Ruská federace dlouhodobě vede informační válku proti členským státům EU, čímž se ostatně ani její představitelé nijak netají. Cílem je rozbít společenskou soudržnost, posilovat vnitřní konflikty, vyvolat atmosféru nedůvěry a tím snížit akceschopnost evropských států. Jako lakmusový papírek aktivit různých spolků, které tady plní jejich cíle, může posloužit i průjezd motorkářského gangu Noční vlci. Mezi jeho členy patří tak různorodí lidé jako jsou separatističtí bojovníci na Ukrajině nebo islamistický fanatik, vrah a čečenský diktátor Ramzan Kadyrov. Na české straně je pak jejich skalním fandou nynější místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, který je opět uvítá v ČR. Pokud na to máte žaludek, pojďte se s námi podívat na fungování této páté kolony blíže.
Jaroslav Foldyna je představitel těch proudů v ČSSD, které jí setrvale odklání od sociálně demokratického programu směrem k nacionálnímu socialismu a autoritářskému konzervatismu. Již v roce 2011 se podílel na rozdmýchávání rasistických demonstrací na severu Čech a minulý rok pozval do Děčína ruský motorkářský gang „Nočních vlků“, se kterým se pyšně projel městem pod vlajkami se srpem a kladivem. Noční vlci jsou jedním z těles, která propagují proti-liberální, homofobní a nacionalistickou ruskou politiku, šíří kult masového vraha Stalina, ale také osobně bojují v separatistických jednotkách na východě Ukrajiny.
Ruská mafie, kuplíři, StB a řád svatého Konstantina a Heleny
Před rokem jsme o Nočních vlcích i o Foldynovi napsali podrobný článek „Blbej nebo navedenej?“, kde jsme upozornili na to, jak Foldyna konzistentně pracuje ve prospěch nepřátelské mocnosti.
Naší pozornosti nemohlo uniknout ani to, že byl Foldyna pasován na rytíře bizarním řádem svatého Konstantina a Heleny. Sama záliba v bizarních rituálech v honosných historizujících oblečcích, vzájemného se pasování na rytíře mečem a celou habaďůrou okolo evokuje nějaké BDSM scénáře a stáčí pozornost směrem k psychosexuálnímu zaměření jeho členů. Neměli bychom ale přehlédnout, že tento řád sdružuje bývalé komunistické rozvědčíky, členy KGB, stalinisty, ruský organizovaný zločin a oligarchy, ale také kuplíře a lidi odsouzené za opakované dlouholeté sexuální zneužívání, znásilňování a plánování vražd. V řadách rytířů našel bezpečné útočiště sexuální predátor Jaroslav Barták, který léta, pod pohrůžkou násilí, vyhrožování existenčním zničením nebo za použití drog znásilňoval svoje asistentky, nakonec ještě ve vězení organizoval pomstu a snažil se najmout vrahy na své oběti.
Dalším členem je Sergej Onyskiv, obviněný z členství v organizované skupině, která unášela a prostituovala ženy na severu Čech. Onyskiv se vyhnul spravedlnosti jednak díky aktivitě dalších členů řádu: bývalého agenta StB Evžena Freimanna a soudci Jiřího Pojkara. První se snažil před soudem za Onyskiva zaručit jako za řádného občana, druhý ho pak dostal z vazby díky tomu, že v roli soudce „opomenul“ procesní náležitosti. Onyskiva nakonec zdržovací taktika obhajoby dovedla do bezpečné náruče amnestie Václava Klause.
Soudruhem v tomto podivném řádu se Foldynovi také stal notoricky známý korupčník se zásekem podezřelých obchodů v řádech miliard — Aleš Řebříček. Řebříček je policií monitorován kvůli napojení na místní mafiánské struktury kolem Tomáše Pitra a Františka Mrázka. Kmotrem Řebříčkova syna je bývalý agent StB Igor Střelec, který udržuje blízké vztahy s ruskou mafií a oligarchií. Igor Střelec je pochopitelně také členem řádu svatého Konstantina a Heleny. O sympatiích ke stalinismu a neofašismu mezi dalšími členy řádu, se dozvíte v již zmíněném starším článku.
V takto vybrané společnosti se pohybuje Jaroslav Foldyna a je potřeba si proto klást otázku: Co znamená jeho postup v hierarchii ČSSD?
