RAC - Rock proti komunismu... nebo White Power?

Náš článek o koncertu Punkfront vyvolal větší odezvu, než jsme čekali, zejména v kontextu chystaných vystoupení dalších kapel podobného ražení. Rozhodli jsme se proto věnovat se této problematice trochu více do hloubky. Punkfront totiž nejsou jedinou kapelou, která se snaží jet na hraně mezi apolitickou a neonacistickou scénou. Dlouhodobě je tento prostor obsazen skupinami, které se hlásí k tomu, že hrají "Rock proti komunismu", nebo-li RAC. Kdo se ale doopravdy skrývá pod tímto názvem?

RAC vzniklo v Anglii osmdesátých let jako protiváha k RAR (Rock against Racism – Rock proti rasismu). Rock proti rasismu byl hudební festival pořádaný v roce 1978. Pořádala ho Anti-Nazi League jako výraz odporu k narůstající vlně rasismu v anglické hudební scéně spojené s vlivem neofašistických stran National Front na část skinheadské scény. Průvod více než sto tisíc lidí prošel tehdy z Trafalgar Square do londýnského East Endu, kde se konal open air festival za účasti kapel jako The Clash nebo The Buzzcocks. Původně byl plánován jen jediný koncert, ale brzy se z myšlenky angažovaného antirasistického vystoupení hudebních skupin stala celá kampaň, do které se zapojovalo čím dál víc kapel, zejména z tradičně svobodomyslného punkového prostředí.

Proti tomuto trendu se postavilo rodící se hnutí rasistických skinheads a pokusilo se čelit masivnímu nástupu RAR vytvořením vlastní hudební platformy nazvané Rock proti komunismu. Pokud se ptáte, proč se oponenti kampaní proti rasismu hlásili k antikomunismu, odpověď je jednoduchá – k rasismu se otevřeně hlásit nemohli, nebo spíš nechtěli. Takový Rock for racism by sice jako název zněl dobře, ale zároveň by příliš jasně deklaroval, o co neonacistům vlastně jde. A to neměli organizátoři v úmyslu. Záštitu nad těmito koncerty totiž převzala neofašistická National Front, které šlo hlavně o voliče. A ty by programem stojícím na primitivním rasismu nikdy nezískala. Ono přece jen „antikomunista a patriot“ zní lépe než „neonacista“. Obzvlášť když víte, co v minulosti nacismus napáchal za zvěrstva a zločiny.

O co ale jde muselo být všem brzy jasné, protože hlavním organizátorem koncertů RAC se stal Ian Stuart Donaldson, zakladatel kultovní neonacistické kapely Skrewdriver. Přestože první koncerty pod hlavičkou RAC proběhly už v letech 1978 a 1979, skutečný rozkvět zažila RAC až po resuscitaci Skrewdriveru v roce 1982 a poté, co organizaci RAC koncertů převzal právě Ian Stuart.

I když by se dalo podle názvu kampaně RAC soudit jinak, hlavní hvězdou RAC koncertů byl právě Skrewdriver a obecně byly tyto koncerty přehlídkou kapel nikoli antikomunistických, ale výhradně neonacistických. Přes svůj název se kapely sdružené pod touto hlavičkou věnovaly ve svých textech především antisemitismu, propagaci nacismu, fašismu a rasismu. Mezi další kapely zainteresované v RAC patřily Skullhead, Squadron, Sudden Impact, No Remorse, Violent Storm, Battlezone a Brutal Attack.

Postupem času začalo byt RAC vnímáno jako svého druhu hudební žánr označující neonacistické kapely starého střihu, kombinující tříakordový oi/punk, sborové refrény a neonacistické texty zpívané pro neonacistické publikum. Díky zkušenostem s RAC založil Ian Stuart v roce 1987 po svém rozchodu s NF novou organizaci nazvanou Blood and Honour. Ta se postupem času stala nejvýznamnější celosvětovou neonacistickou organizací. Úzká spolupráce mezi Blood and Honour a RAC vedla k tomu, že se termín RAC začal používat jako synonymum pro neonacismus.

Připomeňme si alespoň nejvýznamnější kapely tohoto žánru. Ještě se s nimi totiž potkáme. Podívejme se tedy nejprve na několik klasických kapel hrajících RAC v 80. letech.

