Přinášíme Vám rozhovor člena Antifašistické akce s aktivistkou organizace International Solidarity Movement (ISM) Evou N. Eva je anarchistická aktivistka z České republiky, dlouhodobě žijící v Anglii. Za svou praktickou podporu nenásilného boje Palestinců proti okupaci byla izrealskými úřady deportována z palestinských území.
Co bylo prvotním impulsem k tvému rozhodnutí vydat se do Palestiny a působit tam jako aktivistka? Proč myslíš, že je důležité angažovat se zrovna tam?
K odjezdu do Palestiny jsem se rozhodla před rokem, když Izrael napadl Gazu. Tou dobou jsem zrovna pobývala v Londýně, kde se každý den konaly demonstrace před izraelskou ambasádou. Chodily na ně stovky, o víkendech i tisíce lidí. Na druhou stranu jsem viděla, že oproti demonstrantům většinu lidí tento hrůzný útok nijak zvlášť nezajímal. Třeba když jsem přišla první den po Vánocích do práce, myslela jsem, že moji kolegové budou touto událostí zděšeni podobně jako já. Očekávala jsem, že o tom budou všichni hovořit a zajímat se, ale místo toho se mi jen divili, proč se podobnými věcmi vůbec zabývám. Pravděpodobně svoji roli sehrála média, která o situaci podávala až neuvěřitelně zkreslená fakta. Je smutnou pravdou, že (hlavně v Česku) neexistují pravdivé a objektivní informace o tom, co se v Palestině skutečně děje, jsou tam soustavně a systematicky porušována lidská práva. Média i společnost se dostala do stádia, kdy jsou vůči zprávám o bezpráví páchaném na Palestincích naprosto imunní. Přitom se podobným událostem (třeba i v menším měřítku), které se stanou kdekoli jinde na světě, věnuje mnohem více pozornosti. To byly asi hlavní důvody, proč by se měl člověk o situaci v Palestině zajímat.
Do Palestiny jsi jela s organizací International Solidarity Movement (ISM). Mohla bys přiblížit našim čtenářům, co to vlastně ISM je, jak funguje a jaké si stanovuje cíle?
ISM, česky Mezinárodní hnutí solidarity, je celosvětové hnutí, které podporuje nenásilný boj Palestinců proti okupaci. Angažuje se v nenásilných přímých akcích a aktuálně informuje o událostech v Palestině. ISM je založeno na antiautoritářských principech. Víceméně to je sdružení aktivistů, podporující odpor Palestinců vůči okupaci. Uvědomujeme si, že o vedení nenásilného boje proti okupaci vědí nejvíce samotní Palestinci. Nesnažíme se je poučovat co je podle nás efektivní a co ne, importovat jim nějaké návody. Mezinárodní podpora Palestinců, stejně jako podpora od izraelských aktivistů, kteří se staví proti porušování lidských práv, si klade za cíl dodávat utlačovaným naději, že na ně celý svět nezapomněl a že je jejich boj za ukončení okupace důležitý a legitimní.
Jak porovnáváš své zkušenosti z Palestiny s obrazem o situaci, který nám dávají média?
Média ukazují Izrael jako demokratický stát, který se brání proti útokům ze strany Palestinců. Člověk tam však během pár dní zjistí, že realita leží někde úplně jinde, Izrael není demokratický stát a nejsou to Palestinci, kdo vyvolává násilí. To většinou přichází ze strany izraelských osadníků, policie a armády nebo ze všech těchto skupin a ozbrojených složek dohromady. Často se stává, že osadníci sami napadnou nějakou palestinskou vesnici a následně přijde izraelská armáda, avšak ne proto, aby zadržela skutečné útočníky. Namísto toho ve vesnici podnikne zátah, vyhlásí zákaz vycházení a střílí na jejím území ostrými náboji. To jen ukazuje úzkou spolupráci mezi osadníky a izraelskými ozbrojenými složkami. Když osadník napadne Palestince, tak ho předvedou na výslech a za 2 hodiny ho propustí. Kdyby se podobná událost stala obráceně, tak Palestinec stráví několik měsíců ve vězení a nikdo o něm na dlouhou dobu nemusí vůbec vědět.