Stane se ČSSD předvojem pro aktivity Ruska?
Polovina února byla pro Jaroslava Foldynu hektická. Předposlední neděli se konal sjezd ČSSD, kde se rozhodovalo o směřování strany. Foldyna, který se diametrálně rozcházel s politikou Bohuslava Sobotky, ve sněm jistě vkládal velká očekávání. Už v prosinci prohlásil, že celé vedení strany by mělo odstoupit, a vyjádřil důvěru jen Milanu Chovancovi, muži s pověstí bývalého plzeňského veksláka, který svojí politickou kariéru budoval na proti-imigrantské vlně a militarizaci společnosti.
Dva dny, které předcházely očekávanému sjezdu ČSSD, se však Foldyna rozhodnul věnovat aktivitám na podporu srbských nároků na Kosovo. V pátek 15. února se objevil na slavnostním setkání u příležitosti státního svátku Srbska, za přítomnosti předsedy parlamentu Radka Vondráčka (ANO) a srbské velvyslankyně v ČR Very Mavrić. Další den se zúčastnil demonstrace „Ukradené Kosovo“, kde mu dělali společnost členové neziskové organizace „Hej, občané!“, jejichž aktivity se dají zařadit někam mezi propagaci poblázněného nacionalismu a šíření všech druhů dezinformací — pokud jsou v zájmu Ruska. Tito lidé se zároveň podílí na šíření hoaxů prostřednictvím stránky Freedom for Europe — Welcome to Reality, ale také na šíření homofobní a rasistické propagandy. Z demonstrace pod sochou svatého Václava pochází fotka, na které spolu s Foldynou pózuje rovnou několik nejaktivnějších osob těchto dezinformačních kruhů. Podívejme se na ně podrobněji.
Michal Hrubý (na fotografii označen číslem 3) je fotograf, který pořizuje záznamy z akcí české nacionalistické a antisemitské scény. Spolupracuje s nejvýznamnějšími českými antisemity — Národní Demokracií Adama B. Bartoše — nebo s aktivistou pohybujícím se na hraně duševní poruchy Jiřím Černohorským. Hrubý je zároveň vlastníkem webu Freedom for Europe — Welcome to Reality, správcem jeho facebookového profilu a profilu spolku „Hej, Občané“. Spravuje také facebook „zpravodajského“ projektu Žarka Jovanoviče Raptor.tv, o kterém bude řeč později.
Roberta Žáka (označen číslem 2) asi většina z vás zaregistrovala jako muže, který se letos ve volebním štábu Miloše Zemana snažil uklidnit boxerský souboj mezi jedním z novinářů a Karlem Slezákem. My ho monitorujeme jako postavu, která se snažila propojovat a sjednocovat roztříštěné skupinky a jednotlivce během proti-islámských demonstrací v době jejich největšího rozmachu. Před známou demonstrací na nádvoří Pražského hradu v únoru 2016 se neúspěšně pokusil přivést tehdy extrémně sebevědomé hnutí „Islám v ČR nechceme“ vedené Martinem Konvičkou, sílícího Tomia Okamuru a několik okrajových skupin k dohodě na organizaci jedné společné akce. Dnes se věnuje šíření hoaxů na svém facebookovém profilu, objevuje se na akcích „Hej, Občané“ a je součástí týmu Raptor.tv.
Jan Kopal (označen číslem 1) je zkrachovalý matador české neonacistické a neofašistické scény, který proslul hlavně jako předseda Nacionálně sociálního bloku. NSB byla první politická strana v porevolučním Československu, která sdružovala ortodoxní neonacisty z Národního odporu a Národní aliance. Jana Kopala si možná budou někteří z vás pamatovat spíše díky jeho problémům s policií, když schvaloval teroristické útoky Al Kajdy na Světové obchodní centrum 11. 9. 2001. Zkrachovalý neonacista Jan Kopal, kterého můžete potkat v okolí Letné, jak se osamoceně plouží ulicemi pod vlivem alkoholu, vystřídal tolik prapodivných organizací, že to skoro už nejde spočítat. Dnes zkouší štěstí s „Hej, Občané!“, či hraje pro-Zemanovský kompars v pořadech na TV Barrandov. Ale ani v tak neorganizovaných spolcích mu nikdo nesvěří roli s byť nepatrnou zodpovědností.
