Téměř až do začátku srpna nebylo jasné, zda budou letos ve Wunsiedelu pochodovat neonacisté. Letošní připravované vzpomínkové demonstrace k výročí úmrtí Rudolfa Hesse byly tak jako vloni provázeny soudními spory. Nakonec Spolkový soud potvrdil zákaz neonacistického pochodu ve Wunsiedelu a náckové tak uspořádali podle loňského vzoru demonstrace hned v několika německých městech. Nejrušněji bylo v Berlíně, kde se jim postavila asi tisícovka antifašistů, která byla brutálně napadena policií. Když pomineme fakt, že si již druhý rok mohli obyvatelé Wunsiedelu oddychnout od pochodu hnědých prasat, soudní zákaz opět ničemu nepomohl. Nezabránil nazi-demonstracím, opěvování Rudolfa Hesse ani nezodpověděl varovnou otázku: „Proč se najdou i šedesát let po 2. světové válce mladí lidé ochotní přidat se k neonacismu?“
Od té doby, co se v roce 1987 v berlínské věznici Spandau oběsil Rudolf Hess - válečný zločinec a poslední z prominentních nacistů vězněných spojenci, bývá výročí jeho smrti využíváno německým i mezinárodním neonacistickým hnutím k oslavování nacismu. Místo společných srazů bylo vybráno symbolicky v malém bavorském městečku blízko českých hranic, kde jsou Hessovy ostatky pohřbeny. Je to právě město Wunsiedel, které získalo pro nacisty tak zvláštní mezinárodní význam, že se místních nacistických srazů v uplynulých letech účastnili zástupci neonacistických organizací a uskupení z Dánska, Švédska, Norska, Británie, Belgie, Nizozemí, Francie, Španělska, Itálie, Rakouska, Švýcarska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Chorvatska, USA a také Ruska. Hessův pochod dává fašistům legální základ pro jejich uctívání nacismu a nabírá na důležitosti pro celé ultrapravicové spektrum. Například 21. srpna 2004 se na neonacistického srazu v německém Wunsiedelu sešlo na 4.000 – 5.000 příznivců Rudolfa Hesse. Pro Německo, které není stále vypořádáno s nacistickou minulostí, to byl šok. Obyvatelé Wunsiedelu začali sami pořádat protestní akce a dovolávat se zákazu neonacistických pochodů v jejich městě. Proběhlo několik žalob a následných soudních líčení, v nichž soudy střídavě pochod legitimizovaly nebo zakazovaly. Nakonec došlo k zákazu neonacistických pochodů ve Wunsiedelu, který nacistický právník z NPD a hlavní organizátor srazů ve Wunsiedel, Jürgen Rieger, považuje za protiústavní a každý rok spor, dnes už na úrovni Spolkového soudu, otevírá.
Náckové poznali sílu Wunsiedelu a chtějí se do něj vracet. V roce 2005 se jim to nepodařilo - po dlouhé soudní tahanici Spolkový soud na poslední chvíli zákaz potvrdil. Již zorganizovaní evropští neonacisté se proto vydali do Dánska a Německa. Pochody se uskutečnily v několika městech včetně Mnichova, nicméně s podstatně nižšími počty než demonstrace ve Wunsiedelu. Otazník nad konáním pochodu k uctění Hesse ve Wunsiedelu visel i letos. Situace ovšem nakonec proběhla obdobně jako v roce 2005. Právníci z NPD otevřeli proces a požadovali zrušení zákazu pro „pietní pochod za uctění pilota míru ve Wunsiedelu“, Spolkový soud zákaz potvrdil. Ihned po neúspěšném pokusu nacistických pohrobků se objevily informace o přesunu akce do Mnichova. Na poslední chvíli byly ovšem nahlášeny nacistické demonstrace také v Berlíně, Jeně a jiných, převážně východoněmeckých, městech. Na těch nakonec demonstrovalo dohromady zhruba 500 neonacistů. Dílčí úspěch tedy je, že se podařilo rozbít nejmasovější přehlídku evropských neonacistických skupin a rozdrobit ji do řady dílčích akcí lokálního charakteru.
