John Holloway ve své přednášce na letošním May Day festivalu zmínil, že náš vztek se od vzteku fašistů liší především tím, že nechceme nikomu ubližovat na základě jeho barvy kůže, pohlaví, národnosti nebo sexuální orientace. Je to vztek proti systému, vztek proti vládě peněz. Nejen proto jsme letos již počtvrté organizovali May Day festival - bez sponzorů, státních dotací a záštit politiků. Akci, stojící na principech konsensu, nezávislosti, vzájemné spolupráce a na dobrovolné práci, vycházející ze svobodné vůle. Je to právě tento typ práce, který chceme na Prvního máje slavit, a proto nás velmi potěšilo, že festival, jehož přípravy i průběh jasně ukázaly, že "to jde i jinak", opět navštívily tisíce lidí.
Na Císařskou louku se letos opět dostavilo větší množství lidí, než v ročníku předcházejícím. Někteří z tisíců návštěvníků a návštěvnic si přišli poslechnout kapely, jiní přednášky, další, s dobrým pocitem, že je konečně teplo, přišli strávit příjemný den se svými dětmi a přáteli. Všichni ale přišli s vědomím, že svojí přítomností podpoří pořadatele festivalu – Antifašistickou akci (AFA). S vědomím, že i díky nim proběhne další ročník festivalu, který se snaží nejen bavit, ale především informovat, inspirovat, vzdělávat, sdílet a předávat zkušenosti, vytvářet nové vazby a kontakty. Program jako vždy zahrnoval v hudební části velká jména alternativní scény, kromě kterých se návštěvníkům a návštěvnicím představilo i několik méně známých, ale neméně zajímavých muzikantů. Přednášková část nabídnula jak známá jména současné kritické teorie, tak zkušenosti, vzpomínky a inspiraci v osobě mnohaletého aktivisty. To vše bylo doplněno workshopy, divadlem, graffiti jamem, prezentacemi spřízněných organizací a promítáním filmů s ekologickou, politickou a historickou tématikou.
Je třeba hned na začátek vyjádřit slova díků: bez vytrvalého zájmu vás, návštěvníků a návštěvnic, by nemohl May Day proběhnout. Máme radost, že jsme měli díky mnoha zajímavým lidem, skupinám a projektům, které nás podporují, možnost oslovit široké spektrum lidí, kteří se tak mohli bezprostředně seznámit s námi osobně a zejména s našimi myšlenkami, vepsanými jak do obsahů přednášek, workshopů, graffiti stěn, transparentů či textů hudebních kapel, tak i do uspořádání festivalu jako takového. Protože to, jak festival na praktické rovině děláme a organizujeme, vypovídá o našem kritickém postoji ke světu i alternativách, které nabízíme, mnohem více než sebelepší ideologický pamflet.
Promítací stan: Lovci naziskinů i slovenští medvědi
Po dopoledním dešti, který stihnul pořadatele trochu namočit a vylekat, vysvitlo slunce, které bylo předzvěstí letošní nejhojnější účasti v historii May Day festivalu. Program odstartoval promítací stan filmem o dvou zavražděných ruských antifašistech: novinářce Anastasii Baburové a právníku Stanislavu Markelovovi s názvem Mějte mě rádi, prosím. Film byl promítán za komentáře jednoho z přítomných kamarádů z Ruska, který doplňoval snímek aktuálními informacemi z ruské scény. Následoval slovenský snímek o jednom z posledních území divoké přírody ve střední Evropě – mohutném a mystickém údolí Tiché doliny – Strážca Divočiny, který na festival přivezla a uvedla členka sdružení Vlk, která diváky seznámila s mýty a fakty a několika vtipnými historkami, spojenými se životem medvědů. Dokumentární film ze série Zapomenuté transporty, zaměřený na transporty do Běloruska, uvedl jeho režisér, Lukáš Přibyl. Snímek o honech na údajné teroristy z Baskicka a o tom, jak snadné je být v současném světě označen za teroristu, Manuál na výrobu teroristy, uvedla jeho režisérka Tereza Reichová. Program promítacího stanu zakončil dokument Antifa: Lovci naziskinů, který byl oproti původnímu programu přesunutý až do večerních hodin. To se však ukázalo jako dobrý tah, protože diváků a divaček dorazilo po osmé večerní tolik, že ve stanu nebylo k hnutí. Ne, že bychom někomu přáli, aby se musel při promítání ve stanu mačkat, ale samozřejmě nás velmi těší, když snímky s podobnou tématikou vidí co největší množství lidí.