Jan Dolenský (na fotce s číslem 6) se rád účastní jakékoliv akce, do které je spolek zapojen, nebo na které se podílí jeho členové. Často stojí za kamerou při vytváření reportáží pro Raptor.tv a také patří mezi pořadatele „Řípské pouti“, což je ve skutečnosti koncert skupiny Ortel českého neonacisty a rasisty Tomáše Hnídka (dnes Ortela), která si z odrhovaček hospodského zábavového rocku s občasnými výlety na hranici rasismu udělala velmi slušný byznys. Dolenský podporuje i nacionalistický spolek „Čest, Respekt, Svoboda“, který zastřešil podivnou směs lidí od naziskinheadů ze severu Čech řádících protiromských protestech v Duchcově a v Krupce, až po jeho frontmana Jiřího Černohorského.
Jiří Černohorský (na fotce s číslem 5) patří k těm nejznámějším postavám českých protiislámských demonstrací. Internet zásobuje videi ve kterých se dovádí autosugescí do stavů blízkým transu během nichž proklíná muslimy, Evropskou unii, Angelu Merkelovou a Brusel. V případě Černohorského můžete především vidět dopady ruské informační války na psychiku jednotlivců. Nakonec ho očividně žene touha po spravedlnosti a po pravdě. Přitom ho nadužívání sociálních sítí a selektivní výběr informací ho vede k tak absurdním přesvědčení, že Berlín nebo Oslo za města, která jsou pod nadvládou islámu a kde nemůžete vyjít na ulici. Propadl také víře, že lidé, kteří přicházejí ze Sýrie nejsou uprchlíci před válkou — ostatně sám říká, že těm by rád pomohl — ale jsou to jakési koordinované invazní hordy. Pokud by člověk věřil jeho tvrzením, v podstatě by byl Černohorského vztek pochopitelný. To když rozčileně tematizuje zkorumpovanost a neschopnost politických elit, sociální necitlivost a ostudnou ekonomickou situaci mnoha chudých a starých lidí. Černohorský je ovšem do velké míry obětí zavádějících informací, šíří takové absurdity, až se lze těžko ubránit podezření, že se pohybuje na hranici duševní poruchy. Například veřejně prohlašuje, že Angela Merkelová je dcerou Adolfa Hitlera nebo že útok na Charlie Hebdo se nikdy nestal, ale šlo o reklamní kampaň s cílem zvednutí nákladu krachujících novin.
Jeho křehké ego v internetových projevech na hranici transu nachází milosrdnou oporu v náruči vlády silné ruky reprezentované současným Ruskem a jeho hlavním představitelem Vladimirem Putinem. Z jeho nejexponovanějších veřejných projevů pak vyberme pálení koránu za nadšeného povzbuzování dalších osobností protiislámské scény (například Evy Hrindové z Naštvaných matek) v pražské Stromovce. Kvůli své výbušné povaze má na demonstracích často konflikty s policií, byl zadržen při oslavách 17. listopadu 2015 před úřadem vlády i při jedné z demonstrací pořádaných Adamem B. Bartošem.
Zároveň je to ale nešťastný, zadlužený člověk, na kterého bylo vypsáno několik exekucí, například kvůli tomu že neplatil daně. Oporu našel mezi proruskými aktivisty, díky kterým se dostal i k moderování nacionalisticky laděné akce „Slovanská vzájemnost“ v Ruském středisku vědy a kultury. Černohorský se pokoušel i o kariéru na kandidátce Stran práv občanů — Zemanovců. Sice neúspěšně, ovšem dodnes patří k Zemanovům nadšeným podporovatelům, což nepřišlo nazmar. Odměnou mu bylo, že spolu s dalšími exponenty ruské hybridní války proti České republice mohl sledovat finální momenty prezidentského klání přímo ve volebním štábu Miloše Zemana.
