V sobotu 14. února se němečtí neonacisté a neonacistky opět pokusili provokovat v Drážďanech. Jak vypadala situace na místě, vám přiblížíme v následující reportáži.
13. a 14. února 1945 bombardovala britská a americká letecká vojska v několika vlnách centrum Drážďan. Při tomto útoku byla zničena velká část historického centra města a o život přišlo 18.000 - 25.000 lidí. Důvody k tomuto útoku byly sporné. Město bylo ke konci války nejdůležitějším železničním uzlem východní fronty a zároveň byly Drážďany centrem průmyslu. Současně ale město sloužilo i jako cíl pro tisíce uprchlíků z východních částí Německa, kteří prchali před blížící se Rudou armádou.
Ještě během války vytvořilo Goebbelsovo ministerstvo propagandy mýtus o nevinném městě, které bylo nečekaně a barbarsky zničeno. Nacisté mluvili o několika stovkách tisíců mrtvých a bombardování Drážďan se stalo vedle Hirošimy symbolem katastrofy v dějinách Druhé světové války. Popírači Holocaustu a tzv. revizionisté, jako například laický historik David Irving, na základě zfalšovaných dokumentů nacistického ministerstva propagandy, i nadále hovoří o více než dvou stech tisíc mrtvých. Svoje tvrzení Irving nerevidoval ani poté, co byla prokázána nepravost dokumentů, ze kterých vycházel.
Situace ve sjednoceném Německu
Po pádu berlínské zdi se změnil ráz pamětních oslav 13. února jako akce za mír, při které se pořadatelé snaží dát historickou událost do kontextu nacistických zločinů. Najdou se ale samozřejmě i tací, kteří chtějí na lavici obžalovaných posadit spojence. Revizionisté běžně vítají popírače holocaustu, jako je David Irving potleskem. V roce 2004 byla tehdejším starostou Drážďan Ingo Rossbergem povolána komise, která se měla událostmi 13. a 14. února zabývat. Většina legend kolem bombardování byla vědecky vyvrácena. Především číslo počtu obětí, které se nyní pohybuje mezi 18.000 a maximálně 25.000. V posledních letech sílí především ze strany církve snaha slavit tento den jako výročí odpuštění a míru. Všichni veřejní protagonisté zdůrazňují téma míru a smíření, ale také historický kontext a vzpomínku na zločiny Němců.
Současné aktivity neonacistů...
V souvislosti s výročím bombardování Drážďan se náckové o něco pokusili poprvé v roce 1998. Tenkrát se 30-40 nácků rozhodlo bez ohlášení pochodovat k Frauenkirche, byli ale zastaveni policí a hodiny drženi v obklíčení. V roce 1999 byl ohlášen pochodňový pochod Junge Landmannschaft Ostpreussen, kterého se účastnilo zhruba 200 nácků. Do roku 2003 to tak zůstalo a každý rok se hlášeného pochodu JLO účastnilo víc a víc nácků. V roce 2003 už to bylo 1000 nácků. V roce 2004 se pochod uskutečnil už v neděli 11.2.2004, aby se pochodu mohli zúčastnit i náckové, kteří přicestovali z celého Německa a 2100 nácků pochodovalo za doprovodu policie městem. Roku 2005 na oslavy 60. výročí, které připadlo na neděli večer, zmobilizovali neonacisté už 6500 svých příznivců. O rok později ovšem dorazilo na neonacistický pochod lidí podstatně méně. V roce 2008 se uskutečnily pochody dva. Jeden v týdnu , protože 13.2. byl pracovní den, kterého se účastnilo 1000 nácků a v neděli další pochod 4500 nácků. V roce 2009 se ujal stejný koncept, kdy v pracovní den pochodovali Freie Kräfte a v neděli byl velký pochod zaštítěn i NPD.
