Je zde další číslo revue Existence a jako obvykle vám z ní přinášíme ochutnávku. Tentokrát to je rozhovor se sociálním geografem Michalem Kohoutem nejen o smlouvě TTIP, která je jinak hlavním tématem čísla.
„Čechoameričana“ Michala Kohouta jsme poznali na několika veřejných přednáškách v Plzni, kde poslední rok působil na zdejší univerzitě. Zaujal nás svým přehledem o sociální realitě v USA a tím, jak otevřeně mluví o neoliberální ideologii a sociálních nespravedlnostech vyplývajících z rasového a třídního rozdělení společnosti. Položili jsme mu tedy pár otázek ohledně jeho akademického zaměření, vnímání dohody TTIP ve Spojených státech, amerických primárek či jeho dojmů z pobytu v ČR.
Jak bys čtenářům anarchistického časopisu představil sám sebe?
Zabývám se geografií na státní univerzitě v Kalifornii. Narodil jsem se v Plzni, ale ještě když jsem byl dítě, jsme emigrovali do Kanady, kde jsem vyrostl poblíž Toronta. Potom jsem se odstěhoval do USA, kde jsem dostudoval a začal akademickou kariéru. Mezitím jsem bydlel v Mexiku, Itálii a nyní i rok tady v Plzni, takže jsem měl vždy toulavé boty.
Čím víc cestuji, všímám si, že mnoho lidí má stejné problémy po celém světě a že mezinárodní solidarita je jediná cesta kupředu. Nikdy jsem nebyl nějak politicky angažovaný. Až v posledních deseti letech v Kalifornii jsem začal pracovat nejen pro akademické politické organizace, ale i pro různé imigrantské organizace, které se staví proti vykořisťování dělníků a nespravedlivému vyčleňování lidí ze společnosti. Snažím se potom jejich zkušenosti přenést zpět do poslucháren, abych studentům vysvětlil, jak funguje svět, který ještě nepoznali.
Tvá specializace je sociální geografie. K čemu nám může být tento obor nápomocný?
Sociální geografie je obor, který umožňuje porozumění sociálním trendům a problémům z geografického hlediska, což znamená prostorově. Každý obor společenských věd používá do určité míry prostorové analýzy, ale geografie je na nich založena, takže se snaží vysvětlit, proč se od sebe určitá místa liší, a těží z reality, která je vždy složitější než nejlepší ekonomické, sociologické anebo politické modely. Konkrétně to znamená, že chudoba není stejná v Plzni a v Praze, anebo že důvody, proč se lidé stěhují z určité části světa anebo z jiné, nejsou stejné.
Ekonomické důvody bohatství některých míst mohou být odlišné od jiných míst, i když se většinou snažíme najít jakýsi model, který by fungoval všude stejně. Vezměme si například ohromnou moc akademické ekonomie a politologie, která je založena na protiprostorových teoriích, čímž chci říci, že své teorie chtějí aplikovat všude stejně, což je přitažlivé pro politiky a hodně lidí, kteří chtějí rychlé a zjednodušené odpovědi na jisté problémy. Sociální geografie jim takové odpovědi neposkytne, protože vychází z prostorové odlišnosti a reality, že každé místo je do určité míry jiné, což neznamená, že nevidíme jisté vzory anebo nemůžeme rozvinout nějaké teorie, ale jenom do určitého stupně, protože dál to prostě nejde. Snažíme se pravdivěji vysvětlit svět okolo nás a ne ho zjednodušit tak, aby nám umožnil jakési teoretické a metodologické experimenty, které lidem spíš škodí, než pomáhají.
