Všichni víme, co se teď v Řecku děje. Řecko je samozřejmě daleko a tamější události se dají interpretovat méně snadno, než když jsou např. protesty proti G8 v Rostocku. Ale ať je důvod nespokojenosti původně jakýkoliv, a možná je jejich spouštěčem i jen nespokojenost čistě materiální, situace se zdá být na pokraji.
Česká média tamní situaci rámují jako problém líných Řeků, kteří se neumí uskrovnit a rádi by čerpali štědré sociální dávky, podpory nezaměstnanosti, důchody a měli jistou kariéru ve státním sektoru, kde se moc nenadřou, do konce života. Na druhou stranu je zbytek Evropy volán k „solidaritě při moření dluhů" státu.
Celý problém je tak interpretován jako záležitost jednoho národního státu a jeho nezodpovědných obyvatel. A to je nám samozřejmě podezřelé: my víme, že „národ“ — jednotka, o kterou se opírá ideologie národních států, není žádná homogenní skupina. Je to velké množství lidí, ve kterém existují skupiny, jejichž zájmy jsou někdy protikladné. A právě v dnešním Řecku se vyjevuje konflikt, který nastává mezi odtrženou elitou, která disponuje společenskými zdroji a nástroji sociální kontroly a pracujícími, důchodci a studenty, kteří jsou v podřízeném postavení nuceni rozhodnutí vládnoucích plnit. Je přitom jasné, kdo ponese náklady. A elita, která stojí u kořenů problémů, by měla být dál v sedle.
Dnes jsme svědky toho, kdy se lidé rozhodli vypovědět poslušnost.
Tématům souvisejícím se situací v Řecku bychom se chtěli dál věnovat. Byla by škoda, kdyby Řecko bylo zase jenom další kostka domina, která spadne osamoceně a nestrhne s sebou další.
Přinášíme krátký rozhovor s člověkem, který se právě v Řecku v Soluni (Thessaloniki) nachází a seznamuje nás s perspektivou, tak jak ji vnímá kluk ze severní Moravy.
Velká demonstrace pořádaná odborovými svazy v Athénách
Ahoj, můžeš nejdřív říct jak ses do Řecka dostal, co tam děláš a kde konkrétně jsi?
Zdravím, do Řecka jezdím každý rok, narodil jsem se ve Slezsku v rodině, která z Řecka částečně pochází a byla jednou z mnoha, která našla v Československu azyl po porážce komunistů v občanské válce. Moje maminka se narodila už v ČR. Svůj původ jsem ale nikdy neprožíval, jen když jsem byl malý, tak jsem rád poslouchal dědovo vyprávění, jak vyhazoval most nebo jak vypadá kulometné hnízdo.
Před několika lety jsem začal Řecko navštěvovat pravidelně a zalíbilo se mi tu a snažím se naučit se alespoň chabě řecky. Jsem v Soluni, mám vazbu na squat Delta a mám tu k dispozici i starou obytnou dodávku. Delta je politický squat a je to obrovský rohový barák, takový lepší panelák.
Máš v Řecku nějaké příbuzné, případně využíváš nějak své rodinné vazby?
Nějaké příbuzné asi mám, ale nejsem s nimi ve styku. Většina rodiny v letech 49 a 50 emigrovala, takže bych bližší příbuzné potkal spíš v Austrálii než tady. Ani se nějak na místě neprofiluju jako „hele, můj děda byl Řek a partyzán“ ani že jsem z ČR nebo tak. S místními mluvím směsí angličtiny, řečtiny a německých slov.
Účastníš se se nějakým způsobem probíhajících aktivit?
Chodím na demonstrace a pracuju rukama, ať už je to pomoc při vaření jídla nebo využívám to, že jsem absolvoval stavební průmyslovku a na stavbách jsem i pracoval, a mám znalosti, které tu najdou využití.
V Čechách média prezentují současné Řecko stylem „nasekali si dluhy, teď je nechtějí platit, mají obrovské důchody a platy“...