Ideologicky je mobilizace nácků odůvodněna tím, že chtějí vzpomenout na oběti bombardování, na které údajně nikdo jiný nevzpomíná. Čísla mrtvých jsou schválně nadsazována tak, aby umožnila náckům mluvit o masové vraždě německého národa. Náckové cíleně v této souvislosti používají pojmy jako Bombenholocaust – bombový holocaust a zneužívají tak připomínku obětí k relativizaci šoa
...a jejich odpůrců
Protiakce byly zpočátku okrajovou záležitostí. Na jedné straně existovaly demonstrace mírové, které se chápaly jako antifašistické a byly proti válce jako takové. Těch se ale neúčastnilo více než 200 lidí. Pak tu byly akce proti pochodu nácků s malými blokádami, které byly často brutálně rozehnány policií. Ze strany města a občanů byli nácci nadále ignorováni, pokud s nimi občané tedy vyloženě nesympatizovali.
Celoněmecky, především z Lipska, byla svolána mobilizace poprvé v roce 2004 s mottem Nazitränen satt (Dost nazi slz). Několik set antifas stálo tehdy proti přesile dvou tisíc nácků kteří byli kryti policií. Daleko od centra dění se konala občanská demonstrace s několika sty účastníky. V roce 2005 proběhla znovu celoněmecká mobilizace pod mottem No Tears for Krauts (Žádné slzy za skopčáky). Hlavním cílem bylo narušit neonacistickou vzpomínkovou ceremonii, ale ti, kteří se o to pokusili, byli zadrženi policií. Většina z 1000 antifašistů, kteří dorazili do Drážďan, se soustředila na pochod nácků. Díky policii a nerozhodnosti demonstrantů se tehdy nic moc nepodařilo. Ovšem poté, co byl pochod ukončen, ztratila policie přehled a docházelo k potyčkám mezi antifašisty a nácky. Antifašisté zejména chránili drážďanskou synagogu před skupinou asi 150 nácků, kteří hodlali synagogu napadnout. Ve stejný den se konala občanská demonstrace pod mottem Geh Denken (Jdi Myslet, parodie slova vzpomínka Gedenken) s několika tisíci účastníky. Tato akce se ale konala až po pochodu nácků a byla chráněna policií.
V roce 2006 se podařilo více než tisícovce antifašistů blokovat mosty Augustusbrücke a Carolabrücke, tak že náckové museli otočit a vrátit se zpátky na své výchozí místo. V roce 2007 narušilo pochod 1500 antifašistů a zkrátili náckům pochod blokádami na polovinu. Občanských protiakcí se účastnilo jenom několik stovek účastníků.
V roce 2008 vznikla široká občanská iniciativa proti neonacistickému pochodu, ke které se připojilo celé politické spektrum až na CDU (Křesťansko-demokratická unie, nejsilnější německá pravicová strana). Demonstrace antifašistů byla předem přesunuta z centra města do Neustadtu. Ale nakonec se u Hlavního nádraží sešlo tisíc antifašistů, kteří spontánně pochodovali do centra. Zhruba 3000 občanů blokovalo most Carolabrücke, aby náckové nemohli pochodovat kolem Synagogy, ale museli jít kratší trasou.
Situace v roce 2009
V tomto roce vznikla organizace No Pasaran Dresden, představující koalici antifašistických sil stojící za demonstrací 14. února. K výzvě se přidalo přes sto antifašistických organizací z celého Německa a pozitivní ohlasy měla akce po celé Evropě. Další přípravy proti pochodu vznikaly pod heslem Keine Versöhnung mit Deutschland (Žádné usmíření s Německem). Tato skupina vystupuje proti zaměňování obětí a vrahů. Zatímco No Pasaran Dresden respektuje vzpomínku na oběti, pokud nedojde k překrucování fakt, pro Keine Versöhnung mit Deutschland je jakákoli vzpomínková akce týkající se bombardování Drážďan dějinně revizionistická.
Občanský spolek Geh Denken tento rok také mobilizoval v rámci celého Německa. Tuto výzvu podpořilo skoro tisíc osob politického a kulturního života.
13. únor 2009
Nejdůležitější bodem pro antifašisty byla tento den protestní akce na Dr.-Külz-Ring/Altmarktgalerie. Tam se uskutečnila akce Keine Versöhnung mit Deutschland (Žádné usmíření s Německem) a koncert Egotronic a Frittenbude. Na koncert dorazilo 700 antifašistů, ale jen díky účasti policie bylo zřejmé, že se zde jedná o politickou akci. Antifašisté nemohli odejít z koncertu, aniž by nebyli legitimováni. Pravděpodobně policie chtěla zabránit lidem, aby nemohli nic podniknout proti současně probíhajícímu pochodu nácků. Poté, co tento pochod v 21 hod skončil, se většina účastníků Antifa akce vydala na spontánní demonstraci do Neustadtu.