Hlavní stage: kytary, gramofony a politika
Nejvíce návštěvníků a návštěvnic se tradičně na May Day shlukuje před hlavní stage. První kapelou, která hlavní pódium letos rozezvučila, byla slovenská Ilúzia. K příchodu velké části publika tak zněly tóny této slovenské kapely, která si získávala pozornost a otáčení mnoha hlav především na May Day méně obvyklým nástrojem - houslemi. Po vystoupení Ilúzie nastoupila další kapela od sousedů - Vandali. Ti kromě hudby bavili publikum i svým nezaměnitelným a nezastavitelným humorem.
Pak pódium ovládla první zahraniční návštěva a míra, s jakou to dokázala, byla nepřímo úměrná počtu osob na pódiu. Raj Haldar, neboli Lushlife, totiž vystupuje sám a sám vytváří i veškerou hudbu, kterou jste spolu s jeho rapem mohli slyšet. Pro mnoho návštěvníků a návštěvnic byl právě Lushlife, který dorazil až z Philadelphie, největším lákadlem hudební části. Areál se proto zaplňoval a počet posluchačů a posluchaček exponenciálně rostl. Raj mixoval, rapoval a po pódiu se pohyboval s naprostou jistotou. Následovala další návštěva ze zámoří, kanadští Spectres, jejichž výrazná basa zvedala další, prozatím posedávající, přítomné zcela odlišným zvukem, trochu připomínajícím třeba Joy Division, ale velmi energickým a pozitivněji pojatým.
Srbští Red Union ovládli pódium a svým neskutečně našlápnutým zvukem potěšili nejen ty, kterým se stýská po The Clash, ale i všechny ty, kteří by rádi poslouchali Anti-Flag nebo staré Green Day. Red Union mají navíc naprosto jasně a nekompromisně vyhraněné antifašistické postoje a posluchač si tak nemusí vybírat mezi hitovostí punkrocku a politickým přesahem. Pokud ještě před šestou byl v areálu někdo, kdo seděl a nehýbal se do rytmu, po vystoupení The Chancers to už rozhodně neplatilo. Ska je skoro na každém festivalu zárukou rozpohybování davů, protože i ti, kdo ho nijak zvlášť nemilují, si nemohou pomoci a začínají mimoděk tančit. V případě The Chancers není jedinou devizou kapely tato schopnost zvedat lidi ze židlí, ale i podpora akcí pod hlavičkou kampaně Good Night White Pride a Antifašistické Akce.
Řízné kytary utichly po ska-punkovém bloku kapel jen na chvíli, aby je nahradil DJ Mike Trafik a jeho beaty. Na pódium nastoupil Vladimír, Orion a později i další z Bigg Boss Crew, která festival podporuje od samého začátku. Bigg Boss, ústy Vladimíra 518, potvrdili názorovou spřízněnost s Antifašistickou akcí. "Na May Day vystupujeme už poněkolikáté, jednou jsem tu byl sám, jednou spolu s PSH. Je to proto, že ho podporujeme skrze kontakty na pražskou Antifa." Vladimír je jeden z těch, kdo nepotřebuje lidi pobízet, aby zvedali ruce do vzduchu, a texty z dílny Bigg Boss zná pomalu už více lidí, než moravské lidovky, takže nic nestálo v cestě skvělé atmosféře.
