Levicová liberální buržoazie provedla chybný tah v šachové partii. Bylo zveřejněno premiérovo přiznání, které zaznělo v květnu na zasedání frakce MSZP (Maďarská socialistická strana), a v němž oznamoval, že jeho strana vyhrála volby díky lhaní a že je čas, aby začali dělat politiku upřímně a s plnou zodpovědností. Předtím totiž uveřejňovali údaje o maďarské ekonomice, které byly daleko lepší než její skutečný stav. V předchozím textu s názvem Zaplaťte krví! jsme popisovali „nová” vykořisťovatelská opatření vlády. Některá z nich, již vstoupila v platnost, další začnou platit v blízké budoucnosti. Musíme však objasnit, proč je demokraticko-liberální blok nucen tyto kroky podnikat.
Gyurcsányho vláda nám chtěla namluvit, že její ekonomická politika je udržitelná, byť šla proti obecnému kapitalistickému trendu. V posledních letech tak vláda zvýšila mzdy, začala vyplácet 13 měsíčních starobních důchodů za rok, zrušila zdanění minimální mzdy, sponzorovala podniky (například BKV - Budapešťský dopravní podnik a MÁV - Maďarské státní dráhy; přeci jen nějak pracovat musíme!) a hospodařila s deficitem. Vláda si hrála na sociální stát, zatímco pod tlakem mezinárodního pohybu kapitálu měla přijímat opačná opatření. Státní deficit se odhaduje na 20 tisíc miliard forintů, což je 60% maďarského HDP. Rozpočtový deficit představuje více než 10% maďarského HDP, takže buržoazie v Maďarsku nemůže přistoupit k eurozóně a nemůže dostávat finanční podporu od EU. MSZP (Maďarská socialistická strana) chtěla vyhrát volby a zřejmě chtěla i uspokojit pracující třídu, a tak se zadlužovala. Tzv. „sociální funkce” tvoří až 60% rozpočtu a náklady na chod státu až 12%. Až do voleb však vláda skřehotala, že je míra rozpočtového deficitu přijatelná.
A pak jako blesk z čistého nebe přišlo „kajícné” přiznání. Vláda musí zavést restrikce, aby získala více peněz, takže je třeba pracující třídě vysvětlit, proč se musí náš život zhoršit. Pravicová opozice, která přímo koketuje s fašisty, zakládala svoji strategii na ekonomických údajích poskytovaných vládou a slibovala ráj na zemi. Lhala tedy úplně stejně jako její sociálně demokratická kopie. Nemoralizujeme nad špinavými praktikami buržoazie, neboť falzifikaci, lži a manipulaci považujeme za základní nástroje vládnoucí třídy, za nutné součásti teroru buržoazní třídy. Buržoazii však zaskočila reakce masy, protože ji považovala za zcela přivyklou na bipolární politický režim. Je zřejmé, že se jedná jen o poloviční pravdu, takže uvědomovací průmysl buržoazie není dostatečně efektivní. Jak můžeme vidět, ani vláda ani opozice neočekávaly, že se vlna nespokojenosti přežene částečně přes ně. V posledních desetiletích nabyla buržoazie a její organizace značného sebevědomí, jejich prašivá demokracie ukolébala pracující třídu a postavila sociální boj - přímé konflikty ulice s mocí - mimo zákon. Pracující třídu v Maďarsku považovaly za naprosté idioty a domnívaly se, že jim vykořisťování sežerou všechny ty lži, které vykládají v tom jejich nóbl baráku - v parlamentu.
Opoziční demokraté sice zdánlivě odsuzují krvavé události na ulicích, ale v tajnosti podporují vzbouřence, kteří jsou většinou podněcováni fašistickými organizacemi, jako je Jobbik Magyarországért Mozgalom (Hnutí pravicového Maďarska) nebo 64 Vármegye Ifjúsági Mozgalom (64 stovek mládežnických hnutí). Na druhé straně byli vyděšení, protože ztratili kontrolu nad pravicovou masou, a proto propukly boje mezi fašisty a státem. Hlas skutečného třídního boje je potlačován nostalgickým nacionalismem Székelyho chvalozpěvu a reakce na vykořisťování se prozatím rozpouští v pseudorevoluční nacionalistické komedii. Fašismus využívá těch příslušníků pracující třídy, kteří požadují okamžitou změnu režimu/moci, k prodloužení kontrarevolučního období. Hřmí projevy pseudo-Mussolinů. Lidé je nezavrhují, ale také se s těmito řečníky plně neztotožňují. Demonstrují sice tisíce lidí, ale k závažným pouličním bojům s policií došlo jen ve dvou dnech. Zatímco vykořisťovaní lidé jsou konečně v ulicích, na současnou situaci dnes reagují již jen reformistické požadavky odborů, demokratické demonstrace studentské samosprávy a samotné nacionalisticko-fašistické akce. Na druhé straně je nápadná absence sociálních požadavků a protestních hlasů vůbec, takže konflikt se odklání od samotného vykořisťování a zaměřuje se pouze na střet mezi vládou a opozicí. Demonstranté prohlásili, že budou blokovat silnice a praktikovat občanskou neposlušnost, aby ovlivnili vládu.