Druhá věc je, že se v médiích často o Palestincích mluví jako o islámských fundamentalistech, kteří nevidí nic jiného než náboženství, válku, krev a podobně. To ale vůbec není pravda. Palestinci žijí podobně jako my a mají úplně stejné starosti. Málokdo například ví, že okolo 15 % Palestinců jsou křesťané. Lidé si o islámu myslí, že má v sobě nějak zakódovaný konflikt a má za každou cenu za cíl šířit víru, i kdyby to znamenalo krveprolití. V Palestině ale žijí mírumilovní lidé s respektem vůči jiným náboženstvím. Během Ramadánu (muslimský svatý měsíc, během kterého drží muslimové přes den půst), křesťané respektují muslimy tím, že nejedí na ulici. O Vánocích chodí zase řada muslimů do kostela.
Někdy jsou slyšet rasistické názory, že jsou obecně Palestinci a Arabové nevzdělaní a nepracují. To také není vůbec pravda. Vzdělanost v Palestině je na velmi vysoké úrovni. S většinou lidí jsem se například bez problému domluvila anglicky, s lidmi nad 50 let stejně jako s malými dětmi. Znám také několik lidí, kteří mají dvě zaměstnání nebo dělají dlouhé směny. Kromě toho musí často na cestě do práce trávit hodiny čekáním na kontrolních stanovištích.
Izraelská armáda pomocí těžkých strojů, které dodávají firmy Hyundai, Volvo a Caterpillar, ničí zásobárnu vody v al Baqa 3. 9. 2009. V tomto případě se izraelské úřady ani nesnažily o zdání legality pomocí "demoličního výměru".
Jaké dopady má podle tebe okupace Palestiny pro život obyčejného člověka, který musí chodit do práce, živit rodinu, prostě řešit "běžné starosti"?
Konkrétní dopady okupace jsou samozřejmě jiné v Gaze, ve východním Jeruzalémě a na Západním břehu a jiné pro Palestince, kteří mají izraelské občanství a bydlí na území Izraele. Já mám zkušenost se situací Palestinců v Jeruzalémě a na Západním břehu.
Ve východním Jeruzalémě, který Izrael de facto připojil ke svému území, jsou největším problémem masové demolice domů a násilná vystěhovávání Palestinců z celých čtvrtí. V Jeruzalémě nikdo neví, jestli jeho dům bude ještě další den stát. Izrael demolice ospravedlňuje tvrzením, že Palestinci staví bez příslušných povolení. Pravdou však je, že je pro Palestince ve velké většině nemožné takové povolení získat.
Existuje několik obzvláště zasažených oblastí. Například v Silwanu, jižně od Starého Města, žije pod hrozbou násilného vystěhování a následné demolice svých vlastních domovů přes 1500 Palestinců. Jeruzalémský magistrát zde plánuje srovnat se zemí asi 90 domů, které mají ustoupit plánovanému archeologickému parku pro turisty. Ten má být vybudován za účelem posílení historické vazby židovské populace k Jeruzalému a zároveň k zakrývání historických vazeb jiných skupin k tomuto místu. Na desítky let staré palestinské domy už několik let existují demoliční výměry. Magistrát se ani neobtěžuje majitelům příslušných nemovitostí oznámit, kdy demolice přijde. Člověk může čekat klidně deset let a pak najednou v 6 nebo v 7 hodin ráno přijedou buldozery. Obyvatelé domu dostanou 10 nebo 15 minut na to, aby jej opustili. Nemají ani dostatek času k zabalení svých nejnutnějších věcí. Nezbude jim nic jiného, než přihlížet jak buldozery - mimo jiné placené i z jimi placených daní - srovnávají jejich dům se zemí. Dříve se stávalo, že demolice domů začínaly i bez ohledu na to, zda se v domě nachází jeho obyvatelé.