Vezměte například momentální migrantskou krizi v Evropě a snažte se lidem vysvětlit, že jde o geopolitickou realitu, která má kořeny sto let staré, kdy se evropské velmoci pustily do budování moderního Středního východu a kdy zakořenily politické systémy, které utiskují a vykořisťují tamější lidi. Potom jim řekněte, že v tom mají nyní prsty i Spojené státy, které v té politice pokračují, a že se není vůbec čemu divit, že je tam pořád nějaká válka. Potom jim řekněte, že lidé nechtějí bydlet v zemích, kde jsou utiskováni anebo i zabíjeni, takže emigrují tam, kde se uživí a můžou buď přežít do doby, kdy se budou moci vrátit, anebo zapustit nové kořeny. Potom jim vysvětlete, že ti imigranti jsou rádi, že tu jsou, a nebudou si chtít vybudovat svoji zem tady, nýbrž se rádi přizpůsobí, pokud dostanou možnost. Samozřejmě, když ji nedostanou, tak se obrátí do sebe a budou se sami podporovat, což by udělal každý. Je to složitá odpověď a lidé by radši slyšeli to, co slyší teď: muslimové ze Středního východu jsou typ lidí, kteří se vždy mezi sebou zabíjejí, protože jsou fanatici, a teď ten fanatický terorismus chtějí rozšířit do Evropy. Tahle rychlokvasná a falešná teorie je nastolena politology, jako je harvardský Samuel Huntington, který napsal Střet civilizací a vrazil tenhle obrázek lidem do hlavy. Je to nehistorická, nepravdivá a rasistická teorie, která má ale velký ohlas mezi lidmi, kteří nemají vůli a čas rozumět světu. Svět je ale pořád složitější, ne jednodušší, takže role sociální geografie je pořád důležitější.
Věnoval ses práci s nádeníky z řad migrantů. Jaká je ve Spojených státech jejich pozice?
Jsou to lidi, kteří jsou na tom tak bídně, že si mnozí myslí, že nemají práva, možná jenom právo hledat práci. Když jedete v jakémkoliv městě v Arizoně, Texasu a Kalifornii do Home Depo (našeho Hornbachu), na parkovišti vždy vidíte skupinky mužů, kteří se rychle přihrnou k dodávkám, co se u nich zastaví. Pár jich naskočí a odjedou kdovíkam. Dělají všechny práce a dostávají plat na ruku každý den. Nejsou nijak uvedeni do sociálních sítí, takže nemají žádné zdravotní pojištění, penzi atd. Práva ale mají a my usilujeme, aby si to uvědomili a naučili se sami sebe ochránit před vykořisťováním. Nejčastěji se stává, že jim prostě nezaplatí anebo málo, čemuž je těžké čelit, protože právo, které umožňuje vydobytí ukradeného platu, je složité.
V Kalifornii se dělaly mnohé studie, které dokazují, že takto kradené platy dosahují asi jeden a půl miliardy dolarů ročně jenom v Los Angeles! To je neuvěřitelná ztráta pro lidi, kteří nic nemají. Jako všude na světě stát nemá peníze na to, aby dodržoval své zákony, takže tahle práce spadá na samotné dělníky a jejich spojence, kteří ale nemají dostatečné síly a finance, aby úspěšně čelili takovému bezpráví. Jde tedy o rozšíření solidárních sil o nové generace aktivistů, akademiků a politiků, kteří by usilovali o to, aby stát konal své povinnosti.
Souvisí podle tebe nějakým způsobem militarizace policie se sociální či rasovou segregací?
Určitě ano, je to nekonečná spirála. V devadesátých letech začala militarizace policie v USA, protože kriminalita šla nahoru na bílých předměstích, kam se údajně přelévala z minoritních měst. To znamenalo velké státní výdaje na policejní militarizaci nejen na předměstích, ale i v centrech měst, a potom nové zákony, které trestají určité přestupky mnohem víc než jiné. Například válka proti drogám, kterou nastolil Reagan v osmdesátých letech a pokračovali v ní jeho nástupci, znamená dodnes, že bílí feťáci a dealeři dostanou pár měsíců a černí desítky let ve vězení.
Veškerá policejní a soudní moc byla soustředěna v určitých místech, kde žijí převážně minoritní skupiny, které jsou v těch místech doslova uvězněny předchozími rasistickými zákony anebo politikou. Poté, co byly odbourány rasistické zákony, které znemožňovaly, aby lidé mohli bydlet, kde chtějí, a byly nastoleny nové protirasistické, se ale objevila nová rasistická politika, která prostě určitá místa, kde dominují minoritní skupiny, uškrtila ekonomicky. Deindustrializace, válka proti welfaru (od Reagana po Obamu, včetně Clintona) a velké snížení federálních peněz městům, která měla velké počty minoritních skupin, přispěly k jejich ekonomické devastaci a vyšší kriminalitě, což znamenalo reakci bílých předměstí, ve kterých se lidé mají dobře a bojí se, aby se chudoba a kriminalita nepřelévala do jejich části.