Žarko Jovanovič
Z našeho pohledu nejzajímavějšího člověka, který je nějakým způsobem spojen se všemi nacionalistickými projekty, o kterých jsme v tomto článku psali, jsme si nechali na konec. Jmenuje se Žarko „Raptor“ Jovanovič. Upravený šedivějící muž udává směr spolku „Hej, Občané!“, patří mezi kmenové autory Freedom for Europe a provozuje vlastní internetovou televizi Raptor.tv, která přináší hlavně informace z demonstrací a sjezdů nacionalistických, protiislámských nebo protievropských iniciativ. Je také jedním z devíti lidí tvořících obsah serveru Nová buržoazie, který vzniknul po opadnutí vlny masových demonstrací proti islámu a který se snaží okopírovat úspěch bizarního informačního shitu, kterým proslula alt-right scéna v USA.
Kromě Jovanoviče do devítky patří Martin Konvička, Petr Hampl, Eva Hrindová nebo Ladislav Jakl (zalíbení této party výtečníků v hoaxech a konspiračních teoriích jsme popisovali v článku z roku 2015). Není proto divu, že jejich zpravodajství tvoří hlavně až vtipně působící nafukování strachu z cizinců, nadšené zprávy o úspěších neofašistických a ultrapravicových stran v zahraničí nebo strašení diktaturou Evropské unie. Mimochodem, novou knihu Petra Hampla, která vyšla na začátku března, pokřtil právě Jaroslav Foldyna společně s Václavem Klausem mladším, Benjaminem Kurasem a poslancem za SPD Jiřím Kobzou. Křest knížky proběhl v jedné z restaurací poslanecké sněmovny.
Ale zpět k Jovanovičovi. Nejen, že to je člověk, který se pohybuje jako ryba ve vodě v prostředí okrajových webů a spolků různých protestních autoritářských uskupení, které neustále vznikají a kvůli žabomyším válkám se zase rozpadají. Jovanovič se zároveň pravidelně vyskytuje v blízkosti vysoce postavených politiků. Zúčastnil se například oslav 100 let Československa, které se konaly na Pražském hradě, dostal se na pro novináře uzavřený sjezd SPD na sklonku loňkého roku, nebo se pohyboval ve volebním štábu Miloše Zemana během druhého kola letošních prezidentských voleb. Za zmínku stojí také jeho loňský výlet do Volgogradu na oslavy 75 let od bitvy u Stalingradu a na demonstraci ruské síly na okupovaném Krymu. Tam vyrazil ve společnosti europoslance Kohlička (KSČM), senátora Jaroslava Doubravy (Severočeši), nechvalně známého poslance fízla a mlátičky z roku 1989 Zdeňka Ondráčka (KSČM), místopředsedy KSČM a stalinisty Josefa Skály nebo poslance za SPD Jaroslava Holíka. V únoru společně s Jaroslavem Foldynou na zmíněných oslavách srbského národního svátku distribuoval petici za revizi uznání Kosova za samostatný stát. Kohlíček byl vedle samotného Foldyny jedním z prvních signatářů.
Jak si už všimlo několik novinářů, Jovanovič si velmi aktivně počínal během předvolební kampaně Miloše Zemana. Kromě toho, že distribuoval reklamní plachty, vedl skupinku prozemanovských aktivistů, která obrážela televizní debaty a vytvářela dojem „spontánních podporovatelů“ Miloše Zemana.
Jovanovič také nemůže opomenout „dobrý zvyk“ těchto pseudo-vlasteneckých kruhů — a to popírat romský holocaust. Jovanovič na svém facebookovém profilu opakovaně bagatelizuje utrpení Romů v letském táboře. Jednak lživě tvrdí, že v něm nikdo nezemřel násilnou smrtí — a ignoruje tak desítky výpovědí přeživších, kteří mluví o krutém zacházení a zabíjení vězňů. Dále tvrdí že vězni mohli letský tábor volně opouštět.