Dalším problémem je svoboda pohybu, která je absolutně kontrolována a omezována Izraelem. Obyvatelům ze Západního břehu s palestinskými doklady není dovoleno cestovat po území Izraele nebo východního Jeruzaléma, který je Palestinci považován za hlavní město. Nacházejí se tam hlavní palestinské úřady a instituce, školy, nemocnice a posvátná místa. Dříve býval východní Jeruzalém ekonomickým centrem Západního břehu. Povolení pro vstup do Jeruzaléma a Izraele, které je většinou udělováno na jeden den (večer se ale musí vrátit zpátky na Západní břeh, není povoleno zůstat přes noc), je velmi obtížné získat. Stejně nemožné je si ho i udržet. Často se stává, že Palestinci, kteří potřebují nějakou urgentní specializovanou lékařskou péči, která není na Západním břehu nebo v Gaze dostupná, nedostanou povolení a následkem toho se jejich stav kriticky zhorší nebo dokonce zemřou. Palestinci žijící v Jeruzalémě sice nejsou občany Izraele, ale i tak mají určité výhody oproti těm, kteří bydlí na Západním břehu či v Gaze. Mají lepší lékařskou péči a zdravotní pojištění, ale problém nastává, když se jim nepodaří prokázat, že žijí v Jeruzalémě trvale. Izrael jim jejich status rezidentů může kdykoli arbitrárně odebrat. Potom nezbývá nic jiného, než se odstěhovat na Západní břeh, což znamená minimálně ztrátu zdravotního pojištění pro sebe a své děti. Následky jsou zdrcující, zejména pro početné rodiny ve špatné ekonomické situaci.
Izrael kontroluje veškerou ekonomiku, pohyb zboží a distribuci přírodních zdrojů. Ty se ve velké míře nachází na Západním břehu, kde probíhá stavba kontroverzní zdi a zakládání ilegálních osad s účelem obsazení míst bohatých na zdroje. Zdaleka nejhorší je situace ohledně vody. Izrael Palestincům nedovoluje výstavbu vlastních vodních zdrojů, studní nebo rezervoárů. V létě jsem navštívila palestinskou vesnici, kde se některé rodiny nacházely bez tekoucí vody i více než 100 dní. V okolí vesnice bylo několik ilegálních izraelských osad, kde se zelenaly palmy, trávníky a zrcadlily plochy početných bazénů. Izraelci v průměru spotřebovávají 4krát více vody než je doporučené minimum, na které Palestinci často ani nedosáhnou.
Přestože jsou Palestinci odhodláni bojovat tak dlouho, dokud Izrael neukončí svou ilegální okupaci, v některých oblastech je vidět beznaděj z nikam nevedoucího mírového procesu a ne příliš nadějné vyhlídky do budoucnosti. Nejhorší situace je v Gaze a ve vesnicích, které často čelí invazím ze strany izraelské armády nebo násilí ze strany osadníků. Traumatické zážitky se projevují hlavně na dětech, které mají problémy s chováním a v noci se bojí spát. Mnoho z nich nepotkalo Izraelce jinak než v uniformě nebo se zbraní v ruce. A to většinou uprostřed noci, když bezmocně přihlížejí zatýkání rodičů nebo jiných příbuzných. Je těžké si představit, kde tyto děti budou později čerpat motivaci k pokračování v nenásilném boji proti okupaci. Můžeme mluvit o zázraku, že vůbec mají vůli pokračovat v životě a nevzdávají úsilí o dosažení dobrého vzdělání.
Osadnící se schovávají za zády vojáků, poté co zaútočili na Palestince ve vesnici Sheikh Jarrah, 24. 2. 2010.
Mluvila jsi o násilném vystěhování Palestinců z jejich domovů. Mohou se nějakým způsobem tito lidé proti vystěhování bránit, ať už právní cestou nebo občanskou neposlušností?
Všichni Palestinci, na jejichž dům se vztahuje demoliční výměr nebo rozhodnutí o vystěhování samozřejmě bojují soudní cestou. Problémem ale je, že je to velmi finančně náročné a naděje na spravedlivý rozsudek je mizivá. Zákony jsou vůči Palestincům diskriminační a otevřeně nahrávají zájmům ilegálních osadníků, kterým umožňují zabírat stále více území.
