V posledních pár letech se u části neonacistů objevují sympatie s myšlenkami straight edge. Ale spojování myšlenek neonacismu a straight edge je jen špatným vtipem... Zběžný pohled do historie tohoto životního stylu nám ukazuje, že samotná podstata straight edge, jakožto pozitivní síly, stojí proti všemu, co neonacisté kdy zastávali a zastávají.
Na samém počátku osmdesátých let to v americké, přesněji washingtonské hardcore/punkové scéně, doslova vřelo. Zatímco z původně divokého, nespoutaného a rebelantského punku se pomalu stával jenom další druh rock’n’rollové zábavy v katalozích hudebního průmyslu, v undergroundové scéně se formoval nový proud: harDCore (zvýrazněné DC uprostřed slova zdůrazňuje lokální příslušnost do Washingtonu, D.C.).
Příznivci a příznivkyně tohoto proudu byli především mladí lidé, kteří chtěli svou autentickou kulturu, svá vlastní pravidla, svou zábavu. A také svou vlastní politiku. Nechtěli se jenom bavit; chtěli budovat svou komunitu, chtěli místo k vyjádření svých myšlenek. Měli svoje důvody a svoje postoje, které chtěli vyjádřit... Brzy se zformovaly první kapely a vznikalo hnutí plné mladých nadšených lidí. Když jedna z těchto kapel – Minor Threat - začala hrát píseň Straight edge (Ostrá hrana) s textem o tom, že nepotřebují a nechtějí pít alkohol, kouřit ani brát jiné drogy, protože mají v životě lepší věci na práci, ještě netušila, že právě pojmenovala fenomén, který přežije dalších pětadvacet let.
Vznik straight edge
Na Halloween 1980 se měl v klubu Chancery konat poslední koncert harDCore kapely The Teen Idles. Krátce před datem koncertu však kapela dostala nabídku zahrát v legendárním klubu 9:30. Ale washingtonské harDCore kapely odmítali hrát na místech, kam nesměla mládež a trvaly na tzv. „all ages“ (pro lidi všeho věku) koncertech (v USA měli mladí lidé pod 21 zakázán vstup do barů a podobných míst, kde se prodával alkohol). Nakonec došlo k dohodě a všichni návštěvníci a návštěvnice pod uvedený věkový limit byli u vstupu označeni velkým X na hřbetu ruky. Tento zvyk ostatně trvá v USA dodnes a pokud je vám méně než 21, pak vás do barů pustí, ale jen s „X“ na ruce, nebo fosforeskující páskou, která signalizuje barmanovi, že vám nesmí podat jakýkoli alkohol. Je to způsobeno tím, že zákony v USA zakazují prodej alkoholu osobám mladším 21 let a tyto zákony jsou velmi přísně dodržovány.
A tak vznikl kult. X na ruce se během koncertu ukázal být velmi silný vizuální symbol. Původně byl sice spíše symbolem solidarity a jednoty mezi mladými lidmi (v kontextu zákazu vstupu lidí pod 21 na místa koncertů), zdůrazňované písní kapely The Teen Idles Minor Disturbance (Too Young To Rock) (Malá výtržnost – příliš mladí na rock), ale brzy se stal hlavním znakem hnutí Straight edge.
Jeho hlavním poselstvím byla drogová abstinence – včetně drogy nejpopulárnější, alkoholu – a odmítání promiskuity. Mladé hnutí se ale definovalo spíše pozitivně než negativně; straight edge bylo o zábavě a pozitivním postoji. Straight edge kapely vznikající jako houby po dešti (Youth Brigade, Goverment Issue, SSD, DYS atd. atd.) byly známé svými divokými a nespoutanými, neuvěřitelně energickými koncerty bořícími bariéry mezi kapelou a publikem, důrazem na DIY etiku a striktně „all ages“ koncerty (proto se brzy začaly vyhýbat klubům a barům a hledaly jiná místa na koncerty) a v neposlední řadě také odmítáním nesmyslného násilí. Staly se odpovědí na situaci amerického punku, který se v té době projevoval zejména rvačkami na koncertech, drogovými a alkoholovými úlety.
Proti nazi skinheads
Měli s ním ostatně bohaté zkušenosti. Mediální obrázek punku jakožto místa plného násilníků do něj tyto typy opravdu přitahoval a vše se ještě zhoršilo se vznikem skinheadské subkultury, ve které se velmi rychle uchytila rasistická a neonacistická odnož. Nazi skinheads navštěvovali punk a hardcore koncerty a dělali problémy, vyvolávali nesmyslné rvačky a orgie násilí, napadali kapely pro jejich názory.
