V pátek 8. července 2011 přišli na Pražský hrad popřát prezidentu republiky k jeho sedmdesátinám zakládající členové občanského sdružení Akce D.O.S.T. Petr Bahník, Ladislav Bátora, František Červenka a Jiří Hejlek a také předseda Institutu sv. Josefa Michal Semín.
Na aktivity D.O.S.T. jsme upozornili krátce po jejich vzniku, v lednu 2008 v článku Stejně vás D.O.S.T.anem. Zjištění, že manifest xenofobní pravice podepsali i poslanci a senátoři za ODS vyvolalo skandál a celá iniciativa se na dva roky prakticky odmlčela a nevyvíjela téměř žádnou veřejnou činnost. K její aktivizaci došlo na podzim 2009. Tehdy se ratifikovala Lisabonská smlouva a Václav Klaus potřeboval pouliční stafáž pro své "antiunijní" divadlo. D.O.S.T. společně s Machovou stranou Svobodných, Janou Bobošíkovu a dalšími se k tomu hodili dobře a uspořádali několik akcí na podporu prezidenta.
Prezidentská kancelář byla už tehdy dotazována médii, zda si je Hrad vědom, že vedení iniciativy má za sebou podivnou minulost, včetně spolupráce s neonacisty, ale Hrad v tom neviděl problém. Věc se ale nedostala na veřejnost, nejspíše proto, že ji přehlušil celoevropský rozměr Klausova pošťuchování s Evropskou unií.
Členové DOST na hradě s prezidentem Klausem. František Červenka druhý zleva.
S jídlem roste chuť
Nezájem médií byl pro D.O.S.T. i politiky, které oslovila "konzervativní" rétorika, povzbuzením. Iniciativa začala v roce 2010 pořádat další akce a prohlubovala kontakty. V dubnu 2010 jsme i v reakci na vzrůstající aktivity D.O.S.T. zveřejnili článek Klerofašisti – článek, který v Reflexu nevyšel, který byl původně připraven novinářkou týdeníku Reflex, ale jeho tehdejší šéfredaktor Pavel Šafr (dnes Blesk) ho odmítl zveřejnit.
Uběhl rok, na jaře 2011 se objevila v médiích informace, že předseda D.O.S.T. Ladislav Bátora se má stát náměstkem ministra školství. Vzhledem k jeho minulosti (volební lídr rasistické Národní strany) vyvolala událost poprask a veřejnost se začala dozvídat řadu podrobností o působení ultrakonzervativních aktivistů. Podrobný pohled přinesl týdeník Respekt v článku Bahničtí rytíři - scan článku zde.
Zasvěcené nepřekvapilo, že ani při této příležitosti se Hrad od spojení s iniciativou nedistancoval, ale naopak se aféry pokusil využít k demagogickým protiútokům. Jejich vrcholením bylo označení kritiky Bátory Klausem za "malou hilsneridáu".
Kauza Bátora pokračovala jeho nedávným jmenováním šéfem personálního odboru na MŠM. Zároveň zveřejnily nacionalistické weby např. Národní myšlenka zprávu o audienci u Klause. Návštěva vyvolala další rozruch, protože osoba jednoho z gratulantů - Františka Červenky - asi nejvhodněji ilustruje dlouholeté spojení konzervativní pravice s neofašistickou a neonacistickou scénou. Jeho politickou kariéru zachytila stručně Česká televize. Václav Klaus společnosti každopádně z Hradu velmi pěkně a jasně vzkazuje, koho pokládá za legitimní zástupce česká konzervativní pravice a jaké názory jsou pro něj přijatelné.
Skromné začátky
František Červenka je od založení iniciativy D.O.S.T. jedním z jejích hlavních aktivistů. V současnosti zastává funkci tajemníka. Jeho aktivistická historie je však delší. Podle vlastních slov patřil po listopadu 1989 k zakládajícím členům Demokratické unie (DEU). Působil rovněž ve vedení Strany konzervativní smlouvy a Pravého bloku, kde byl místopředsedou. Je rovněž členem předsednictva Akce Národní Obnovy (A.N.O.) a místopředsedou Svatováclavského národního sněmu. Jeho politická inklinace byla už tehdy poměrně zřejmá. Nepřekvapí tedy, že najdeme jeho podpis z 12. května 2003 (spolu s dalšími, např. Davidem Macháčkem, tehdy předsedou fašistické Vlastenecké fronty (VF) pod gratulačním dopisem pro Jeana Marie Le Pena.
