Nestává se často, že bychom vyhledávali fyzický střet s neonacisty v den jejich demonstrace nebo pochodu. Ničemu to neprospívá a naše práce stejně probíhá dalších 364 dnů v roce svým tempem. O tom ví naprostá většina významnějších neonacistů svoje. Přiznat to nemusejí, naše výsledky však mluví jasně. Ale jsou i dny a akce, které vyžadují nějakou tu výjimku. Obzvlášť za situace, kdy neonacisté dlouho dopředu avizují „přijmutí výzvy“ a mobilizují své přívržence pomocí videa se sestřihem jejich násilných akcí. Výzvu jsme tedy přijali a byli jsme zvědaví, co nám neonacisté předvedou.
Už první setkání dvou našich aktivistů se skupinkou cca 10 neonacistů v čele s Pavlem Szudárem, kdy je vyzýváme na střetnutí mimo dosah kamerového systému, se setkává z jejich strany s nepochopením a raději volí jistotu bezpečí u stánku s pivem a párky.
I výzva na „férovku“ s pánem s tetováním Blood & Honour na zádech je opět bez odezvy a ten si pro jistotu vybírá na tento den jiný program, než účast na demonstraci.
To už nevydržíme a jdeme neonacistům naproti přímo do haly Hlavního nádraží, kde je jich, jak sami přiznávají, pětinásobná přesila. Jediné, na co se v tuto chvíli neonacisté zmůžou, je schovávání se za sloupy a několikaminutová přehlídka zahalování se jak na maškarní průvod. My se přesouváme o pár metrů vedle na lepší strategické místo, ale v tu chvíli neonacisté raději odcházejí na vlak a tak jejich šance rozdat si to s nenáviděnou antifou zůstává opět bez odezvy.
Jejich návrat zpět do Prahy je již plně v režii policie ČR a my tak nemáme prostor se blíže k hlídaným náckům dostat. Po nějaké době se přeci jenom střetáváme s paní organizátorkou a ta během hysterického výstupu volá svou věrnou úderku v čele s Otíkem na pomoc. Chlapci asi nepochopili, kdo určuje pravidla hry a tak, aniž by se na cokoliv zmohli, si s hrůzou v očích dávájí sprint okolo hlavního nádraží, čímž jejich fiasko pro tento den končí. Škoda, že jejich krev a čest zůstala jen na jejich tetování a outfitu.
Jak se zdá, tak doba se mění a nic nenasvědčuje tomu, že by pro odhodlané antifašisty měli být aktivisté z řad neonacistů větší fyzickou hrozbou. Míša Glas se musí obracet v aktivistickém hrobě.
Autonomní Antifa Praha (AAP)