Pak už dostal prostor headliner festivalu. Na Heaven Shall Burn čekalo mnoho příznivců a příznivkyň několik let a na Císařské louce je přivítal obrovský kotel, který se několikrát změnil v opravdu masivní circle pit. Tisícihlavý dav pulsoval nadšením a nadšení zaznívalo i z pódia od muzikantů, kteří vypadali opravdu spokojeně. Kapela ocenila organizaci festivalu slovy: "Jsme rádi za takovouhle skvělou akci, protože z naší zkušenosti to většinou vypadá tak, že lidé jen mluví o tom, jak by věci udělali, a nakonec neudělají nic." Takových slov si samozřejmě velmi vážíme. Heaven Shall Burn navíc potěšili publikum nejen svým řízným metalcore, ale i merchem, který rozházeli do publika. Všechny kapely, které mimochodem hrály bez nároku na honorář, si pak pochvalovaly i catering, ze kterého měly možnost po celou dobu své přítomnosti na May Day uždibovat, a náš obrovský dík tak patří právě crew, která se o chuťové buňky účinkujících starala a svou ochotou a nasazením nás všechny neskutečně potěšila.
Ani letos nezněla z hlavního pódia jen hudba. Vystoupil na ní i zástupce Československé anarchistické federace s projevem, připomínajícím přetrvávající nutnost boje pracujících nejen za změnu podmínek, ve kterých žijí, ale za změnu celého systému, ze kterého tyto podmínky plynou – za výměnu kapitalismu a cestu k samosprávné společnosti.
Každému příchozímu se navíc dostalo do ruky i prohlášení Antifašistické akce První máj 2011: Boj za osvobození, které objasňuje historické důvody Prvního máje a vysvětluje, proč je i dnes nutné bojovat proti nesmyslnosti dělení lidí na přizpůsobivé a nepřizpůsobivé, bílé a barevné, normální a nenormální. Je nutné ukazovat, že chyba je v systému samotném, že nestačí usilovat jen o jeho zdánlivé, nebo dočasné vylepšení, či vyměnit politiky. Je v zájmu nás všech převzít odpovědnost za podobu společnosti a začít bojovat za autentický a svobodný život. May Day je festival, kde je politika přirozeným způsobem spojená s hudbou a spoustou zábavy. Ovšem politika nikoliv ve smyslu boje o moc jedněch nad druhými, ale politika ve smyslu spoluzodpovědnosti každého z nás za směřování světa, ve kterém žijeme. May Day neděláme pro sebe, ale pro nás všechny. Snažíme se vyhnout se všeobecně přijímanému konceptu "práce za peníze" a stavíme jej na základech dobrovolné spolupráce.
Organizátoři Městské hry z hlavního pódia pozvali návštěvníky a návštěvnice festivalu k účasti na Městské hře, vyzývající k diverznímu umění a další proměně ulic města, a to zajímavě a inovativně ztvárněným způsobem, částečně připomínajícím fotbalové choreo - s pyrotechnikou, pohyblivými transparenty a velice zdařilým soundtrackem, kombinujícím ruchy a přednatočený projev. Během dne připomínal politický přesah akce i moderátor, který průběžně informoval i o dění na blokádě neonacistického pochodu v Brně.
Alan Carter: Jak se z radikálního ekologa málem stal nacionalista
Přednášková část festivalu měla letos velký ohlas a návštěvnost na hranici kapacitního maxima obrovského přednáškového stanu. Naše pozvání letos přijali tři zahraniční přednášející, spjatí s myšlenkovým, ale i fyzickým bojem proti autoritám. Jako první vystoupil profesor Alan Carter, filosof z univerzity v Glasgow. K Alanovu obveselení posloužil náš překlep, kdy jsme na tištěných programech v areálu přejmenovali přednášku „Nutnost obrody radikální politiky“ na „Nutnost obrody nacionální politiky“. Komentoval to se smíchem slovy, že větší opak toho, co se snažil říct, jsme si vybrat nemohli. Chyba byla naštěstí před začátkem festivalu opravena a na nacionální politiku tak, ke zklamání případných zájemců, nedošlo.