To znamená, že místo aby lidé v chudých částech města dostali lepší byty, školy, parky atd., dostanou spíš větší a víc ozbrojenou policii. Tím pádem jsou tito lidé pořád uvězněni v určitých městských čtvrtích a těžko se z nich dostanou, protože nemají skoro žádné příležitosti. Když potom nastanou ekonomické krize, jejich nouze se může změnit v kriminalitu, což znamená víc policie. Na to se vždy kupodivu peníze najdou.
Toto číslo Existence je věnováno dohodě TTIP. Jak je podle tebe vnímána na druhé straně Atlantiku?
TTIP u nás není téměř vůbec reflektována, protože média se o ni nezajímají. Takže mnoho lidí samozřejmě ani netuší, že Spojené státy něco vyjednávají s Evropou. Trans Pacific Partnership (TPP), dohoda, která zahrnuje státy kolem Číny, je vnímána mnohem více, protože Čína je pojímána jako náš rival a Evropa spíš jako náš partner. I když je TPP vlastně vyhlášení ekonomické a politické studené války Číně, a je to tím pádem pro vládu klíčová dohoda, není pozitivně vnímána americkou veřejností.
Poslední průzkumy ukazují velmi negativní postoj veřejnosti vůči obchodním dohodám, o kterých se málo ví, a koluje o nich tudíž hodně rozličných a rozporných informací. Převládají reportáže, které nás varují před velkou státní mocí, která nám bude řídit život a diktovat budoucnost. Ironicky je pro tyto kritiky mezinárodních dohod větším problémem velký stát, což je napůl pravda. I když levicoví kritikové spíš obviňují velké firmy, tyto dohody jsou nemožné bez státu. Firmy pořád potřebují silné státy, které budou jejich partnery a svou mocí budou chránit investice a kapitál. Samozřejmě firmy také potřebují stát, aby kapitál reprodukoval, to znamená poskytl vzdělávání, právní systém, který by nás ujistil, že žijeme v demokracii, a dodržoval mezinárodní stabilitu. A asi nejdůležitější role státu je jejich pokračování v procesu privatizace, kde jsou státní funkce stále více zajišťovány soukromými firmami, kterým to zajišťuje obrovské a stabilní příjmy.
Když si vezmete jako příklad americký bezpečnostní aparát, který má nyní obrovský rozsah a který spoléhá pořád víc na soukromé firmy, jež ho obsluhují, začnete chápat, jakou roli chtějí hrát firmy ve společnosti a proč potřebují silný partnerský stát. A to nemluvím o tom, co se děje ve městech anebo ve státech po celé Americe, kde v určitých místech je stát už jenom pár vyvolených politiků a jinak tvoří celý státní aparát najaté soukromé firmy.
Takže abych se vrátil k dohodě TTIP. Je vnímána spíše jako velký stát s velkým byznysem, kteří chtějí diktovat společnosti a lidem, a je to asi správně vnímané, takže ohromně nepopulární. Ale jak jsem zmínil na začátku, ví o tom asi pět procent lidí či spíše méně a v médiích se o tom nedozvíte nic.
V USA máte zkušenost se zónou volného obchodu NAFTA. Co přinesla?
NAFTA přinesla ztrátu asi milionu pracovních míst ve Spojených státech, ale mě vždy víc zajímalo, co přinesla Mexiku, které se mělo mít o hodně lépe, ale je aktuálně od té doby ještě chudší ve srovnání s Kanadou a USA. Samozřejmě Američané hned obvinili Mexiko, že je neschopné a zkorumpované. Tak jako Němci obviňují Řeky. Je to do určité míry pravda, ale Američanům nikdy nešlo o mexický blahobyt, spíš jim šlo o rozšíření trhu pro americké firmy, což se jim podařilo na jedničku.
Největší zaměstnavatel v Mexiku je americká firma Walmart, která je snad nejhorší příklad amerického konzumního a vykořisťovatelského kapitalismu. V Americe musí většinu jejích zaměstnanců podporovat stát, protože mají tak nízké platy. Pravdou je, že o Mexičany se musí starat mexický stát, a ten se o ně nestaral již dlouhá léta, takže NAFTA nebyla žádná změna v jejich patriarchální politice vůči vlastnímu lidu. NAFTA se postarala velmi dobře o mexické a americké firmy, protože jim přinesla nižší mzdy, větší trhy a ekonomickou stabilitu, která byla v Mexiku do té doby nemožná. Pro americkou střední vrstvu NAFTA přinesla nižší ceny, větší sortiment konzumních produktů a otevřela Mexiko pro turismus a nyní i pro důchodce, takže mnoho z nich z NAFTA prosperuje, i když to takhle asi nevnímají. Nejhorší byla NAFTA pro mexické rolníky a dělníky, americké dělníky a pro životní prostředí po celém Mexiku. Nejvýstižnější statistika je, že od roku 1994, kdy byla NAFTA podepsána, odešlo z Mexika do Spojených států asi osm milionů lidí, což se nikdy v historii nestalo. Reálné platy mexických dělníků jdou dolů jako platy amerických dělníků, což znamená větší chudobu v Mexiku a v částech USA, kde se zavíraly fabriky. Životní prostředí v Mexiku se vnímá jako ekonomická příležitost a z Mexika se stala skládka pro americké firmy, které vyvážejí nebezpečný odpad přes hranice.