Skrewdriver
Skrewdriver byla anglická hudební skupina založená roku 1976 Ianem Stuartem Donaldsonem. Skupina hrála až do roku 1979 jako punková, z této doby pochází i její první album All Skrewed Up, které bývá ceněné pro svoje hudební kvality. V roce 1979 se však kapela rozpadá. Ian Stuart Skrewdriver obnovil až v roce 1982, přičemž mimo něj již v kapele nehrál nikdo z původních hudebníků. Od tohoto momentu se Skrewdriver stává nejvýznamnější ikonou britské, resp. světové neonacistické hudební scény. Kapela končí svou existenci v roce 1993, kdy se Ian Stuart zabil při autonehodě. Dodnes má na neonacistické scéně kultovní status.

Koncert kapely Skrewdriver

 

Ian Stuart u sebe doma

Brutal Attack
Kapela vzniká již v roce 1980. V jejím čele stojí charismatický zpěvák Ken McLellan. Kapela patří ke stálicím neonacistického hudebního nebe a zavítala několikrát i do Česka. Naposledy jsme o ní psali zde.

Ken s hákovým křížem v pozadí...

...a na tričku

Skullhead
Kapela vzniká v osmdesátých letech a patří mezi nejvýznamnější kapely hrající pod zástavou RAC. V jejím čele stál Kevin Turner, známý zejména svým obličejovým tetováním. Po letech neaktivity (z Turnera se mezitím stal techno DJ) začala kapela znovu vystupovat v roce 2002.

Kev a jeho sbírka tetování

Skullhead na koncertě

No Remorse
Další z kapel spojených s první vlnou RAC. No Remorse vznikají v roce 1989 pod vedením Paula Londona vystupujícího pod pseudonymem Paul Burnley. Spolu s Brutal Attack patří k nejdéle vystupujícím kapelám neonacistické scény, i když kapela prodělala mnohé personální změny, mezi nimi i odchod zpěváka Paula Londona.

Paul s páskou na rukávu

No Remorse na koncertě

Squadron
Poslední z kapel, které jsou často zmiňovány v souvislosti s ranou scénou RAC, je britská kapela Squadron. Kapela vznikla v roce 1985 a fungovala zhruba do roku 2000. Vynikala zejména ostře pronacistickými texty.

Fanoušci Squadron

 

a kapela samotná

Tak jde čas... RAC nebo WP?
Postupem času se ale situace poněkud změnila. Zatímco v době svého počátku znamenalo RAC pouze jiné slovo pro White Power, vidíme v posledních letech nárůst kapel, které se označují za RAC, ale které nelze označit za vysloveně neonacistické. Tyto kapely odmítají zařazení mezi neonacisty a dovolávají se své apolitičnosti. Současně se ale hlásí k antikomunismu a obvykle i odporu vůči politické korektnosti neboli „PC“.
Jakkoliv je zpochybnění konceptu politické korektnosti na místě a pochopitelné, nebýt politicky korektní v tomto prostředí nabývá značně odpudivých podob. Znamená otevřenou propagaci rasismu, xenofobie, homofobie a islamofobie. V myslích příznivců RAC to funguje samozřejmě i obráceně – pokud nejste rasista, xenofob, homofob a islamofob, znamená to, že jste politicky korektní.
Zajímavá je v této souvislosti poznámka, že lidé, kteří hlásají odpor vůči politické korektnosti v rámci punkové scény, se dovolávají tradice rebelantství. Být antirasista je podle nich „diktát politické korektnosti“, zatímco být rasista a homofob je prý rebelie. Díky tomu se ale názory těchto „rebelů“ jeví shodně s názory nejkonzervativnější části české i evropské společnosti. Rebelie proti rebelii se tak paradoxně dostává na roveň maximální konformity.
Složitější je to i s odporem vůči komunismu. Přece jen Sovětský svaz již nějakou dobu neexistuje a pro řadu lidí je pojem „rudé nebezpečí“ trochu vyčpělý. Ne tak pro „současné rebely“ a Anti-PC skins. Ti při identifikaci nepřítele používají slovo komunista velmi volně – v zásadě jste komunista tehdy, pokud jste antirasista nebo nedejbože antifašista.
Současná podoba RAC tak v podstatě zahrnuje vedle otevřených neonacistů i kapely, které se sice deklarují jako apolitické, ale v zásadě jsou rasistické/xenofobní, homofobní, islamofobní a anti-antifašistické a ke klasickému NS/WP klišé už jim chybí pouze otevřené přihlášení se k nacionálnímu socialismu. Není proto divu, že oba druhy kapel spolu úzce spolupracují a že obě scény jsou natolik prolnuté. Často není možné ani přesně určit, kde končí NS a kde začíná „apolitické“ RAC.

