V den konce světa zapatisté v jihovýchodním Mexiku napochodovali do měst Ocosingo, San Cristóbal de las Casas, Palenque, Altamirano a Las Margaritas, která dobyli před 19 lety na Nový rok 1994, když povstali proti mexické vládě a armádě. Přes čtyřicet tisíc zakuklených zapatistů obsadilo v dopoledních hodinách náměstí klíčových chiapasských měst - sešikovaní a v úplné tichosti, kterou narušovaly jen oslavné pokřiky sympatizantů, turistů a náhodných kolemjdoucích. Největší mobilizace rebelů od povstání v roce 1994. Žádná prohlášení, žádná skandování, jen ticho, kukly a vlajky Mexika a Zapatovy armády národního osvobození (EZLN). Na náměstích postavili malé pódium, přes které postupně všichni zapatisté přešli - se zatnutou pěstí zdvižené levé ruky.
V den, kdy měl skončit svět, zapatisté započali nový cyklus boje. Demonstrovali vlastní sílu, disciplínu, organizační schopnosti, ukázali, že je proti-povstalecké strategie nezlomily a že tady pořád jsou - silnější o novou, mladou generaci. Po třech hodinách náměstí opustily a v tichosti se vydali vstříc svým domovům ve vesnicích Lakandonské džungle či Chiapasské vysočiny. Zapatisticky předák subkomandant Marcos, jehož kniha "Nepohodlní mrtví" nedávno vyšla v češtině, poté vydal za velení EZLN prohlášení se slovy: "Slyšeli jste? Zvuk vašeho světa, jak se bortí. Ten samý, ze kterého náš se zrodil. Den, co byl dnem, byl nocí. A noc bude dnem, který bude dnem. Demokracii! Svobodu! Spravedlnost!"
Symboliku ticha nejvýstižněji zachytil mexický antropolog a komentátor deníku La Jornada Luiz Hernández Navarro: "Zapatisté pochodovali 21. prosince s disciplínou, důstojností, a v tichosti; ticho, které bylo slyšet. Jako se museli zamaskovat, aby byli vidět, tak nyní přestali mluvit, aby byli vyslyšeni. Je to ticho, které komunikuje vůli vzdorovat moci: Kdo zůstává v tichosti, je neovladatelný, říkával Ivan Illich."