Nejvíce se vše odehrává na hranicích mezi USA a Mexikem, kam jezdím už přes dvacet let. Je to nejchudší zóna v USA a v Mexiku je to zóna střední vrstvy a zároveň hrozné chudoby. Je to kapitalistická dystopie, kam každý den míří tisíce mexických rolníků a dělníků, kteří si myslí, že tady vydělají víc než ve vnitrozemí. Jsou tady mezinárodní fabriky, kde mexický zaměstnanec vydělá asi deset dolarů denně, čímž vůbec nepokryje běžné domácí náklady, takže si musí ještě nějak přivydělat. Jsou tu obrovská pole zeleniny vlastněná americkými a mexickými firmami, kde pracují bývalí farmáři, kteří již nemůžou konkurovat agrobyznysu a stali se jeho otroky. Na americké straně jsou města Hispánců, kteří jsou utiskováni rasistickou migrační politikou, kterou nyní používá i kandidát Donald Trump, když říká, že Mexičané pašují drogy a znásilňují ženy.
V ČR byla skoro 20 let kritika kapitalismu téměř tabu. I Chomsky kdysi mluvil o zakázaném slovu na pět: třída. Lze v tomto směru pozorovat nějaké změny ve veřejném diskurzu?
Od recese v roce 2007 nastaly velké změny ve veřejné debatě v USA. Mluví se otevřeně o velkých rozdílech mezi bohatými a zbytkem společnosti a objevují se analýzy, které byly před rokem 2007 tabu. Systém skoro krachnul, takže mnoho lidí má najednou o systém zájem a chtějí vědět, jak mohlo k takové recesi vůbec dojít.
Slovo třída se ale zatím vyskytuje jenom v kontextu diskuse o střední třídě, která je pro Američany svatá. Všichni Američané chtějí být ve střední třídě. Chudí proto, že to znamená jistou stabilitu a lepší budoucnost pro jejich děti a protože nechtějí být vnímáni jako dělníci, a bohatí proto, že nechtějí vynikat svým bohatstvím, které v puritánské společnosti není slušné moc ukazovat. Takže se vše točí okolo střední třídy – kdo do ní patří a jestli je na tom dobře anebo hůř. Akademické analýzy a mediální reportáže od roku 2007 souhlasí, že se střední třídě daří hůř, protože platy nejdou nahoru, náklady na zdravotní pojištění a vzdělání nahoru jdou a žádná politická strana se tím nijak nezabývá, takže se píše o opuštěné střední třídě, která se pomalu hroutí.
Zprávy zpoza oceánu se točí především kolem prezidentských primárek. O čem vypovídá jejich vývoj?
Tahle otázka dobře navazuje na tu předchozí. Primárky se točí okolo opuštěné střední třídy a toho, kdo z kandidátů přesvědčí její většinu, že jí může pomoci. Na jedné straně máte Donalda Trumpa, který si myslí, že volby vyhraje podporován bílou, starší, relativně bohatou, ale nevzdělanou střední vrstvou, která žije v sedmdesátých letech, kdy byla takzvanou tichou většinou. Tihle lidé si o sobě myslí, že jsou pracovití a že jim vláda krade těžce vydělané peníze, i když popravdě jim vláda nejvíc peněz dává, protože většina programů, které zavedli Reagan, Bushové a Clinton, jim ohromně pomáhá (např. daňové úlevy za hypotéky anebo bezedné kontrakty, které jejich firmy mají od federální anebo státní vlády). Taky si o sobě myslí, že jsou nesmírně štědří a tolerantní, ale jsou to převážně rasisti, kteří pomáhají jenom svým vybraným sousedům a pro „jiné“ (rasy, třídy atd.) nemají ani cent. Píšu, že žijí v sedmdesátých letech, protože v těch letech ovládali politiku USA, hodně států a měst, ale teď jejich pořád nižší počty znamenají, že jejich politická moc klesá, a tak nemají v letošních prezidentských volbách šanci, a to je hrozně štve. Proto je demagog jako Trump pro ně jako ulitý.