Pacifističtí, pozitivní harDCcore „kids“ (další výraz vyjadřující, že šlo především o mladé lidi) se trpělivě snažili neonacisty ze svých koncertů vypudit. Ne za pomoci násilí, ale spíše slov, debat i textů písní.
Vzájemnou animozitu velmi brzy prohloubila i politická orientace straight edge kapel. I když se označovaly jako nepolitické, jejich členové a členky se velmi živě zajímali o témata jako americká vojenská zahraniční angažmá, sociální otázky, (anti)sexismus a také (anti)rasismus – zcela v duchu pozitivní orientace straight edge. A neonacistům jistě dvakrát nenahrávalo i to, že v jedné z nejvlivnějších harDCore kapel Bad Brains byl hlavním leaderem charismatický černoch HR.
Postupem času tak byli neonacisté z koncertů zcela vypuzeni – naprosto logicky, protože rebelie straight edge kids byla od začátku rebelií pozitivní, straight edge bylo o radosti a tvorbě, ne o nenávisti a frustraci. Straight edge a harDCore kapely obecně se pro neonacisty staly otevřenými nepřáteli. Docházelo k neonacistickým útokům na místa koncertů, kluby a politické akce vycházející z harDCore scény – původně nepolitický duch straight edge byl brzy nahrazen otevřenou politickou aktivitou, nejlépe a nejviditelněji manifestovanou organizací Positive Force, vycházející přímo z harDCore scény. Positive Force pořádali řadu demonstrací, přímých akcí a benefitů a z jejich okruhu se také vynořily první skupinky ochotné bránit se proti neonacistům silou.
Straight edge a neonacismus od té doby stály – a to doslova – na opačných stranách barikády. Chtělo by se říci definitivně... Ale...
Špatný vtip
V posledních letech jsme však svědky vzniku nového trendu mezi neonacisty: tzv. „NS straight edge“ – tedy neonacistů hlásících se ke straight edge myšlenkám. Existují NS straight edge kapely propagující drogovou abstinenci vedle rasové nenávisti a velebení holocaustu, existují NS straight edge vydavatelství, trika atd.
Budu naprosto upřímný: dokážu si představit, co je k tomu vedlo. V devadesátých letech se objevila nová vlna straight edge kapel, které vzaly za své i myšlenky veganství a začaly se označovat termínem „Hard line“ (Tvrdá linie). Některé z nich tyto myšlenky pojaly až příliš extrémně; namísto propagace pozitivního životního stylu si vybraly cestu nesnášenlivosti a často až totálního fyzického boje. Ty nejkrajnější z nich – například Raid, Pure Blood a zejména Vegan Reich - se pasovaly do role jediných správných, vyvolených a osvícených elit a začali obhajovat společenskou diktaturu vegan straight edge nad „ostatními“ a fyzickou likvidaci těch, kteří tento životní styl nevezmou za svůj. Odsuzovaly také homosexualitu jako „nepřirozenou“ a „proti přírodě“, což samozřejmě vedlo i k odsuzování homosexuálů. Jak sami vidíte, paralely s neonacistickou ideologií se najdou snadno. Co víc, subkultura okolo těchto kapel přijala za svou velmi krajní macho image – mohutné, svalnaté postavy, holé hlavy, sportovní oblečení... A za svůj symbol si vybrala velké „X“ se dvěma zkříženými samopaly. Ne, není těžké vidět, co neonacisty k této subkultuře přitáhlo.
Krajní myšlenky hlásané Vegan Reich ale zůstaly na samém okraji straight edge hnutí; jeho drtivá většina si dobře pamatovala a pamatuje na své historické kořeny a zůstává věrna ideálům antifašismu a antirasismu.
Straight edge znamená pozitivní životní styl; nikdy nebyl a nebude jenom o odmítání drog. Neonacista se svou rasovou nenávistí může být abstinentem a vegetariánem, ale nikdy nebude straight edge.
Vegan Reich a další kapely měly ve své době ve straight edge scéně svůj vliv, ale byl spíše symbolický. Jedním z odkazů, který po nich ve straight edge scéně zůstal živý, je odmítnutí pacifismu. Pokud se tedy snad neonacisté znovu pokusí strčit svůj čumák do hardcore scény, nebudou to mít tak snadné jako na začátku osmdesátých let. Tentokrát jsme připraveni...
Zdroj: gnwp.cz