Alan pak hned na úvod své přednášky geniálně jednoduchými argumenty rozbil obvyklou binární opozici mezi zlým komunismem a hodným kapitalismem, živenou a účelově využívanou současným politickým a ekonomickým establishmentem k ospravedlňování vlastní vlády. Carter se rovněž kriticky vypořádával s dílem Karla Marxe, kterému vyčítal redukci nerovností pouze na ekonomickou rovinu a volal po nutnosti zahrnutí roviny politické. V době, kdy se ekonomická rovina stala bytostně provázanou s politickou mocí a stát se stává nástrojem ekonomických elit k prosazování vlastních zájmů, působila jeho slova velmi aktuálně. Carter posluchačům nabídl vlastní pohled na současné dění ve světě a podobu moderních společností, jejichž směřování nazývá "environmentálně hazardní dynamikou" a které popisoval coby vzájemně provázaný cyklus, jehož jednotlivé součásti se doplňují a podporují. Hlavní složky cyklu podle něho tvoří politická struktura, v jejímž základu stojí pseudoreprezentativní, kvazidemokratické, centralizované, autoritativní mocenské vztahy a ekonomická struktura, jež má ve svém základu vysoce kompetitivní, nerovné, exploatační vztahy produkce. Produkční síly ekonomické struktury tvoří technologie, které jsou založené na vysoké a nezvratné spotřebě přírodních zdrojů, jsou ekologicky destruktivní a znečišťují životní prostředí. Politické síly moderních společností jsou v tomto cyklu silami nacionalistickými a militarizovanými, které disponují technologicky vysoce vyvinutým arsenálem zbraní v čele s jadernými hlavicemi. Taková cyklická konstelace ekonomických a politických sil žene lidstvo podle Cartera k ekologické katastrofě. S myšlenkami Alana Cartera se můžete seznámit i v tomto rozhovoru.
Octavio Alberola: Násilí jako nepříjemná nezbytnost
Octavio je původem Španěl, který musel po prohře republikánských sil v roce 1939 emigrovat do exilu, kde se účastnil například kubánské revoluce proti Batistovi. Po jejím úspěchu se ovšem obrátil proti Castrovi, když viděl jeho příklon k autoritářskému socialismu, Sovětskému svazu i španělskému diktátorovi Francovi. Po nějaké době se Alberola vrátil do Španělska, kde pak se svými anarchistickými soudruhy začal od počátku šedesátých let organizovat třetí vlnu odboje proti fašistické diktatuře. Přestože je Octavio Alberola veterán ozbrojeného odboje, spoluorganizující bombové útoky, usilující o zabití Franca, a přestože řada jeho spolubojovníků byla popravena a on sám strávil nějaký čas ve vězení, jeho pohled na užití násilí byl velmi střízlivý - násilí nijak nefetišizoval. Octavio, který na May Day přijel sdílet své letité zkušenosti bojovníka i s partnerkou a spolubojovnicí Arianne, hovořil o tom, že Francův režim, stejně jako kubánský režim Batisty, byl natolik represivní a likvidační nejen vůči opozici, ale vůči celé společnosti, že ozbrojený boj proti nim považoval za spravedlivý a nezbytný. Zároveň ale dodal, že dnes se Evropa nachází v poněkud jiné době, které je potřeba přizpůsobit prostředky boje a mít se na pozoru zejména před dvěma skutečnostmi. Tou první je fašizace společnosti, jež by vedla k novým tyraniím a diktaturám jiného typu a donutila by anarchistické odbojáře se znovu chopit zbraní na jedné straně. Na straně druhé si současní militantní aktivisté musejí dávat obrovský pozor na to, aby se jejich nepříteli nepodařilo je vykreslit přesně opačně, než oni sami sebe a svůj boj vidí. Octaviovy a Arianniny osudy a zkušenosti hltal celý přednáškový stan a nám osobně jsou velikou ctí jejich slova podpory.
John Holloway: Vztekejme se!