V této souvislosti je dobré jmenovat alespoň pár kapel, které se pohybují „na hraně“ mezi RAC a NS/WP. Jde převážně o kapely, které jsou v „apolitické“ scéně buď uznávané, nebo mají nějaký vztah k Česku (jejich koncerty tu buď proběhly, nebo proběhnout mají).

Endstufe
Kapela byla založena v roce 1981, původně pod názvem Cyklon. Od té doby patří mezi klasické německé skinheadské kapely. Skupina funguje do současnosti, přičemž většina pozornosti se stáčí na jejího zpěváka Brandyho. V její tvorbě převažují nacionalistické tóny, ale pravidelně se účastní koncertů a kompilací s otevřeně neonacistickými kapelami. Podle Antifa Brémy, je kapela v současné době personálně spojena s místní neonacistickou scénou.

Jedna z raných fotek Endstufe

 

Zpěvák Endstufe Brandy v tričku RAHOWA neboli "Svatá rasová válka"

 

Endstufe na Veneto Summer Festu v roce 2007, jde o jednu z největších evropských přehlídek neonacistických kapel

Tattooed Motherfuckers (TMF)
Kapela vzniká mezi lety 2002 a 2003 okolo zpěváka starší anglické neonacistické kapely English Rose Steva Jonese, přezdívaného Jonesy, dlouholetého člena britské Blood and Honour. TMF mají být nepolitickou kapelou a Jonesy na webu kapely požaduje, aby byl posuzován pouze podle svých současných textů. Těžko z něj ale někdo může sejmout odpovědnost za dvacet let šíření nenávisti a neonacismu. A vzhledem k tomu, že se neustále pohybuje v prostředí svých neonacistických přátel, je velmi těžké uvěřit tomu, že by skutečně „otočil“. Realita je navíc taková, že Jonesy sám přiznává, že English Rose nadále pokračují, byť bez živých vystoupení. Tvrdit, že TMF je apolitická kapela, je tak víc než sporné.

Jonesy ještě s English Rose

I se všemi symboly Blood and Honour

A jako zpěvák TMF - v podstatě žádný rozdíl

I staří přátelé zůstali stejní - zde s Kenem z Brutal Attack

Lions Pride
Kapela vznikla jako boční projekt Gunthera, zpěváka a kytaristy belgické okultní black metalové kapely Ancient Rites. Lions Pride se ale prezentují jako jednoznačně skinheadská kapela. Nutno říci, že kapela se spojování s neonacismem vždy vyhýbala a snažila se prezentovat jako kapela nacionalistická. V rozhovorech ovšem běžně hovoří o svém obdivu k Ianu Stuartu Donaldsonovi a jeho kapele Skrewdriver. Gunther také neměl žádný problém dát rozhovor magazínu Blood and Honour, nejradikálnějšímu zástupci otevřeně neonacistické scény. V tomto rozhovoru také mluví o tom, jak si rád zahrál na koncertu ISD Memorial (vzpomínkový koncert za Iana Stuarta), který v roce 2004 pořádala Blood and Honour Vlaanderen. Lions Pride vystoupili po boku takových kapel, jako jsou Legion of St. George, Warlord nebo Armco. Všechny kapely jsou samozřejmě neonacistické.
Necháme na čtenářově úsudku, co si má myslet o kapele, která odmítá nařčení z neonacismu, ale s neonacisty bez problému spolupracuje.