Já česká média sleduju, nepřekvapuje mě to. Dluhy samozřejmě nenadělali Řekové, ale řecká vláda, která utopila astronomické sumy ve výstavbě a dalších „investicích“, ze kterých neměl užitek nikdo s výjimkou podnikatelských rodinných klanů apod. a zdaleka se nejedná jen o případ Olympijských her. A ty obrovské důchody a platy: na venkově mají lidé platy okolo 600—700 EUR (a ženy mají menší platy než muži) a 30 % důchodců žije pod hranicí chudoby. A když se mluví o tom, Evropa půjčí Řecku další peníze, není to žádná charita, ale jen další zadlužování s cílem chránit evropské banky a jejich investice.
Jak vypadá vlastně složení demonstrantů?
Jsou demonstrace ryze anarchistické, jsou demonstrace které pořádá Komunistická strana, hodně demonstrací pořádají odbory, kterých je tady velké množství od velkých oficiálních až po radikální. Tebe určitě ale zaujme, že jsem slyšel o případu, kdy byli v jedné demonstraci spolu jak anarchisté, tak docela velká skupina pravičáků z fotbalu (je tu běžné, že v rámci jednoho klubu jsou jak skupiny radikálů co se hlásí k levici i k pravici). Ještě nedávno ale místní pravičáci občas utočili na levicové demonstranty spolu s policií.
Jak to vypadá se spoluprací anarchistů a ostatních skupin? Jaké má postavení autoritářská levice?
Tady vesměs panuje takováta západní všehochuť (občas narazíš na Lenina apod. i mezi anarchisty), ale anarchismus má silné pozice. Pro mě v překvapivě velké míře komunikují anarchisté s řadovými odboráři a to včetně těch umírněných, což považuji za dobré, protože to vede docela k radikalizaci odborů. Nepříliš dobré jméno má Komunistická strana, ale důvody nejsou ani tak ideologické ale v tom, že se v nedávných dobách se zachoval dost oportunisticky a její vedení mívá sklon politikařit. Silně se ale rozlišuje mezi stranou jako takovou a řadovými členy. Nedávno jsem byl v jiném squatu na workshopu pod vedením lékaře, který je dlouholetým členem Komunistické strany a nikdo z mnoha přítomných anarchistů s tím neměl samozřejmě problém.
Poslední otázka: jaký myslíš, že je důvod, že radikální hnutí je v Řecku tolik silné?
Jak to vidím já, je to kombinace mnoha faktorů. Předně je to ten, že lidi zklamala jak oficiální levice tak pravice, lidem lhaly obě strany, obě jsou opleteny korupčními skandály. Roli hraje silné squaterské hnutí. Squaty jsou opravdu pro místní scénu zásadní. Dále je to silná pozice odborů a univerzit. Velká výhoda je, že na univerzitní půdu nemá policie takřka přístup a ačkoli se objevují policejní hlasy, že by se to mělo změnit, asi k tomu nedojde. Jednak i mezi zaměstnanci univerzit jsou lidé, kteří nezapomínají na své radikální mládí, za druhé lidí mají ještě v paměti masakr, který za pomocí tanků rozpoutala v sedmdesátých letech vojenská fašistická diktatura na Polytechnická univerzitě v Athénách. Polytechnika je i dnes jádrem odporu a tehdejší masakr studentů je v širokém povědomí. Ale taky hrají podle mě roli i takové věci, jako je sklon Řeků ponocovat a de facto je tady 24 hodin denně vždy někdo ve střehu a pracuje se nepřetržitě, jejich temperament a tak.
Squat Delta v Soluni
Související: Rozhovor s přímými účastníky prosincových bojů 2008 v Řecku popisující zejména pozadí událostí a charakter řeckého anarchistického hnutí
http://www.ideozlocin.cz/b32-recko-rozhovor-s-primymi-ucastniky.html