Přesně tak by se dalo charakterizovat dění, které v následujících měsících zavládlo na svitavské neonacistické, ale i anarchopunkové scéně. Bizarní spojení nácků a několika málo autonomů z opačného politického spektra začalo získávat během následujících měsíců jasnější obrysy.
V létě 2009 spouští nová skupina webovou prezentaci. Dá se říci, že webové stránky se zároveň stávají jejich nejviditelnější aktivitou. Celkem šestnáct článků, které se od roku 2009 do letošního léta na antifacz.com objevily, můžeme rozdělit do celkem tří skupin. První skupinou byly články teoretické, které se většinou zabývaly kritikou současné české anarchistické, antifašistické či squatterské scény. Tento druh příspěvků většinou kritizoval aktivity organizací AFA a ČSAF. Vytýkal jim nedůslednost boje proti státu a kapitalismu, nízkou militantnost a odklon od revolučních témat a třídního boje. Ideové koncepce, ze kterých skupina vycházela, nebyly anarchistické, daleko blíže měly například k západnímu aktivistickému pojetí revolučního marxismu. Svojí organizaci aktivisté antifacz.com v článcích označovali jako „Antifašistická akce - organizace bojující proti fašismu do důsledku“. Články ve druhé skupině byly převážně inspirovány aktivitami zahraničních organizací, hlavně pak německé AFA. Autoři se ve svých textech opakovaně vraceli k demonstracím v německých Drážďanech, nevynechali ani zmínky o radikálních antikapitalistických aktivitách z přelomu let 2010 a 2011. Články v poslední skupině, zabývající se odhalováním a případným komentováním neonacistických aktivit, vyžadují širší komentář.
-
- Březen 2010 - Je Milan Hroch policejní informátor? Druhý z monitoring článků se zabýval veteránem české neonacistické scény, administrátorem webu odpor.org a někdejším volebním kandidátem Dělnické strany. V krátkém článku je opět, stejně jako v případě Jiřího Bundy, použita fotka z článku na antifa.cz. Náš portál se osobou Milana Hrocha v minulosti rovněž opakovaně zabýval. Co nového tedy článek na antifacz.com přinesl? Odpověď je jednoduchá, vůbec nic. V prvním odstavci je několik málo vět věnovaných tomu, že Milan Hroch je označen jako pravděpodobný konfident ÚOOZ či BIS, je zmíněno, že mezi neonacisty se tato informace šíří a sám Hroch prý přiznal, že lidé z BIS ho opakovaně navštívili. Důkazy žádné.
Červen 2010 - Bílý hrdina Tomáš Vassiov. První z celkem tří článků, které si zaslouží vysvětlit podrobněji souvislosti svého vzniku. Stejně jako v předešlých případech, i zde dochází k představení Tomáše Vassiova až potom, co se jeho profil opakovaně objevil na stránkách antifa.cz. Stejné je to i se společnou fotografií severomoravských nácků, která je v článku použita. V textu nicméně byla podrobně představena i osoba Martina Tomana:
„Vassiov společně s Martinem Tomanem byl iniciátorem vzniku Autonomních nacionalistů Bruntálsko, kteří v regionu organizovali neonacisty do "moderního" fašistického proudu - autonomního nacionalismu (AN)...“. „Společně se účastnili například největší neonacistické akce v litvínovském Janově a Přerově. Toman představuje navenek kultivovaného neonacistu, bez kriminální minulosti, jenž nepředstavuje typ "radikálního slezského neonacisty" a možná proto byl pro antifašisty vcelku do nedávna neznámý.“.