To dokazuje i případ palestinských rodin v Sheikh Jarrah, kde je ISM aktivní již přes rok víceméně 24 hodin denně. Případ se vleče u soudů už od roku 1972, kdy si krátce po tom, co Izrael zabral Východní Jeruzalém, začali izraelští osadníci nárokovat půdu, kde stojí domy 27 rodin palestinských uprchlíků. Právníkovi, který palestinské rodiny zastupuje, se podařilo prokázat, že dokumenty, na základě kterých osadníci a jejich organizace nárok uplatňují, jsou falešné. Izraelský soud (jediná možnost, kde se Palestinci mohou o svá práva soudit) jim nicméně nárok na půdu přiznal. To jen ukazuje, že u izraelských soudů má Palestinec s pravými dokumenty méně práv než osadník s dokumenty falešnými.
Dvě rodiny tak byly násilím vystěhovány 2. srpna 2009, když v 5 hodin ráno obsadily oblast izraelské ozbrojené složky v síle několik stovek mužů a žen. V jejich domech teď bydlí izraelští osadníci, kteří tak postupně přebírají kontrolu nad celým územím. Mají od státu přidělenu ozbrojenou ochranku na 24 hodin denně a navíc jsou sami ozbrojeni. Místní Palestince často napadají, včetně dětí.
Případy jako je ten v Sheikh Jarrah vyvolávají odsouzení ze strany amerických a evropských politiků a celé mezinárodní komunity. Jedná se o porušování mezinárodního práva. Tyto reakce však nemají na politiku Izraele, který má v plánu vystěhování dalších rodin a budování nových ilegální osad, žádný efekt.
Jediný způsob, jakým se Palestinci mohou bránit, je cesta nenásilného odporu proti této politice a informování světové veřejnosti. Cílem je poukázat na počínání Izraele a rovněž na rozhodnost Palestinců bojovat za svá práva. Ve čtvrtích východního Jeruzaléma, které jsou nejvíce ohroženy, vyrůstají protestní stany, kde Palestinci pořádají tiskové konference, výstavy a demonstrace. Rodiny, které byly násilně vystěhovány, bydlí a spí ve stanech postavených na dohled od jejich bývalých domovů. Chtějí tak zviditelnit svůj boj a zároveň zamezit osadníkům, aby změnili charakter místa a zakryli všechny známky toho, že se jedná o původně palestinskou oblast východního Jeruzaléma. Zasažené rodiny prakticky nemají kam jinam jít. I přesto, že je jejich soukromý a pracovní život (například děti nemají odpovídající zázemí pro studium) vystaven velkému tlaku, jsou stále rozhodnuti v boji pokračovat.
27.11. 2009 zničili osadníci z osady Ytzhar 97 olivovníků ve vesnici Burin
Z právního pohledu jsi byla deportována z Palestiny protizákonně. Budeš se ve svém případu dále nějak angažovat, například soudit se?
Soudit se určitě budu, můj právník podal případ k soudu s odvoláním s poukazem na nezákonnost mého zatčení. Byla jsem zatčena izraelskou imigrační jednotkou ‚Oz‘, která spadá pod ministerstvo vnitra. To na základě dohod z Osla nemá právo operovat na území Palestiny a ani tam zatýkat cizince s odůvodněním, že nemají platná víza pro pobyt v Izraeli. Ramalláh, kde jsem bydlela, a další větší města spadají pod vojenskou a civilní kontrolu palestinské samosprávy. Mé zatčení by se tak dalo přirovnat k tomu, kdyby česká cizinecká policie vnikla na území Slovenska a zatkla někoho s odůvodněním, že nemá povolení k pobytu v ČR. Uvidím, jak soud dopadne. Jednou tato jednotka zadržela amerického aktivistu s platným izraelským vízem, na což taky nemá podle zákona právo. Tento aktivista po měsíčním pobytu ve vězení soud vyhrál a musel být propuštěn. Stejně jako já byly později zatčeny dvě další aktivistky, které byly následně propuštěny na kauci. Soud uznal, že imigrační jednotka neměla právo je v Ramalláhu zatknout.
