Řecká revolta je již dnes bezesporu zásadní událostí bez ohledu na to, jaký bude její další vývoj. Inspirativní zamyšlení nad širšími souvislostmi řeckých protestů zveřejnil server Libcom.org. Přinášíme český překlad.
Aktuální scéna - Molotovovy koktejly zasypávají uprostřed noci policejní stanici a záblesky explozí osvětlují potemnělou ulici. Na jiném místě se stal terčem hněvu protestujících národní vánoční strom. Současné nepokoje v Řecku se odehrávají ve znamení ohně zažehnutého před dvěma týdny policejní vraždou chlapce v Athénách. Za pyrotechnickými záblesky je ovšem patrné jiné vzplanutí: to, co původně eskalovalo jako nahromaděný vztek na policii, nabralo rozměr sociální vzpoury, akce "skupinek násilníků" dokázaly přitáhnout a zapojit značné množství mladých lidí. I když toto narůstající povstání má nepochybně specificky řecké vlastnosti, vysloužilo si pozornost i jinde. Francouzští vládní představitelé vyjádřili obavy, že se „nákaza“ šíří i mezi mládeží v jejich zemi. Dokonce radši stáhli plán reformy francouzského středního školství a jako důvod uvedli obavy z možné reakce po řeckého vzoru. K solidárním protestům došlo v mnoha dalších zemích, včetně příkladných akcí tureckých anarchistů, projevujících sympatie se svými řeckými protějšky.
Pokud by se reakce na policejní vraždu omezila pouze na potyčky mezi policisty a anarchisty, pak by řecké události doslova samy vyhořely po pár dnech. Zajímavé na současné situaci je právě to, že vyrostla do něčeho většího, rozšířila se z ulic až k okupaci středních škol a univerzit a prokázala nejen bojovnost, ale i smysl pro iniciativu a fantazii, například v dramatickém obsazení televizních a rozhlasových stanic, kde protestující převzali kontrolu nad mikrofony a kamerami. Diváci televizního celoplošného kanálu NET byli 16. prosince svědky přerušení projevu řeckého premiéra vstupem z televizního studia, do kterého přinesli protestující transparent „Přestaňte sledovat televizi, vyjděte do ulic“. O den později protestující pokryli velkými transparenty části Akropole a proměnili turistickou lokalitu na fórum, z nějž vyzvali k celoevropským solidárním akcím během 18. prosince. V ten den protestující mládež v Athénách nosila na šatech velké čárové kódy, aby symbolizovaly odmítnutí, že s nimi nesmí být zacházeno jako s předměty, jako se zbožím. Tato gesta jsou nejen poetická, ale ukazují i nápaditost povstání.
Vzhledem k tomu, že se útoky na policii rozrostly do širší ofenzívy, revoluční jádro, které se řecká vláda i média snažila izolovat a označovala je jako „kriminálníky“, zjistilo, že její protistátní a antikapitalistické poselství začalo rezonovat v generaci, jejíž ekonomické vyhlídky nejsou zrovna růžové. Navíc, jak se zapojili ostatní, nejen studenti, vzpoura již „nepatřila“ anarchistům, kteří ani nic takového nikdy netvrdili. Výrazy považované ještě před několika týdny za extrémní, najednou vstoupily do širšího veřejného diskurzu, ve kterém mohlo mnoho hlasů vyjádřit své názory. Uprostřed této polyfonie byla na ulicích i v obsazených budovách praktikována jakási dialektika (διαλεκτική polemika nebo rozhovor). Povstání přestalo být také čistě řeckou záležitostí, když se do bojů zapojilo množství mladých přistěhovalců, kteří mají dlouhodobě špatné zkušenosti s místní policií. Příznačné je, že 17. prosince skupina „vzbouřených pracujících“ okupovala ústředí hlavní řecké odborové federace. Okupující vydali prohlášení, ve kterém mimo jiné uvedli, že cílem obsazení odborářské budovy je:
„První otevření tohoto prostoru, - jako pokračování sociálních změn vytvořených povstáním - který byl vybudován z našich příspěvků a z něhož jsme byli vyřazeni. (...) Musíme získat vlastní hlas, který se bude mít kde scházet, hovořit, rozhodovat se a jednat. Protiútok odrazíme. Vytvoření kolektivního odporu zdola je jedinou cestou“. Komuniké z Valného shromáždění vzbouřených pracujících, Athény, 17. prosince 2008
Proti povstání se postavily síly řeckého státu, na některých místech jim pomáhali fašističtí násilníci z organizace Zlatý úsvit. Svoji roli sehrály také politické strany, včetně stalinistů z KKE (Komunistická strana Řecka), která vydala pomlouvačné prohlášení namířené proti lidem bojujícím s policií v ulicích. Obratněji zareagovala nezávislá „nová levice“ strany SYRIZA (Koalice pro levici a pokrok), která vyjádřila kritickou podporu protestnímu hnutí, tak aby byla schopna využít nespokojenost pro své vlastní volební cíle.