V tomto případě můžeme potvrdit, že Martin Toman byl redakci antifa.cz do vydání tohoto článku neznámou osobou. Martin Toman se v neonacistickém hnutí neproslavil ani tak díky svému nasazení, jako díky své výpovědi, ve které jako jeden z mnoha dalších neonacistů, včetně Tomáše Vassiova, na své kamarády napráskal i to, co nevěděl. Sám se přiznal k útoku na několik Romy obývaných domů společně se zadrženými za vítkovský útok, případně s dalšími neonacisty kolem Tomáše Vassiova. Rovněž se přiznal k útoku na punkový koncert v Rýmařově, který podle více výpovědí iniciovali Tomáš Vassiov a David Vaculík. Martin Toman udělal přesně stejnou věc jako několik dalších neonacistů. Ovšem jen on si jako jediný získal nálepku severomoravského zrádce a terče číslo jedna. Spis s Tomanovou výpovědí vynesl neonacistům od soudu s největší pravděpodobností jeden z právníků. Paradoxem je, že šířit ho mezi neonacisty začal Tomáš Vassiov, který se, oproti předpokladu a suverénnímu vystupování při zadržení, na policii psychicky zhroutil. Protože můžeme potvrdit autentičnost Vassiovovi výpovědi po zadržení, jejíž úryvek je k přečtení ve stejném článku na antifacz.com, citujeme:
(Vassiov o debatě s Jaromírem Lukešem po útoku ve Vítkově z policejního spisu)„Po Janově jsme seděli u stolu, bylo tam jen takové tlachání, že by bylo dobré udělat něco většího.", „Po dvou dnech za mnou přišel Lukeš, měl mi vrátit peníze. Klepal se, kýval hlavou a říkal, je to v pr***i. Nečekal, že to bude takové velké. Že neví, co má dělat, že je to špatné. Zeptal jsem se ho, jestli je to ten Vítkov, kýval hlavou a řekl, že jo." (Vassiov o debatě s Davidem Vaculíkem ze stejného spisu, Vaculík si při útoku popálil ruku a Vassiov mu pomáhal s následným ošetřením) „Potkali jsme se venku, napsal mi zprávu. Přišel za mnou, abych s ním šel do lékárny, že jej bolí ruka. Byl zamlklý, měl na sobě obyčejnou teplákovku. Šli jsme do lékárny, dal mi peníze. Chtěl koupit chladivou mast. (...) Venku si tu ruku mazal krémem, viděl jsem červené skvrny po celé ruce".
Martin Toman díky své výpovědi v neonacistickém hnutí nadobro skončil. Bude rád, pokud se obvinění v kauze Vítkov nakonec vyhne, ale díky jeho spolupráci s policií je to vcelku pravděpodobné. Tomáš Vassiov si, přes svoji výpověď, nadále užívá pozornosti špičky severomoravské neonacistické scény.
Jsou dvě věci, nad kterými se musíme ve spojitosti s tímto článkem z pera antifacz.com pozastavit. První je poukaz na to, že redakce webu, kterou měl na starosti právě Petr Procházka, ex-aktivista AN, měla podle zveřejněných materiálů stále přístup k citlivým údajům, které se šířily neonacistickou scénou. Proč si redakce antifacz.com z vítkovských spisů, ze kterých čerpala, vybrala ke zveřejnění pouze tolikrát „propáleného“ Tomáše Vassiova, navíc v kontextu toho, že se nazachoval při výslechu přílisš takticky, a jako druhého člověka toho, který v kauze spolupracoval s policií ještě vehementněji? Se znalostmi z působení ve strukturách AN se od bývalých svitavských autonomů dalo čekat něco mnohem zajímavějšího. Jak ukazuje následující fotografie, bruntálská pobočka AN měla s tou svitavskou osobní kontakty.
David Voříšek a Zdeněk Křivka 1. 5. 2008 na akci DS v Praze v rozhovoru s Martinem Tomanem (kukla přes nos a černá čepice) z AN Bruntálsko. Zády k nim Jiří Olexík v rozhovoru s Pavlem Zapletalem, chuligánem olomoucké Sigmy.
Pokud přijmeme fakt, že stránky antifacz.com měli pod palcem neonacisté, kterým se podařilo několik svitavských anarchistů přesvědčit o tom, že neonacismu již neholdují, naopak se proti němu snaží nyní bojovat, jak si vysvětlíme to, že v tomto případě dokázali, asi jako jediní z neonacistů, vůbec reagovat na jasný a doložitelný fakt, že jedna z vlivných postav neonacistického hnutí napráskala své soukmenovce a přesto se nikde neobjevilo ani slovo o tomto „selhání“ na jediné NS webové stránce? Odpověď může být velice jednoduchá. O čem by se mezi nácky těžko mluvilo na rovinu - v tomto případě se bavíme o obvinění klíčové postavy neonacistického hnutí ze spolupráce s represivními složkami a potopení svých dlouholetých kamarádů - dokáže anonymita webové stránky, za kterou by asi málokdo hledal redakci složenou převážně z neonacistů, referovat ve vítané anonymitě. Posledním aspektem článku, který je třeba zmínit, jsou zajímavé souvislosti, které nám v textu bývalí autonomové svým pohledem přinesli, necháme je nicméně bez dalšího komentáře. Sám autor měl jistě o obou zmiňovaných útocích mnohem podrobnější informace:
„Vassiov...v posledním případě figuroval v napadení hardcore-rockového koncertu v Rýmařově, skupinou neonacistů. Tehdy neonacisté do sálu vhodili slzný granát a následně napadli účastníky koncertu, kteří před štiplavým kouřem vybíhali ven. Tohoto útoku se podle našich informací nezúčastnili jen neonacisté z okruhu Autonomních nacionalistů Bruntálsko, ale také aktivisté z dalších skupin AN z různých měst. Tento útok byl po delší době společnou akcí (tohoto typu) skupin AN a dalších neonacistů. Jako možná inspirace útoku v Rýmařově došlo k dalším napadení koncertů - například v Olomouci - kde skupina nazi fotbalových chuligánů vhodila do sálu také slzný granát. Touto akcí se náckové chlubili na diskusním fóru hooligans.cz.“.