Poslední velká přednáška nesla název Vztek proti nadvládě peněz a přednesl jí John Holloway, sociolog a radikální filosof z autonomní univerzity v mexickém městě Puebla. Jeho poetický a výborně vypointovaný projev připomínal spíše básníka, respektive šansoniéra, jak se sám nazval, když byl představen překladatelce (náš velký dík patří i jí) a odpověděl ji se slovy "Budeme tu dnes zpívat takový duet". John, který Prahu navštívil po téměř 50 letech, hovořil v krátkých, úderných větách, a zdůrazňoval důležitost vytváření prasklin v kapitalismu. Ukazoval, jakým způsobem je vytváříme, když se v každodenním životě bráníme svádivé, ale destruktivní moci peněz. Jak bráníme vztah ke svým přátelům či ke svým dětem před erodujícím účinkem logiky peněz. Takové bariéry proti logice peněz podle něj tvoří každý z nás vždy, když hájí autenticitu vlastního života. Často se v přednášce odvolával na jihomexické mayské povstalce - zapatisty, kteří dokázali neoliberálnímu kapitalismu vytvořit v posledních dekádách jednu z největších a nejbolestnějších prasklin a zároveň se stali inspirací tisícům lidí, kteří se snaží zapatismus "překládat" do svých lokálních kontextů a každodenních bojů. "Už jen tím, že se ptáme a zpochybňujeme jistoty - tak jak to činí zapatisté, kteří, jak sami říkají, 'kráčejí s otázkami' - tak utváříme malinké skulinky, trhliny a praskliny kapitalismu," říká Holloway.
„Vztek proti vládě peněz. Rozbijte okna bank. Zastřelte politiky. Zabijte bohaté. Oběste bankéře na lampách“ říká John Holloway a vyslouží si jeden z mnoha potlesků. A vzápětí dodává: „Ano, všemu tomuhle se dá rozumět. Ale nám všem je asi jasné, že to nestačí. Ve skutečnosti jsou to peníze, které musíme zabít. Musíme zabít pána, nikoliv jeho sluhy.“ Právě May Day označil - k naší velké cti - za jednu z prasklin v kapitalismu, která ukazuje, že žít lze i jinak, než jen v rámci světa placené práce, maximalizace zisku a logiky peněz.
Satira a další várka muziky
Po skončení přednášky Johna Hollowaye nastoupil divadelní soubor Ztracená existence a sehrál vlastní autorskou divadelní hru Vandaska před zcela zaplněným stanem. Ta si vzala na paškál totalitu, která by mohla nastat po hypotetickém volebním vítězství Dělnické strany sociální spravedlnosti, jejíž členy ve hře představují včely-dělnice. Mezi nejpovedenější momenty představení patřilo třeba vyhrožování a přesvědčování ke spolupráci, během kterého dva z dělníků potenciálnímu konfidentovi velmi barvitě a nechutně popisují, co vše se může stát jeho "bříšku" a dalším částem těla, když spolupráci odmítne. Ztracená existence ve hře odvádí stejně dobrou práci, jako Voskovec s Werichem před druhou světovou válkou - satirou útočí na možné ohrožení svobody a s pomocí alegorie zesměšňuje představitele této hrozby.
Po divadelním představení byli diváci a divačky požádáni, zda by nepomohli s vyklizením lavic, aby mohly ve stanu začít koncerty. Takřka každý, kdo byl uvnitř, popadl lavici, a ani ne za pět minut byl stan připravený pro další program. Díky vám všem.
Aran Satan, který na May Day přivezl svou směsici zvuků a slov, připomínající slam poetry, se zeptal do publika: "To by mě zajímalo, který blázni vymysleli dát tuhle věc na tuhle stage a v tenhle čas..." a sám si odpověděl: "Ti nejlepší blázni!". Na pódiu ho na chvíli doplnil i raper Bonus, který patří spolu s Aranem k nejlepším poetickým komentátorům problémů, spojených se snahou o autentický život v současnosti. Ztracená existence se následně ještě jednou vrátila na pódium se scénkou o kapele Adolf Hilter revival, a pak už se pódium otevřelo pro crustovou smršť v podobě kladenských Jonestown a pro streetpunk, servírovaný od srbských The Bayonets. Jonestown zahráli pro opravdu neskutečně naplněný stan, který pod jejich taktovkou málem došel úhony. Jejich fanoušci mluvili o jednom z nejvydařenějších koncertů za dlouhou dobu. Po vystoupení The Bayonets se pak nepoškozená konstrukce stanu stala skutečným zázrakem.
