Koncem letošního dubna rezignoval z osobních a pracovních důvodů na místopředsednický post ve Vandasově Dělnické straně (sociální spravedlnosti) Martin Zbela.
Ač veřejnosti poměrně neznámý, můžeme Zbelu bez nadsázky označit za jednoho z nejdůležitějších aktérů v DS(SS), protože byl jedním z mála těch, kdo svými styky a ideologickým zázemím tvořil první přemosťovací článek mezi veřejným fašizujícím populismem stranické politiky a neonacistickým undergroundem. Tuto roli si ostatně osvojil již před mnoha lety jako předseda mládežnické organizace Sládkových republikánů, kde nakonec (a nikoli naposledy) sehrál svou roli mouřenína tehdejší místopředseda a Zbelův dlouholetý kamarád Tomáš Kebza. Odchod Martina Zbely z nejužšího vedení strany je po lednovém odchodu pracovitého Petra Kotába další velkou ztrátou, jim oběma vděčí strana za mnohé. Narozdíl od Kotába, který z důvodu nesouhlasu s praktikami vedení při volbě orgánů strany na lednovém sjezdu v pražských Modřanech odešel i z pozice řadového člena, zůstává Zbela členem strany a bude se dále podílet na stranickém webu a tiskovinách.
Stranu tak bude fakticky řídit už jen duo Vandas a Štěpánek za podpory svých přikyvovačů a donašečů typu Jiřího Petřivalského. O jejich kompetenci svědčí nejen Vandasův neúspěch při sbírání podpisů před prezidentskými volbami, ale i amatérské zakončení dlouho avizované žaloby proti soudnímu rozpuštění Dělnické strany (předchůdkyně DSSS), kterou evropský soud ve Štrasburku shledal důvodnou, ale vedení DSSS nedokázala na jeho žádost v termínu odpovědět a žaloba tak byla shozena ze stolu bez dalšího projednávání. Právě podobné šlendriány a osobní antipatie nejvíce přispívají odchodu prověřených a straně věrných aktivistů, po kterých zůstávají u stranického vesla pouze servilní přisluhovači s bezpáteřní morálkou, které symbolizuje třeba zmíněný Petřivalský.