Předsedou Národního Sjednocení
Významnější postavení ale Červenka získal v rámci Národního sjednocení (NSJ). Mezi lety 2003 - 2006 byl jeho předsedou. V této době spolupořádal demonstrace Vlastenecké fronty a NSJ. Na těchto společných akcích, pořádaných zejména u příležitosti výročí založení republiky 28. října, tvořili většinu demonstrujících neonacisté z okruhu Národního odporu (NO), v pozdějších letech pak vznikajících Autonomních nacionalistů (AN). V roce 2004 na výročí 28. října spolupořádali demonstraci společně s Vlasteneckou frontou a Národním sjednocením i aktivisté čerstvě založeného Národního korporativismu (NK), organizace, která si dala za úkol spojení jednotlivých částí nacionalistického, křesťansko-konzervativního a neonacistického politického spektra. Na této demonstraci měl kromě Františka Červenky (tehdy předsedy NSJ) projev i veterán české fašistické scény Jan Skácel (mimo jiné v letech 2002 - 2003 rovněž předseda NSJ a bývalý předseda VF). Na demonstraci dále s projevem vystoupil David Macháček (tehdejší předseda VF). Kromě několika málo členů různých fašistických či křesťansko-konzervativních spolků se drtivá většina účastníků skládala z řad neonacistických spolků NO, AN a NK. Je asi třeba i zmínit, že se organizace Národní korporativismus, která byl kompromitována faktem, že několik jejich pořadatelů a vlajkonošů se stalo pachateli vražd v Hodoníně respektive v Ostravě, se v roce 2008 rozpustila a svým členům doporučila vstup do řad Autonomních nacionalistů a Dělnické strany.
František Červenka skanduje hesla během pochodu tzv. "Národních sil" 27.června 2006 v Praze. V popředí Jan Skácel, nestor české krajní pravice, v zelených šortkách David Macháček, předseda fašizující Vlastenecké Fronty, v pozadí v bílé košili s černou kravatou Jiří Petřivalský, předseda Národního korporativismu a dnes šéf pražské pobočky Dělnické strany.
Národní pětka
V červnu roku 2006, v době společné kandidatury v tzv. Národní pětce (NSJ společně s Národní stranou, Dělnickou stranou, Republikány Miroslava Sládka a jinými subjekty), vystupuje František Červenka na několika předvolebních mítincích. Zajímavé je, že jako ochranka mítinků tohoto uskupení se v ulicích opakovaně pohybuje skupina aktivistu NO v čele s bývalým předsedou NK Zdeňkem Zvoníčkem a členem NO Patrikem Vondrákem (Vondrák se na podzim 2009 zúčastňuje s dalšími neonacisty demonstrací D.O.S.T.)
Současně se ale František Červenka ostře distancuje od jakéhokoli spojování s neonacismem. Na stránkách NSJ uvedl: „NSJ není ani omylem neonacistická. Zejména po té, co se na sněmu v roce 2003 rozhodla pro konzervativně - národní orientaci (ale ani pod vedením Mgr. Skácela by nikdo s úctou k pravdě nemohl v NSJ najít žádný neonacismus). NSJ je stranou českých !!! národovců . Nikdo z nás nechce a nemůže být neonacistou. Nacionalistou, českým nacionalistou to ano. Radikálním a z pohledu kosmopolitů možná i extrémním, ale neonacistou tedy ne. Koncentráky, rasové teorie a podobné věci mají svůj domov v Německu, ne v Čechách paní (či slečno) Steinbauerová. Nás s nimi laskavě nespojujte. Chcete - li říci, že jsme reakcionáři, pohrobci „bílých“ legií, Kramáře či studentů z dob „insigniády“ pak máte česky řečeno „recht“, ale s hitlerismem se u nás prostě blafujete.“
Zřejmě aby ukázal, co to znamená „konzervativně-národní orientace“ zorganizuje NSJ v listopadu 2005 spolu s VF a NK před ambasádou Republiky Chile v Praze připomínku devadesátých narozenin chilského generála Augusta Pinocheta.
František Červenka drží český prapor během demonstrace k 90. narozeninám Augusta Pinocheta.