Červenec 2010 - Tažení Národního odporu Krušnohoří proti NS hiphopu.
Grafika použitá v článku ze stránek antifacz.com
V tomto článku, podle autora navazujícím na článek, který vyšel na antifa.cz o neonacistické hip hopové formaci Fuerza Arma, se již redakce antifacz.com doslova utrhla ze řetězu. V článku není nouze o zveřejnění poměrně důležitých informací, které ani redakci antifa.cz v některých případech nebyly známé (samozřejmě se netýkají zveřejnění informací o Pavlovi „Kevinovi“ Petrů nebo Jiřím Froňkovi, o kterých jsme už mnohokrát psali). Prvním překvapením pro nás bylo představení do té doby nám neznámého Erika Grulicha, údajně aktivisty NO Krušnohoří. Druhá, ještě zajímavější fotografie, která byla později použita v článku o slovenských raperech Kalim a Matesovi na webu gnwp.cz, ukazovala rapera Kaliho doslova v obklíčení špiček české NS scény. Popisek u fotografie byl následující: „Náckové po koncertě Kaliho v ČR. Vpravo dole chuligán pražské Slavie Lukáš Rod.„ Zajímavé na této fotografii je, že později už ve zmíněném článku na stránkách antifacz.com nebyla k nalezení - nedlouho po uveřejnění byla stažena. Nahradila jí fotografie jiná, tzv. printscreen z videoklipu rapera Kaliho s názvem Som hrdý. V souvislosti s touto fotkou jsou zajímavé dvě věci. Jednak ta, že stejný videoklip, ze kterého je použita fotka v článku, umístil nedávno na svůj facebookový profil jeden z „přeběhlíků“. Zajímavé je i to, že zmizela fotografie, na které byl s raperem Kalim vyfocen i Lukáš Rod, člen NO Praha a zároveň člověk, který právě přeběhlíka na chuligánské diskusní fórum přivedl. Že by dostal od svých neonacistických kamarádů informaci o tom, že fotografie českých nácků s raperem Kalim je to poslední, co by se mělo zveřejnit, nebo jemu samotnému došlo, že zveřejnění této fotografie není žádané?
Vlevo aktuální printscreen článku o pronikání nácků do hiphopu ze stránek antifacz.com. Vpravo originál fotografie, která byla ze stránek odstraněna.
