Mnozí si jistě vzpomenou na události kolem loňského Prvního máje. Neonacisté z Národního odporu ohlásili pochod Prahou. Antifašisté na to reagovali svoláním protidemonstrace. Na té se pak mimo jiných objevila i skupinka v zelených tričkách, na níž se však zbytek odpůrců Národního odporu nedíval příliš s nadšením. „Aaa, zelení se přišli ukázat před volbama“, komentoval její přítomnost mladík po mé pravici. Musím přiznat, že jsem měl na jazyku podobnou poznámku. „Já bych je normálně vyhnala,“ dodala dívka po mé levici. Té jsem si dovolil oponovat.
Urááááá
Neonacisté zamávali prapory a věci se daly do pohybu. Hnědí jedním směrem, černorudí druhým, policisté oběma, aby se po nějaké době opět všichni setkali. Zeleným již skoro nikdo nevěnoval pozornost. Až na pár čepičářů, z nichž jeden neudržel svou agresivitu na uzdě a napadl kandidátku Strany zelených Kateřinu Jacques. Pravděpodobně v domnění, že jde o anarchisty, vůči nimž je dovoleno vše, ho ani ve snu nenapadlo, jaký jeho zákrok přinese mediální ohlas. Divák televizních zpráv by skoro myslel, že šlo o nejhorší projev policejní brutality od listopadu 1989. Očití pamětníci některých protiglobalizačních a antifašistických demonstrací či jen CzechTeku by zas dali nevím co za to, aby s nimi policisté zacházeli jen takto. Jejich příběhy však média nezajímají. Nanejvýš je odbudou jednou reportáží a tím to hasne, stejně jako jakékoliv prošetřování na inspekci ministerstva vnitra.
Vženou nový vítr...
Zelení a jejich kandidátka z incidentu vytěžili maximum a zanedlouho se tak mohli radovat z účasti v zákonodárném sboru. Vybavuje se mi diskuse s jedním kamarádem právě v den voleb. Oba jsme ze zásady k volbám nechodili. Nyní mi k mému překvapení sdělil, že byl právě volit zelené.
Vženou do politiky nový vítr a zaměří se na věci, které nechávali ostatní zkostnatělé politické strany raději spát. Odbyl jsem ho několika slovy o korytech a zrazených slibech, ale v koutku duše sem doufal, že by mohl mít pravdu. Hlavou mi proletěla sladká vidina strany, která je JINÁ. Která se jasnými argumenty postaví militarismu, půjde tvrdě za ochranou přírody, prosadí ekologickou a sociální dopravní politiku a v neposlední řadě začne tlačit na to, aby neonacisté neměli takový prostor, jakého se jim dostává. Vždyť proti nim byli i demonstrovat. Vidinu jsem zahnal, postavil se pevně na zem a znovu pronesl cosi o korytech a zrazených slibech.
...ale už opět usedá prach
S mým kamarádem jsme se od té doby o volbách ani o zelených nebavili. Prostě se na sebe podíváme a víme. On, že naletěl. A já tudíž, že je zbytečné mu cokoli vyčítat. Jistě nebyl sám. Věřím, že i mnoho dalších voličů zelených jen nevěřícně přihlíželo modrání strany bez toho, aby mohli říci: „Pro tohle jsme vás nevolili. Odvoláváme vás!“ Má vulgární slova o korytech a zrazených slibech se naplnila. Nebudu ale šťastně volat: „Vidíte, na má slova došlo!“
Zvolili nás. Zapoměnte
Pomiňme tahanice kolem vlády, jasně „nezelený“ postoj vůči americkým základnám a další. Podívejme se, kde skončil předvolební prvomájový antifašismus zelených. Asi tam kde skončily volební lístky po jejich sečtení. Téma bylo jaksi opuštěno. Neonacisté dál pochodují českými městy. Když jim v tom tedy antifašisté nezabrání jako v Otrokovicích. Police dál dělá ultrapravici ochranku. A co na to zelení? Že mlčí? Hledal jsem na jejich webových stránkách alespoň chabé slovní odsouzení neonacistických demonstrací a jejich policejního doprovodu. Nic.
Co dodat? Jen, že je mi líto mého kamaráda, který se, a spolu s ním mnoho dalších, nechal napálit. A také, že příště poslechnu dívku po mé levici.
Související článek: Kateřina Jacques a Ya Basta