Od založení ISM nejsem první, kdo byl izraelskými úřady deportován. Jenom za těch 10 měsíců, co jsem v Palestině žila, hrozila deportace dalším lidem a dvě aktivistky byly vyhoštěny. U obou byla stejná záminka - nemají víza. Problém začíná už v momentě, kdy se člověk snaží do Palestiny dostat. Jediná cesta vede přes území Izraele a Izraelem kontrolované hraniční přechody, kde jsou lidé často podrobováni až několikahodinovým výslechům a ‚bezpečnostním‘ kontrolám. Kdyby člověk řekl, že jede pracovat jako aktivista třeba s ISM, přes hranice ho samozřejmě vůbec nepustí. Izrael dělá všechno pro to, aby se takoví lidé na jeho území ani nedostali.
Den po mém vyhoštění byl na hranicích na letišti zadržen americký novinář, který na Západním břehu pracoval s jednou palestinskou tiskovou agenturou. Byl mu zamezen vstup na území Izraele a po několika dnech strávených ve vězení byl deportován. Za tu dobu, co jsem v Palestině byla, jsem slyšela nejmíň o dalších 10 až 15 lidech, kteří se snažili dostat do Palestiny a nebyli puštěni přes hranice.
A jaké máš ty osobně vyhlídky ohledně tvého případu? Jakou myslíš, že máš šanci uspět?
Vyhoštění znamená automaticky zákaz vstupu do země (tedy do Izraele) na 10 let. Takový člověk je označen za bezpečnostní riziko pro stát Izrael, takže bez odvolání k soudu existuje takřka nulová šance, že bych se během příštích deseti let do Palestiny vrátila. U soudu si myslím, že je šance tak desetiprocentní, takže si moc nadějí nedělám. Rozhodně bych se chtěla vrátit, mé plány do budoucna byly založené na tom, že v Palestině zůstanu dlouhodobě.
Jaký mají vztah Palestinci se kterými jsi se tam setkala k používání násilí jako součásti boje proti okupaci?
Jak už jsem zmínila předtím, několik posledních let se prosazuje nenásilná forma odporu. Většina Palestinců, s kterými jsem byla v kontaktu, preferuje nenásilnou formu jako efektivní taktiku odporu proti okupaci. Jsou přesvědčeni, že ve smyslu docílení ukončení okupace je nenásilná forma efektivnější, ale z časového hlediska dlouhodobější, než ta násilná. To, jak se Izrael snaží toto nenásilné hnutí potlačit ukazuje, že tato taktika funguje. Izrael si neví rady, jak zastavit nenásilné demonstrace a hnutí bojkotu, které získávají stále větší podporu u mezinárodní veřejnosti. I Izrael ví, že toto hnutí nelze legitimně potlačit násilnou cestou. Zvolil proto cestu zatýkání lídrů nenásilného odporu a potlačování hnutí prostřednictvím vojenských soudů.
Palestinci z vesnice Belin vysazují mladé olivovníky na místě zničeného sadu
Setkala si se v Palestině s aktivitami Anarchist Against the Wall (AATW)? Je ti anarchistický pohled na problematiku nějakým způsobem blízký?
AATW chodí na většinu demonstrací, které se konají každý pátek, ať už je to ve východním Jeruzalémě v Sheikh Jarrah, ve vesnicích na Západním břehu jako je Ni’lin a Bil’in, al-Ma’asara nebo Nabbi Saleh. Pro většinu Palestinců z těchto oblastí má přítomnost izraelských aktivistů velký význam. Ať už jde o postupnou změnu mediálního obrazu nebo jednoduše jenom pocit, že i v rámci Izraele existuje proti okupaci opozice. Je důležité, když Izraelci vystupují proti porušování lidských práv Palestinců.
Členové sdružení Anarchisté proti zdi jsou často terčem perzekuce ze strany úřadů. Jsou proti nim vedeny soudní procesy, několik z nich strávilo nějakou dobu ve vězení nebo mají zákaz vstoupit na určitá území.