Večerního pochodu se účastnilo zhruba 1100 nácků. Jejich trasa tentokrát nešla barokním centrem, ale kolem paneláků západního centra. Po dvou hodinách byl pochod skončen. Kolem 21:30 se několik tisíc obyvatel Drážďan shromáždilo kolem Frauenkirche, aby vzpomenulo na mrtvé. Tam se občané také distancovali od nácků a vyslovili se za mír a usmíření.
14. únor V sobotu se konalo hned několik demonstrací najednou. Náckové začínali u Hlavního nádraží a demonstrace Antify na náměstí Jorge-Gomondai-Platz u nádraží v Neustadtu. Už v ranních hodinách bylo proti-demonstrantům znemožněno policí dostat se do centra. I během příjezdu antifašistů docházelo k policejní šikaně. V Berlíně byl zdržen odjezd antifašistů a bylo jim i bráněno při nástupu do vlaku. V Elsterwerda muselo zhruba sto antifašistů čekat na další vlak, protože jim policie bránila v cestě. Tím se start antifašistické demonstrace prodloužil o hodinu a půl. Čekání zpestřovala hudba z několika soundsystémů a také krátké projevy a aktuální informace o situaci ve městě. Svolavatelé opakovaně upozorňovali na fakt, že demonstrace bude povolena, pouze pokud se neodchýlí od stanovené trasy a pokud bude probíhat klidně. Kolem dvanácté se průvod pomalu sešikoval a vydal se za hlasitého skandování na Bautzner strasse. Původních několik stovek demonstrujících se rozrostlo na 4-5 tisíc, převážně černě oděných antifašistů.
Čelo a první část průvodu v Glacistrasse 
Policie byla čím dál tím nervóznější, čím blíže se demonstranti blížili centru, a špalír policistů se kolem demonstrantů zužoval a připravovala se první vodní děla. Ale demonstranti šli spořádaně v řadách a nedali policii důvod rozpustit demonstraci. Ve Wilsdrufferstrasse zastavila policie několikrát demonstranty a narušovala i projev o Faridovi Guendoulovi, který byl před 10 lety 13. února uštván nácky k smrti. Během toho pochodovali o několik set metrů paralelně náckové přes Dr.-Külz-Ring. Ve Schloßstraße policie definitivně Antifu zastavila, i když k nahlášenému konci trasy na Theaterplatz zbývalo už jenom pár set metrů. Demonstrace se přitom celou dobu pohybovala po městským úřadem určené trase. Když byla demonstrace zastavena, napadli policejní provokatéři dřevěnými obušky účastníky demonstrace. Díky tomu mohla být demonstrace rozpuštěna. Potyčky se poté přesunuly od Kulturpalastu přes Neumarkt k Frauenkirche. Na základě útoků ze strany policie bylo mnoho účastníků zraněno. Zdravotníci museli ošetřit zhruba 100 zraněných včetně jednoho těžce zraněného ve Schlossstrasse, který byl neidentifikovatelnou policejní jednotkou zbit. Video zpravodajského serveru BBC jasně ukazuje příčinu a následek eskalace.
I přes masivní útok ze strany policie se větší část demonstrantů nerozprchla, ale zůstala před Kulturpalastem. V několika vlnách byly policejní zátarasy vytlačeny směrem k Theaterplatz. Policie poté blokádu vzdala a zaměřila se na blokaci Postplatzu, kolem kterého už pochodovali neonacisté. Aby policie zamezila střetu antifašistů a nácků, rozhodla se všechny antifašisty jednoduše vytlačit směrem k Neustädster Seite. Při tom opět docházelo ze strany policie k neodůvodnitelnému násilí. Po rozkřiknutí toho, že se několik skupinek nácků pochybuje po St.-Petersburgerstraße směrem k Synagoze, se shromáždilo několik set antifašistů u Synagogy. Místo toho, aby policie zastavila neonacisty, začala vytlačovat antifašisty od Synagogy na most Carolabrücke. Tam opět začala mlátit demonstranty, kterým bylo z druhé strany bráněno další policejní barikádou opustit most. Několik lidí, ze strachu, že jsou v pasti skočilo z mostu. Jedna osoba, která ještě visela na mostě, byla policií bita do rukou.