Kytarista Lions Pride Bastien, jak jinak než v "nepolitickém" Thor Steinar

Plakát na koncer Lions Pride s neonacistickými Brigade M a Standrecht

Plakát na koncert s Armco

Kampfzone
O této německé kaple se u nás mluvilo již několikrát. Kapela vznikla v roce 1994 a fungovala do roku 2006. Původně začínala jako skutečně nepolitická, ale poměrně brzy se spojila s klasickým RAC hudebním vydavatelstvím DIM Records a její cesta se stočila. „Slavná“ je fotografie, na které je zpěvák Kampfzone Rene Schulze v tričku 88% Punk Rock (v neonacistické hantýrce označuje šifra 88 HH neboli Heil Hitler). Na jiné fotce je tentýž zpěvák v tričku neonacistického hudebního vydavatelství Tri State Terror Records, které vydává desky kapelám jako Angry Aryans, Nordic Thunder, nebo Chaos 88. Ostatně kapela neměla, podle informací zveřejněných na jejich webové stránce, problémy vystupovat s takovými „esy“ neonacistické hudební scény jako jsou kapely Fortress, No Alibi, Kreuzfeuer nebo Celtic Warrior. Poslední perličkou je pak obal jejich desky „Krieger mit Stolz“ (Hrdý bojovník) z roku 2001, na kterém je fotografie Iana Stuarta Donaldsona. Kampfzone spolu s Lions Pride vystoupili 30. října 2004 v Brně. Předkapelu jim dělali čeští Randall Gruppe.
Po rozpadu Kampfzone najdeme jejich zpěváka v kapelách Fight Tonight a od roku 2007 i v kapele Strongside (obě se profilují stejným směrem jako Kampfzone).

88% Punk Rock

Tri State Terror

Short Cropped
Tato belgická kapela existuje zhruba od roku 2006, ale její členové patří do širší skupiny muzikantů, kteří hrají v kapelách Short Cropped, Les Vilains, Kill Baby Kill a The Pride. Kapela sama o sobě tvrdí, že je nacionalitická ale že nemá nic společného s neonacismem. Short Cropped přitom najdeme například na desce Tribut to Brutal Attack (spolu s Kolovrat nebo Vinland Warriors, ale také s Kill Baby Kill a Les Vilains).
Podle serveru Indymedia se v songu Patriotic Anthem zpívá: „Skinheads z Flander, patrioti, proti rudým, protože nejsme SHARP a jsme na to hrdí – hrdí na to, že jsme bílí“
Kromě toho kapela nemá problém hrát na otevřeně neonacistických akcích, jako byl například koncert v roce 2009 nazvaný ISD Memorial, který proběhl v řeckém Skinhouse Hellas a organizovala ho tamní pobočka Blood and Honour nebo koncert na podporu neonacistických vězňů v roce 2009, na kterém hrála společně s francouzskou neonacistickou kapelou Lémovice. Kapela hrála i s německou neonacistickou kapelou Komando Skin.
V červnu 2010 hráli Short Cropped v pražském klubu Motoráj společně s kapelami Disdainful, The Riot a Donars Groll.

Kytarista a zpěvák Short Cropped s Kenem z Brutal Attack a "Big Edem" z Bound for Glory, kultovní neonacistické americké kapely

Tribut Brutal Attack, na kterém se kromě Short Cropped podíleli i KBBK a Les Vilains

Koncert na podporu "politických vězňů"

Koncert s německými neonacisty Kommando Skin

ISD Memorial ve Skinhouse Hellas

A fotografie z tohoto koncertu - Short Cropped pod zástavou Blood and Honour

Koncert v Praze

Kill Baby, Kill (KBK)
Další z belgických kapel, Kill Baby, Kill, vznikla kolem roku 2002. V roce 2005 se objevuje jejich první deska – split s English Rose, nazvaný „Good night left side!“, kde se kapela otevřeně hlásí k podpoře „White Power“. Mezi její hity patřila i píseň „2YT4 this Job“, neboli „Příliš bílý pro tuto práci“. Hlavním sloganem kapely pak bylo heslo „Give back the Oi to the white working class“ (Vraťte Oi zpět bílé dělnické třídě).
Kapela od svého počátku směřovala jednoznačně mezi neonacisty a stala se mezi nimi vysoce populární. Nijak se také netajila svým cílem obrátit apolitickou Oi scénu směrem politicky aktivním skupinám, zejména k Blood and Honour. Dobře to dokumentuje rozhovor s KBBK v Blood and Honour Magazine, kde se kapela hlásí k odkazu Blood and Honour a Hammerskins. Kapela vystupovala samozřejmě na velkém množství neonacistických akcí (například v Polsku na memoriálu za zpěváka kapely Honor, jedné z nejvýznamnějších polských neonacistických kapel).
V případě KBK je možné tvrdit, že jediná odlišnost od klasické neonacistické kapely spočívá v tom, že KBK neopěvují ve svých textech Adolfa Hitlera.
Kapela ukončila svou činnost po smrti jejího zpěváka Dietera Samoye v roce 2010. Dieter Samoy spáchal sebevraždu krátce po té, co nad ním soud potvrdil rozsudek – dva roky ve vězení za jeho podíl na útoku na černého imigranta Raphaëla Mensaha, ke kterému došlo v roce 2006. Mensah byl po útoku měsíc v komatu a rok po napadení zemřel. Dieter popíral, že by patřil k útočníkům, ale soud mu neuvěřil. Informace o jeho smrti zveřejnil například web Aryan rebel nebo Blood and Honour.