Celkově se „Hej, Občané“ nápadně prolíná se skupinou lidí, kteří tvoří obsah webu Freedom for Europe — Welcome to Reality. Navzájem se podobají i webové šablony obou webů a ostatně i jejich obsah. Welcome to Reality je aktualizován o něco častěji, trefuje se hlavně do politiky Evropské unie a čtenáře se snaží vystrašit různými poplašnými zprávami, převážně s přistěhovaleckou kriminalitou. V redakci najdeme, vedle dalších bizarních postaviček protiislámské, protievropské a xenofobní scény, třeba neúspěšného prezidentského kandidáta Petra Hanniga nebo Jiřího Vítka, bývalého šéfa Unie bezpečnostních složek a předsedy populistické OK strany, svého času usilující o přízeň Marine Le Pen. Vítka si možná nejlépe vybavíte jako autora falešné zprávy o tom, že chuligánská parta, která v únoru 2016 zaútočila v Thunovské ulici na antifašistickou demonstraci, byla skupina policejních provokatérů. Tu vypustil prostřednictvím konspiračního facebookového kanálu We Are Here At Home (dnes přejmenovaným na Zprávy.cz), vedeného „PR konzultantem“ — spíše však bafuňářem hledajícím snadný zisk — Petrem Mančíkem, působícím převážně v Dubaji. Nesmíme zapomenout ani na Zdeňka Chytru, emigranta do Německa, bojujícího proti imigraci do Česka ve své facebookové skupině STOP nelegální migraci.
Spolek „Hej, Občané“ stál například za demonstrací proti návštěvě německé kancléřky Angely Merkel v ČR. Ve stejném roce uspořádal i happening na podporu Donalda Trumpa. Na těchto akcích se vesměs objevovali lidé okolo iniciativy D.O.S.T., Okamurovy strany SPD nebo Národní demokracie antisemity Adama B. Bartoše, v pozadí však vždy stál Jovanovič. V loňském roce se spolek připomněl diskusí „Kam kráčíš armádo“, které se zúčastnili zástupci KSČM, SPO i Pirátů. Na webu spolku, který vloni skomíral, ale letos zase zázračně oživnul, vládnou témata jako migrace, Czexit nebo Ukrajina. To samé platí o jeho facebookovém profilu, který sleduje přes 12 tisíc lidí.
Ideologie ruského postfašismu
Dnes v přímém přenosu sledujeme prorůstání osob prosazující zájmy Ruské federace do veřejného a politické života v České republice. Na základě dlouhodobého pozorování se dá pracovat s možností, že jsou součástí širšího strategického záměru Ruské federace na destabilizaci zdejšího politického prostředí za účelem prosazování zájmů ruské oligarchie. Styky Jaroslava Foldyny se skupinami, které se na tomto podílejí, jsou stěží překvapivé. Pojďme si proto na závěr tyto dílčí poznatky vsadit do širšího kontextu. Foldynova stafáž při projížďce Nočních vlků je totiž zajímavá i paradoxní z několika dalších důvodů.
Prvním z nich je vztah Ruské federace k neofašismu a neonacismu. Na jednu stranu je právě porážka nacistického Německa Sovětským svazem stěžejním zakládajícím motivem ideologie současné putinovské Ruské federace. Na druhou stranu Vladimir Putin svoje vládnutí postavil na výpadech proti liberální demokracii, proti právům sexuálních menšin a opírá se o vyhrocený nacionalismus, konzervativní náboženské kruhy, o důraz na tradici, heteronormativitu a vládu silné ruky. Sdílí tedy s fašistickými režimy mnohé prvky. Zároveň konzistentně a dlouhodobě podporuje - jak finančně, tak organizačně - antisemitské, neonacistické i neofašistické uskupení jak doma, tak po celé Evropě. Tedy pokud se podřídí a jednají v souladu s jeho zájmy.
Pro-islámský a multikulturní Putin
Dalším paradoxem je, že Ruskou federací nejvíce podporovaná uskupení jsou proti-uprchlická a proti-islámské organizace. V ten samý okamžik se ale putinovská Ruská federace snaží ve své ideologii a vnitrostátní politice skloubit pravoslaví a islám. Putin samotný si buduje konzistetně image státníka, který brání zájmy islámu, jak můžete vidět například na tomto videu, kde Putin osobně otevíral v Moskvě mešitu, do které se vejde až 10 000 muslimů, což z ní činí jednu z největších mešit v Evropě.