Analýza 17. listopadu
V listopadu 2005, tedy během předsednictví Františka Červenky, NSJ na svých stránkách zveřejní také „Analýzu 17. Listopadu M. Dolejšího“ Člověk nemusí být rozhodně příznivcem oficiálního výkladu novodobých dějin na to, aby text nazval klasickou ukázkou teorií spiknutí. Navíc teorií silně antisemitskou. Ostatně posuďte sami:
„Charta 77 byla od svého založení v r. 1977 koncipována jako zednářská lóže. Funkce mluvčího je převzata ze Sionistické organizace.“
„Československo je tradiční pevností židovského vlivu v Evropě, a proto vždycky vzbuzovalo nelibost v křesťanských, zejména katolických, kruzích Evropy (Rakousko, Maďarsko, Polsko, Německo, Itálie, Španělsko, Portugalsko atd.)“
„Nikoli náhodou v jednom ze svých prvních prohlášení Havel nabídl své zprostředkování mezi Židy a Araby, i když to vzbudilo posměch. Přesto jeho úloze je přizpůsobováno všechno, co je nutné, včetně vnitřního politického režimu státu: osobní presidentský režim, podřízenost KSČ, vytváření jediné politické výkonné armády OF, zničení jakékoli opozice, která by byla schopna jeho budoucí politiku korigovat, atd. Také proto jsou jeho zahraniční poradci téměř výlučně sionisté nebo alespoň Židé.“
„Proto Havel obnovil v Československu všechny židovské společnosti a přislíbil transfer židů z Ruska přes Československo, obnovil zednářské lóže, jejichž členy se stali téměř všichni vyvolení členové Charty 77 a OF, vlády a diplomatického sboru.“
V kontextu současného blahopřání prezidentu Klausovi je poměrně vtipné, že „Analýza“ zmiňuje i osobu současného prezidenta.
„Rychlá varianta hospodářské reformy V. Klause způsobí ve skleníkovém prostředí postsocialistické ekonomiky hospodářský a sociální rozvrat, jehož zamýšleným cílem je podstatné snížení hodnoty národního majetku a jmění. Krycím cílem je zjistit jejich skutečnou hodnotu v konkurenčním prostředí a dosáhnout konvertibility čs. měny.“
Věří tomuto tvrzení František Červenka i dnes, když třese Václavu Klausovi rukou? A věří František Červenka „Analýze“ vůbec? Podle jeho vlastních slov se zdá, že spíše ano. V rozhovoru s Ondřejem Šlechtou uvedl:
„Pokud bych měl tedy trochu generalizovat, přikláním se k výkladu, který ve své Analýze 17. listopadu předložil Miroslav Dolejší, že totiž špičky Charty byly ve své většině zpravodajskou bází socialistické internacionály a nadnárodních lóží. Tyto skupiny podle něho nakonec připravily i vlnu tzv. středovýchodních revolucí v roce 1989 ve spolupráci s odcházející komunistickou nomenklaturou.“
Ostatně již v květnu 2005 František Červenka na webu NSJ napsal:„V této souvislosti se otázka, zda je Paroubek loutkou Grosse jeví jako nepodstatná, neboť ani jeden není svým pánem a oba slouží stejnému bratrstvu v roli loutek. Oba jsou premiéry loutkových protektorátních vlád řízených z Bruselu. Bruselské bratrstvo je pouze mocenským nástrojem nadnárodních finančních oligarchů úzce propojených s mediálními mágy a bossy nadnárodního organizovaného zločinu. Tyto skupiny jsou potom řízeny ze zednářských lóží a tajných politických organizací jako je například bilderbergská skupina.“
A v červnu pokračoval:„Viníkem negativních jevů v naší společnosti není princip soukromého vlastnictví, ani hodnoty řádu a svobody, nýbrž dlouhodobé působení cizích ekonomických lobby, neprůhledných mafií a tajemných bratrstev lóžového typu.“ Jinak řečeno – František Červenka věří tomu, že česká, resp. celá evropská politika je řízena židy pomocí zednářských lóží. Je skutečně tak podivné, že podporoval otevřené neonacisty?
Podpora Václavu Klausovi
I když František Červenka v této době hovořil o mezinárodním spiknutí a zednářských lóžích a účastnil se demonstrací spolu s neonacisty, uvědomoval si, že v reálné politice nemá tento postoj význam. Proto se NSJ v červnu 2005 postavilo verbálně na obranu prezidenta Klause a jeho euroskeptických názorů. Zajímavý moment nastal, když na dopis, který NSJ prezidentovi zaslal, odpověděl jeho tajemník Ladislav Jakl s přátelským poděkováním. Tento krok prezidentské kanceláře vyvolal již tehdy poměrně značné pobouření a reagovala na něj řada médií.
Dopis Ladislava Jakla Národnímu sjednocení
Právo a Spravedlnost
V roce 2006 se Národní pětka rozpadá a NSJ uzavírá předvolební koalici nazvanou Právo a Spravedlnost. Koaličním partnerem není nikdo jiný, než Dělnická strana Tomáše Vandase. František Červenka se stává lídrem této koalice ve Středočeském kraji. V červenci 2006 pak Červenka odchází z postu předsedy NSJ, ale zůstává v jejím vedení.
