Antifašismus nezná hranice a není časově omezený, spojuje lidi napříč místem a symbolicky i časem. Dokud budou na světě pitomci, kteří se chodí klanět třeba k hrobu Mussoliniho, budou zde jistě i ti, kdo jim neváhají podobné modly rozmlouvat všemi prostředky – také v duchu svých historických předchůdců. Takové časoprostorové propojení antifašismu přímo sálá z hudební kompilace, která vyšla na konci minulého roku (a byť není ještě oficiálně propagována, už se šíří skutečným i internetovým prostorem) a která je společným dílem antifašistů ze zemí bývalé Jugoslávie. Na konci článku naleznete odkaz, na kterém je kompilace volně ke stažení.
Zajednička borba, tedy Společný boj, je dílem jaké v lokálních podmínkách už nějakou dobu nebylo k vidění – kompilací která si klade za cíl rozšířit povědomí o zásadním tématu mezi co největší počet nejrůznorodějších lidí. V případě této nahrávky je oním tématem antifašistický boj a s ním spojená témata nacionalismu, rasismu a boji proti autoritám v širším slova smyslu. Třiadvacet umělců či kapel z Chorvatska, Srbska, Slovinska, Makedonie a Bosny přispělo materiálem, který žánrově sahá od riotfolkově znějících balad přes reggae dub, ska a punkrock až k oldschool hardcoru. Tématika jednotlivých tracků přitom dosahuje od klasického antifašimu k antikapitalismu, anarchismu a odporu k nadvládě až po texty, vyjadřující nespokojenost s tím, kam jednotlivé země směřují – s nacionalismem, korupcí a všeobjímající ignorancí a pasivitou.
Kompilace zdaleka netěží jen z DIY prostředí, jakkoliv je na kvalitní kapely napříč Jugoslávií bohaté. Tvůrci nahrávky oslovili i několik větších jmen, která dokazují, že antifašismus není tématem jen pro subkultury a punkem odkojenou mládež. Takovým příkladem je Darko Rundek, který přispěl jugoslávskou verzí písně z dob španělské občanské války Ay Carmela. Rundek působil v kapele Haustor, která byla jednou z nejúspěšnějších rockových kapel v Jugoslávii a momentálně se chystá na evropské turné s projektem Rundek Cargo Trio. Další kapelou, která doslova překračuje hranice regionu, je Kultur Shock. Muzikanti s bosenskými, bulharskými, americkými a japonskými kořeny, kteří bydlí v Seattlu, rozpracovávají mimo jiné odkaz balkánské dechovky a hrají něco, co hudební kritici označují jako gypsy punk. V posledních několika letech odehráli na 700 koncertů po celém světě, a to všechno při sebefinancování a vydávání desek na vlastním labelu. Celá kompilace pak byla věnována zpěvákovi balkánské punkrockové legendy KUD Idijoti, která začala hrát na konci osmdesátých let, několikrát projela Evropu a mimo jiné oživovala i partyzánské písně – kompilace obsahuje jejich verzi písně Bella Ciao, hymny militantních italských antifašistických partyzánů. Zpěvák Tusta podlehl vloni na podzim rakovině. “Je-li někdo, kdo vždy představoval důsledný a razantní antifašismus, a to hlavně v dobách války, nenávisti a rozdělení, pak to je právě Tusta. Jemu věnujeme tuto kompilaci s přáním, že probudí nové generace dobrých lidí, ochotných bojovat proti vražedné ideologii fašizmu, nacionalismu a rasismu.”
Nahrávka samozřejmě zároveň představuje to nejlepší z politického undergroundu bývalé Jugoslávie. Klasickou energickou a naštvanou vlnu prezentuje například našláplý hardcore od ljubljanské kapely Aktivna Propaganda nebo Katma z Bělehradu, chytlavý punkrock od Atheist Rap nebo Fakofbolan, trash v podání FxPxOx. Reggae a ska vlivy reprezentují St!lness a Red Five Point Star. Riotfolkově znějící balady, kromě Rundeka či kapely KUD Idijoti, přinesla na desku Unutrašnja Emigracija či Novosadští Red Union. Ti běžně politiku balí do zamyšlených textů ve stylu The Clash, na kompilaci ale přispěli velmi přímočarou a bezpochyby nejnašlápnutější verzí legendární válečné balady Partisan. Celá nahrávka je plná politických textů a ukazuje, kdo všechno má na hudební scéně k otázce společného boje proti fašismu co říci.