Vladimir Putin při otevírání největší mešity v Evropě vyzdvihává humanistické tradice islámu, ale také vzdává hold multikulturalismu současného Ruska
Koneckonců čestným členem právě projíždějících Nočních vlků je Ramzan Kadyrov. Čečenský radikál a muslimský fundamentalista, jeden z nejvěrnějších spojenců Vladimira Putina. Ramzan Kadyrov vládne Čečensku tvrdou rukou. Reportérka Anna Politkovská například informovala o tom, že měl ve sklepení i soukromou mučírnu. Nicméně od doby, kdy se připojil k Vladimirovi Putinovi, jeho kariéra strmě stoupá i přesto, že vládné pomocí únosů, znásilňování a vražd. Ramzan Kadyrov se ochotně sklání Putinovi a okázale mu deklaruje loajalitu. Zároveň mu vyjadřuje díky za jeho podporu islámu. Je to právě Kadyrov, kdo s největší pravděpodobností stojí za vraždou Putinovi nepohodlného opozičního politika Borise Němcova v centru Moskvy nebo kdo je podezřelý z organizace vraždy Putina kritizující novinářky Anny Politkovské, která byla popravena nájemnými vrahy v den Putinových narozenin. V obou případech byly dopadeni čečenští nájemní zabijáci, ale kdo si vraždu objednal nikdy nepřiznali.
Sjednoť a panuj
Tyto paradoxy nám lépe umožní pochopit, když nahlédneme aktivity Izborského klubu. Izborský klub je think-tank sdružující prominentní ruské osobnosti, který osobně založil Vladimir Putin v roce 2012 s cílem vytvořit ideologii, která bude vhodná pro konsolidaci vládnutí v euroasijském prostoru. Po masivních protestech ruské liberální veřejnosti v letech 2011-2013 si Putinovo okolí zřejmě uvědomilo potřebu utvrzení ideologické indoktrinace. Jinými slovy, Putin si naplno uvědomil, že ideologie může být nástroj ovládání a také, že na ideologickém poli prohrává s hegemonním projektem západního liberální demokracie. Izborský klub se tak snaží vytvořit ideologické tkanivo, které je schopné sjednotit tak různorodé obyvatelstvo, jakým disponuje Ruská federace — zemi, kde je silná tradice pravoslaví, obrovská muslimská menšina, silné dědictví bolševismu i carismu. Společnost, kde je nejpopulárnější postavou Stalin, ale obdivovaná je i řada feudálních panovníků. Izborsky klub tak staví imperiální projekt, který má být schopný konfrontovat jak liberalismus, tak demokracii.
Izborský klub tak vytvořil enormně vlivné uskupení filozofů, oligarchů a politiků, kteří se snaží syntetizovat zdánlivě protikladné věci jako je stalinismus, dědictví feudalismu s pravoslavím a islámem tak, aby se s nimi kontrolovaná populace mohla ztotožnit. Tato ideologie tak vytváří enormně vnitřně nesourodou směs, kterou drží dohromady série mýtů a státní propagandy. My bychom měli být na pozoru i proto, že jedním z návrhů Izborského klubu bylo vytvoření obdoby nového paktu Ribbentrop-Molotov, který rozděluje východo-evropské území mezi Německo a Rusko.
V Izborském klubu můžeme sledovat hlavně triumf autoritářských osobností, které v podřízení se mýtu autority realizují svoje životy. Hodnotová konzistence jde stranou, ideologie musí být hlavně schopná vytvořit jeden společný mýtus, ke kterému se může obyvatelstvou upnout a skrze něj se podřídit vůdci. Končí to tak, že se putinovská Ruská federace snaží vzbudit zdání, že fašismus a neofašismus je pro ni historickým nepřítelem. V tu samou chvíli ale s fašistickými a neonacistickými organizacemi ochotně spolupracuje a vytrvale je podporuje. I když se Ruskem podporované skupiny agilně staví proti islámu a multikulturalismu, tak obojí je v domácí politice pro Putina zdroj moci. Zatímco ve státech, které chápe jako nepřátele Ruska, podporuje islamofobní skupiny, protože mohou štěpit a vytvářet svár, na domácí půdě islámu vyjadřuje respekt a snaží se o smíření a sjednocení.
Když se obloukem vrátíme k Jaroslavu Foldynovi, ten má vytetované na paži heslo srbských Četniků. Jedná se o jednotky, které za 2. světové války kolaborovaly s nacistickým Německem a fašistickou Itálií a aktivně bojovaly proti antifašistickému odboji. S tímto tetováním se jde spolu s bojůvkami Nočních vlků (pohybujícím se mezi nacionálním konzervatismem, stalinismem a neofašismem) poklonit vojákům Rudé armády, kteří svoje životy obětovali v boji proti nacismu. Nic neukazuje lépe paradoxy putinovských „antifašistů“.