Na druhé straně máme demokraty, kteří jsou rozděleni mezi Clintonovou a Sandersem. Clintonové demokrati jsou buď vzdělaní, bílí a bohatí, anebo chudí, nevzdělaní z minoritních skupin (převážně Afroameričané a Hispánci). Těm minoritním podporovatelům Clintonové vůbec nerozumím, když přihlédnu k tomu, že je její manžel hodně poškodil, když byl prezidentem v devadesátých letech. On podepsal NAFTA, militarizoval hranice s Mexikem, ohromně omezil a poškodil sociální stát a dereguloval bankovní sektor, takže vlastně umožnil ekonomii bublin a recesi, která od té doby převládá. Nikoho jeho politika nezasáhla hůř než ty minoritní skupiny, které nyní podporují jeho manželku. Snad se to může vysvětlit tím, že i když Clinton měnil systém proti nim v devadesátých letech, přesto se měli dobře až do té doby, kdy ty změny začaly mít širší dopady, což se stalo asi po Clintonovi, takže obviňují jeho nástupce George W. Bushe. Samozřejmě bohatí lidé, kteří mají sociálně tolerantnější morálku, podporují Clintonovou, protože jejich bohatství neohrožuje. Sanderse podporuje vzdělaná střední vrstva všech etnik, protože je jediným kandidátem, který jí chce vrátit politickou a ekonomickou moc svými politickými a ekonomickými reformami.
Překvapilo tě něco při tvém pobytu v Česku?
Nejvíc mě překvapil vžitý rasismus a nadřazenost v povaze českých lidí. Skoro každý člověk, kterého jsem potkal, měl buď nějakou poznámku, nebo i vypracovanou teorii o tom, proč jsou Romové, přistěhovalci anebo u nás Hispánci, indiáni či „černoši“ za všedním bordelem nebo i úpadkem naší civilizace. To ani nemluvím o nespočetných pohrdavých výkladech z cestování, kdy mi lidé vysvětlovali, proč je všude takový šílený bordel. Hodně Čechů pohrdá jinými kulturami a zlomyslně se smějí, že se tam třeba nemají tak dobře jako lidé tady. Rozumí jenom jednomu měřítku dokonalosti, což je, do jaké míry jsou jiní jako oni. Samozřejmě Němci jsou machři, protože jsou pořádnější, serióznější a chovají se lépe, ale ti samí Němci potom sklízí od Čechů posměch, protože si sami dělají problémy tím, že k sobě pouští lidi (utečence), kteří jim tu dokonalost bourají. Skoro každý Čech, kterého jsem potkal, se pořád něčeho bojí, a sami přitom vědí, že tím strachem jsou lehce manipulovatelní, proto nesnáší své politiky, kteří si na tom společenském strachu zakládají svou politiku. Nejhorší je to u mladých lidí, kteří jsou apatičtí, ale mají konzervativní přístup ke změně. Mnoho z nich se bojí, že se jim budoucnost vymkne z rukou, ovšem nevidí za tím nějakou českou nedokonalost, ale spíše nějakou zahraniční hrozbu – buď Evropskou unii, nebo přistěhovalce a nyní taky islám.
Ta česká méněcennost, nadřazenost a xenofobie je pro mě nepochopitelná. Prostě jsem zvyklý na něco úplně jiného, čímž nechci říct, že u nás neexistují stejné problémy, ale tam vidím úplně jiný postoj od mladých lidí, kteří se staví proti rasismu a nebojí se změny a nových kulturních forem. Můžu to shrnout konkrétním případem, že tady můžu v tramvaji nahlas konstatovat, že cikáni jsou bordeláři, kteří zneužívají sociální dávky, anebo že černoši jsou líní a chovají se jako opice, a nikdo mi nic neřekne. Kdybych něco podobného říkal v Americe, tak by mi buď někdo řekl, abych držel hubu, nebo by mi rovnou přes ni dal, což je správné.
Více informací o Existenci můžete získat na stránkách Anarchistické federace.