Booklet kromě textů obsahuje i překlad části eseje Umberta Eca Ur-fašismus, ve které identifikuje čtrnáct symptomů, podle kterých je možné identifikovat fašistickou ideologii, kdekoli a kdykoli se znovu začne objevovat. Tento varující výčet prvků ideologie útlaku není součástí kompilace náhodou – prvky je totiž možné najít v ex-jugoslávské politické realitě, a samozřejmě nejen tam. Eco výčet zakončil slovy: “Ur-fašismus je stále kolem nás a nenosí uniformu. Bylo by pro nás mnohem snazší, kdyby se na scéně objevil někdo, kdo by řekl: ‘Chci znovu otevřít Osvětim, chci, aby na italských náměstích zase pochodovaly Černé košile.’ Ale život není tak jednoduchý. Ur-fašismus se může kdykoliv vrátit v tom nejnevinnějším přestrojení. Naší povinností je ho odmaskovat a ukázat prstem na každou jeho novou podobu – každý den, v každé části světa.” Dalším pozoruhodným citátem, který potvrzuje Ecova slova, a může sloužit jako inspirace pro všechny kdo váhají, zda má militantní antifašismus smysl, je v bookletu otištěný citát Adolfa Hitlera z roku 1943. “Kdyby nás naši protivníci před dvaceti lety skutečně pochopili a kdyby s námi doslova nemilosrdně bojovali v ulicích, mohli jsme být zastaveni.”
Bližší pohled na to, jak kompilace vznikla a jaké je její poselství, přináší krátký rozhovor s jedním ze srbských antifašistických aktivistů, který se na vydání kompilace podílel.
Můžeš nejdřív prozradit, kdo za projektem stojí a jaký je příběh kompilace?
Jde o společný projekt všech aktivních antifašistických skupin na území bývalé Jugoslávie. Vloni v létě jsme uspořádali příjemné setkání v partyzánském stylu v lesích a tohle byla jedna z myšlenek, které tam vznikly doslova pod hvězdnou oblohou…
Jak jste vybírali kapely? Hlásí se všechny k antifašismu?
Myšlenka byla taková, že dáme dohromady kapely ze všech zemí bývalé Jugoslávie. Zhruba stejný počet z každé země. Všichni, kdo se na kompilaci podíleli, jsou v otázce antifašismu poměrně otevření. Další důležitou myšlenkou bylo ukázat, že (punk)rock je ze své podstaty antifašistický. A že “antifa punk” je vlastně pleonasmus. Když punk, rock, hardcore a “popkulturu” opravdu chápeš, musíš být antifašista! Jen se nám nepodařilo najít kapelu z Černé Hory. Stále hledáme…
Kromě HC/punkových kapel a kapel z DIY prostředí jsou na nahrávce i poměrně velká jména, jak se vám je podařilo přesvědčit ke spolupráci?
Nikdo z oslovených nás neodmítl. Každý za kým jsme s tou myšlenkou přišli, byl více než nadšený se na ní podílet. Ta velká jména úplně stejně jako ta menší. Jediným faktickým rozdílem bylo to, že jsme museli rozeslat pár prohlášení ve stylu “tato kompilace slouží ušlechtilému účelu a je zdarma” do nahrávacích společností těch “větších jmen”. Týkalo se to těch, kteří nahrávají u velkých zahraničních labelů. A ani ty nedělaly sebemenší problémy.
Jak celá spolupráce fungovala? Měli jste vyhlédnuté ty “nejantifašističtější” songy od jednotlivých kapel, nebo samy nabízely, čím chtějí přispět?
Nějaká přání jsme v případě některých kapel měli. V případě těch “větších hvězd” jsme vybírali ty jasněji orientované, otevřeně antifašistické songy, abychom ukázali, že to myslí sakra vážně – zvláště kvůli těm, kdo je znají díky trochu jinému repertoáru. Aniž bychom tím jakkoli snižovali význam těch menších undergroundových kapel, tohle pro nás bylo hlavním cílem. Stručně řečeno, známější umělci pomohou propagovat antifašistické ideje a ti méně známí budou díky kompilaci sami propagováni, aby mohli dále antifašismus šířit ještě víc.
Některé songy mají jasné partyzánské téma, dávají vzpomenout na bojovníky proti fašismu z historie. Co ty ostatní?