Mimo tria členů NO Krušnohoří, zmíněných ve článku, přišly na přetřes i postavy Zdeňka Skořepy a Martina Hracha. Veterán NO Praha Skořepa byl, stejně jako ve článcích na blogu antifa.hahaha.cz, označen za jednu z hlavních postav boje proti novotám v podobě moderních přístupů v neonacistickém hnutí, Martin Hrach naopak jako jejich zastánce. Článek kopíruje nejen téma opakovaně probírané na webových stránkách antifa.cz a jejich blogů, ale také debaty vedené mezi neonacisty, na které admini webu antifa.cz nedosáhli. Není divu, že člověk si po přečtení dotyčného článku mohl připadat jako v další fázi boje NS autonomů proti starému pořádku, který prosazovali veteráni Národního odporu. Posuďte sami:
„Jelikož je téma Nazi hip hopu stále více aktuální, logicky nastávají rozpory uvnitř nacistického hnutí, ve kterém se stupňují spory a konflikty ohledně Nazi hip hopu, který je zcela paradoxní v porovnání s rasistickým základem této ideologie. Prim v konfliktech hraje nazi-skinheadská sebranka NO Krušnohoří, která měla dokonce sepsaný článek proti NS Hip hopu a jeho postupnému vzniku, který chtěla uveřejnit na nejznámějším nazi webu odpor.org. To pravděpodobně zavrhli správci webu (redaktory webu známe, ale nechceme dávat záminku fízlům k dalšímu svému zviditelnění ve stylu, že dělají svojí práci skvěle,když pochytají pár stereotypních nácků) a další NS špičky článek zavrhli jako "nepokrokový“. „NO Krušnohoří představuje v dnešní době anomálii v síti "autonomních" skupin NO, kde severočeští agro-skinheadi nezapadají do kolektivu NS autonomů, kteří jednoduše zkopírovali taktiku a vystupování antifašistů...“, „Další takovou klikou - ostře vystupující proti autonomnímu nacionalismu - jsou skinheadi okolo staré gardy NO Praha, jako je např. Zdeněk Skořepa, kterého také velmi trápí reorganizace "jeho" hnutí. Tak třeba se znovu vydá do ulic mlátit ty feťáky a levičáky, jak stále slibuje a ukáže mladým, podle jeho vlastních slov „starou dobrou" taktiku.“
Ve světle článku, který právě píšeme, nám přijde vhodné zmínit i poslední odstavec ze stejného článku. Svitavským NS autonomům můžeme pouze potvrdit, že právě o to se v tomto textu snažíme:
„Jak jde vidět, tak fascho hnutí prochází určitou transformací postojů a názorů, které mají své protipóly. Nás nejvíce zajímá, jak moc budou náckové pronikat do subkultur mladých lidí, kteří odmítají rasistické myšlenky. Pokud někde uvidíte takové tendence, tak rozhodně ukažte náckům, že to je náš prostor - prostor bez rasistických předsudků - ve kterém nemají a nebudou mít místo."
Leden 2011 - Náckové opět přemýšlí. Poslední podobně laděný článek, z našeho pohledu naprosto fantastický svou bizarností, se zabýval přerodem v té době již mrtvé organizace AN do organizací nových. Jak jsme se v článku mohli dočíst:
„Vývoj (možná spíše degrese) na náckovské scéně ukazuje opět další „posuny vpřed" založením nových organizací, které jsou tvořeny především staršími nácky. Tyto dvě podstatné organizace se jmenují Revolta (zde se nejedná o formální organizaci v pravém slova smyslu, ale o jakési fascho sdružení) a Svobodná mládež neboli „autonomní odpor". V prvním případě se jedná o projekt podobný italské Zentropa, kde ideový směr je klasický fašismus se vším všudy a fašisty někdy nazývaný (v „moderní" podobě) tzv. třetí cesta. Za tímto projektem stojí převážně Michal Glas...“.
Článek pravdivě pokračuje:
„V případě české Revolty tedy neuslyšíme kladné ohlasy přímo na hitlerovský nebo strasserovský nacionální socialismus, ale spíše půjde o myšlenky vycházející z hlavy Benita Mussoliniho - tedy myšlenky o silném státu a kázání morálky, kde jen to bude možné. Možná se tedy dočkáte také v kostele návštěvy fašounů.„
Projekt druhý, Svobodnou mládež neboli „autonomní odpor", označuje redakce antifacz.com za mnohem nebezpečnější (což je ovšem v naprostém rozporu s realitou). V krátkém odstavci o revolta.info byl přesto, že se jedná o mnohem větší skupinu aktivistů, představen pouze Michal Glas. Naopak u Svobodné mládeže se čtenář v článku mohl seznámit s velmi zajímavými souvislostmi. Po krátkém představení koncepce Svobodné mládeže
„...Přímo navazuje na dřívější... propagovaný koncept tzv. strasserismu. Na stránkách svobodnamladez.org najdeme z velké části „romantickou" kritiku kapitalismu, kde morální národní socialismus musí odstranit všechny nemorální aspekty kapitalismu, a to vše zaobaleno „revolučním" hávem nepřímo vyjádřeného strasserovského nacismu, který byl samotným Hitlerem vytěsněn. Přestože Svobodná mládež (jako druhý název se často na stránkách objevuje autonomní odpor - „budujme autonomní odpor") nemá pravděpodobně moc členů, ale jisté zájmy mnoha nácků už představuje. Proto je na místě představit, kdo tou svobodnou mládeží je.“