Konkrétní akce:
Berlín
Celkově více než 1000 antifašistů a antifašistek se zúčastnilo antifa shromáždění a blokády pochodu asi 200 neonacistů v Berlíně, který byl neustále přerušován a táhl se téměř čtyři hodiny centrem Berlína (čtvrti Berlin-Mitte a Prenzlauer Berg). Ještě před začátkem Hess-marše si museli ovšem náckové několik desítek minut počkat, než jim berlínská policie vyčistí cestu od všudypřítomných antifas, kteří blokovali trasu pochodu a stavěli barikády. Náckové přišli na akci s černými prapory a transparenty s hesly např. „Nacionální socialismus nebo zánik.“ Asi 100 antifas doprovázelo naci-pochod po celou trasu, snažilo se ho překřičet a občas přilétl i nějaký ten kámen. Dvě větší blokády se konaly v Karl-Liebknecht-Straße a na Prenzlauer Allee, kde proti antifas zasáhla velmi brutálně policie. Použila proti antifašistům slzný plyn, poté je mlátila a kopala na zemi. Několik lidí muselo být ošetřeno v nemocnici.
Foto: Neonacistická demonstrace v Berlíně s Christianem Worchem a protiakce.
01 02
Mnichov
Demonstrace NPD v Mnichově se stovkou účastníků byla napadena skleněnými lahvemi, několik antifašistů z 500-1000 protidemonstrantů bylo zatčeno.
Foto: Demonstrace NPD v Mnichově.
01
Jena
V Jeně demonstrovalo proti oslavám a velebení nacionálního socialismu a Rudolfa Hesse 1800 lidí. Akce byla zaměřena proti pochodu k uctění památky Rudolfa Hesse. Ve městě se mimo velkou demonstraci stavěli také barikády.
Foto: Antifa protiakce v Jeně.
01
Wunsiedel
V bavorském Wunsiedelu proběhla antifašistická demonstrace s 300 účastníky bez větších problémů. V klidné atmosféře a heslem „Wunsiedel je pestrý“ pochodovali městem místní obyvatelé s antifašistickými a levicovými aktivisty z celého Německa.
Foto: Wunsiedel je pestrý, ne hnědý!
01
Hackerský úspěch
K protestům a akcím proti náckovským vzpomínkovým Hess-pochodům v ulicích byli solidární také němečtí antifa hackeři na internetu. Podařilo se jim 19. srpna sundat 34 nacistických a ultrapravicových propagačních internetových stránek.
01
Kdo byl Rudolf Hess?
Rudolf Hess vstoupil do nacistické strany v roce 1920 a rychle se stal jedním z Hitlerových nejbližších spolupracovníků. Jako diktátorův zástupce se fanatický antisemita Hess podílel na celé plejádě nacistických zločinů: na vytvoření nacistické vlády teroru, anexi Rakouska a Sudet, na zločinném pronásledování židů a jejich násilném vypuzení z německé společnosti, a také na počátcích holocaustu. Hessova osoba i skutky jsou nerozlučně spjaty s nacistickou stranou a sám se ani nikdy nepokusil od nacismu distancovat. Během norimberských procesů se dokonce naparoval, že ničeho nelituje. Je to tato nacistická zrůda, koho se dnešní nacisté snaží proměnit v „pilota míru“, protože v roce 1941 odletěl do Velké Británie, pravděpodobně s úmyslem vyjednat separátní mír s Brity. Skutečným účelem jeho cesty bylo posílení fronty proti Sovětskému svazu. Stejný mýtus o „pilotovi míru“ je používán k oslavě nacismu a podpoře falešného tvrzení, že nacistické Německo upřímně toužilo po míru, ale bylo „zločinnými spojenci“ přinuceno válčit.