Zátěžové testy v dvoupatrovém stanu
Kromě přednášek, filmů a muziky měli návštěvníci a návštěvnice možnost zúčastnit se workshopů a prezentací, které po celý den probíhaly v horním patře promítacího stanu. Nejdříve proběhla prezentace iniciativy Ne Rasismu, která zasvětila návštěvníky do svých idejí, východisek i dosavadní a plánované činnosti. Potom se současní i potenciální rodiče sešli na workshopu na téma Svobodná výchova, kde se živě debatovalo o zkušenostech s ponecháváním iniciativy dětem a dalších tématech, spojených s nedirektivní výchovou. Další workshop, který počtem účastníků otestoval pevnost konstrukce stanu i schodů, které do horního patra vedly, se věnoval zkušenostem a tipům, týkajícím se represivních složek. Právnička, která workshop vedla, ho ke spokojenosti přítomných pojala především jako dotazovnu a jako prostor pro brainstorming nápadů a otázek, které během workshopu vyvstávaly v myslích účastníků a účastnic.
Program druhého patra uzavřel slovenský dirty folkař Dáša fon Fľaša. Ten dokázal zaplnit prostor tak dokonale, že stan zvenčí vypadal jako předlistopadové zelinářství, do kterého právě dovezli banány – fronta se táhla až ven na schody, a další a další lidé se snažili aspoň na chvíli nakouknout, aby si poslechli básníka, který své dílo neváhá vykřičet, jen za pomoci své akustické kytary, do světa. Velká část davu zpívala texty spolu s Dášou a dvoupatrový stan, který byl až do té chvíle poměrně tichým místem, se stal dalším ohniskem radostného hluku.
Sebevzdělávání, nakupování, strava a spol.
Vedle jednotlivých bodů programu, které mohli návštěvníky a návštěvnice bavit, vzdělávat, informovat a zapojovat, probíhaly během celého dne další akce. V areálu Císařské louky bylo možné navštívit undergroundový bazar, stávající se z několika prodejních a informačních stánků, mimo jiné Antifašistické akce, Fire and Flames, Mob Action, Československé anarchistické federace, X Basta X, Veggie Pride, Ne Rasismu, Food Not Bombs Praha nebo ekologicky zaměřených skupin. Během dne probíhal i graffity jam a na stánku Freedom Writers se jako o závod vyráběly šablony, pomalovávaly tašky a trička.
Antifašisticky profilované bodymod Studio Hell, které se běžně specializuje i na drsnější praktiky, mimo jiné vytvářelo účastníkům a účastnicím festivalu na hlavách barevná a lesklá číra. Díky lidem ze studia Hell mohl být na letošním May Day bezmála naplněný stereotypní obraz médií o tom, že každý, kdo se staví proti náckům, má na hlavě barevného kohouta. Děti se mohly vyřádit při zápasech v sumo kostýmech, zúčastnit se karnevalu s vlastnoručně vyrobenými maskami, zaskákat si v hradu a hrát hry.
Jedním z lákadel, které si mohli návštěvníci a návštěvnice užívat celý den, bylo také občerstvení. Antifašistická akce podporuje veganský způsob života. Samozřejmostí proto bylo, že veškeré jídlo na May Day bylo veganské. Veganský guláš, tofu burgery, hot dogy, tlačenka, palačinky, falafel, zmrzlina a nepřeberné množství sladkostí a zákusků, to vše bylo k dispozici. Mnohé určitě potěšilo i sojové mléko do (fair trade) kávy. Doufáme, že jsme návštěvníkům a návštěvnicím festivalu prakticky ukázali, že stravovat se dá i bez trápení zvířat. Za zmínku určitě stojí i to, že výdělek z prodeje jídla posloužil k pokrytí nákladů na festival.