dochází k samotnému představení několika z aktivistů Svobodné mládeže:
„Jedná se o nácky vyskytující se na Pardubicku a Svitavsku. Na pardubické straně se organizace týká Adama Červenky, Jana Tvrdíka a dalších. Na svitavské straně se jedná především o Jiřího Olexíka a Mariána Jareše. I když se v dříve silné svitavské „anti-antifa" bojůvce objevují noví náckové, není tato skupina nebezpečná jako dříve.“
článek pokračuje:
„Po několika přímých akcí antifašistů se pouliční bitkaři a agresivní alkoholici (převážně z Hradce nad Svitavou, pokud máte jejich fotografie, zašlete nám je na email), kteří náckům pomáhali, stáhli do prostředí zdejších heren, kde dělají vyhazovače. V současnosti tedy není situace na svitavsku tak vyhrocená jako zhruba před 2 lety, i z toho důvodu, že několik dlouho aktivních nácků jsou dnes neaktivní. Ale rozjetý projekt Svobodné mládeže může dát náckům nový vítr do plachet.“
a poslední odstavec:
„Dejte v dnešní době pozor na nácky tam, kde byste je nečekali. Vymýšlí totiž, kam by se dále vetřeli, jen aby na sebe upozornili, protože o jejich ideologii nemají mladí lidé příliš zájem.“
Článek je opatřen rovněž fotografiemi dotyčných svitavských nácků, Mariána Jareše a Jiřího Olexíka. Jak jste si jistě všimli, právě osoby Jareše a Olexíka jsme v úvodu článku označili jako jedny z klíčových postav AN Svitavsko. Jak si pak ale vysvětlit schizofrenní situaci, kdy se na jedné straně minimálně dvě z dosud představených klíčových postav AN Svitavsko podílejí na založení antifašistické organizace, ve které mají zásadní slovo, a na druhé straně hned v pátém článku, který se věnuje monitoringu, „udají“ dva ze svých donedávna nerozlučných druhů? Navíc v případě, kdy, jak jsme dokázali, nedokáží své dlouholeté zkušenosti z působení v neonacistických kruzích přetavit do pořádného článku, zabývajícího se monitoringem, a produkují pouze druhořadé články? V těch, navzdory všem faktům, které jim nahrávají, zveřejňují pouze zlomek exkluzivních informací, případně informují o neonacistech dávno známých nebo těch, kteří podle nácků, sepisujících článek, diskreditaci v rámci neonacistické scény potřebují. Jedna otázka je nasnadě. Obávalo se snad „napravené“ duo toho, že exkluzivita článku by mohla vést k jejich prozrazení u neonacistů? O tom, že tomu jejich chování nijak nenasvědčovalo, si řekneme v pokračování tohoto článku.
Aktivita mimo internetový prostor
Drtivá většina aktivit skupiny se odehrávala na poli internetovém, kdy její členové mimo psaní článků a odkazování na ně v debatách webů, zajímajících se o anarchistické nebo antifašistické aktivity, neustále a s neúnavnou houževnatostí bombardovali všemožné skupiny a osoby na anarchistické scéně s různými návrhy na výměnu informací, případně s nabídkou spolupráce a výzvou k setkání. Menší část úsilí věnovala skupina i aktivitám navenek: pořádání koncertů, streetartu a v neposlední řadě pokusům o militantní útoky proti neonacistům. Ty mohly mít, ve spojitosti s dlouholetým působením členů AN Svitavsko v neonacistické scéně, potenciálně velmi zajímavé výsledky. Jak se dočteme dál, a jak už mnozí z vás jistě předpokládají, ne vše se vyvíjelo podle záměru režisérů.
Krátce po svém vzniku začala skupina pěti svitavských neonacistů, nyní členů antifacz.com objíždět lokální punk-hardcore a metal-grind akce. K dvoum polepšeným neonacistům přibyli další tři členové AN Svitavsko, z nichž dva, Zdeněk Křivka a Roman Henčl, patřili mezi ty klíčové. Ty obvykle doprovázeli zbylí členové skupiny, kteří v antifacz.com zastupovali ne-nacistickou část. Ve spojitosti se svitavskou alternativní hudební scénou je na místě představit další postavu a zároveň dalšího člena antifacz.com. Nová postava je v celém příběhu tou, která získá Černého Petra. K pochopení situace se musíme vrátit do doby utváření skupiny. V začátcích vzniku antifacz.com jeden z neonacistů vedl svojí agitku skrze slečnu, která, dnes již to můžeme říci určitě, podlehla jeho šarmu. Tato slečna byla v té době ve vztahu právě se zmiňovanou osobností svitavské alternativní scény, kterou udajní přeběhlíci kontaktovali. Vztah, který si neonacista perfektně uvědomoval, mu nepřinesl pouze permanentku ke vstupu na jakýkoliv anarchopunkový koncert v regionu, ale také možnost účasti na benefičním koncertu na antifacz.com ve Svitavách.