Anarchistický pohled mi je blízký tím, že nevěřím ve státní zřízení a státní moc. Ale na druhou stranu, když jede člověk do Palestiny jako anarchista, tak si musí uvědomit kontext tamní situace, protože hlavním cílem, za který Palestinci bojují, je kromě ukončení okupace také samostatný palestinský stát. Bylo by nezodpovědné vnucovat a poučovat Palestince z našeho pohledu, který vychází z jiné reality a zkušenosti. ISM jako takové nemá žádnou podobnou ideologii a nemá za cíl poučovat Palestince o tom, jak vést boj proti okupaci. Operativně ale ISM a některé aspekty palestinského boje fungují na principech anarchismu, např. afinitní skupiny, konsensus, nehierarchická struktura a podpora angažovanosti všech obyvatel dané oblasti. V Palestině se tedy nejedná o nějakou autoritářskou revoluci vedenou vůdci, ale jedná se o spolupráci skupin a jednotlivců.
A co třeba říkáš na část německého antifašistického hnutí, tzv. Antideutsche, které vyjadřuje přímou podporu státu Izrael? Na demonstracích nosí izraelské vlajky apod.
Já si myslím, že každý, kdo si říká antifašista nebo antiautoritář by měl politiku státu Izrael odmítnout a bojovat proti ní. Rasismus a na něm založené porušování lidských práv si nezaslouží žádnou podporu, ale odsouzení.
Často se stává, že bývá kritika státu Izrael označována jako nový antisemitismus. Jak se díváš na tohle?
Izrael označuje za antisemity i lidi, kteří mají židovské kořeny a jejich důvody ke kritice Izraele vycházejí z judaismu. I Palestinci patří mezi semitské národy, takže tato kritika je dost nesmyslná. Je používána k delegitimizaci opozice a opodstatnění politiky Izraele a trvající okupace.
Izraleští vojáci a ozbrojení osadnící pozorují demonstraci ISM a Palestinců
Jaké jsou reakce Izraele nebo izraelské společnosti na Izraelce, kteří nějakým způsobem podporují Palestince v boji proti okupaci nebo kritizují politiku státu?
Lze zde najít celou škálu názorů a Izraelci reagují různě. Od těch, kteří vyloženě tyto aktivisty napadají (někdy i fyzicky) až po ty, kteří souhlasí s určitými aspekty, za které aktivisté bojují. Velká část izraelské společnosti například nesouhlasí s porušováním lidských práv Palestinců. Na druhou stranu si často stejní lidé myslí, že například kontroverzní (a z pohledu práva ilegální) zeď, kterou Izrael na palestinských územích staví, opravdu přispívá k bezpečnosti izraelských občanů. Lidé, kteří se otevřeně staví proti okupaci, jsou někdy nazýváni self-hating jews (sebenenávidějící se židé), což je způsob delegitimizace jakékoliv kritiky Izraele. Existuje i organizace Rabbis for Human Rights (Rabíni za lidská práva), kteří aktivně podporují palestinský boj za lidská práva. Uznávají biblické právo Židů na Izrael, ale také právo Palestinců tam žít v klidu a míru.
A co se třeba děje s lidmi, kteří z ideových důvodů odmítají sloužit v izraelské armádě?
V Izraeli existuje hnutí lidí, kteří odmítají sloužit v armádě. Většinou, když se pokouší veřejně vystoupit, jsou následně trestně stíháni a končí ve vězení. Výjimkou nejsou ani opakované několikaměsíční tresty odnětí svobody. I po skončení vazby jsou částečně vyřazeni ze společnosti, je jim zamezen přístup do celé řady zaměstnání, zejména ve státních institucích. Podmínkou uváděnou v inzerátech je často totiž právě ukončení vojenské služby. Tato podmínka slouží i k diskriminaci vůči Palestincům s izraelským občanstvím, kteří se z důvodu neabsolvování vojny nemohou ucházet o práci.
Narazila jsi při své komunikaci s Palestinci na nějaké antisemitské předsudky nebo stereotypy? Do jaké míry jsou rozšířené v palestinské společnosti?