Pokud by se řecké okupační praktiky rozšířily, pak by se tato vzpoura mohla stát nejvýznamnější revoltou v Evropě za posledních 20 let a přerůst dokonce i protestní vlny, které jsme například viděli ve Francii v posledních letech. Co řecké povstání činí zvláště zajímavé, je jeho proměnlivý charakter. Bylo to částečně povstání, částečně protestní hnutí, zčásti okupační hnutí, aniž by bylo jednoznačně definováno některou z těchto kategorií. Nicméně tato vzpoura se bude rozvíjet jen do té míry, do jaké se může rozevřít a prohloubit „sociální otevření prostoru“, které je zmíněno ve výše citovaném prohlášení, čímž se stane skutečně masovou záležitostí a nikoli pouze jednou aférou radikalizované mládeže. Existují náznaky, že je to možné, ale dojde k tomu pouze tehdy, posune-li se vzpoura od čisté negace až k vlastnímu ujištění, od nezbytného a militantního NE až k odvážnému a vizionářskému ANO. Pokud se tak nestane, povstání se změní v předpovídatelné, i když zajímavé pouliční divadlo. Jedno z nejpopulárnějších hesel vzpoury bylo anglicky nasprejované "No Control". Je v něm slyšet ozvěna punkového „No Future“, dal by se najít i vzdálenější odkaz na nejradikálnější španělské anarchisty, kteří se sami hrdě nazývali jako Los Incontrolados (Neovladatelní). A rozdíl v obou významech je zásadní: buď hnutí povede k sebeorganizaci, předjímání nových sociálních vztahů, jako ve španělské revoluci, nebo skončí v nějakém nihilismu.
Řečtí povstalci ukázali, že útoky na kapitál i na stát jsou dvě strany jedné mince, měny, jejíž nominálními hodnotami jsou hierarchie, vyloučení a vykořisťování. Neusilují o novou vládu, ale o novou společnost. Jejich vzpoura byla také včasným připomenutím, že radikální proměna světa není závislá na nějakých nevyhnutelných "zákonech dějin". Kromě nezbytných objektivních podmínek ale zároveň vyžaduje rozhodnost velkého počtu lidí zahájit boj, projevit se a provést změny.
Za byzantské éry byl řecký oheň devastující zbraň vyrobená ze směsi prvků, jejichž přesné složení bylo pečlivě střeženo. Současné povstání v Řecku představuje úplně jiný druh ohně, jeho zdrojem jsou životní podmínky všude kolem nás. Jeho žár již propálil díry do pláště zakrývající zmenšující se možnosti a zhoršení sociálních podmínek. Namísto rezignace a fatalismu nabízí další volby a ukazuje svět v jiném světle.
Napodobování může být nejupřímnější formou lichotky, ale nakonec je to pořád o tom samém: o napodobování. Snažit se slepě kopírovat řecký scénář někde jinde je odsouzeno k neúspěchu, a to zejména v USA, kde jsou naprosto odlišné podmínky. Třeba policejní předpisy netolerují Molotovovy koktejly (je více než pravděpodobné, že by americká policie zahájila střelbu) ani zde neexistují různé druhy "nepřístupných zón" (podobně jako v řeckých univerzitách), do kterých nemůže policie vstoupit.
Chcete-li napodobit ducha řecké vzpoury vyžaduje to jen málo, ale přesto hodně: velkou odvahu a elán, ale i tvořivost a inteligenci.
Toto jsou jen aktuální postřehy z řeckých událostí, tento text není dokončen.
Doufáme, že bude brzy rozšířen. Komentáře, doplňující informace a další zjištění budou určitě potřeba.
COLLECTIVE REINVENTIONS
P.O. Box 61036
Palo Alto, CA 94306
contact@collectivereinventions.org
www.collectivereinventions.org
Tento text je z letáku, který je distribuován dnes (sobota 20. prosince) na demonstraci v San Franciscu a vyjadřuje solidaritu s řeckou revoltou.
Souvisejici odkazy
Alexandros - solidarita!
Jak jistě víte z médií, poslední týden je Řecko ve víru rozsáhlých protisystémových nepokojů, které jsou výrazně pod vlivem tamější silné anarchoautonomní scény. Tyto bouře jsou reakcí na smrt mladého aktivisty Alexandrase Grigoropoulose, který byl zavražděn rukou policejního zabijáka. celý článek
Den akcí proti státním vraždám
Ve východních Čechách se v několika městech (Pardubice, Trutnov, Hradec Králové, Dvůr Králové nad Labem) objevily vyvěšené transparenty, šablony s podobiznou Alexandrose či hesla vyzývající k solidaritě s bojem řeckých anarchistů a anarchistek. celý článek
Den akcí proti státním vraždám v Jihlavě
V noci 20.12. ze soboty na neděli se jihlavští anarchisté/ky a antifašisté/ky připojili/y k Mezinárodnímu dni akcí proti státním vraždám. Na dvou mostech v Jihlavě pověsili/y transparenty odkazující na smrt Alexise Grigoropouluse (řeckého aktivisty, který byl zastřelen policistou) a na sílící represivní politiku jak v Řecku, tak v samotné ČR. Tímto aktem jsme chtěli/y projevit solidaritu se všemi oběťmi státního útlaku a vyjádřit naši podporu s řeckým anarchistickým hnutím. celý článek
Grécko deň pred vyhlásením výnimočného stavu a pietna akcia v Bratislave
Grécko 4. decembra 2008 - začína sa 48-hodinový štrajk sestričiek, ktoré obsadili ministerstvo zdravotníctva. Zároveň sa koná protest študentov proti zavedeniu nového školského zákona. 6. december 2008 – v Aténach je policajtom zavraždený 16-ročný anarchista Alexandros Andreas Grigoropoulos. Grécko začína horieť rozhorčením nad touto brutalitou a nespokojnosťou s dlhodobou zlou sociálnou a ekonomickou situáciou. 9. december 2008 – Alexandrosov pohreb a pietna akcia aj v Bratislave. 10. december 2008 – generálny štrajk v Grécku. Povedzme si viac o súvislostiach.
celý článek
Originální vánoční dárek pro ochránce systému. Kde by bez nich byl?
Přicházíme z budoucnosti: video o událostech po vraždě Andrease