Podél řeky směřoval v tu chvíli další protestní průvod několika tisic lidí. Ten došel až na Theaterplatz, ale centrum starého města bylo policií uzavřené, takže zde byl pochod ukončen. Po chvíli čekání na Theaterplatz se většina lidí začala vracet přes Augustbrücke do Neustadtu.
Poslední překvapení čekalo na navrátilce na Albertplatzu, kde je přivítaly dvě převrácené policejní dodávky. Ty se staly okamžitě vítanou atrakcí a přitahovaly zvědavce až do večerních hodin, kdy je jednotka hasičů převrátila zpět.
Demonstrace Občanského sdružení Geh Denken se zúčastnilo zhruba 7000 lidí. Ze tří startovních míst vyšly demonstrace i s celebritami směrem na Theaterplatz, kde se konala závěrečná manifestace a koncert. Tato veřejná mobilizace pomohla k tomu, že náckové tentokrát nevycházeli od Zwingerteich a nešli trasu přes most Elbbrücke skrze historické centrum.
Demonstrace nácků začala kolem 13:30 a byla nejdříve zastavena blokádou sedících, která byla díky přítomnosti médií rozehnána trochu mírněji. Zhruba 6000 nácků se sešlo k pochodu a na rozdíl od minulého roku šli poměrně nezáživnou trasou, při které barokní centrum míjeli jen zpovzdálí. Většina policie byla nasazena k demonstraci antify a tak náckové mohli pochodovat v podstatě bez doprovodu policie a mohli být maskováni, aniž by se museli obávat následků (v Německu platí zákaz maskování na demonstracích). Kolem 16:00 byl pochod už u konce a náckové se vydali na cestu domů. Díky útokům policie na antifašistickou demonstraci však bylo město plné skupinek antifas, které křižovaly centrem, takže docházelo k častým střetům. Po střetu s německými antifas tak dostala i zhruba 25ti člená skupinka nácků z Čech možnost prohlédnout si zblízka drážďanský chodník.
VIDEO z Drážďan
Po pochodu nácků
Nedělní zprávy z německých médií hovořily o necelé stovce zadržených demonstrujících a o třiceti lehce zraněných policistech. Zhruba 70-80 lidí bylo předběžně zadrženo. 2 osoby byly v neděli vzaty do vazby, avšak jsou již propuštěny. K této situaci došlo i přes to, že všichni demonstranti se až do konce chovali klidně a šli po nahlášené trase. I incident u Synagogy se odehrál na místě, které bylo předem nahlášeno k demonstraci. V obou případech eskalovala situace až potom, co byli antifašisté napadeni policií.
Útok na odboráře
Při zpáteční cestě byli na parkovišti u Jeny napadeni nácky účastníci Německého svazu odborů (Deutscher Gewerkschaftsbund), kteří se účastnili občanské demonstrace proti nacismu. Tři z nich se dostali do autobusu až se zraněním hlavy a trupu. Na autobus zatím házeli náckové těžké ledové kusy a lahve. Jeden z odborářů byl z autobusu vytažen a zkopán na zemi. Kopance do hlavy způsobily frakturu lebky, účastník byl převezen do nemocnice a v pondělí operován. Do nemocnice byla převezena i další oběť, dohromady si útok vyžádal pět zraněných. Zajímavé je, že mezi 41 nácky, kteří jsou podezřelí z těžkého ublížení na těle, se nacházejí i komunální kandidáti NPD, včetně předsedy Západofaltské NPD Sascha Wagnera.
Hodnocení
Celkově nelze drážďanský Trauermarsch rozhodně pokládat za neonacistické vítězství. Konečnou trasu nazi pochodu z bezpečnostních důvodů úřady tajily a na ulicích jim také nikdo netleskal. I když jich dorazilo o něco víc než v předchozích letech, jejich odpůrci je poprvé přečíslili, a to téměř dvojnásobně. Polovinu tohoto počtu přitom tvořili právě radikální antifašisté a antifašistky.