Hlavní zbraní v arzenálu fašistů je historický revizionismus, proto jsme chtěli zahrnout písně, které připomínají nejstatečnější lidi vůbec – jugoslávské partyzány. Ukázat dětem, jak moc punk rock a hardcore tihle lidé byli. Další songy, které se na kompilaci objevily, se vypořádávají s odlišnými ale zároveň současnými tématy. Všechny nejsou striktně antifašistické, ale rozhodně nejsou pro tohle téma nerelevantní.
Co různé hudební styly? Je nahrávka schválně poměrně multižánrová? Chcete jí dostat i dál než jen do punkových a příbuzných subkultur?
Přesně tak! Naším cílem bylo prolomit ten HC-punk-ska-blabla kruh. Je to smutné, že boj proti fašismu je, přinejmenším tady, nějak zaseknutý v subkulturách. Od pankáčů stejně všichni očekávají, že jsou antifašisté, takže je na čase se pokusit přimět k nějakému riotu i ta milá popová děcka!
Mohou lidé, kteří si kompilaci stáhnou, nějak přispět finančně nebo jiným způsobem? Je k dostání v nějakých zahraničních distrech?
Ano, máme vyčleněnou část pro prodej “na západě”. Dáme vědět kdy a kde bude kompilace k dostání. Bude to levná záležitost. A nějaké určitě dopravíme i k vám do distra.
Měli jste nějaké mainstreamové PR? Dostalo se kompilaci nějaké pozornosti i v oficiálnějších médiích?
Vlastně jsme ještě skutečnou propagaci a distribuci nezačali, proto nás hodně příjemně překvapila zpětná vazba, kterou zatím máme. Máme v plánu propagovat tuhle kompilaci takovým turné koncertů. Chtěli bychom je udělat v místech, kde jsou antifašistické skupiny teprve v začátcích a neznají moc naší práci. Hlavně tihle lidé potřebují pěkné a informativní CD. Chceme ho propagovat opravdu seriózně.
Kdo je ten sympaťák na obálce?
Mate Parlov. Byl nejlepším boxerem Jugoslávie. A stále je. Nikdo jeho úspěchy v boxu ještě nepřekonal. Kromě toho, že byl šampiónem, byl taky ztělesněním anti-nacionalismu. V bookletu je jeden jeho slavný výrok. Byl Chorvat. Vybrali jsme ho, protože ve vzpomínkách většiny lidí je pojmem sám o sobě. A ta fotka je cool!
Proč Zajednička borba (Společný boj)? Co mají společného jednolivé kouty Jugoslávie v boji proti fašismu?
No, vlastně úplně vše! Regionem se valí vlna idiotů, kteří přepisují historii a předvádějí jakýsi nacionalistický antifašismus. To jsou kecy! Antifašismus je mezinárodní a nezná žádnou vlast. Prostě jen následujeme velmi úspěšný recept JUGOSLÁVSKÝCH partizánů. Nikdy nebyli Srbové, Chorvaté, Slovinci… i když Srby, Chorvaty, Slovinci, Bosňany, Makedoňany, Černohorci byli. Jednota je cestou k vítězství.
Jaká je momentální situace – jaké problémy jako antifašisté v Srbsku řešíte?
Jako obvykle – nacionalismus, historický revizionismus, ignorance a organizovaný zločin nad tím vším marastem. Musím taky zmínit, že začínáme cítit, jak přituhuje v oblasti represe ze strany policie a státních autorit. Policie je stále otevřeněji fašistická a vrací se některé z metod z dob Miloševiče. Není divu, ti samí lidé se opět dostali do sedel.
A co zbytek regionu?
Je to víceméně stejné. Stejná sebranka válečných zločinců řídí všechny naše ubohé kmenové státečky. Stejné svině, jen v různých uniformách.
Chceš vzkázat něco na závěr?
Díky za neutuchající podporu, kamarádi! Na zdraví!
Jak bych mohl být nacionalista, když jsem mistr světa? Mnozí nechápou. Nestali se ani mistry ve své vlastní zemi, často nedokázali porazit ani sami sebe. Svět obdivoval mé výkony a všude mě přijali jako vlastního, bílí i černí, úplně stejně. Poznal jsem svět a proto nemohu být ničím jiným než kosmopolitou. Tak se dívám na sport i na život.
Mate Parlov, nejlepší boxer v regionu všech dob
Kompilaci nabízí ke stažení například chorvatský blog Para Punx - album je umístěno na serveru mediafire.
Oficiální web kompilace