Části kreténského, „kajícného”, leč denunciačního přiznání Ference Gyurcsányho byly zveřejněny 17. září. Poté byl publikován celý projev. Téhož dne začala masa se svými národoveckými ranaři demonstrovat před parlamentem a skandovala hesla odkazující s drobnými změnami na projev onoho prostituta kapitálu: „Posrali jste to!”, „Posrali jste to!” Pak požadovali odstoupení vlády: „Pryč s Gyurcsánym!” Zazněly i jiné požadavky: „Změnu režimu!”, „Odvolání!”, „Pryč s Trianonskou mírovou smlouvou!” Někteří lidé z této masy vstoupili do haly státní televize a chtěli odvysílat své požadavky. Masa vedená boneheady (fašistickými skiny) oblehla budovu. Různé skupiny fotbalových chuligánů, které jsou normálně nesmiřitelnými nepřáteli, spojily své síly. Nadávali na Židy a většina lidí spolu s nimi skandovala: „Pryč s Trianonskou mírovou smlouvou!”, „Pryč s Trianonskou mírovou smlouvou. Slavnostní náladu těmto událostem dodával zpěv národní hymny, nacionalistická hesla z revoluce roku 1956 a národní vlajky. Zavlála i spousta maďaristických vlajek s barvami Árpádovského domu (znak první maďarské dynastie, později v době II. světové války používaný maďarskými nacisty). Poblíž demonstranté poškodili také sovětský památník. Nejednalo se o monolitní masu, protože někteří podotýkali, že to by se dělat nemělo. Policie byla zcela nepřipravená, tupě postávala a snažila se ubránit halu státní televize, ale nedokázala zatknout vůdčí osobnosti. Nebyla tak odvážná jako obvykle, protože byla přečíslena.
Kdyby na ulicích probíhal čistý třídní boj, fašisté by se spojili s policií v boji proti nám! Jedná se doslova o občanskou válku. Hlas třídního boje je umlčen, zatímco jedna vrstva pracující třídy útočí a udržuje zdi odcizení. Omezující nacionalismus mísí fašisty s pravicovou masou, která by jinak mohla rozpoznat buržoazní manipulaci a uvědomit si svoji existenci coby proletářů. Nyní pouze udržuje kapitalismus, protože sedla na lep politiky a mediální manipulace a místo svého ukřivděného života vychází z nacionalistických mýtů. Stále věří opozici, která nám chce jen vládnout a vykořisťovat nás úplně stejně jako sociální demokraté. A toho může dosáhnout jedině tak, že masa půjde legálně volit. Nicméně první tři patra budovy televize byla vyrabována. Nerabovali jen fašisté, ale také bezdomovci, stařenky, studenti, punkáči, Romové. O kořist ze zničeného bufetu se dělili - cigarety a chladničky byly zdarma. Rabovali především chudí, protože se jedná o tradici proletariátu a nikoli kontrarevoluce. Alespoň takto proniknul nacionalistickou nocí duch revoluce. Několik policistů bylo zraněno, ale nakonec se vše uklidnilo.
Příští den vzbouřenci vedení fašistickými skupinami napadli policii na náměstí Blaha Lujza. Jedním z jejich terčů byla budova MSZP (Maďarská socialistická strana). Jejich hesla byla: „Zrádci!”, „Sko-sko, Maďarsko!” Policie byla ostražitější a měla v pohotovosti spoustu zásahových komand. Zahájila zatýkání vzbouřenců na základě videozáznamů a fotek od televizní budovy. Policejní brutalita sílila, když se nudili, napadali pasivní pozorovatele. Mezitím byla odložena studentská demonstrace proti školnému na vysokých školách a předvolební shromáždění opoziční strany Fidesz (Aliance mladých demokratů). Ve dne demonstrují proti vládě stovky lidí, v noci tisíce. Požadují ústavodárné shromáždění a nové volby. Demonstruje se i v dalších městech, například v Szegedu, Miškolci, Debrecenu, Szombathely, Györu, Zalaegerszegu. Ve středu již bylo v ulicích daleko méně vzbouřenců a policie měla přesilu. Zatčeno bylo 150 vzbouřenců, po 500 osobách se stále pátrá. Několik lidí bylo zraněno, mezi nimi 138 policistů.
Politici a média pokračují ve svých manipulacích a tvrdí, že v ulicích řádí „špinavá anarchistická lůza”. Fašisté - a za nimi jejich vlastní buržoazie - ožili. Šíří iluze o roce 1956, protože si chtějí přivlastnit dědictví této komunistické revoluce a udělat z ní nacionalistickou událost. Za tímto účelem skandují svá hesla. Pravicoví politici a „boží lid” doufají v slibnou budoucnost národa, zatímco vláda a opozice pokračují ve své předvolební kampani. Věci se daly do pohybu a zbývá již jen, aby se proletariát probudil během těchto „nocí dlouhých nožů”...
září 2006