Lehce upravená pozvánka na jeden ze dvou dosposud proběhlých benefitů antifacz.com
Na tomto benefičním koncert, kde je třeba jasně říci, že účinkující ani diváci neměli s největší pravděpodobností ani ponětí o tom, kdo se na pořádání koncertu podílí, dělali členové antifacz.com pořadatelskou službu a zároveň ochranku. Stejně jako v každém předešlém i budoucím veřejném účinkování byla většina skupiny údajně důkladně maskovaná, ve svém, na neonacistických akcích dobře naučeném, black blocu, a držela se stranou. Důvod byl čistě prozaický – my můžeme znát vás, vědět o vás všechno, vy ale nemáte sebemenší důvod vědět cokoliv o nás. Černého Petra si promotér punkových koncertů získal nejen kvůli tomu, že on byl nakonec tím, který celou skupinu (svojí naivitou) přivedl do dalšího parta lokální alternativní scény, ale protože, jak se později dozvěděl, přátelský vztah mezi jeho slečnou a "ex-neonacistou" se jednostranně a podotkněme, že ze strany dívky, rozrostl v zamilovanost a dokonce v nekritické uznávání jeho osoby. On samotný zůstal v tomto vztahu chladně pragmatický.
Militantní akce
Posledním druhem aktivit skupiny byly akce militantní, které, jak jsme uvedli na předchozích řádcích, mohly mít ve spojitosti se znalostí nejen lokální neonacistické scény velmi praktický dopad. Opak byl pravdou. V tomto případě se, s poukazem na bezpečnost zúčastněných, omezíme na velice stručný popis těchto aktivit. Ač by bylo pro dokreslení situace záhodno určité naše informace zveřejnit, nehodláme tak učinit už jen kvůli zájmu osob, které s nácky nemají společného nic víc, než že s nimi byly v určitou dobu na určitém místě. Prozradit můžeme to, že na každou akci militantního charakteru přijížděli bývalí členové AN Svitavsko vlastními vozy a to opět předem dostatečně zamaskováni. Otázkou je, před kým se primárně kryli. Členové AN Svitavsko se ve skupině nijak netajili tím, kdo jsou podle nich hlavní tahouni lokální nazi scény. Za ty bez skrupulí označili své přátele Jiřího Olexíka, Davida Voříška ze Svitav a Mariána Jareše z nedalekých Dětřichovic.
Útok první – napadená osádka auta s Michalem Jenelem a Marianem Jarešem
Kolem prvního útoku, kterého se měli účastnit i někteří z „přeběhlíků,“ se vynořuje několik nejasností. Jednak nám není známa ani jedna konkrétní postava z řad přeběhlíků, která se útoku účastnila. Zaútočit se údajně mělo na posádku auta, ve kterém měl sedět Michal Janele, což byla méně významná postava podporující akce AN Svitavsko, známá z čela průvodu pochodu za Pechance v roce 2007. O jeho aktivitách před podporou akcí AN Svitavsko se zatím bohužel můžeme pouze dohadovat, v úvahu ale přichází možnost jeho účasti v organizacích typu White Justice Svitavy a Národní odpor Svitavsko. Michal Janele bydlí jižně od Svitav - v Hradci nad Svitavou, stejně jako Petr Procházka. Druhým napadeným v autě měl být údajně Marian Jareš, jedna z klíčových postav AN Svitavsko. Celá akce měla být naplánována z důvodu získání důvěry mezi přeběhlíky a zbytkem antifacz.com. Praktický dopad útoku, kromě získání větší důvěry ve strukturách skupiny, nebyl podle dostupných informací téměř žádný. Auto bylo jen lehce poškozeno, neonacistům samotným se nic nestalo a i to je důvod, proč se v tomto případě popisu útoku nevyhýbáme.
Útok druhý – napadení Jiřího Olexíka
Jiří Olexík, již představený veterán svitavské neonacistické scény, by byl jistě logickým cílem pro útok militantních antifašistů. Olexík skončil po útoku, dle nás v druhém fingovaném představení, kde se mělo hrát opět o nějaké přesvědčující body, v péči lékařů. Ptáte se, jak je vůbec něco takového možné? Co tím dotyční sledovali, že došli až tak daleko, že riskovali zdraví svých bývalých přátel? Tyto, ale i další odpovědi, na vás čekají v poslední části našeho článku.
