V nedávné době se v britských ulicích objevila skupina s názvem ENGLISH DEFENCE LEAGUE ( EDL).
EDL tvrdí, že hodlá vystupovat proti islámskému fundamentalismu a, alespoň na oko, se snaží vypadat jako racionální a seriózní odpověď fanatikům z okruhu náboženské skupiny Islam4Uk.
Podíváme-li se však trochu pod povrch, bude nám naprosto jasné, že EDL není nic víc než jen extrémně pravicová nacionalistická organizace snažící se rozvířit rasové napětí v Británii.
Konstatují, že jsou „pouze proti muslimskému extremismu“ a odmítají označení rasistů ve snaze odchýlit kritiku a získat širší podporu. Ale jejich taktika - provokativní shromáždění a pochody, vytahování obětních beránků (tentokráte muslimové) a rétorika založená na strachu a nenávisti, nachází samozřejmě odezvu u extrémně pravicových a fašistických skupin.
I když se vedení EDL velmi snaží veřejně se distancovat od fašistické BNP, nemůže zakrýt fakt, že EDL byla spoluzaložena členy a aktivisty BNP. Hajlující kriminálníci z BNP a pravicoví fotbaloví chuligáni vykřikující rasistické nadávky na demonstracích pořádaných EDL, ukázali její pravou tvář. S pokřiky jako „špinaví muslimští parchanti“ a „nenávidíme Pakistánce více než ty“, členové EDL tak zpívají písně z toho samého zpěvníku jako fašističtí fanatici kdekoliv jinde.
Different faces, same old shit
. 
Jejich shromáždění slouží k šíření cílů BNP , rekrutování nových přívrženců a volebních hlasů. Rozviřováním problémů mezi asiaty a bílými v místních komunitách, EDL přinesla nacionalistickou politiku zpět na ulici. Stejně jako BNP, EDL vyrostla v politické kultuře ovládané hodnotami střední třídy a nastavené jejím potřebám. Mainstreamové strany se nikdy nestaraly o zájmy pracující třídy, byli jsme opuštěni většinou „radikální levice“ a tradiční odborové organizace ztratily vůli bojovat. Není pak velkým překvapením, že bezmocná a nasraná část bílé pracující třídy hledající cíl pro svůj vztek, a hlas, který by mluvil za ně, se obrací na EDL a jim podobné. Avšak stějně jako BNP, EDL nevyřeší problémy pracující třídy.
Její požadavky, podporované hysterií pravicových médií, posilují hlasy pro ještě větší represivní pravomoce vlády „zatočit“ s militantním islámem. Viděli jsme však, jak tzv. antiteroristické zákony jsou používány proti nám všem, ve snaze udržet nás pod kontrolou. Pro autoritářský stát, EDL je darem. Oddchyluje naší pozornost od opravdových nepřátel pracující třídy – bossů, bankéřů a politiků – a nabourává tak organizování se nás, jako třídy, k boji za kontrolu nad našimi životy a našimi komunitami.
EDL má s náboženskými šílenci, proti kterým se snaží vystupovat, ve skutečnosti mnohem více společného, než se zbytkem z nás. Obojí jsou omezení fanatici plní nenávisti k tradičním hodnotám pracující třídy jako je svoboda, spravedlnost a rovnost. Jejich rasová, náboženská a identitářská politika je v naprosté opozici k naší představě světa, kde můžeme všichni dosáhnout našeho plného a jedinečného rozvoje, a proto je oboje naprosto odmítáme.
Kam dál?
Multiculturalism & identity politics – the reactionary consequences and how they can be challenged
Recent weeks have seen racial tensions in the news once more, with the antics of the ‘English Defence League’ and those responding to them featuring high in the headlines. Like the BNP, the EDL claim to be defending the rights of the majority culture in the same manner as minorities, with support from their liberal sympathisers, defend theirs. As times get harder and the economic cake shrinks over the coming years, the battle for the crumbs will, as things stand, be fought along racial lines. This is the legacy of identity politics and multiculturalism.