20. října však přichází pro Červenku a PaS nepříjemná zpráva. V médiích se začíná hovořit o tom, že na kandidátce PaS kandidují neonacisté. Nejčastěji zaznívají jména Petra Fryče (dlouholetý aktivista BaH, NO později i AN) a Patrika Vondráka (NO). Současně se objevil i článek na stránkách Národního odporu, který vyzýval k volbě PaS. František Červenka se k této kauze postavil tak, jak se stavěl k neonacistům v minulosti – distancoval se od neonacismu, avšak současně uvedl, že si váží každého hlasu pro PaS. 28. října 2006 pak vystupuje František Červenka s projevem na demonstraci pořádané Vlasteneckou frontou v Praze. Demonstrace se z větší části opět skládá z neonacistů. Svůj vlastní transparent na demonstraci přinesli i Autonomní nacionalisté Kladno.
František Červenka nemá problém ani s účastí na akci fašistických a neonacistických uskupení. Zde s projevem na demonstraci VF v Praze. Pro projevu mu asistuje tehdejší předseda VF Praha David Macháček. Jako vlajkonoš za nimi, další z vlivných aktivistů iniciativy D.O.S.T. Martin Čejka.
V únoru 2007 se František Červenka stahuje úplně z vedení NSJ a věnuje se nadále práci pro PaS. To mu ovšem nijak nebránilo v tom, aby se účastnil již čistě neonacistické akce a to v režii Autonomních nacionalistů Kladno ve stejnojmenném městě na demonstraci, kterou kladenští neonacisté každoročně pořádali 28. září, na výročí svatého Václava. Jak to na této demonstraci vypadalo, nejlépe dokumentuje záznam vystoupení Jiřího Bundy. Tento projev vzbuzuje spíše úsměv, ale cca ve 3. minutě zazní velmi zřetelně: "K čertu s humanismem, k čertu s demokracií!". To je pro dokreslení toho, s kým František Červenka spolupracoval poměrně významné.
František Červenka v Kladně stojí po boku děvčat z neonacistické ženské organizace Women side a jejich transparentu s trikolorou Třetí říše.
D.O.S.T.
V listopadu 2007 vzniká iniciativa D.O.S.T. u jejíhož zrodu František Červenka stojí. Toto uskupení se od začátku profiluje jednoznačně na etablované politiky a otevřená spolupráce s neonacisty tak už nepřipadala v úvahu.
František Červenka se plně věnuje D.O.S.T., což mu přináší do té doby nevídané úspěchy. Demonstrace D.O.S.T. v roce 2009 a 2010 podpoří Romana Joch (ředitel Občanského institutu a poradce premiéra Nečase pro lidská práva), Ladislav Jakl (tajemník prezidenta republiky) a Petr Hájek (ředitel tiskového odboru kanceláře prezidenta). Demonstraci nazvanou „Pochod na hrad“ pak osobně podpořil i prezident Václav Klaus.
František Červenka se při druhém pochodu iniciativy D.O.S.T. na hrad ohlíží směrem k sídlu hlavy státu, za ním aktivista NO/BaH Petr Fryč
Na demonstraci nazvané Svoboda pro Irsko a Fr. Červenka pnoucí hrud za šéfem Svobodných Machem
Toto období vrcholí současným pozváním na pražský Hrad, které se Františku Červenkovi od prezidenta Klause dostalo. Po letech paběrkování konečně získává pozornost.
Závěr
Co tedy o Františku Červenkovi víme? Jde o dlouholetého aktivistu nacionalisticky-autoritářského proudu české krajní pravice. Věří v židovsko-zednářské spiknutí a neměl problém spoluorganizovat demonstrace s otevřenými neonacisty a neofašisty. Je překvapující, že ho Václav Klaus přijal na hradě? Není. František Červenka je jen dalším z lidí vycházejících z ultrakonzervativních, nacionalistických a autoritářských kruhů, kteří se v poslední době v české politice objevují. Vzpomeňme na jmenování Romana Jocha poradcem premiéra Nečase, vzpomeňme na Ladislava Bátoru a jeho podporu ze strany prezidenta Klause, vzpomeňme na Petra Hájka z prezidentské kanceláře.
Společenská situace se za posledních pět let značně vyhrotila, přišla další krize kapitalismu, zesílená globalizací. Nejistá doba i perspektivy jsou opět příležitostí pro snadná a lákává řešení, která vytrvale nabízejí obdivovatelé vlády silné ruky, pořádku a poslušnosti. Souvislost je vidět i v dalších zemích Evropy, kde posilují nacionálně populistické formace (Maďarsko, Finsko, Francie). Nejčerstvějším příkladem je teroristický útok v Norsku, kterého se dopustil člověk vycházející ze stejných ideových kořenů, jako František Červenka.