale přisel čas na to, bojovat jejich zbraněmi pro dobro naší věci. Nás všech. Slušných občanů, a nejen v Orlové. Zvednout vlnu odporu proti tomuto systému.“ Uvědomme si, že dokud nedokážeme jasně a pochopitelně formulovat a šířit naše názory na sociální situaci a postavit proti rasistické demagogii racionální pohled na příčiny problémů s některými Romy, dokud bude existovat toto informační vakuum, do té doby budou neonacisté získávat body na svých pseudo-řešeních.
Psáno pro A-kontra a Antifa.cz
Fotogalerie Národní odpor Slezsko:
FOTO 01: 2.6. 2001 „Zlaté časy“ Republikánské mládeže a Martina Kleinedlera (na foto) na Ostravsku. Foto je z demonstrace v Bohumíně.
FOTO 02: 29.3. 2003 Jedna z prvních demonstrací Národního odporu Slezsko v Ostravě - Orlové, akci podpořilo několik neonacistů ze Slovenska.
FOTO 03: 18.6. 2005 Roman Fojtík, exčlen Národního sjednocení Ostrava na demonstraci v Otrokovicích. Udržuje vřelé vztahy s Národním odporem a Martinem Kleinedlerem.
FOTO 04: 18.6. 2005 Martin Bacík, exčlen Národního sjednocení Ostrava na demonstraci v Otrokovicích. Byl v předsednictvu krajské organizace Republikánů Miroslava Sládka v Ostravě, pravá ruka Fojtíka a „vlezdoprdelka“.
FOTO 05: 2005 Na konci května se neonacisté z Národního odporu Slezsko na pozvání členů Národního sjednocení Ostrava pokusili zúčastnit demonstrace Národních sil (Národní strana, Národní sjednocení a spol.) v Bohumíně, odtud byli vykázáni a tak udělali alespoň rozhovor do médií.
FOTO 06: 27.8. 2005 Demonstrace Národního odporu v Ostravě před krajským soudem proti policejním represím a justici.
FOTO 07: 3.12. 2005 Národní odpor Orlová svolal domobranu do Orlové se zdůvodněním, že místní Romové terorizují bílé obyvatelstvo.
FOTO 08: 22.12. 2005 Kulatý stůl na orlovské radnici, kterého se měl zúčastnit také Národního odpor Orlová, skončil neslavně. Na fotografii Marek Puffler alias Komár.