To je další z mediálních mýtů o palestinské společnosti, které nám jsou podsouvány. Mně se nikdy nestalo, že bych slyšela nějaké názory oslavující holocaust nebo vybízející k zahnání židů do moře, jak lze často slyšet od pro-izraelských médií. Občasné projevy, které by někdo mohl označit za blízké antisemitismu, je podle mého názoru potřeba vidět v kontextu situace. Hodně Palestinců, především mladší generace, která nemá přístup do Izraele a k běžným Izraelcům, má zkušenosti jen s násilnými osadníky a armádou. Vyrůstají potom s obrazem Izraelců jako ozbrojených osadníků, kteří zabírají čím dál tím více půdy nebo vojáků, kteří představují přímé ohrožení jejich života či života jejich blízkých. Izolací Palestinců v Gaze a na Západním břehu byla zpřetrhána dřívější každodenní interakce. Palestinci, kteří žijí nebo pracují v Izraeli či v Jeruzalémě mají kolegy, spolužáky nebo přátele z řad občanů Izraele. Ani jedna z těchto skupin však neprosazuje nějakou antisemitskou politiku, jejich cílem je pouze ukončení okupace, ne pomsta na židovském obyvatelstvu.
Demonstrace ISM a Palestinců na Západním břehu
Jak můžeme my sami přispět k zlepšení situace v Palestině?
Hlavní věcí je, že by se člověk neměl spoléhat na informace podávané oficiálními médii. Je sice těžké najít objektivní informace v češtině, ale pokud mluvíte anglicky, tak vůbec není problém si o problému cokoli vyhledat. Je dobré si zjistit informace o mezinárodních kampaních, třeba na stránkách ISM se objevují výzvy k celosvětovým akcím. Ty se vyhlašují například na podporu politických vězňů, jejich účelem je vyvíjení nátlaku na příslušné autority. Mohlo by se zdát, že tyto akce nemají žádný reálný dopad, ale například na začátku tohoto roku byli i zásluhou mezinárodního tlaku propuštěni na svobodu dva političtí vězni z organizace Stop the Wall (Mohammad Othman a Jamal Juma). Jako efektivní způsob boje za ukončení okupace se v posledních několika letech prosazují kampaně na bojkot izraelských produktů, stahování investic ze společností, které profitují z okupace a uvalování sankcí na Izrael. Tyto kampaně přinesly již první výsledky. Příkladem je třeba francouzská Veolia, která byla donucena odstoupit od smlouvy na provoz tramvajové linky, která spojuje osady ve východním Jeruzalémě.
Nakonec si dovolím několik tipů na zdroje informací:
Popular Struggle Coordination Committee: www.popularstruggle.org
B’Tselem: www.btselem.org
Palestine Monitor:www.palestinemonitor.org
Palestine Chronicle: palestinechronicle.co
In Gaza (blog): ingaza.wordpress.com (Eva Bartlett přímo z Gazy, kde žije již přes rok)
PACBI: www.pacbi.org
Boycott National Committees: www.bdsmovement.net
BIG Campaign www.bigcampaign.org
Anarchists Against the Wall: www.awalls.org
Haaretz (Izraelský deník, občas má dobré články od několika autorů jako jsou Amira Hass, Gideon Levy, Nir Hasson, Akiva Eldar a další): www.haaretz.com
Open Shuhada Street: www.openshuhadastreet.org
If Americans knew: www.ifamericansknew.org
Stand up for Jerusalem: www.standupforjerusalem.org
Addameer (organizace, která bojuje za práva vězňů): www.addameer.org
Wadi Hilweh informační centrum: silwanic.net
ICAHD: icahd.org
Odpírači vojenské služby: december18th.org
Breaking the silence: www.shovrimshtika.org
Bil’in: www.bilin-village.org
Active Stills:http://www.activestills.org
V češtině existuje kniha Návštěvou ve svaté zemi, od Jindřicha Havlíka Report v češtině od Amnesty International o tom, jak Izrael brání Palestincům v přístupu k vodě: amnesty.cz
Článek osadnících od Marka Čejky: globalpolitics.cz
Marek Čejka o vzniku současného konfliktu: globalpolitics.cz
Související články
25. únor: Mezinárodní den akcí za znovuotevření Palestinské ulice v Hebronu a ukončení okupace Palestiny
Report z přednášky Evy N.
On-line rozhovor s evou Evou N. na serveru iDNES
Většina Palestinců podporuje nenásilné hnutí, tvrdí vyhoštěná Češka
Izraelci zadrželi mladou Češku, propalestinskou aktivistku