Pohádka s vážnými trhlinami
Přeběhlíci přišli se zajímavým nápadem: někteří z nich jsou prý stále bráni mezi svými NS kumpány za důvěryhodné osoby. Proto svým novým kolegům navrhli možnost, že budou hrát hru na dvojité agenty, kdy někteří z nich budou stále chodit mezi své bývalé kamarády do neonacistické scény a budou tahat zajímavé informace a připravovat půdu pro přímé akce. Za dvojité agenty byli s jistotou zvoleni Zdeněk Křivka a další neonacista, kterého se nám zatím nepodařilo identifikovat. Roman Henčl se jako dvojitý agent pohybovat údajně neměl. U Petra Procházky to bylo vyloučeno, protože jeho historka, založená na romské přítelkyni, by toto chování v očích zbytku skupiny vylučovala. Hra na dvojité agenty přinášela „přeběhlíkům" tu výhodu, že i po založení antifacz.com a doposud neúspěšných antifašistických aktivitách jsme je mohli stále vídat na neonacistických akcích nebo je potkat ve společnosti aktivních NS. Vysvětlení měli přeběhlíci zkrátka na vše.
První trhliny – Petr Procházka
První pochybnosti o přeběhlících se dostaly na povrch v případě podrobného prověření aktivit Petra Procházky. Tento odmaturovaný seřizovač CNS strojů z Hradce nad Svitavou si vysloužil pozornost tím, že ještě v době, kdy kontaktoval lokálního autonoma se svojí báchorkou o romské přítelkyni, se účastnil protiromské demonstrace v Přerově a několik měsíců předtím i obou Janovů. Prvního května 2008 v Praze pak držel v čele demonstrace DS jeden z transparentů a co je hlavní v červnu roku 2010 se účastnil neonacistické demonstrace proti Queerparade v Brně! Pokud mezi kontaktováním první osoby a poslední protiromskou demonstrací, které se účastnil, uplynuly pouhé dny, maximálně týdny, kdy našel Procházka čas seznámit se s romskou přítelkyní, která ho dovedla k tak radikální změně jeho životních postojů? Chodil snad na neonacistické demonstrace v době, kdy chodil s Romkou? Nevěděl, že jeho přítelkyně je romské národnosti? Odpověď je ve skutečnosti mnohem prozaičtější. Petr Procházka s žádnou dívkou romské národnosti nikdy nechodil a tuto historku použil pouze pro kamuflování své infiltrace do řad svitavské autonomní mládeže. Zájem o aktivity spjaté s antifacz.com Petra Procházku pozvolna opouštěly s nastávajícím rokem 2011, což se mimo jiné projevilo na razantním úbytku jakýchkoliv článků.
Konečná – Sigma hooligans a Hardbass
Lámání chleba nastalo v době zveřejnění prvního videa z dílny Sigma hooligans, které se nestalo slavným pouze tím, že si vysloužilo výsměch části fóra Hooligans. Skandování „Sigma hooligans“ na videu z úst pro chuligány neexistující ekipy zapůsobilo na diskutující jako červený hadr na býka. Fascinující ale bylo hlavně zjištění, že v samotném videu vystupuje několik členů antifacz.com ve společnosti takových členů olomoucké chuligánky, jako je Ondřej Navrátil nebo Viktor Aufart, člen NO Olomouc, o kterém jsme psali ve spojitosti s výbuchem podomácku vyrobené výbušniny na druhé Janovské demonstraci. Ve videoklipu, který je ukončen klasickým olomouckým vyhraněním se - hardbass proti antifa, vystupuje za členy antifacz.com minimálně Zdeněk Křivka. Stejně tak Zdeněk Křivka se chuligánské kariéry jal s plným nasazením, jak dokazuje jeho odsouzení společně s nazichuligány olomoucké Sigmy Aufartem, Zapletalem a Hájkem za útok ze srpna 2009 na fanynku skotského fotbalového klubu a na jejího přítele, který se jí zastal.