Festival proběhl již počtvrté za účasti obrovského počtu lidí a již počtvrté proběhl hladce a bez větších komplikací. Jsou samozřejmě věci, které by stálo za to vylepšit, například nakládání s odpadem, ideální by bylo jeho důslednější třídění. Hodilo by se i více stojanů na kola, protože čím dál více příchozích preferuje tento způsob dopravy. K zahození by nebyla ani šatna nebo podobný prostor, kde by příchozí mohli bez obav zanechat třeba batohy. Úspěchu přednáškové části a obrovskému množství dotazů, valícímu se na přednášející, by pomohla osoba hostesky (ať už ženského, nebo mužského rodu) s mikrofonem, pohybující se v auditoriu. Rádi bychom také omezili kouření v menších stanech, především ve stanu dvoupatrovém, kde už s příchodem jednoho kuřáka či kuřačky začíná být nedýchatelno. May Day měl sice své mouchy, ale proběhl hladce a poklidně.
Pokud někoho zaskočily povrchní či vysloveně matoucí informace některých médií o festivalu, jeden z důvodu této skutečnosti je ten, že jsme se ani letos na komunikaci s mainstreamovými medii nezaměřili. Přesto občas udivuje, že si příslušný redaktor není schopen najít ani ty základní informace, kterých je na internetu plno. Podobně ovšem dopadli účastníci brněnské blokády - poklidnost jejich protestu byla na úkor zájmu sdělovacích prostředků. Každý, kdo je ale ochotný se proti fašismu stavět, se jistě do Brna nebo Prahy dostavil a na vlastní oči přesvědčil, jak stoupá přízeň hnutí, která se proti neonacistům staví. Doufáme, že drobné nedostatky nezkazily váš prožitek z Prvního máje na Císařské louce a že na příští akci, která vám dá možnost podpořit Antifašistickou akci, ať už bude mít jakoukoli formu, se opět sejdeme ve vysokém počtu!
Díky a na shledanou
Moc děkujeme všem sympatizantkám, příznivcům, kamarádům a kamarádkám i rodinám, kteří nám pomohli festival uskutečnit. Beze všech, kteří přispěli k hladkému průběhu festivalu a k dobré náladě účastníků i organizátorů, by taková akce nemohla proběhnout. Je úžasné vidět, s jakým nadšením a ochotou jsou lidé kolem nás ochotni pomoci. Díky vám všem je skutečně možné dělat věci jinak, bez nadvlády peněz a uchovávat tak autenticitu našich životů, jako to na letošním May Day popsal John Holloway.
Dále patří naše díky všem návštěvníkům a návštěvnicím, kteří přispěli do kasy u vstupu nebo do některé z kasiček, kolujících po areálu. Díky vybrané částce bylo možné pokrýt velkou část nákladů na festival. Velmi nás těší, že tolik z těch, kdo se na Císařskou louku vydali, si uvědomuje, že May Day vzniká bez jakýchkoli sponzorů z řad státu nebo soukromých firem, a jeho existence je tak umožněna právě těmi, kdo jsou ochotni přiložit ruku k dílu, nebo dobrovolně přispět.
V neposlední řadě chceme poděkovat i všem, kdo si nechali den plný skvělých koncertů a zajímavých přednášek ujít, aby riskovali vlastní pohodlí a bezpečnost na blokádě neonacistického pochodu v Brně. Nejen Praha se svými několika tisíci účastníků May Day festivalu, ale i Brno s převahou antifašisticky smýšlejících aktivistů a aktivistek na straně blokády se tak staly na Prvního máje důkazem, že fašistická ideologie nemá v ulicích místo, a ať se budou její projevy schovávat za jakákoliv výročí nebo důvody, tak se najdou lidé, kteří se proti ní postaví.