Split s English Rose

Dieter Samoy s Kenem z Brutal Attack

KBK ve Skinhouse Hellas - také pod zástavou Blood and Honour

Plakát na koncert za zpěváka polských Honor

a fotka z tohoto koncertu

Koncert s německými neonacisty Faustrecht

 

Les Vilains
Poslední z belgických kapel, o kterých budeme mluvit, existuje od roku 1997. Jejím zakladatelem je zpěvák Suck, který se v tomto roce přistěhoval do Brugg, kde si založil nechvalně proslulý bar De Kastelein, sloužící současně jako koncertní sál. Složení kapely se v průběhu času měnilo a Suck velmi často hraje s hudebníky z Short Cropped a Kill, Baby Kill.
Les Vilains nemají takovou pověst jako KBK, ale ve skutečnosti se od sebe obě kapely ohledně politického poselství v ničem neliší. V rozhovoru pro blog NS Revolt Suck mluví o tom, že má mezi členy Blood and Honour mnoho přátel. Mezi své oblíbené kapely pak řadí Endstufe nebo Faustrecht. V dalším rozhovoru na otázku co si myslí o Blood and Honour přímo odpovídá: „Po smrti Iana Stuarta už nic není jako dřív. Scéna RAC postrádá skutečné charismatické vůdce. Ken McLellan mohl být jedním z nich, kdyby nebyl široce kritizován jako "pop star"“. Kapela odehrála od roku 1999 obrovské množství koncertů s různými neonacistickými kapelami jako byly například Mistreat, Brutal Attack, Celtic Warrior, English Rose, White Law nebo Pureblood. Les Vilains samozřejmě pravidelně vystupují na akcích Blood and Honour.
Les Vilains by měli hrát v České republice 25. 3. 2011.

Suck a Dieter

Les Vilains hrají pro Blood and Honour...

... a pro Iana Stuarta

Koncert s Gesta Bellica, klasikou italského neofašismu

Koncert s britskými Avalon

Les Vilains hrají pro Blood and Honour...

...a ještě...

...a ještě

A informace o jejich koncertě v Čechách

Brassic
Kapela, kterou se ještě sluší uvést, jsou američtí Brassic. Jde o klasický RAC projekt – tedy kapelu, která o sobě mluví jako o kapele nepolitické a patriotické, ale v rozhovoru pro řecký blog Glory Day of RAC celkem otevřeně přiznává, že hraje pro „pravicové skins“, za své vzory označuje Skrewdriver a Brutal Attack a na závěr dodává skvělou definici současného RAC: „Mnoho skinheads, kteří se bojí přiznat, že jsou pravičáci a/nebo rasisti, teď tvrdí, že jsou jen antikomunisti.“ Lepší závěr jsme si snad ani nemohli přát.
Nebo možná mohli. Kapela Brassic by měla vystoupit v srpnu v Čechách. Organizátorem koncertu je Tomáš Ducháček aka Duchin the Bootboy.

Aktualizace 25.3.2011
Člen kapely Prohibice nás upozornil, ze již před měsícem kapely Prohibice a Ani krok späť odmítly na koncertě spolu s Brassic hrát, jednalo se o společné rozhodnutí obou kapel, které vycházelo ze zjištění, co jsou Brassic zač. Koncert jako takový byl prý ještě před vydáním tohoto článku zrušen. Děkujeme za upozornění jak kapelám, tak ostatním a zároveň se omlouváme za zveřejnění neaktuálních informací.

Zpěvák Brassic v tričku Skrewdriver...

... a Skullhead...

...a Brutal Attack

A pozvánka na jejich koncert v Čechách. Název akce je samozřejmě odvozen od mota kapely Kill Baby Kill