Závěr
V případě skupiny antifacz.com před sebou máme zatím nejzdařilejší pokus o infiltraci do anarchistické, autonomní a antifašistické scény. Proč se domníváme, že šlo o pokus o infiltraci a nikoli o skutečnou snahu „změnit stranu"? Důvodů je celá řada. V první řadě jsou to nikdy neukončené vztahy, které měli „přeběhlíci" ke zbytku neonacistické scény. Jedinou výjimkou byly informace o skutečném „zrádci" Tomanovi, které ale mohli ublížit pouze jemu a pomoci mohli naopak právě neonacistické scéně a v jednom z posledních článků zveřejněné informace o Jiřím Olexíkovi a Marianu Jarešovi, „bývalých" kamarádů přeběhlíků z nichž oba se stali i terčem skupiny antifacz.com. To, že přeběhlíci během útoků i dlouho po něm, pravděpodobně dodnes, udržují styky s napadenými nácky je stejně vypovídající, jako zveřejnění jejich identity v článku antifacz.com. Věříme, že Marian Jareš a Jiří Olexík dali svolení ke zveřejnění svých fotografií sami.
Samozřejmě, že někteří ze čtenářů mohou mít i přese vše, co bylo napsáno výše, pochybnosti. Nejsou přeběhlíci z antifacz.com skutečně kluci, co si uvědomili svůj omyl a dali se na správnou cestu? Chápeme to, my jsme pochybnosti měli skoro rok. Ale stejně tak již rok pochybnosti nemáme. Vedle indícií a pochybností, uvedených v hlavní části článku, existuje ještě spousta dalších:
- To, že někdo otočí o 180 stupňů, se stává, i když to není moc pravděpodobné. Jak pravděpodobné ale je, že otočí minimálně pět lidí najednou?
- Dal by se takový názorový obrat utajit mezi dost jasně vymezenými aktivistickými skupinkami v podmínkách okresního maloměsta?
- Proč, když nás člověk z kontaktního mailu antifacz.com požádal o informace o neonacistech v Litomyšli, do dvou dnů po odeslání oněch informací zmizely z internetu profily a fotky dotyčných?
- Proč, když jsme jevili zájem o jména a fotografie neonacistů ze Svitav a okolí, jsme nikdy nedostali jakkoli konkrétní informaci? Ostatně jsme od antifacz.com nikdy nedostali žádnou relevantní informaci o nikom z neonacistů.
- Proč, když jsme na kontakt antifacz.com zkusmo poslali fotky dvou svitavských neonacistů (jednoho z „přeběhlíků" a jednoho dalšího ze zde zmiňovaných), odpověď, z podstaty věci lživá, byla ve smyslu „ti nejsou odsud", popřípadě „už nejsou aktivní“?
- Proč členové antifacz.com na náš více než rok starý a naprosto přímý dotaz odpověděli, že mezi nimi nikdo, kdo by přišel po názorovém obratu z AN Svitavy, není, a že něco takového je naprostý nesmysl?
- Proč, když lokální antifašisté rozjeli ofenzivu proti brněnským neonacistům, na náš kontakt hned přišly od antifacz.com maily s prosbami, abychom napsali vše, co o brněnské neonacistické scéně víme?
- Proč se antifacz.com s výmluvami odmítali naučit šifrovat maily? Že by jejich sebedůvěra pramenila z pocitu, že oni nic neriskují?
- Proč antifacz.com psali jeden čas na všechny strany a hned navrhovali osobní kontakt - na místě jimi určeném? Že by se nějaká taková schůzka uskutečnila, nevíme. Na antifacz.com jsme, spolu s prosbou o šíření a s indiciemi o zapojení AN Svitavy, upozornili lidi a skupiny z anarchistické a antifašistické scény již minimálně před rokem. Neveřejně šířená informace ale nemá moc a sílu, aby se k ní dostal každý člověk, každý zájemce o aktivitu nezapojený do existujících struktur, stejně jako každá kapela, která v dobré víře vystoupila na koncertě pořádaném antifacz.com.
- Proč kontaktovaným tvrdili, že mnohokrát psali na antifa.cz s prosbou o radu či pomoc, a nikdo jim neodpověděl, ačkoli pokaždé, když psali, tak jim vždy někdo odepsal? A je toto náhoda, vzhledem k zjištěnému faktu, že kontaktní mail spravovali podle samotných členů antifacz.com výhradně „přeběhlíci"?
- A jak interpretovat fakt, že jedna osoba z antifacz.com byla viděna spolu s Radimem Štěchovským, pomatencem a možným policejním konfidentem z Hradce Králové?
Celou pravdu o důvodu a rozsahu infiltrace do antifašistické a anarcho-punkové scény znají patrně jen ti nejinformovanější z přeběhlíků mezi AN Svitavy a antifacz.com. Pro nás je situace ve světle informací, okolností a událostí nastíněných výše jasná, proto jsme se ji rozhodli zveřejnit.