Ústí nad Labem - české Drážďany?
Po neonacistické demonstraci v Drážďanech nás zřejmě čeká malá česká repríza. 18. dubna si čeští neonacisté chtějí nejen v předstihu připomenout narozeniny Adolfa Hitlera, ale i bombardování Ústí nad Labem za 2. světové války.
Čeští neonacisté mohli před časem začít vzbuzovat dojem, že jsou k něčemu užiteční a že jim jde o skutečné řešení problémů běžných občanů. Bylo to ovšem jen malé intermezzo. Jejich láska k Třetí říši a parademarši je přeci jen silnější než problémy nějakého sídliště. Proto jsme mohli vidět prapory Národního odporu na neonacistické provokaci v Drážďanech. Tato dnes již zavedená akce je inspirovala k pokusu o českou variantu – ústeckému pochodu. Vzhledem k faktu, že akci zveřejnili s dvouměsíčním předstihem, lze předpokládat, že mají zájem o skutečně masivní demonstraci.
Trochu překvapivě na české poměry se vzápětí proti záměru neonacistů postavila ústecká veřejnost, která vyzvala k vytvoření protinacistické aliance a protidemonstraci. Pokud ústečanům elán vydrží a podpoří je i další odpůrci a odpůrkyně neonacistů, mohlo by se po pražské blokádě (listopad 2007) i plzeňské blokádě (leden 2008) jednat o další úspěšný pokus, jak neonacistům v ulicích čelit. Na západ od našich hranic je různorodý odpor proti neonacismu celkem běžný, připomněl ho i odpor v Drážďanech.
V Česku ovšem bývá místo spontánního odporu a odhodlání se neonacistům otevřeně postavit upřednostňováno volání po zákazech úřadů či zásazích policie. Většině příznivců těchto řešení nedochází, že tlak na silnější represe státního aparátu se v důsledku obrátí proti nim, protože svoboda shromažďování je jen jedna. A tak jako se dnes naučí úřady zakazovat neonacistické pochody, stejným způsobem budou zakazovat další akce, které budou považovat za nevhodné.
Pro nácka ale není větší potupení, než když na něj plivou právě zástupci té „bílé“ rasy, za kterou on údajně bojuje. V Drážďanech se šesti tisícům milovníků a milovnic Hitlera postavila dvojnásobná přesila. Kolik se do Ústí sjede českých nazis a kolik se jim postaví protivníků a protivnic, uvidíme za dva měsíce.
Čeští a slovenští antifašisté přečetli na demo v Dráždanech tento krátký projev
Soudruzi, soudružky, kamarádi, kamarádky!
jsme Antifašistická Akce z České Republiky a Slovenska. Všichni víme, proč jsme dnes tady. Ulice tohoto města jsou dnes plné fašistických nepřátel. Někteří z nich přijeli i z míst, kde žijeme i my. Známe jejich tváře, jména a adresy. Dnes se možná cítí silní a mají pocit vítězství z toho jak řvou a pochodují. Ale když se setkají s odporem, jsou zticha. Rasističtí rváči se cítili silní i před dvěma měsíci v Litvínově, když se pokusili neúspěšně uspořádat pogrom na místní Romy. Útočit na slabší jim jde ze všeho nejlépe. Ale když se někdo jejich násilí a nenávisti postaví, jejich odvaha je najednou pryč.
Ať už se dnes cítí fašisté jakkoliv dobře, my se snažíme znepříjemnit jim celý rok. Každý den po celý rok pracujeme na tom, aby se jejich rakovina nešířila - našimi pěstmi a našimi slovy, svým každodenním životem a postoji. Vy - naši přátelé z Německa, bojující za svobodu, nám často pomáháte v našem boji a inspirujete nás. Chceme, abyste věděli, že jsme vždy připraveni udělat to samé. V jednotě je síla - to je náš závazek solidarity.
Naše ulice a naše města patří nám. Nepatří rasistům, obdivovatelům nacistické tyranie a lhářům o historii. Bojujme společně proti nacistické sebrance!